15 C 77/2019

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Brzákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení , LL.M. sídlem adresa žalovaného o 321 557 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 226 876 Kč s úroky z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 226 876 Kč za dobu od 30. 4. 2011 do zaplacení a částku 51 348 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 43 333 Kč s úroky z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 43 333 Kč za dobu od 30. 4. 2011 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 93 692,20 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně JUDr. [jméno] [jméno].

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Olomouci soudní poplatek ve výši 11 409 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 3. 10. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném náhrady škody ve výši 270 209 Kč s příslušenstvím a částky 51 348 Kč s odůvodněním, že společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 1. 2. 2007 smlouvu o právní pomoci, která měla spočívat ve vymáhání pohledávky z titulu uzavřené komisionářské smlouvy mezi společností [právnická osoba], jako komitentem, a [celé jméno svědka], [ulice a číslo], [PSČ] [obec], [IČO], jakožto komisionářem. Na základě této komisionářské smlouvy se komisionář zavázal, že bude na účet komitenta prodávat komitentem dodané LPG na čerpací stanici LPG na adrese [adresa], jež je ve vlastnictví komitenta, a zavázal se vyplácet komitentovi kupní cenu z takto prodané LPG. Za tuto činnost se komitent zavázal vyplatit komisionáři úplatu ve výši 1 Kč za každý prodaný litr LPG bez DPH. Tato úplata byla dodatkem [číslo] ze dne 1. 8. 2010 k této smlouvě zvýšena. Komisionář se zavázal utrženou kupní cenu za prodané LPG poukazovat na účet komitenta každý pátek, kdy na základě předložené faktury měl komisionář obdržet od komitenta úplatu za svoji činnost, přičemž fakturačním obdobím byl jeden kalendářní měsíc. Následně byl vytvářen tzv. přehled tržeb za každý měsíc, ve kterém bylo položkově pro jednotlivé dny v daném měsíci zaznamenáváno množství vytočeného LPG a výše tržby, přičemž seznam sestavoval a podepisoval zaměstnanec [celé jméno svědka] O správnosti těchto údajů mezi stranami nikdy nebylo sporu. Tržbu získanou prodejem LPG odváděl [celé jméno svědka] společnosti [právnická osoba] a současně proti získané tržbě započítával svůj nárok na úhradu provize. Na provizi současně vystavoval faktury. Tržba ponížená o provizi [celé jméno svědka] byla společnosti [právnická osoba] předávána převážně v hotovosti, a to třikát či čtyřikrát měsíčně, a to řidiči společnosti [právnická osoba], který na předmětnou čerpací stanici dovážel LPG. Později [celé jméno svědka] tržby zasílal bankovním převodem nebo poštovní poukázkou. [právnická osoba] následně zjistila, že [celé jméno svědka] nepředává tržbu v řádné výši a postupně mu takto vznikl dluh za rok 2007 ve výši 111 281,50 Kč, za rok 2008 ve výši 164 557 Kč, za rok 2009 ve výši 141 628 Kč za rok 2010 ve výši 84 325 Kč a za rok 2011 ve výši 131 330 Kč, tj. dluh v celkové výši 633 121,50 Kč. V průběhu trestního řízení následně [celé jméno svědka] na svůj dluh uhradil několik plateb, přičemž zbytkový dluh činil 270 2098 Kč [celé jméno svědka] tuto částku do dnešního dne nezaplatil a je tak od 30. 4. 2011 v prodlení se zaplacením. [právnická osoba] se dne 4. 6. 2013 v zastoupení žalovaným obrátila na Krajský soud v [obec] s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu s tím, že jako žalovaný byl v dané věci označen [celé jméno svědka], [ulice a číslo], [PSČ] [obec], [IČO]. Jak soud 1. stupně při dokazování správně zjistil, [celé jméno svědka], [ulice a číslo], [PSČ] [obec], [IČO], označený jako žalovaný v elektronickém platebním rozkazu, není osobou, se kterou by byla uzavřena komisionářská smlouva, a která by tedy byla osobou povinnou k úhradě dlužné částky. Tato osoba má sice stejné jméno i místo podnikání jako [celé jméno svědka] identifikovaný v záhlaví komisionářské smlouvy i uvedený v razítku připojeném k jejímu podpisu, avšak jeho IČO se liší. Komisionářská smlouva byla tedy sjednána s osobou odlišnou od osoby žalované v platebním rozkaze, vzhledem k čemuž muselo dojít k tomu, že společnosti [právnická osoba] byla žaloba na zaplacení částky 270 209 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 270 209 Kč ve výši 7,75 % p. a. od 30. 4. 