15 C 25/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Brzákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastupování státu ve věcech majetkových, IČO sídlem adresa žalované o určení dědice

I. Určuje se, že žalobkyně [celé jméno žalobkyně], [datum narození], je dědičkou po zůstaviteli [jméno] [příjmení], zemřelému [datum].

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 17 397,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [příjmení] [příjmení].

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 25. 1. 2022 domáhala vydání rozsudku, kterým by bylo určeno, že žalobkyně [celé jméno žalobkyně] je dědičkou po zůstaviteli [jméno] [příjmení] zemřelému dne [datum]. V rámci dědického řízení po zůstaviteli [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že jako jediný zákonný dědic přichází v úvahu žalobkyně oprávněná z třetí třídy dědiců jako osoba spolužijící. V rámci dědického řízení žalobkyně uvedla, že se zůstavitelem žila od roku 1999 nepřetržitě po dobu 20 let, kdy vedli společnou domácnost. Po celou dobu hradili náklady společného obydlí a zůstavitel byl převezen v roce 2019 do domova důchodců, a to z toho důvodu, že jeho zdravotní stav byl natolik vážný, že potřeboval zvláštní péčí. Od roku 2018 byl zůstavitel omezen ve svéprávnosti a jeho opatrovníkem byl ustanoven syn žalobkyně [jméno] [příjmení]. V době umístění do domova pro seniory žalobkyně zůstavitele navštěvovala, a pokud by to dovolil jeho zdravotní stav, vrátil by se zůstavitel k žalobkyni do domu na adrese [obec a číslo]. Nad rámec toho, co žalobkyně uvedla v dědickém řízení, tvrdila, že se v roce 1998 rozvedla se svým manželem [jméno] [příjmení]. Zůstavitel se rozvedl se svou manželkou v [země] v roce 1993, když do [země] emigroval již v roce 1968. Zůstavitel se vrátil natrvalo do České republiky v roce 2002, od té doby setrvával trvale v České republice. Od roku 1998 žil zůstavitel ve společné domácnosti s žalobkyní. Žalobkyně se zůstavitelem bydleli v prvopočátku svého vztahu v nájemních bytech v [obec], od roku 2002 trvale bydleli v rodinném domě na adrese [adresa žalobkyně]. V létě roku 2000 pobývala žalobkyně se zůstavitelem určitý čas v Kanadě na návštěvě, a to samé se opakovalo na podzim roku 2001. V průběhu vzájemného soužití zůstavitel nastavil trvalý příkaz ve prospěch účtu žalobkyně a každý měsíc z účtu zůstavitele byla ve prospěch účtu žalobkyně převedena částka 7 000 Kč Vedle této částky jí zůstavitel přispíval na hrazení společných nákladů, jak na bydlení, tak na ostatní věci položky v rámci partnerského soužití, a to buď tyto náklady hradil sám, nebo předával peníze žalobkyni. Zůstavitel s žalobkyní také často navštěvovali syny žalobkyně [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Zůstavitel společně s žalobkyní měli blízký vztah i k synům [jméno] [příjmení], které buď společně, nebo sám zůstavitel hodně hlídal. Ke konci roku 2017 se bohužel u zůstavitele objevily závažné zdravotní problémy, pro které byl zůstavitel nakonec za asistence policie odvezen do Fakultní nemocnice [obec], následně převezen do léčebny v [obec], a poté do Psychiatrické léčebny [obec], ze které byl až do své smrti umístěn v domově důchodců v [obec], kde zemřel. Zdravotní problémy zůstavitele měli i negativní dopad na zdraví žalobkyně. Praktická lékařka zůstavitele byla na žádost žalobkyně opakovaně na návštěvě u nich doma, a to pro stavy zmatenosti pana [jméno] [příjmení], který nebral léky, pil alkohol, byl zmatený, doma přerovnával věci, měl poruchy paměti a nakonec i žalobkyni verbálně napadal a vyhrožoval sebevraždou. Tyto stresové situace vedly postupně ke zhoršování zdravotního stavu žalobkyně, zejména u ní došlo k vzestupu krevního tlaku, ke stavům výrazné úzkosti, bezradnosti a plačtivosti. Z toho důvodu byla i hospitalizována. Žalobkyně v rámci svých zdravotních možností a schopností zůstavitele navštěvovala a zabezpečovala potřeby pro zůstavitele. Je logické, že za stavu vyhlášení nouzového stavu v souvislosti s Covidem-19 byly návštěvy podstatným způsobem zpřísněny a v určitém okamžiku jí byly zamezeny návštěvy zařízení. Žalobkyně zůstavitele až do jeho smrti považovala za svého životního partnera, jejich vztah byl dlouhodobý, trvalý a vážný a v žádném případě nevykazoval žádné známky předstíraného chování, jednání a vztahu. Je nepochybné, že i přesto, že byl zůstavitel fyzicky na jiném místě, než žalobkyně, tato se podílela i nadále na jejich zažitém chodu společné domácnosti, a to tak, že mu například do zařízení nosila jídlo, balíčky apod. Z těchto tvrzených důvodů je žalobkyně přesvědčena, že je dědičkou po zůstaviteli ve smyslu ustanovení § 1637 občanského zákoníku.

