15 C 214/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Brzákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 20 972 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 723,55 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 998,57 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 723,55 Kč ve výši 7,05 % ročně za dobu od 16. 5. 2017 do 30. 6. 2017, ve výši 7,05 % ročně za dobu od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017, ve výši 7,5 % ročně za dobu od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8 % ročně za dobu od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75 % ročně za dobu od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 9 % ročně za dobu od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019, ve výši 9 % ročně za dobu 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020, ve výši 7,25 % ročně za dobu od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020 a za dobu od 1. 1. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 4 872 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 486,64 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 872 Kč ve výši 7,05 % ročně za dobu od 16. 5. 2017 do 30. 6. 2017, ve výši 7,05 % ročně za dobu od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017, ve výši 7,5 % ročně za dobu od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8 % ročně za dobu od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75 % ročně za dobu od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 9 % ročně za dobu od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019, ve výši 9 % ročně za dobu 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020, ve výši 7,25 % ročně za dobu od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020 a za dobu od 1. 1. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 416,45 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 509,43 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 416,45 Kč ve výši 7,05 % ročně za dobu od 16. 5. 2017 do 30. 6. 2017, ve výši 7,05 % ročně za dobu od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017, ve výši 7,5 % ročně za dobu od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8 % ročně za dobu od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75 % ročně za dobu od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 9 % ročně za dobu od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019, ve výši 9 % ročně za dobu 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020, ve výši 7,25 % ročně za dobu od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020 a za dobu od 1. 1. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 6 960 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 987,63 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 960 Kč ve výši 7,05 % ročně za dobu od 16. 5. 2017 do 30. 6. 2017, ve výši 7,05 % ročně za dobu od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017, ve výši 7,5 % ročně za dobu od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8 % ročně za dobu od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75 % ročně za dobu od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 9 % ročně za dobu od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019, ve výši 9 % ročně za dobu 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020, ve výši 7,25 % ročně za dobu od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020 a za dobu od 1. 1. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, se zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 26. 5. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 11 595,55 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou došlo dne 30. 6. 2008 k uzavření smlouvy o půjčce [číslo] jejíž součástí byly smluvní podmínky. Žalované byly na základě této smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 4 872 Kč. Celkovou částku ve výši 11 872 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 53 týdenních splátkách po 224 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 6. 7. 2009. Žalovaná na pohledávku do dnešního dne uhradila částku 276,45 Kč. Pohledávka za žalovanou byla z původního věřitele postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 5. 2017 na žalobkyni.

2. Žalobkyně se dále žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 26. 5. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 9 376,45 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou došlo dne 22. 1. 2008 k uzavření smlouvy o půjčce [číslo] jejíž součástí byly smluvní podmínky. Žalované byly na základě této smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 6 960 Kč. Celkovou částku ve výši 16 960 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 53 týdenních splátkách po 320 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 27. 1. 2009. Žalovaná na pohledávku do dnešního dne uhradila částku 7 583,55 Kč. Pohledávka za žalovanou byla z původního věřitele postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 5. 2017 na žalobkyni.

3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala. <b>4. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu:</b> a) Mezi společností [právnická osoba] a žalovanou došlo dne 30. 6. 2008 k uzavření smlouvy o půjčce [číslo] jejíž součástí byly smluvní podmínky. Žalované byly na základě této smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit věřiteli souhrnný poplatek ve výši 4 872 Kč. Celkovou částku ve výši 11 872 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 53 týdenních splátkách po 224 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 6. 7. 2009 (smlouva o půjčce, smluvní podmínky). Pohledávka za žalovanou byla ze společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 5. 2017 na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 15. 5. 2017, který byl žalované odeslán dne 15. 6. 2017 (smlouva o postoupení pohledávek a její příloha, oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). Dne 26. 2. 2021 zaslal právní zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu ze dne 25. 2. 2021 (předžalobní výzva, podací lístek). b) Mezi společností [právnická osoba] a žalovanou došlo dne 22. 1. 2008 k uzavření smlouvy o půjčce [číslo] jejíž součástí byly smluvní podmínky. Žalované byly na základě této smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit věřiteli souhrnný poplatek ve výši 6 960 Kč. Celkovou částku ve výši 16 960 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 53 týdenních splátkách po 320 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 27. 1. 2009 (smlouva o půjčce, smluvní podmínky). Pohledávka za žalovanou byla ze společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 5. 2017 na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 15. 5. 2017, který byl žalované odeslán dne 15. 6. 2017 (smlouva o postoupení pohledávek a její příloha, oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). Dne 26. 2. 2021 zaslal právní zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu ze dne 25. 2. 2021 (předžalobní výzva, podací lístek).

5. Dle ustanovení § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Dle ustanovení § 2391 občanského zákoníku má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa splnění. Při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla zápůjčkou dána. Nezáleží na tom, zda její cena mezi tím stoupla nebo klesla.