2011 do zaplacení zamítnuta. Shora označený platební rozkaz nebyl úspěšný proto, že žalovaný nebyl správně označen, a tedy nebyl pasivně věcně legitimován. Podaná žaloba tedy nemohla mít šanci na úspěch ve věci. Podle § 24 odst. 1 zákona o advokacii advokát odpovídá klientovi za škodu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Advokát odpovídá za škodu způsobenou klientovi i tehdy, byla-li škoda způsobena v souvislosti s výkonem advokacie jeho zástupcem nebo jeho zaměstnancem. Odpovědnost vzniká v případě, že jsou současně splněny všechny předpoklady, jimiž jsou výkon advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem škody. Jedná se o objektivní odpovědnost bez ohledu na zavinění. V předmětné věci společnost [právnická osoba] žalovaného advokáta požádala o vymáhání dlužné pohledávky, přičemž mu mj. předložila předmětnou komisionářskou smlouvu. Advokát sepsal výzvu k zaplacení a podal návrh na vydání platebního rozkazu, kdy chybně uvedl identifikační číslo žalovaného a označil tak jako žalovaného jinou osobu. Předmětná žaloba tak byla v celém rozsahu zamítnuta a žalobkyni navíc byla uložena povinnost uhradit náklady řízení ve výši 51 348 Kč. Žalovaný, ačkoli byl k úhradě dlužné částky písemně i ústně vyzván, do dnešního dne ničeho neuhradil. Žalobkyně ve svém závěrečném návrhu navrhla, aby žalobě bylo v celém rozsahu vyhověno a žalobkyni byly přiznány vzniklé náklady řízení. Žalobkyně má za to, že v řízení prokázala, že v důsledku pochybení žalovaného došlo k promlčení nároku [právnická osoba] [anonymizováno] za p. [celé jméno svědka] na zaplacení chybějících tržeb v celkové výši 270 209 Kč. Pochybení žalovaný nijak nerozporoval, podmínky spolupráce mezi [právnická osoba] [anonymizováno] a p. [celé jméno svědka] také ne. Předmětem sporu tak dle názoru Žalobce zůstala otázka, zda by v případném civilním sporu [právnická osoba] PB prokázala své tvrzení, že jí p. [celé jméno svědka] neodvedl tržby za vytočený LPG v celkové výši 270 209 Kč. Žalobkyně je přesvědčena, že v předmětném řízení prokázala, že [právnická osoba] [anonymizováno] by uspěla v soudním civilní řízení zahájeném proti správné osobě – p. [celé jméno svědka]. Mezi spol. [anonymizována dvě slova] a p. [celé jméno svědka] je nesporné, že p. [celé jméno svědka] prováděl pro [právnická osoba] [anonymizováno] výtoč LPG a předával spol. [anonymizována dvě slova] tržbu za vytočený LPG a za to mu náležela provize. Množství vytočeného LPG a tedy i celková výše tržeb, které měl p. [celé jméno svědka] spol. [anonymizována dvě slova] předat, je mezi stranami také nesporná. Je prokázána přehledovými listy tržeb, které pro spol. [anonymizována dvě slova] sestavoval a podepisoval právě p. [celé jméno svědka] prostřednictvím svých zaměstnanců. Společnost [anonymizována dvě slova] a i p. [celé jméno svědka] dodali v rámci trestního řízení tytéž přehledové listy tržeb a jejich úplnost a správnost nijak nezpochybnili. Mezi p. [celé jméno svědka] a spol. [anonymizována dvě slova] rovněž nebyla sporná výše provize, která p. [celé jméno svědka] za vytočený LPG náležela. Výše provize vyplývá z Komisionářské smlouvy a faktur, které p. [celé jméno svědka] na její proplacení vystavil a které jsou založeny v trestním spise. Strany rovněž nerozporovaly způsob proplácení provize, když spolupráce dlouhodobě fungovala tak, že p. [celé jméno svědka] prováděl zápočet své pohledávky na zaplacení provize proti pohledávce spol. Kumegas na zaplacení tržby za vytočený LPG. Výše tržeb, které p. [celé jméno svědka] řádně spol. [anonymizována dvě slova] odvedl, vyplývá z potvrzených výdejových dokladů a složenek. Předmětem sporu tak zůstala otázka, zda p. [celé jméno svědka] řádně odvedl spol. [anonymizována dvě slova] tržby za vytočený LPG v celkové výši. Z dokumentů, jež jsou k dispozici, vyplývá, že p. [celé jméno svědka] nebyl schopen prokázat, že odvedl tržby tak, aby přehledové listy tržeb korespondovaly s doklady prokazujícími předání tržeb spol. Kumegas PB a s dokumenty (faktury, platební doklady) prokazujícími výši provize, na jejíž zaplacení měl p. [celé jméno svědka] nárok. Celkový konečný rozdíl činí 270 209 Kč. Na platbu těchto částek nebyl p. [celé jméno svědka] schopen doložit odpovídající doklady prokazující, že tržby řádně uhradil (potvrzení o bankovním převodu, výdejový doklad, složenka). Tvrzení p. [celé jméno svědka], že měl vůči spol. Kumegas PB nárok na zaplacení za provedenou reklamu, dle názoru žalobkyně není prokázáno žádnými důkazy prokazujícími existenci takové dohody a její podmínky. Pokud se týká nákladů řízení, žalobkyně odkázala na nález Ústavního soudu ČR spis. zn. IV. ÚS 3859/17, v němž Ústavní soud ČR jasně vyslovil, že„ Ústavní soud akceptuje jako ústavně relevantní názor obecných soudů (viz usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 4. 2011 č. j. [číslo jednací], [spisová značka] ([insolvenční spisová značka])), že žádný právní předpis nevylučuje, a je běžnou praxí v incidenčních sporech zastoupení insolvenčního správce advokátem, je-li insolvenční správce sám advokátem. … Ústavní soud plně respektuje základní právo žalovaného na právní pomoc od počátku řízení, zaručené v č. l. 37 odst. 2 Listiny. [příjmení] relevantní otázkou je ovšem posouzení účelnosti výše nákladů zastoupení insolvenčního správce advokátem v incidenčních sporech.“ Žalobkyně dále soudu předložila rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a Vrchního soudu v Olomouci, v nichž oba soudy jako odvolací soud potvrdily právo insolvenčního správce, jenž je současně advokátem, popř. veřejnou obchodní společností, jejím společníkem je advokát, na náhradu nákladů právního zastoupení: [spisová značka] ([insolvenční spisová značka]) -123, [číslo jednací] ([insolvenční spisová značka]) a [číslo jednací] ([insolvenční spisová značka]).