2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že nelze dovodit, že žalobkyni svědčí dědické právo a je na místě, aby žaloba byla zamítnuta. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně o zůstavitele cca 2 roky před jeho smrtí žádným způsobem nepečovala a nebylo prokázáno, že žalobkyně naplnila znaky tzv. spolužijící osoby ve společné domácnosti. [příjmení] mohla spolužijící osoba dědit, musí být splněna podmínka spolužití s osobou zůstavitele v délce trvání minimálně jednoho roku před jeho smrtí. Doba jednoho roku se počítá zpětně ode dne úmrtí zůstavitele a je nutno, aby v době úmrtí trvalo uvedené soužití. Pokud by dané soužití před úmrtím zůstavitele bylo již ukončeno, nebyla by daná podmínka splněna. Z provedeného dokazování je zřejmé, že nejpozději umístěním zůstavitele [jméno] [příjmení] do domova se zvláštním režimem v [obec] došlo k ukončení společné domácnosti žalobkyně a zůstavitele. Dané zařízení je zařízením s celoroční pobytovou službou, kde byl zůstavitel nejméně rok a půl před svou smrtí ubytován. Tím došlo ze strany tohoto zařízení k celkovému obstarání tam nově vzniklé domácnosti včetně obstarání úklidu, praní, žehlení, opravy prádla, pomoci při běžných úkonech atd. Pobyt v tomto domově je plně hrazenou službou za tam určených podmínek, tzn. že finanční prostředky zůstavitele nemohly žádným způsobem splynout v rámci společné domácnosti s finančními prostředky žalobkyně, tudíž každý hospodařil za této situace se svými financemi sám. Nemohlo tedy dojít k naplnění jednoho ze znaků společné domácnosti, že členové přispívají a obstarávají společné potřeby společně a bez rozlišení. <b>3. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění:</b> - z dědického spisu Okresního soudu v Olomouci sp. zn. [spisová značka], že pod touto spisovou značkou probíhá dědické řízení ohledně zůstavitele [jméno] [příjmení], zemřelého dne [datum]. K provedení úkonů v řízení o pozůstalosti vedené pod sp. zn. [spisová značka] byla pověřena soudní komisařka notářky Mgr. [jméno] [příjmení] (č. l. 6 dědického spisu). V rámci předběžného šetření provedeného s [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že zůstavitel byl rozvedený, děti neměl a osobou, se kterou žil zůstavitel nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti byla [celé jméno žalobkyně] (č. l. 21 dědického spisu). V dědickém řízení bylo dále zjištěno, že zůstavitel měl sestru [jméno] [příjmení], která zemřela dne 4. 12. 1965, přičemž jejím jediným dědicem byl její manžel (č. l. 52 a 58 dědického spisu). Dne 23. 11. 2021 vydala Mgr. [jméno] [příjmení] jako soudní komisařka usnesení č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci 9. 12. 2021, ve kterém soud žalobkyni uložil, aby do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podala u Okresního soudu v Olomouci žalobu proti České republice - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, na určení, že je dědicem po zůstaviteli [jméno] [příjmení]; - ze zprávy sociální pracovnice Mgr. [jméno] [příjmení] zařízení Sociální služby pro seniory [obec], p. o., ze dne 12. 5. 2020 (č. l. 81 dědického spisu) bylo zjištěno, že dle pečujícího personálu žalobkyně zůstavitele navštívila pouze jednou na vyzvání klíčové pracovnice, aby mu přinesla ošacení, což učinila. Na běžné návštěvy nechodila, nestarala se o jeho potřeby, nenosila mu do domova jídlo, o stav pana [příjmení] se nezajímala osobně ani telefonicky. Soud má za to, že tato zpráva byla následně dementována zprávou ředitele daného zařízení Ing. [jméno] [příjmení] ze dne 14. 9. 2021, z které vyplynulo, že paní [příjmení] nebyla kompetentní, aby jednala jménem organizace a vydávala nějaké názory za oficiální. Nezakládá se na pravdě, že by se rodina pana [jméno] [příjmení] nezajímala o svého strýce. Syn paní [celé jméno žalobkyně] byl jako opatrovník v pravidelném kontaktu, zajímal se o zůstavitele a bez zaváhání řešil všechny jeho potřeby. Na návštěvy chodil pravidelně a minimálně v 50 % případů i se svojí matkou [celé jméno žalobkyně], kterou ale vzhledem k nákazové situaci a jejímu aktuálnímu zdravotnímu stavu nechával venku pod altánem a pana [příjmení] vyvezl ven za ní na invalidním křesle. Vždy pro něj měli balíček, popřípadě zákusek nebo jiné jídlo. Vzhledem k tomu, že tato zpráva byla zcela podpořena dalšími níže uvedenými provedenými důkazy, z nichž rovněž vyplynulo, že žalobkyně zůstavitele v zařízení několikrát navštívila, považoval již soud výslech ředitele zařízení za nadbytečný, a proto tento důkazní návrh zamítl; - ze zprávy Obecního úřadu Paseka ze dne 10. 