7. Dle ustanovení § 2392 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věci lepší jakosti, ale téhož druhu.

8. Dle ust. § 547 občanského zákoníku právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

9. Dle ust. § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

10. Dle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Dle ust. § 1802 občanského zákoníku mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

12. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Dle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

16. Dle ustanovení § 1881 odst. 1 občanského zákoníku postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

17. Dle ust. § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Soud v rámci právního hodnocení zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím výše uvedené smlouvy o postoupení pohledávek přešly výše uvedené pohledávky. Po provedeném dokazování má soud dále za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla ve dvou případech uzavřena smlouva o půjčce dle ustanovení § 2 390 a násl. občanského zákoníku a) Na základě smlouvy ze dne 30. 6. 2008 věřitel poskytl žalované půjčku ve výši 7 000 Kč a žalovaná se zavázal za poskytnutí půjčky zaplatit souhrnný poplatek ve výši 4 872 Kč b) Na základě smlouvy ze dne 22. 1. 2008 věřitel poskytl žalované půjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázal za poskytnutí půjčky zaplatit souhrnný poplatek ve výši 6 960 Kč. Soud je toho právního názoru, že zmíněné souhrnné poplatky jsou ve skutečnosti smluvním úrokem, ať už jej původní věřitel na předtištěném formuláři smlouvy nazval jakkoliv. Účastníci si ve smlouvě kromě poskytnutí půjčky nesjednali žádná další plnění, za která by měl být hrazen poplatek. Oproti tomu nelze předpokládat, že by původní věřitel jako ekonomický subjekt předmětnou půjčku poskytl bez úplaty, přičemž úplata sjednaná za poskytnutí půjčky je v souladu se zákonem smluvním úrokem. a) Vzhledem k těmto skutečnostem tak soud má za to, že žalovaná se ve smlouvě ze dne 30. 6. 2008 zavázala k úhradě úroků v celkové výši 4 872 Kč, které odpovídají úroku ve výši 68,29 % za 52 týdnů. Takto sjednaný úrok je podle názoru soudu nepřiměřeně vysoký, neboť je několikanásobně vyšší než obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytovaly banky v místě bydliště žalované v době uzavření smlouvy. Podle nahlédnutí do systému ARAD úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v červnu roku 2008 činily maximálně 20,99 %, průměr se pohyboval kolem 6 %. Uvedené ujednání je nezbytné hodnotit jako nemravné a tudíž absolutně neplatné (viz závěry rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). a) Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem má soud dále za to, že žalovaná se ve smlouvě ze dne 22. 1. 2008 zavázala k úhradě úroků v celkové výši 6 960 Kč, které odpovídají úroku ve výši 68,29 % za 52 týdnů. Takto sjednaný úrok je podle názoru soudu nepřiměřeně vysoký, neboť je několikanásobně vyšší než obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytovaly banky v místě bydliště žalované v době uzavření smlouvy. Podle nahlédnutí do systému ARAD úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v lednu roku 2008 činily maximálně 21,88 %, průměr se pohyboval kolem 6 %. Uvedené ujednání je nezbytné hodnotit jako nemravné a tudíž absolutně neplatné (viz závěry rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

19. Pokud pak jde o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celých smluv, tak dle ustanovení § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Ačkoliv ujednání o poplatku je od ostatních částí smluv o půjčce oddělitelné, na rozdíl od ustanovení § 41 původního občanského zákoníku, podle kterého platilo, že vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu, je ustanovení § 576 občanského zákoníku postaveno na zcela odlišném konceptu. Úprava původního občanského zákoníku totiž preferovala částečnou neplatnost právního úkonu před neplatností plnou, když v případě, že ustanovení smlouvy bylo, nevyplynul-li z povahy či obsahu právního úkonu nebo okolností jeho učiněný opak, oddělitelné, nastoupila částečná neplatnost jen tohoto ujednání. Přístup nového občanského zákoníku v ustanovení § 576 je však zcela opačný, když za situace, že ujednání je od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná (srov. Lavický, P. a kol.: občanský zákoník I. obecná část (§ 1 – 654). Komentář k prvnímu vydání. Praha C. H. Beck 2014 strana 2060 až 2064). Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o úroku, který je ve smlouvě sjednán souhrnnou částkou 4 872 Kč a 6 960 Kč a je zahrnut ve sjednaných týdenních splátkách půjčky, nelze předpokládat, že by původní věřitel byl ochoten smlouvu o půjčce bez neplatného ujednání o úrocích uzavřít. Smlouvy o půjčce je tedy třeba posoudit jako neplatné v celém rozsahu, a to právě z důvodu neplatnosti ujednání o úrocích. Žalobkyně tedy na úhradu úroků z neplatně sjednané zápůjčky, a to ať ve sjednané výši či výši dle ustanovení § 1802 občanského zákoníku nárok nemá.

20. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem tak soud předmětné smlouvy o půjčce považuje za absolutně neplatné z důvodu jejich rozporu s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku. Nároky z těchto neplatných smluv je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatných smluv. Žalobkyni tak u smlouvy uvedené pod bodem a) vznikl nárok pouze na uhrazení poskytnuté jistiny ve výši 7 000 Kč. Žalovaná však již na předmětnou pohledávku uhradila celkovou částku 276,45 Kč, když podle názoru soudu je nutné tyto úhrady započíst výlučně na jistinu. Soud tak žalobkyni přiznal právo na zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 6 723,55 Kč společně se zákonnými úroky z prodlení z této částky, když soud přepočetl i kapitalizované úroky z prodlení za předchozí období a ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. U smlouvy uvedené pod bodem b) vznikl žalobkyni nárok rovněž pouze na uhrazení poskytnuté jistiny ve výši 10 000 Kč. Žalovaná však již na předmětnou pohledávku uhradila celkovou částku 7 583,55 Kč, když podle názoru soudu je nutné tyto úhrady započíst výlučně na jistinu. Soud tak žalobkyni přiznal právo na zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 2 416,45 Kč společně se zákonnými úroky z prodlení z této částky, když soud přepočetl i kapitalizované úroky z prodlení za předchozí období a ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp.zn. I. ÚS 257/05). Po tomto přepočtu dospěl soud k závěru, že více procesně úspěšným účastníkem byla žalovaná. Žalovaná však byla v tomto řízení zcela procesně pasivní, žádné náklady řízení neuplatnila a zjevně jí žádné náklady řízení ani nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.