2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že nesouhlasí s žalovanou částkou ani s nárokem jako takovým, když má za to, že žalovaná částka nemá právní podporu. [celé jméno svědka] od počátku namítal, že společnosti [právnická osoba] nic nedluží s tím, že peníze společnosti odváděl, a to tak, že nejdříve se tržby odváděli na bankovní účet, ale následně v důsledku žádosti společnosti [právnická osoba] byly tržby předávány v hotovosti řidiči firmy [právnická osoba], který byl zaměstnancem této společnosti. Toto ostatně vyplývá i z výsledku šetření Policie ČR, která danou věc prověřovala v rámci trestního oznámení, které společnost podala na [jméno] [příjmení] z důvodu podezření ze spáchání trestného činu zpronevěry. Policie ČR usnesením ze dne 14. 11. 2011 věc odložila a stejně tak byla zamítnuta stížnost proti uvedenému usnesení, a to rozhodnutím OSZ v [obec] usnesením ze dne 10. 2. 2012. Následně tedy společnost [právnická osoba] podala prostřednictvím žalovaného žalobu na zaplacení zbývající dlužné částky ve výši 270 209 Kč, kdy před tím společnost [právnická osoba] podepsala poučení advokáta, který jej ve smyslu spornosti žalované částky poučil o možném neúspěchu ve sporu o zaplacení dlužné částky, kdy společnost [právnická osoba] nebyla schopna doložit období za jaké se dlužná částka požaduje, kdy s ohledem na to, že žaloba byla podávána v roce 2013, ale dlužné částky byly od 2007 do 2011, hrozila tedy námitka promlčení, zvláště když nebylo jasné jaké dlužné částky a z jakého období byly započteny. Po poučení tedy zaměstnanec žalovaného podal žalobu na zaplacení, kde došlo k záměně v identifikačním čísle žalovaného. V daném řízení byl vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému byl podán odpor, který předmětný žalovaný odůvodnil tak, že žádnou komisionářskou smlouvu neuzavřel a tedy nic nedluží. Toto vyjádření bylo předáno zástupcům společnosti [právnická osoba], kteří trvali na podané žalobě. Ani oni si tedy nevšimli záměny identifikačního čísla. Bohužel Krajský soud v [obec] nařídil jednání v dané věci po zrušení elektronického platebního rozkazu až dne 23. 1. 2018, tedy 5 let po vydání a zrušení platebního rozkazu, kdy do té doby se nic nedělo. V rámci jednání o podané žalobě soud zjistil, že komisionářská smlouva je sice uzavřena [celé jméno svědka] s místem podnikání [adresa], ale pod jiným identifikačním číslem než byla podaná žaloba, kdy se v případě komisionáře jednalo o syna žalovaného na zaplacení. V tomto ohledu tedy soud rozsudkem ze dne 27. 2. 2018 žalobu v celém rozsahu zamítl. Vzhledem k tomu, že od doby podání žaloby do doby rozhodnutí uběhlo více jak 5 let, nelze již žalovanou částku vymáhat soudně po povinném, kdy je již promlčena. Nicméně bez ohledu na tuto nespornou skutečnost je od počátku sporné, zda i ke dni podání žaloby nebyly již nároky společnosti [právnická osoba] v celém rozsahu promlčeny, a to s ohledem na spornost dlužné částky a s ohledem na to, kdy dlužná částka vznikla. Je tak na žalobkyni, aby prokázala, že nebýt pochybení advokáta, byl by jeho klient v řízení úspěšný. Žalovaný dále namítal, že pohledávka uplatněná žalobkyní je již v současné době promlčena. V případě náhrady škody způsobené advokátem v rámci výkonu advokacie není rozhodný okamžik vyhlášení rozhodnutí, doručení rozhodnutí ani nabytí právní moci rozhodnutí, v němž advokát pochybil a klient tak nebyl v řízení úspěšný, nýbrž okamžik, kdy došlo ke skutečné škodě poškozeného klienta, a škoda se projevila v majetkové sféře poškozeného. V daném případě došlo ke skutečné škodě společnosti [právnická osoba] s okamžikem, kdy bylo zjištěno, že advokát pochybil v identifikaci žalovaného a tím vznikly později jak neúčelné náklady, tak pozdější promlčení celé, byť nejisté pohledávky. Subjektivní promlčecí lhůta tak počala běžet okamžikem zjištění poškozeného klienta, že advokát pochybil a tedy doručením a seznámením se s odůvodněním odporu proti platebnímu rozkazu, z jehož obsahu bylo zjevné, že žalovaná osoba nebyla správná. O skutečnosti, že došlo k pochybení, byl poškozený klient ihned po doručení odůvodnění odporu informován s tím, že klient nepožadoval náhradu škody ani další uplatněné pohledávky na jinou osobou. I pokud by se skutečně jednalo o pohledávku za neodvedené tržby do měsíce