3. 2021 (č. l. 70 dědického spisu) bylo zjištěno, že zůstavitel sdílel společnou domácnost s paní [celé jméno žalobkyně], a to na adrese [adresa žalobkyně]; - ze spisu Okresního soudu v Olomouci sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že na základě podnětu lékařky Psychiatrické léčebny [obec] bylo dne 23. 1. 2018 zahájeno řízení o omezení svéprávnosti posuzovaného [jméno] [příjmení]. Součástí tohoto spisu je zpráva Obecního úřadu Paseka ze dne 14. 2. 2018 (č. l. 15 opatrovnického spisu), ze které vyplynulo, že jako stálého opatrovníka zůstavitele navrhli [celé jméno žalobkyně], která je vlastníkem domu, ve kterém posuzovaný žije a která je pravděpodobně jeho dlouholetou přítelkyní. Ze zprávy Psychiatrické léčebny [obec] ze dne 21. 2. 2018 (č. l. 20 opatrovnického spisu) vyplynulo, že posuzovaného v zařízení navštívila jeho přítelkyně paní [celé jméno žalobkyně]. Dále se o jmenovaného ve smyslu dalšího řešení situace zajímali synové paní [celé jméno žalobkyně]. Další případné návštěvy vzhledem k dlouhodobější karanténě z důvodu chřipkové epidemie nebylo možno uskutečnit. Ze znaleckého posudku znalce [jméno] [příjmení] ze dne 11. 7. 2018 (č. l. 40 až 44 opatrovnického spisu) bylo zjištěno, že posuzovaný [jméno] [příjmení] byl do PL [obec] přeložen dne 21. 12. 2017 z PN [obec]. Bylo zjištěno, že posuzovaný trpí duševní poruchou, která není jen přechodného rázu, a to vaskulární demencí a delirantními stavy nasedajícími na demenci, postižena je orientace, kognitivní funkce, chybí náhled chorobnosti, posuzovaný není schopen se orientovat v běžných životních situacích a obstarat si základní životní potřeby. Posuzovaný není schopen samostatně právně jednat v žádné oblasti života. Bylo zjištěno, že posuzovaný je hrubě orientován pouze svou osobou, jinak místem, časem a situací je dezorientován. Ke svým osobním poměrům posuzovaný při znaleckém vyšetření uvedl, že za prezidenta jsme měli Dubčeka, Svobodu, nemá šajn, kdo je to nyní. Nemá děti, je rozvedený, žil v Kanadě 15 z let, emigroval v roce 1968 a vrátil se asi před třemi lety. Na návštěvu za ním nikdo nechodí, manželka pracuje, brzy se vrátí. Z protokolu o zhlédnutí posuzovaného ze dne 28. 8. 2018 (č. l. 52 opatrovnického spisu) vyplynulo, že [celé jméno žalobkyně] zná, nemůže říct, kdo to je, Jarda je synovec, ona je příbuzná přes tetu. Žil sám, měl svůj domov. Prezidentem je [jméno] nebo jak se jmenuje. Zatím jej nikdo nenavštívil. Děti nemá, nejbližší rodina je synovec a neteř. U soudního jednání dne 15. 10. 2018 byla vyslechnuta [celé jméno žalobkyně] (č. l. 64 opatrovnického spisu), která uvedla, že posuzovaný je strýcem jejího bývalého manžela, jedná se o tchánova bratrance. Jmenovaná se v roce 1999 rozvedla. [příjmení] [jméno] [příjmení] se dali dohromady a žili spolu nejdříve v [obec] a od roku 2002 spolu bydleli v [obec] v rodinném domě ve vlastnictví jmenované. Dne 15. 10. 2018 vydal Okresní soud v Olomouci rozsudek č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci 6. 11. 2018, ve kterém bylo rozhodnuto tak, že posuzovaný [jméno] [příjmení] se omezuje ve svéprávnosti na dobu pěti let tak, že není způsobilý samostatně právně jednat v žádné oblasti života, vyjma běžných záležitostí každodenního života. Opatrovníkem [jméno] [příjmení] byl jmenován [jméno] [příjmení]; - z lékařské zprávy praktické lékařky MUDr. [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že tato lékařka ve své zprávě ze dne 23. 8. 