15 C 224/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Brzákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 21 072,37 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 424,38 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 424,38 Kč za dobu od 15. 4. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 972,18 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 972,18 Kč spolu s dlužnými poplatky ve výši 1 675,81 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 389,31 Kč a se smluvním úrokem ve výši 23,99 % ročně z částky 19 396,56 Kč za dobu od 15. 4. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 732,75 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 2. 11. 2020 ve znění jejího doplnění ze dne 4. 11. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 21 072,37 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi společností [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“) a žalovanou došlo dne 9. 4. 2019 k uzavření smlouvy o vydání kreditní karty [číslo] jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet, Všeobecné obchodní podmínky a Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby. Na základě této smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalované úvěrový rámec až do výše 20 000 Kč, který mohla žalovaná čerpat prostřednictvím kreditní karty, a žalovaná se zavázala čerpaný úvěr splácet povinnou měsíční minimální splátkou z čerpaných prostředků. Dle smlouvy byla vyčerpaná část úvěru úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 23,99 % ročně a měsíční poplatek za správu karty činil 50 Kč. Dle obchodních podmínek byla žalovaná povinna hradit původnímu věřiteli veškeré spojené poplatky a náklady, přičemž jejich výše a druh byly stanoveny ceníkem účinným k datu jejich splatnosti. Dle obchodních podmínek byly úroky, poplatky a vzniklé náklady původního věřitele splatné pravidelně měsíčně vždy k datu splatnosti povinné minimální splátky. Původní věřitel svůj závazek splnil, vydal žalované kreditní kartu a poskytl jí úvěrový rámec. Žalovaná však svou povinnost neplnila, když nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas, přičemž z kreditní karty vyčerpala prostředky ve výši 27 721,38 Kč, avšak na účet vložila pouze částku 9 297 Kč. V souladu s obchodními podmínkami původní věřitel prohlásil úvěr dne 18. 12. 2019 za okamžitě splatný v celé výši. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 4. 2020 na [právnická osoba] a. s . Tento přechodný věřitel následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 5. 2020 předmětnou pohledávku za žalovanou převedl na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Předmětem žalobního nároku je nesplacená jistina ve výši 19 396,56 Kč, částka ve výši 1 389,31 Kč sestávající z kapitalizovaného smluvního úroku, částka ve výši 1 675,81 Kč sestávající z poplatků, smluvní úrok ve výši 23,99 % ročně z částky 19 396,56 Kč od 15. 4. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 396,56 Kč od 15. 4. 2020 do zaplacení. Žalované byla zaslána předžalobní výzva, žalovaná ovšem dlužnou částku neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporovala.