dubna 2001, ačkoliv se jedná o pohledávku značně nejistou, pohledávka by byla promlčena uplynutím tří let. Toho si byl poškozený klient vědom. Následně započala dubnem 2014 promlčecí tříletá lhůta k uplatnění náhrady škody, která skončila rozhodným dnem v měsíci dubnu 2017. Ve svém závěrečném návrhu žalovaný navrhl, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. Předně má žalovaný za to, že uplatněná pohledávka byla promlčená. Pokud by soud měl za to, že pohledávka není promlčená, má žalovaný za to, že žalobkyně dostatečně neprokázala svůj nárok na náhradu škody, zejména pak pro nejistost této pohledávky, kdy mají za to, že odvedenou částku zaplatil p. [celé jméno svědka] za poslední měsíce spolupráce, nejednalo se o dluh z předchozích let. Toto vyplývá i z jeho výpovědi, kdy pokud tam byl nějaký dluh, tak platil na dluh z roku 2011 a 2010. Tedy tyto platby by měly být započítány v rámci procesu § 330 obchodního zákoníku. Pokud by i toto soud neuznal, navrhuje žalovaný, aby žalobkyni nebyla přiznána náhrada NŘ, jelikož jednatelem [právnická osoba] a tedy insolvenčního správce v této věci je advokát a tyto náklady jsou už kompenzovány v samotném insolvenčním řízení. Uplatněné náklady řízení tak nelze považovat za účelně vynaložené, jelikož se jedná o faktickou povinnost uplatnění této pohledávky insolvenčním správcem. Nelze v žádném případě připustit, že by za jeho práci měla být insolvenčnímu správci účtována dvojitá odměna. Žalovaný má za to, že tohle by bylo v rozporu s dobrými mravy a mohlo by se jednat o zneužití práva. V této věci žalovaný odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu 30 Cdo 3927/2014. Podobně ostatně rozhodoval i Ústavní soud např. 1 US 3819/2013, kdy Ústavní soud dovozoval, že je nutné důsledně rozlišovat, kdy právní zastoupení advokátem je proces využití ústavně zaručeného práva na právní pomoc a kdy se jedná spíše o zneužití postavení advokáta na úkor protistrany. <b>3. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění a dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu:</b> Z detailu insolvenčního řízení bylo zjištěno, že na majetek dlužníka společnosti x [právnická osoba] byl prohlášen konkurs, a to usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne [datum] č. j. [insolvenční spisová značka], přičemž insolvenčním správcem dlužníka byla ustanovena společnost [právnická osoba] Z plné moci, která je součástí spisu Krajského soudu v [obec] sp. zn. [spisová značka], bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] udělila advokátovi JUDr. [jméno] [celé jméno žalovaného] procesní plnou moc k zastupování ve všech právních věcech. Z poučení advokáta a z výpovědi svědka [celé jméno svědka] bylo zjištěno, že dne [datum] advokát JUDr. [celé jméno žalovaného] poučil svého klienta společnost [právnická osoba] zastoupeného svým jednatelem [celé jméno svědka] o tom, že žalovaný nárok je nejistý, rovněž o následcích v případě neúspěchu předmětné žaloby, přičemž [celé jméno svědka] svým podpisem stvrdil, že si přeje předmětnou žalobu podat. Z komisionářské smlouvy bylo zjištěno, že dne 1. 2. 2007 byla mezi společností x [právnická osoba] jako komitentem a [celé jméno svědka], [IČO], [ulice a číslo], [PSČ] [obec], jako komisionářem uzavřena komisionářská smlouva, na základy které se komisionář zavázal, že bude na účet komitenta prodávat komitentem dodané LPG na čerpací stanici LPG na adrese [adresa], jež je ve vlastnictví komitenta, a zavázal se vyplácet komitentovi kupní cenu z takto prodané LPG. Za tuto činnost se komitent zavázal vyplatit komisionáři úplatu ve výši 1 Kč za každý prodaný litr LPG bez DPH. Komisionář se zavázal utrženou kupní cenu za prodané LPG poukazovat na účet komitenta každý pátek, kdy na základě předložené faktury měl komisionář obdržet od komitenta úplatu za svoji činnost, přičemž fakturačním obdobím byl jeden kalendářní měsíc. Z dodatku ke komisionářské smlouvě, který je součástí spisu Krajského soudu v [obec] sp. zn. [spisová značka], bylo zjištěno, že dne 1. 8. 2010 byla mezi společností x [právnická osoba] a [celé jméno svědka], [IČO], uzavřen dodatek ke komisionářské smlouvě ze dne 1. 2. 