2021 potvrdila, že žalobkyně byla družkou zůstavitele. Před jeho hospitalizací v psychiatrické léčebně spolu žili v jedné domácnosti. Zůstavitel se u lékařky registroval v květnu 2017 stejně jako jeho družka. Lékařka byla opakovaně na žádost žalobkyně na návštěvě u nich doma, a to pro stavy zmatenosti pana [příjmení], když nebral léky, pil alkohol, byl zmatený, doma přerovnával věci, měl poruchy paměti a nakonec i žalobkyni verbálně napadal a vyhrožoval sebevraždou. Tyto opakované stresové situace vedly postupně ke zhoršování zdravotního stavu samotné žalobkyně, zejména došlo k vzestupu krevního tlaku, ke stavům výrazné úzkosti bezradnosti a plačtivosti. Byla i nutnost hospitalizace, kde bylo uzavřeno jako akcelerace krevního tlaku při psychickém přepětí. I přes nasazení léků na zvýšený krevní tlak docházelo bezprostředně po návštěvách u přítele, který byl hospitalizován, a poté v domově důchodců, u žalobkyně ke zhoršení psychického stavu, k vzestupu krevního tlaku a bylo nutné nasazení antidepresiv a navýšení terapie Jedenkrát musela i k akutnímu ošetření na pohotovost, opět bylo uzavřeno jako hypertenzní nemoc neklasifikovaná, t. č. dekompenzovaná s jistým podílem psychického přepětí. Vzhledem k těmto epizodám bylo žalobkyni doporučeno návštěvy již neabsolvovat; - ze smutečního oznámení zůstavitele [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že jej jménem blízké rodiny vyhotovili [jméno], [jméno] a [jméno] s rodinami; - z výpovědi žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně byla přivdaná do rodiny zůstavitele, otec jejího manžela byl bratranec zůstavitele. Žalobkyně se rozvedla v 90. letech a poté jela jako rodinná kamarádka 2x na návštěvu do Kanady a se zůstavitelem se dali dohromady. Z počátku společně bydleli v několika bytech v [obec], v roce 2002 se natrvalo přestěhovali do rodného domu žalobkyně do [obec]. I nadále byli partnery, nikdy se nerozešli. Poté se začal zdravotní stav zůstavitele zhoršovat, což bylo zřejmě hodně způsobeno tím, že často popíjel s kamarády. Začal být zmatený. Od roku 2017 začali navštěvovat lékaře a následně vzhledem k tomu, že nastala krizová situace, kdy zůstavitel vytáhl nůž, byl hospitalizován na psychiatrii. Domů už se pak nevrátil, poté byl umístěn v domově důchodců v [obec]. Když ho poté žalobkyně navštěvovala, tak už byl v takovém stavu, že s ním už nebyla možná ani komunikace. Už nosil plínky. Žalobkyně neměla pocit, že by ho její návštěvy nějak povzbuzovaly, takže to bylo tak, že za ním byla jednou na návštěvě ve [obec] a v [obec] za ním byla 2x nebo 3x. Když žalobkyně viděla, že neprojevuje žádné emoce, není vůči ní nějak vstřícný, tak tam potom nejezdila. Jezdili za ním její synové a ti jí podávali informace. Žalobkyně to nesla psychicky špatně, je to divné, když někoho máte vedle sebe a potom najednou ten člověk ochabne a zestárne tak, že se promění až do schopnosti dítěte. [jméno] měl rád mé syny žalobkyně i jejich manželky i jejich děti. Měl pro ně postavení strejdy. Volný čas žalobkyně a zůstavitel trávili hlavně na domě, jezdili spolu na nákupy a taky se navštěvovali s kamarády a s rodinou. Nákupy hradili podle domluvy. Žalobkyně z účtu zůstavitele dostávala 7 000 Kč měsíčně, z toho platila běžné potřeby domácnosti; - z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že když se jejich rodiče rozvedli, došlo ke sblížení strejdy a maminky. Maminka s ním byla 2x i v Kanadě. Potom se spolu odstěhovali do [obec], kde vystřídali průběžně asi 3 byty. Žalobkyně a zůstavitel byli partneři, vedli normální partnerský život. V [obec] se rodina hodně navštěvovala, strejda svědkovi např. i hlídal děti, společně pořádali i rodinné oslavy. Maminka poté zdědila dům v [obec], odkud vyplatila svou sestru a se strejdou se tam nastěhovali. Maminka a strejda vedli společnou domácnost. Strejda na domě maminky budoval nějaké věci, např. příjezdovou cestu, plot, staral se o dřevo. Měl zde i takovou dílničku. Měli více přátel, se kterými se navštěvovali. V roce 2015 začaly problémy se zdravotním stavem strejdy. Zdravotní stav strejdy se začal zhoršovat, hodně se zhoršila jeho paměť, ale přitom měl svou hlavu a věci si dělal po svém. V té době se u maminky začaly objevovat větší zdravotní komplikace, maminku odvezla i záchranka. Maminka si se zdravotním stavem strejdy nevěděla rady, nedokázala to nějak uchopit a bylo to pro ni hodně stresující. Nakonec se stala taková situace, že svědek se strejdou seděl u stolu, povídali si a svědek mu vysvětloval, že jeho zdravotní stav není dobrý, a že jestli má maminku rád, takto bude muset nějak