3. K jednání nařízenému na den 25. 11. 2021 se žalobkyně ani žalovaná nedostavily, soud tedy ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Soud učinil následující skutková zjištění: z návrhu na uzavření smlouvy, z obchodních podmínek, z všeobecných obchodních podmínek, z ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby, z výpisu z kreditní karty, z akceptace návrhu na uzavření smlouvy, z občanského průkazu žalované, z přehledu splátek a z přehledu dat žalované, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou došlo dne 9. 4. 2019 k uzavření smlouvy o vydání kreditní karty [číslo] jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet, Všeobecné obchodní podmínky a Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby. Na základě této smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalované úvěrový rámec až do výše 20 000 Kč, který mohla žalovaná čerpat prostřednictvím kreditní karty, a žalovaná se zavázala čerpaný úvěr splácet povinnou měsíční minimální splátkou z čerpaných prostředků. Dle smlouvy byla vyčerpaná část úvěru úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 23,99 % ročně a měsíční poplatek za správu karty činil 50 Kč. Dle obchodních podmínek byla žalovaná povinna hradit původnímu věřiteli veškeré spojené poplatky a náklady, přičemž jejich výše a druh byly stanoveny ceníkem účinným k datu jejich splatnosti. Dle obchodních podmínek byly úroky, poplatky a vzniklé náklady původního věřitele splatné pravidelně měsíčně vždy k datu splatnosti povinné minimální splátky. Původní věřitel svůj závazek splnil, vydal žalované kreditní kartu a poskytl jí úvěrový rámec. Žalovaná ke svým poměrům uvedla, že žije v nájmu a má 2 nezaopatřené děti. Dále uvedla, že pracuje u Technických služeb [obec] s čistým měsíčním příjmem 16 400 Kč. Pravidelné výdaje žalované nebyly jakkoli ověřovány, kdy žalobkyně k výzvě soudu pouze navrhla, aby soud v případě potřeby vyzval ke sdělení a prokázání skutečností týkajících se způsobu ověření schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet původního věřitele. Z údajů uvedených žalovanou je zřejmé, že musí mít přinejmenším výdaje na nájemné, když uvedla, že bydlí v nájmu. Toto posouzení úvěruschopnosti žalované ze strany původního věřitele považuje soud za zcela nedostačující. Žalobkyně nijak netvrdila a rovněž ani neprokázala, že k posouzení úvěruschopnosti došlo řádně a na základě dostatečných podkladů. Žalovaná z kreditní karty vyčerpala prostředky ve výši 27 721,38 Kč, avšak na účet vložila pouze částku 9 297 Kč; z výzvy – okamžité splatnosti kreditní karty, že pohledávka byla původním věřitelem zesplatněna ke dni 18. 12. 2019 z důvodu řádného a včasného nezaplacení finančních závazků, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 20. 12. 2019; ze smluv o postoupení pohledávek a jejich příloh, ze seznamů postoupených pohledávek, z potvrzení úplaty, z oznámení o postoupení pohledávky a z vyrozumění o postoupení pohledávky, že pohledávka za žalovanou byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 4. 2020 na [právnická osoba] a. s . Tento přechodný věřitel následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 5. 2020 předmětnou pohledávku za žalovanou převedl na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno; z předžalobní výzvy k úhradě a ze seznamu předžalobních výzev, že žalované byla dne 21. 8. 2020 zaslána předžalobní výzva k úhradě ze dne 21. 8. 2020.

5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi společností [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“) a žalovanou došlo dne 9. 4. 2019 k uzavření smlouvy o vydání kreditní karty [číslo] jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet, Všeobecné obchodní podmínky a Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby. Na základě této smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalované úvěrový rámec až do výše 20 000 Kč, který mohla žalovaná čerpat prostřednictvím kreditní karty, a žalovaná se zavázala čerpaný úvěr splácet povinnou měsíční minimální splátkou z čerpaných prostředků. Dle smlouvy byla vyčerpaná část úvěru úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 23,99 % ročně a měsíční poplatek za správu karty činil 50 Kč. Dle obchodních podmínek byla žalovaná povinna hradit původnímu věřiteli veškeré spojené poplatky a náklady, přičemž jejich výše a druh byly stanoveny ceníkem účinným k datu jejich splatnosti. Dle obchodních podmínek byly úroky, poplatky a vzniklé náklady původního věřitele splatné pravidelně měsíčně vždy k datu splatnosti povinné minimální splátky. Žalovaná ke svým poměrům uvedla, že žije v nájmu a má 2 nezaopatřené děti. Dále uvedla, že pracuje u [anonymizováno] služeb [obec] s čistým měsíčním příjmem 16 400 Kč. Pravidelné výdaje žalované nebyly jakkoli ověřovány, kdy žalobkyně k výzvě soudu pouze navrhla, aby soud v případě potřeby vyzval ke sdělení a prokázání skutečností týkajících se způsobu ověření schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet původního věřitele. Z údajů uvedených žalovanou je zřejmé, že musí mít přinejmenším výdaje na nájemné, když uvedla, že bydlí v nájmu. Toto posouzení úvěruschopnosti žalované ze strany původního věřitele považuje soud za zcela nedostačující. Žalobkyně nijak netvrdila a rovněž ani neprokázala, že k posouzení úvěruschopnosti došlo řádně a na základě dostatečných podkladů. Původní věřitel svůj závazek splnil, vydal žalované kreditní kartu a poskytl jí úvěrový rámec. Žalovaná však svou povinnost neplnila, když nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas. V souladu s obchodními podmínkami původní věřitel prohlásil úvěr ke dni 18. 12. 2019 za okamžitě splatný v celé výši z důvodu řádného a včasného nezaplacení finančních závazků, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 20. 12. 2019. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 4. 2020 na [právnická osoba] a. s . Tento přechodný věřitel následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 5. 2020 předmětnou pohledávku za žalovanou převedl na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Žalované byla dne 21. 8. 2020 zaslána předžalobní výzva k úhradě ze dne 21. 8. 2020. Předmětem žalobního nároku je nesplacená jistina ve výši 19 396,56 Kč, částka ve výši 1 389,31 Kč sestávající z kapitalizovaného smluvního úroku, částka ve výši 1 675,81 Kč sestávající z poplatků, smluvní úrok ve výši 23,99 % ročně z částky 19 396,56 Kč od 15. 4. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 396,56 Kč od 15. 4. 2020 do zaplacení.

6. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ust. § 2399 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Podle ust. § 1879 občanského zákoníku, může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

9. Podle ust. § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

10. Podle ust. § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

11. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

12. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Soud v rámci právního hodnocení zhodnotil zjištěné skutečnosti ve spojení s výše uvedenými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je částečně důvodná. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně je ve věci aktivně věcně legitimována, když na ni na základě výše uvedených smluv byla předmětná pohledávka za žalovanou platně převedena a toto bylo žalované řádně oznámeno. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení neprokázala, že před uzavřením smlouvy o vydání kreditní karty provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. Tím, že se žalobkyně nedostavila k nařízenému soudnímu jednání, zbavila se tím možnosti být o neunesení tohoto důkazního břemene poučena. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na [webová adresa]). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem k předmětné právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb. Soudní dvůr v něm vyložil, že čl. 8 a 23 předmětné směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Na základě výše uvedeného není pochyb o tom, že ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem, a soud proto příslušné ustanovení v této části neaplikoval.

15. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem tak soud předmětnou smlouvu o vydání kreditní karty považuje za absolutně neplatnou z důvodu jejího rozporu s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnuté na základě neplatné smlouvy. Žalobkyni tak vznikl nárok pouze na uhrazení poskytnuté jistiny ve výši 27 721,38 Kč. Žalovaná do dnešního dne na předmětnou pohledávku uhradila částku 9 297 Kč, kterou je podle názoru soudu v celém rozsahu nutné započíst na jistinu pohledávky. Soud tak žalobkyni přiznal právo na zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 18 424,38 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení z této částky. Ve zbytku žalobního nároku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Lhůta k plnění byly určeny jakožto obecné třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky v celkové výši 33 118,68 Kč, co do částky 11 716,11 Kč byla žaloba zamítnuta. Neúspěch žalobkyně tak je představován částkou 11 716,11 Kč, úspěch částkou 21 402,57 Kč Náklady žalobkyně pak tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 054 Kč, odměna advokáta ve výši 900 Kč sestávající se z částky 300 Kč dle § 14b, § 11 odst. 1 písm. a/, d/ vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 500 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., a dále 21 % DPH ve výši 252 Kč. Celková výše nákladů řízení tak činí 2 506 Kč, soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení více úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 732,75 Kč, přičemž tato částka představuje 29,24 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení žalobkyně v rozsahu 64,62 % a úspěchu žalované v rozsahu 35,38 %). Žalovaná je tedy povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 732,75 Kč, a to v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně v obecné třídenní pariční lhůtě dle ust. § 160 odst. 1, věta před středníkem o. s. ř.