2007, podle kterého úplata za prodej pohonných hmot nově činí 1 Kč za 1 litr při prodeji 10 000 až 20 000 litrů měsíčně, 1,10 Kč za 1 litr při prodeji 20 000 až 25 000 litrů měsíčně a 1,20 Kč za 1 litr při prodeji nad 25 000 litrů měsíčně. Z výpovědi svědka [celé jméno svědka] a z tabulek odvedených tržeb soud zjistil, že [celé jméno svědka] je stále jednatelem společnosti [právnická osoba]. V průběhu spolupráce s [celé jméno svědka] bylo zjištěno, že nepředává 100 % tržby, ale vždy nějaká částka chybí. Postupně vznikl poměrně velký dluh cca 400 000 Kč, proto bylo na [celé jméno svědka] podáno trestní oznámení. Ze strany společnosti [právnická osoba] byla vedena evidence tržeb, kde bylo uvedeno, kolik celkově se vytočilo litrů a za jakou cenu. Bylo tam i uvedeno, na jakou provizi měl [celé jméno svědka] nárok. Odvedená tržba byla vždy započítávána na nejstarší dlužné částky. Jednatel následně podle účetních dokladů vytvořil tabulku, z které je patrno, jaký dluh [celé jméno svědka] postupně vznikl, přičemž tento dluh byl ponížen o platby obviněného v rámci trestního řízení. O tom, že v předmětném řízení došlo k pochybení se [celé jméno svědka] dozvěděl až u soudního jednání, tam se také dozvěděl, že existovala písemná obrana žalovaného, že on žádnou smlouvu nepodepsal, ale o tom se jednatel dozvěděl až u jednání. Ze spisu Krajského soudu v [obec], sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že dne 4. 6. 2013 podala [právnická osoba] s. r. o. žalobu u Krajského soudu v Ostravě proti žalovanému [celé jméno svědka], [IČO], [ulice a číslo], [PSČ] [obec], kterým se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 270 209 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky tohoto řízení byla dne 1. 2. 2007 uzavřena komisionářská smlouva, na základě které se žalovaný jako komisionář zavázal, že bude na účet žalobce jako komitenta prodávat dodané LPG na čerpací stanici [anonymizována dvě slova], [PSČ] [obec]. Žalovaný se zavázal vyplácet komitentovi kupní cenu z takto prodané LPG. V komisionářské smlouvě bylo dále sjednáno, že žalovaný má vůči žalobci právo na úplatu, která činí 1 Kč za každý prodaný litr LPG bez DPH. Žalovaný však od února 2007 do dubna 2011 přestal žalobci odvádět tržbu za prodané LPG v plné výši. Žalobce dlužnou neodvedenou tržbu za prodané LPG za toto období započetl na provize, na které vznikl žalovanému nárok, přičemž započtení bylo provedeno na nejstarší dlužné částky. Po započtení činila dlužná částka komitenta vůči komisionáři celkem 493 322 Kč, na kterou komisionář následně částečně plnil, a to dne 20. 6. 2011 částku 50 000 Kč, dne 21. 6. 2011 částku 47 826 Kč, dne 18. 7. 2011 částku 50 000 Kč a dne 21. 9. 2011 částku 75 287 Kč Celkem tedy komisionář na dlužnou částku uhradil 223 113 Kč, přičemž stále zbývá uhradit částku ve výši 270 209 Kč, kdy ačkoli byl k úhradě vyzýván, do dnešního dne ji nezaplatil a je tak od 30. 4. 2011 v prodlení se zaplacením. Krajský soud v [obec] následně vydal elektronický platební rozkaz ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací], proti kterému podal žalovaný dne 22. 7. 2013 odpor, který dne 23. 8. 2013 odůvodnil tak, že žalobou vznesený nárok neuznává, neboť není pravdivé tvrzení žalobce, že by s ním žalovaný dne 1. 2. 2007 uzavřel komisionářskou smlouvu, na základě které by žalovaný jako komisionář prodával na účet žalobce jako komitenta dodané LPG na čerpací stanici na adrese [adresa] vyplácet žalobci. Krajský soud v [obec] následně vydal dne [datum] rozsudek č. j. [anonymizováno] [číslo jednací], kterým byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta s odůvodněním, že předmětná komisionářská smlouva byla uzavřena s [celé jméno svědka], [IČO] nikoliv s žalovaným [celé jméno svědka], [IČO]. Vzhledem k tomu, že žalovaný předmětnou smlouvu neuzavřel, nemohly mu z ní vzniknout ani žádné povinnosti, žaloba podaná vůči žalovanému je tak zcela nedůvodná. Neúspěšný žalobce pak byl zavázán k úhradě nákladů řízení protistrany ve výši 51 348 Kč. Ze spisu Policie České republiky, Krajského ředitelství Policie [příjmení] [příjmení], Územního odboru [obec] sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo] bylo zjištěno, že usnesením ze dne 19. 9. 2011 Policie České republiky, Krajského ředitelství Policie [příjmení] [příjmení], Územního odboru [obec] [číslo jednací] bylo zahájeno trestní stíhání osoby [celé jméno svědka] pro podezření ze spáchání přečinu zpronevěra, kterého se měl dopustit [celé jméno svědka], když jako komisionář opakovaně neodváděl tržby za LPG v plné výši, a to v období od února 2007 do 14. 