vyřešit, že maminka tím hodně trpí. Potom najednou strejda otevřel příborník, vytáhl nůž a řekl, že si raději vezme život, než by byly nějaké problémy a svědek poté po předchozí radě doktorky zavolal policii a následně rychlou. Svědek potom zařizoval všechny záležitosti strejdy. Strejda byl v psychiatrické léčebně v [obec], poté byl převezen do [obec], kde byl jen chvíli a poté byl převezen do PL [obec]. Někdy v té době se svědek stal také opatrovníkem strejdy. Maminka nebyla vůbec psychicky schopná cokoliv ohledně strejdy zajišťovat. V té době už potom strejda často nevěděl, kdo svědek je, byl dezorientovaný. I pro svědka to bylo někdy psychicky náročné, natož pro maminku, která na tom nebyla psychicky dobře. Svědek s maminkou na začátku ty věci ohledně strejdy hodně konzultoval. Maminka strejdovi pekla buchty a svědek je vozil strejdovi. Jednou nebo dvakrát s ním na návštěvě u strejdy v Psychiatrické léčebně [obec] byla i maminka. Strejda na ni mluvil, ale vlastně nepoznal, že je jeho partnerka. Potom se jim podařilo zajistit strejdovi místo v domově důchodců v [obec]. Maminka za svědkem v té době jezdila do Šumperka a často to spojili i s návštěvou strejdy v domově důchodců. Podle svědka byla maminka v domově důchodců asi tak 5x. Maminka je takový typ člověka, že nikam necestuje, našla si místo pro žití, kde se jí vždy líbilo a vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu už nějaké cesty nejsou možné. Někdy se maminka odvážila za syny přijet sama autobusem, ale většinou ji vozí tam i zpátky. Maminka do Šumperka jezdí asi jednou za měsíc. Maminka návštěvy u strejdy nesla hodně špatně. Z toho důvodu se svědek vždy maminky ptal, jestli se cítí jít za strejdou, a když se necítila, tak nešli. V [obec], když měl strejda narozeniny, tak za ním přijeli i s přáteli a udělali oslavu v restauraci, kde bylo asi 10 lidí a tam to vypadalo, že strejda ještě celkem reaguje. I před Vánocemi se snažili udělat takovou atmosféru, vzali nealko šampaňské, byli tam společně s Béďou (spolubydlíci zůstavitele v domově důchodců) a jednou ošetřovatelkou. To tam byla i maminka a bratr svědka. S maminkou poté společně zařizovali pohřeb strejdy, byli společně i na pohřební službě. Na pohřbu lidé kondolovali svědkovi, jeho bratrovi, jejich ženám a mamince. Na pohřbu seděli v první řadě. V době, kdy začal mít strejda zhoršující zdravotní stav, tak se s maminkou domluvili, že jí bude posílat peníze trvalým příkazem a tyto peníze na domácnost mamince poté chodili i nadále, i když byl strejda v ústavu; - z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že maminka měla se strejdou běžný partnerský vztah, byli spolu možná od roku 1999, bylo to asi po rozvodu. Společnou domácnost určitě vedli. Maminka měla po odchodu strejdy do nemocnice velké zdravotní problémy. Šlo o vysoký tlak, zřejmě i deprese a takové nesoustředění. Přesto však maminka tak 3x nebo 4x strejdu navštívila. Bylo to jen v rámci toho, jak jí dovolil její zdravotní stav. Rozhodně se maminka se strejdou nerozešla, byli i nadále partnery. Maminka strejdu nenavštěvovala častěji z důvodu jejího zdravotního stavu. Mamince samozřejmě ty návštěvy nedělaly psychicky dobře, ale přesto ho chtěla vidět a chtěla ho navštívit. Pohřeb zajišťoval svědek, jeho bratr a maminka. [jméno] třem bylo na pohřbu také kondolováno. Na pohřbu jsme seděli vepředu. Vztah maminky a strejdy svědek vnímal jako běžný partnerský. Trávili spolu čas, chodili spolu nakupovat, jezdili na návštěvy, chodili na procházky, jezdili za rodinou. Maminka byla se strejdou v partnerství spokojená; - z domácího řádu zařízení Sociální služby pro seniory [obec], příspěvková organizace, Domov pro seniory, Domov se zvláštním režimem, že v domově je uživatelů služby poskytováno ubytování, stravování, zdravotní, ošetřovatelská a rehabilitační péče, praní prádla a běžný úklid podle individuální dohody. Důchod je uživatelům vyplácen v hotovosti nebo může být vložen na depozitní účet. Úhrada za služby v zařízení je stanovena ve smlouvě o poskytování sociální služby. Soud pak také zamítl důkazní návrhy výslechem rodinných přátel, a to pro jejich nadbytečnost, neboť byli navrhováni k prokázání skutečnost, že žalobkyně a