4. 2011, kdy svým jednáním způsobil škodu ve výši 478 898 Kč. Usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství Policie [příjmení] [příjmení], Územního odboru [obec] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byla daná trestní věc odložena, neboť ve věci nejde o podezření z přečinu a není na místě věc vyřídit jinak. Toto usnesení bylo odůvodněno tak, že spor by měl být řešen cestou občanskoprávní, která by měla dát odpověď na to, jako částku podezřelý poškozenému dluží. V průběhu vyšetřování bylo zjištěno, že výše škody činila 449 989 Kč, přičemž ze strany [celé jméno svědka] bylo v průběhu řízení zaplaceno 223 113 Kč. Z výsledků prověřování nevyplynul úmysl podezřelého přisvojit si tržby, které měl poškozenému odvést a přisvojit si tak cizí věc, která mu byla svěřena. Z účetních dokladů založených v trestním spise bylo zjištěno, že celková výše neodvedených tržeb činí 449 989 Kč, přičemž [celé jméno svědka] na tuto částku v průběhu řízení uhradil 223 113 Kč, aktuální dlužná částka tak činí 226 876 Kč. Z výpovědi [celé jméno svědkyně], účetní [celé jméno svědka] vyplynulo, že za období od února 2007 do 14. 4. 2011 [celé jméno svědka] společnosti [právnická osoba] na neodvedených tržbách dluží částku 225 783 Kč. Následně svou výpověď změnila tak, že tabulku následně přepočítala a zjistila, že dluh aktuálně činí 155 594 Kč, když z výpovědi [celé jméno svědka] bylo zjištěno, že rozdíl je tvořen spornými platbami, které [celé jméno svědka] odvedl, ale řidič [jméno] je společnosti [právnická osoba] neodevzdal. Z výpovědi společníka společnosti [právnická osoba] [jméno] [celé jméno svědka] bylo zjištěno, že některé tržby byly skutečně zasílány hotově po řidičích, kteří dováželi plyn na čerpačku. Není pravdou, že by si řidič [jméno] ponechával některé tržby z čerpačky z [obec]. U řidiče [jméno] skutečně vznikl problém s předáním plateb, ale tyto se netýkaly čerpačky v [obec], když také z tabulky přehledu odvodů a tržeb od roku 2009 vyplynulo, že všechny odvedené tržby byly řidičem [jméno] řádně předány. Z dokladu založeného na č. l. 473 trestního spisu a z dalších účetních dokladů bylo zjištěno, že tři faktury [celé jméno svědka] týkající se reklamy a ostatních nákladů byly ze strany společnosti [právnická osoba] řádně panu [celé jméno svědka] proplaceny a 2 z těchto dokladů nebyly ze strany této společnosti vůbec uznány a nebyly zahrnuty do účetnictví. Z výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně] bylo zjištěno, že v roce 2011 pracovala na IČO pro p. [celé jméno svědka], zpracovávala tenkrát i nějakou tabulku, nic bližšího si k tomu nepamatuje. Z předžalobní výzvy bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu ze dne 25. 9. 2018. Pokud se týká výpovědi svědka [celé jméno svědka], soud z této výpovědi neučinil žádná rozhodná skutková zjištění, když soud tuto výpověď nepovažoval za věrohodnou. Soud si nemyslí, že by svědek před soudem vysloveně lhal, ale bylo zřejmé, že vzhledem délce uběhnutého času a vzhledem k emoční zátěži, kterou pro svědka v konečném důsledku daná obchodní spolupráce znamenala, jsou už skutečnosti uváděné svědkem [celé jméno svědka] značně zkreslené a jsou v rozporu s dalšími provedenými důkazy. Svědek jednak tvrdil, že v trestním řízení bylo prokázáno, že svědek již nic nedluží a proto pro něj trestní řízení dopadlo dobře. Přitom realita je taková, že v trestním řízení byl jednoznačně zjištěn dluh svědka vůči společnosti x [právnická osoba] a s jejím vymáháním byla společnost [právnická osoba] odkázána na občanskoprávní řízení. Nelze tak uvěřit svědkovi, který uvedl, že nic nedlužil, a že naopak společnost [právnická osoba] dlužila jemu za reklamu a náklady veřejných prostor. Svědek uvedl, že hrazení nákladů na veřejné prostory bylo sjednáno přímo v komisionářské smlouvě, soud se však obsahem této smlouvy podrobně zabýval a žádné takové ustanovení ve smlouvě obsaženo nebylo.

4. Podle § 577 původního obchodního zákoníku smlouvou komisionářskou se zavazuje komisionář, že zařídí vlastním jménem pro komitenta na jeho účet určitou obchodní záležitost, a komitent se zavazuje zaplatit mu úplatu.

5. Podle § 24 odst. 1 a 4 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů advokát odpovídá klientovi za újmu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Advokát odpovídá za újmu způsobenou klientovi i tehdy, byla-li újma způsobena v souvislosti s výkonem advokacie jeho zástupcem nebo jiným jeho zaměstnancem než zaměstnaným advokátem; odpovědnost těchto osob za újmu způsobenou zaměstnavateli podle zvláštních právních předpisů tím není dotčena. Advokát nebo společnost se odpovědnosti podle odstavců 1 až 3 zprostí, prokáží-li, že újmě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na nich požadovat.

6. Podle § 16 odst. 1 a 2 zákona o advokacii je advokát povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Pokyny klienta však není vázán, jsou-li v rozporu s právním nebo stavovským předpisem; o tom je advokát povinen klienta přiměřeně poučit. Při výkonu advokacie je advokát povinen jednat čestně a svědomitě; je povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné.

7. Soud v rámci právního hodnocení zhodnotil všechny provedené důkazy ve spojení s výše uvedenými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Úprava odpovědnosti za újmu způsobenou advokátem v souvislosti s výkonem advokacie je odpovědností bez zřetele za zavinění, tzn. odpovědností objektivní. Je založena na současném splnění 3 předpokladů, a to výkonu advokacie, újmy a příčinné souvislosti mezi nimi. Soud má za to, že v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že žalovaný jako advokát v rámci výkonu advokacie společnost [právnická osoba] zastupoval v rámci předmětného řízení vedeného u Krajského soudu v [obec] pod sp. zn. [spisová značka]. V řízení bylo rovněž prokázáno, že žalovaný se dopustil procesního pochybení, když v žalobě podané v rámci tohoto řízení nesprávně označil stranu žalovanou, kdy uvedl nesprávné IČO této osoby a zažaloval tak odlišnou osobu. Advokát tímto svým jednáním porušil svou zákonnou povinnost určenou § 16 zákona o advokacii, a to povinnost chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta. Je rovněž nepochybné, že následně došlo ke vzniku újmy, kdy žaloba v rámci výše uvedeného řízení vedeného u Krajského soudu v [obec] byla v celém rozsahu zamítnuta a žalobce tak nebyl co do práva na zaplacení částky 270 209 Kč s příslušenstvím úspěšný a společnost x [právnická osoba] byla jako neúspěšný účastník zavázána k náhradě nákladů řízení protistrany v celkové výši 51 348 Kč. Soud má po provedeném pak rovněž za prokázané, že mezi protiprávním jednáním advokáta a vzniklou újmou je částečně dána příčinná souvislost. V této souvislosti se soud zejména podrobně zabýval skutečností, zda by předmětné žalobě bylo v rámci řízení vedeného u Krajského soudu v [obec] bez procesního pochybení advokáta vyhověno. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že by této žalobě vyhověno bylo, ovšem pouze co do zaplacení částky 226 876 Kč s příslušenstvím. Soud má za to, že v tomto řízení bylo jednoznačně prokázáno, a to zejména listinami založenými v trestním spise, že [celé jméno svědka] za dobu spolupráce neodvedl tržby ve výši 226 876 Kč. Žalobkyně v řízení tvrdila, že je tato částka vyšší a byla pouze snížena o neoprávněně vyfakturovanou reklamu a náklady ze strany pana [celé jméno svědka]. Tato tvrzení jsou však v rozporu s důkazy založenými v trestním spise, z kterých vyplývá, že tři faktury [celé jméno svědka] týkající se reklamy a ostatních nákladů byly ze strany společnosti [právnická osoba] řádně panu [celé jméno svědka] proplaceny a 2 z těchto dokladů nebyly ze strany této společnosti vůbec uznány a nebyly tak zahrnuty do účetnictví.

8. Soud pak má za to, že žalobkyně je ve věci aktivně věcně legitimována k podání této žaloby, když na majetek dlužníka společnosti [právnická osoba] byl prohlášen konkurs, přičemž insolvenčním správcem dlužníka byla ustanovena žalobkyně.

9. Soud se pak rovněž zabýval námitkou promlčení vznesenou ze strany žalovaného, když dospěl k závěru, že předmětný nárok žalobkyně dosud promlčen nebyl. Podle názoru soudu promlčecí doba počala běžet až od vyhlášení rozsudku dne 27. 2. 2018 ve věci vedené u Krajského soudu v [obec] č. j. [anonymizováno] [číslo jednací]. Pokud tak žaloba na náhradu škody byla proti žalovanému podána dne 3. 10. 2019, byla podána včas. Žalovaný tvrdil, že předmětná pohledávka je již promlčena z toho důvodu, že subjektivní promlčecí doba již počala běžet dne 29. 8. 2013, kdy bylo advokátovi doručeno odůvodnění předmětného odporu. Soud má předně za to, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný svého klienta o obsahu předmětného odporu informoval. Naopak z výpovědi svědka [celé jméno svědka] vyplynulo, že se o podaném odporu dozvěděl až u soudního jednání. Soud pak má za to, že podaný odpor je svým obsahem běžnou obranou žalovaného proti podané žalobě a skutečnost, že došlo k pochybení v IČO žalovaného z něj není zřejmá. Podání odporu v předmětném řízení a jeho doručení žalovanému jako zástupci tak podle názoru soudu nemohlo způsobit počátek běhu subjektivní promlčecí doby.