zůstavitel žili ve společné domácnosti, tato skutečnost již podle názoru soudu již byla dostatečně a bez pochybností prokázána již provedeným dokazováním. <b>4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:</b> Žalobkyně a zůstavitel se původně znali jako rodinní přátelé, neboť otec bývalého manžela žalobkyně byl bratranec zůstavitele. Od roku 1999 byli partnery a vedli společnou domácnost. Nejdříve bydleli v bytech v [obec] a od roku 2002 žili společně v rodném domě žalobkyně v [obec]. Společný život žalobkyně a zůstavitele byl spokojený. Poté se u zůstavitele začaly objevovat vážné zdravotní problémy, které vyvrcholily tím, že byl zůstavitel koncem roku 2017 hospitalizován na psychiatrické klinice v [obec], poté v PL [obec] a následně v PL [obec]. Ze znaleckého posudku znalce [jméno] [příjmení] ze dne 11. 7. 2018 bylo zjištěno, že posuzovaný [jméno] [příjmení] trpěl duševní poruchou, která nebyla jen přechodného rázu, a to vaskulární demencí a delirantními stavy nasedajícími na demenci, postižena byla orientace, kognitivní funkce, chyběl náhled chorobnosti, posuzovaný nebyl schopen se orientovat v běžných životních situacích a obstarat si základní životní potřeby. Posuzovaný nebyl schopen samostatně právně jednat v žádné oblasti života. Bylo zjištěno, že posuzovaný byl hrubě orientován pouze svou osobou, jinak místem, časem a situací je dezorientován. Dne 15. 10. 2018 vydal Okresní soud v Olomouci rozsudek č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci 6. 11. 2018, ve kterém bylo rozhodnuto tak, že posuzovaný [jméno] [příjmení] se omezuje ve svéprávnosti na dobu pěti let tak, že není způsobilý samostatně právně jednat v žádné oblasti života, vyjma běžných záležitostí každodenního života. Opatrovníkem [jméno] [příjmení] byl jmenován [jméno] [příjmení]. Vzhledem k neustále se zhoršujícímu zdravotnímu stavu zůstavitele byl následně umístěn do zařízení Sociální služby pro seniory [obec], příspěvková organizace, Domov pro seniory, Domov se zvláštním režimem. Zde byl umístěn do své smrti dne 28. 5. 2020. Pohřeb zůstavitele vyřizovala žalobkyně a její synové, tito také seděli v první řadě na smutečním obřadu a jim také bylo následně kondolováno. Rovněž smuteční oznámení bylo vyhotoveno jménem blízké rodiny, a to jménem [jméno], [jméno] a [jméno] s rodinami. Dne 23. 11. 2021 vydala Mgr. [jméno] [příjmení] jako soudní komisařka usnesení č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci 9. 12. 2021, ve kterém soud žalobkyni uložil, aby do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podala u Okresního soudu v Olomouci žalobu proti České republice - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, na určení, že je dědicem po zůstaviteli [jméno] [příjmení]. Za života zůstavitele, kdy se u něj začaly projevovat zdravotní problémy, začaly se rovněž u žalobkyně vyskytovat větší zdravotní komplikace. Žalobkyně si se zdravotním stavem zůstavitele nevěděla rady, nedokázala to nějak uchopit a bylo to pro ni hodně stresující. U žalobkyně došlo k vzestupu krevního tlaku, docházelo u ní ke stavům výrazné úzkosti, bezradnosti a plačtivosti. Byla nutnost i hospitalizace, kde bylo uzavřeno jako akcelerace krevního tlaku při psychickém přepětí. Žalobkyně zůstavitele minimálně jednou navštívila v PL [obec] a nejméně 3krát jej navštívila v domově důchodců [obec]. Zůstavitel již při těchto návštěvách nebyl schopen komunikace, nijak na její návštěvy emočně nereagoval. U žalobkyně po těchto návštěvách docházelo ke zhoršení jejího psychického stavu, k vzestupu krevního tlaku a bylo nutné nasazení antidepresiv a navýšení terapie. Jedenkrát musela i k akutnímu ošetření na pohotovost, opět bylo uzavřeno jako hypertenzní nemoc neklasifikovaná, t. č. dekompenzovaná s jistým podílem psychického přepětí. Vzhledem k těmto epizodám bylo žalobkyni doporučeno ze strany lékařky návštěvy již neabsolvovat. Synové žalobkyně i nadále zůstavitele navštěvovali a žalobkyni o stavu zůstavitele pravidelně informovali. V době, kdy se začal zhoršovat zdravotní stav zůstavitele, zřídil trvalý příkaz, na základě kterého žalobkyni až do smrti zůstavitele chodila na její účet částka 7 000 Kč, kterou používala na běžný chod domácnosti.

5. Podle ust. § 1637 odst. 1 občanského zákoníku nedědí-li manžel ani žádný z rodičů, dědí ve třetí třídě stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele.

6. Podle ust. § 1672 občanského zákoníku uplatňuje-li právo na dědictví více osob a odporují-li si, odkáže soud toho z dědiců, jehož právní důvod je slabší, aby své právo uplatnil žalobou. Nepodá-li tento dědic žalobu ve lhůtě určené soudem, nezaniká sice jeho dědické právo, avšak při projednání pozůstalosti se k němu nepřihlíží.

7. Soud v rámci právního hodnocení posoudil zjištění skutkový stav ve spojení s citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná a v celém rozsahu jí vyhověl.

8. V řízení bylo zjištěno, že notářka jako soudní komisařka v rámci dědického řízení po zůstaviteli, vydala usnesení, ve kterém soud žalobkyni uložil, aby do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podala u Okresního soudu v Olomouci žalobu proti České republice - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, na určení, že je dědicem po zůstaviteli [jméno] [příjmení]. Toto usnesení nabylo právní moci 9. 12. 2021 a žaloba žalobkyně byla zdejšímu soudu doručena dne 25. 1. 2022, soud tak uzavřel, že žalobkyně svou žalobu podala včas.

9. Žalobkyně své dědické právo opírá o ust. § 1637 odst. 1 občanského zákoníku. V řízení bylo sporným a soud si musel v rámci svého právního hodnocení zejména uzavřít, zda žalobkyně se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí žila ve společné domácnosti a zda z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost nebo byla odkázána výživou na zůstavitele. Společnou domácností se podle ustálené judikatury soudů (viz například rozhodnutí NS ČR [spisová značka]) rozumí soužití dvou nebo více fyzických osob, které spolu žijí trvale a které společně uhrazují náklady na své potřeby. Společná domácnost zpravidla předpokládá společné bydlení v jednom nebo více bytech (k naplnění jejích znaků proto nepostačují, např. občasné návštěvy); výjimka z tohoto pravidla je možná jen tehdy, jde-li očí dočasný a přechodný pobyt jinde z důvodu léčení, návštěvy příbuzných, výkonu práce apod. Jde o spotřební společenství trvalé povahy, a proto společnou domácnost představuje jen skutečné a trvalé soužití, v němž její členové přispívají k úhradě a obstarávání společných potřeb (nepostačuje např. jen příležitostná výpomoc v domácnosti, společné trávení dovolených apod.) v němž společně a bez rozlišování hospodaří se svými příjmy. Spolužijící fyzická osoba musí žít ve společné domácnosti tak, jako by byla členem rodiny; vyžaduje se, aby pečovala o společnou domácnost nebo poskytovala prostředky na úhradu potřeb společné domácnosti nebo aby byla odkázána výživou na zůstavitele.

10. Soud má z provedeného dokazování za jednoznačně prokázané, že žalobkyně a zůstavitel byli dlouholetými partnery a vedli společnou domácnost. Nikdy se nerozešli a žádný z nich nikdy neprojevil vůli k tomu, že by společná domácnost měla být ukončena. Žalobkyně o žalovaného i do jeho smrti stále projevovala zájem, podle svých psychických a zdravotních možností jej navštěvovala, pekla mu buchty, zajímala se o jeho zdravotní stav. Podle názoru soudu nelze přičítat k tíži žalobkyně, že zůstavitele nenavštěvovala častěji. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že zdravotní problémy partnera velmi špatně psychicky nesla, závažným způsobem se to projevilo i na jejím psychickém a fyzickém zdraví. Navíc v posledních letech už zůstavitel v podstatě nekomunikoval, na osoby blízké si většinou nevzpomínal. Dva měsíce před smrtí zůstavitele pak propukla pandemie koronaviru, je tak obecně známo, že návštěvy v domovech důchodců byly zakazovány a zřetelně omezovány. Skutečnost, že žalobkyně se zůstavitelem žila ve společné domácnosti tak, jako by byl členem rodiny, pak jednoznačně vyplynula také z chování žalobkyně po smrti zůstavitele, když to byla ona a její synové, kdo vyřizoval pohřeb zůstavitele, loučil se s žalovaným na smutečním oznámení, seděl v první řadě při smutečním obřadě, a komu bylo na pohřbu zúčastněnými kondolováno. Rovněž zůstavitel nikdy neukončil vedení společné domácnosti s žalobkyní. Z provedeného dokazování navíc vyplynulo, že zůstavitel cítil odpovědnost k žalobkyni jako své partnerce a v době, kdy se zhoršil jeho zdravotní