10. Vzhledem k těmto skutečnostem soud advokáta zavázal k náhradě škody ve výši 226 876 Kč s původně žalovaným příslušenstvím a k náhradě reálně zaplacených nákladů předmětného řízení ve výši 51 348 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle ust. § 160 odst. 1věta první o. s. ř. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp.zn. I. ÚS 257/05). Soud tedy kapitalizoval veškeré žalobou uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí. Žalobkyně se tak v řízení domáhala zaplacení částky v celkové výši 541 410,89 Kč a žalobě bylo vyhověno pouze do co zaplacení částky 462 820,26 Kč, co do celkové částky 78 590,63 Kč byla žaloba zamítnuta. Více procesně úspěšným účastníkem byla žalobkyně, rozdíl úspěchu a neúspěchu v její prospěch činil 70,96 % z předmětu řízení. Žalobkyni vznikly v řízení náklady v celkové výši 132 035,20 Kč, které představuje zejména odměna za zastoupení advokátem ve výši 105 820 Kč za 11 úkonů právní služby po 9 620 Kč dle § 7 bodu 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí věci a příprava zastoupení, podání žaloby, vyjádření ze dne 28. 11. 2019, ze dne 15. 6. 2021 a ze dne 4. 10. 2021 a účast u jednání dne 10. 9. 2020, 12. 1. 2021, 26. 5. 2021, 17. 9. 2021, 5. 10. 2021 a 21. 10. 2021). Soud žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení za vyjádření ze dne 21. 9. 2020, když žalobkyně tímto podáním reagovala na výzvu soudu učiněnou u soudního jednání a nelze vyhodnotit k tíži žalovaného, že žalobkyně nebyla připravena učinit skutková tvrzení i důkazní návrhy již u nařízeného soudního jednání a naopak jí přiznal náklady řízení za účast u jednání dne 21. 10. 2021 Náklady řízení žalobkyně dále představuje 11 x režijní paušál po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v celkové výši 3 300 a 21% DPH z odměny za zastoupení a režijního paušálu ve výši 22 915,20 Kč. Žalobkyni pak vzniklo právo na zaplacení části těchto nákladů řízení v poměru 70,96 %, tj. právo na zaplacení nákladů řízení ve výši 93 692,20 Kč O lhůtě plnění bylo opět rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. jako obecné třídenní. Místo plnění nákladů řízení pak je k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. Pokud se týká námitky žalovaného, že žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení nevznikl, neboť jednatelem žalobkyně je advokát a tyto náklady jsou už kompenzovány v samotném insolvenčním řízení, soud této námitce žalovaného nepřisvědčil. Soud při svém rozhodování vycházel zejména ze stanoviska Ústavního soudu vysloveného v ústavních nálezech sp. zn. IV ÚS 1809/2020 a IV ÚS 2859/2017, podle kterých žádný právní předpis nevylučuje a je bežnou praxí v incidenčních sporech zastoupení insolvenčního správce advokátem i v těch případech, kdy je insolvenční správce sám advokátem, neboť insolvenční správce vykonává obvykle svou činnost současně v různých insolvenčních řízeních a je účasten mnoha incidenčních sporů vyvolaných těmito insolvenčními řízeními, a má proto právo, aby se nechal jako účastník řízení v těchto incidenčních řízeních zastoupit zástupcem, jehož si zvolí, a to i advokátem. Ústavní soud plně respektuje základní práva účastníka na právní pomoc od počátku řízení, zaručené v čl. 37 odst. 2 Listiny. Rovněž zdejší soud je toho názoru, že také insolvenční správce, který má právnické vzdělání, má základní zákonné právo nechat se ve sporu souvisejícím s insolvenčním řízením zastoupit advokátem. Práva insolvenčního správce v tomto směru musí být stejná jako práva každého jiného účastníka sporného soudního řízení.

12. Pokud se týká nároku státu na zaplacení soudního poplatku, žalobkyně je v souladu s ust. § 11 odst. 2 písm. n) zákona o soudních poplatcích od soudního poplatku osvobozena. V souladu s ust. § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích pak povinnost k zaplacení soudního poplatku přešla na žalovaného jako převážně neúspěšného účastníka. Jak bylo uvedeno výše, převážně neúspěšným účastníkem byl v tomto řízení žalovaný, a to v poměru 70,96 %. Soudní poplatek v dané věci by činil 16 078 Kč, přičemž vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je žalovaný povinen uhradit soudní poplatek podle výsledku řízení v poměru 70,96 %. Žalovaný tak byl zavázán k úhradě soudního poplatku ve výši 11 409 Kč, a to České republice na účet Okresního soudu v Olomouci, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle ust. § 160 odst. 1věta první o. s. ř.