stav, zřídil ve prospěch žalobkyně trvalý příkaz, na základě kterého žalobkyni až do své smrti přispíval na běžný chod domácnosti částkou 7 000 Kč měsíčně. Soud má za to, že skutečnost, že zůstavitel již nemohl být v domácí péči a vzhledem ke svému razantně se zhoršujícímu zdravotnímu stavu musel být hospitalizován v nemocnici a následně trvale umístěn v domově důchodců, nezpůsobila, že žalobkyni nelze považovat jako osobu spolužijící podle dědického práva. Soud toto své stanovisko opřel zejména o rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. [spisová značka] vztahující se k přechodu nájmu bytu podle ust. § 706 odst. 1 starého občanského zákoníku, podle něhož jestliže nájemce zemře a nejde-li o byt ve společném nájmu manželů, stávají se nájemci jeho děti, vnuci, rodiče, sourozenci, zeť a snacha, kteří prokáží, že s ním žili v den jeho smrti ve společné domácnosti a nemají vlastní byt. V daném případě žalovaná žila s babičkou od ledna 1992 do června 1993, kdy babička odešla do domova důchodců a Nejvyšší soud České republiky pak v citovaném rozhodnutí uzavřel, že podmínce existence společného soužití ve společné domácnosti mezi nájemcem a osobou uvedenou v § 706 odst. 1 větě první o. z., není na překážku skutečnost, že nájemce zemřel v nemocnici či jiném léčebném nebo obdobném zařízení po předcházející hospitalizaci, toto soužití však muselo vzniknout ještě před hospitalizací či obdobným pobytem nájemce. Podle názoru soudu lze tento právní závěr aplikovat i na zdejším soudem projednávaný případ. Jak již bylo uvedeno, soud po provedeném dokazování uzavřel, že žalobkyně a zůstavitel žili téměř po dobu 20 let ve společné domácnosti, a jejich společná domácnost trvala i v okamžiku zahájení hospitalizace žalovaného. Podle názoru soudu rovněž vůle žalobkyně i zůstavitele (samozřejmě do okamžiku, kdy byl vzhledem ke své závažné duševní poruše zůstavitel projevu vůle schopen) směřovala k vedení jejich společné domácnosti a podle názoru soudu je zcela zřejmé, že kdyby se zdravotní stav zůstavitele zlepšil, nepochybně by se vrátil do společného bydliště s žalobkyní. Za takové situace by se pak soudu jevilo jako zcela nespravedlivé, že by žalobkyně, která se zůstavitelem vedla po dobu téměř 20 let společnou domácnost a z toho důvodu pečovala o společnou domácnost, v posledním období života zůstavitele však již nemohla péči o zůstavitele zvládnout, proto musel být hospitalizován a umístěn v domově důchodců, nebyla považována za osobu spolužijící ve smyslu dědického práva. Vzhledem ke všem těmto skutečnostem tak soud žalobě vyhověl a určil, že žalobkyně je dědičkou po zůstaviteli [jméno] [příjmení] (výrok I. tohoto rozsudku).

11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve výroku II. tohoto rozsudku dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla procesně plně úspěšným účastníkem a žalovaná tak má povinnost nahradit jí účelně vynaložené náklady řízení ve výši 17 397,90 Kč Náklady žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, odměna advokáta ve výši 10 000 Kč dle § 9 odst. 3 bod a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 4 úkony právní služby po 2 500 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, 2krát účast u jednání dne 25. 5. 2022 (každé dvě započaté hodiny, jednání probíhalo 3 hodiny)), paušální náhrada účelně vynaložených hotových výdajů právního zástupce žalobkyně ve výši 1 200 Kč, tj. 4 x 300 Kč za tyto úkony dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., cestovné za jízdu osobním vozidlem ze sídla v [obec] do [obec] k jednání dne 25. 5. 2022 a zpět v délce 135 km, při kombinované spotřebě motorové nafty 8,1 l [číslo] km, při doložené ceně motorové nafty 44,90 Kč (491 Kč) a paušálu za opotřebení 4,7 [spisová značka] (634,50 Kč) dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 511/2021 Sb., dále náhrada za promeškaný čas dle ustanovení § 14 vyhl. č. 177/ 1996 Sb. v rozsahu 4 započatých půlhodin po 100 Kč strávených cestou k jednání dne 25. 5. 2022 a zpět (zjištěno se serveru google mapy), tedy v celkové výši 400 Kč a DPH ve výši 21 % z odměny, režijního paušálu, cestovného a náhrady za promeškaný čas, tj. 2 672,40 Kč Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní. [obec] plnění nákladů řízení pak je k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.