15 C 98/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Brzákovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce b) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce oba zastoupeni advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného a žalovaného 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného a žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení , LL.M. sídlem adresa o neplatnost smlouvy

I. Žaloba, aby soud určil, že výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa] a podílu ve výši [číslo] ve vztahu k celku na pozemku parc. [číslo] to vše v katastrálním území Věrovany, obec Věrovany tak, jak jsou tyto nemovitosti zapsány na LV [číslo] je [celé jméno žalovaného], [datum narození], bytem [adresa žalovaného a žalovaného], se zamítá.

II. Žalobci a) a b) jsou povinni zaplatit žalovanému 2) společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení 14 509,94 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného 2) JUDr. [jméno] [příjmení], LL. M.

1. Žalobci a) a b) se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 14. 6. 2021 domáhali určení, že darovací smlouva ze dne 27. 5. 2021, jejímž předmětem je převod vlastnického práva k pozemku [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa], pozemku [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa] a podílu ve výši [číslo] ve vztahu k celku na pozemku [parcelní číslo], to vše v k. ú. [obec], obec Věrovany, zapsáno na LV [číslo] uzavřená mezi žalovaným 1 a žalovaným 2 (dále jen„ darovací smlouva“), je neplatná. Svou žalobu odůvodnili tak, že všichni účastníci jsou v příbuzenském poměru, kdy žalovaný 1 je otcem žalovaného 2, žalobci a) a b) jsou bratři. Zároveň žalovaný 1 je dědečkem žalobců a) a b) a žalovaný 2 je strýcem žalobců a) a b) (bratrem jejich zemřelé matky). Žalobci a) a b) se důvodně domnívají, že darovací smlouva je neplatná, a to z důvodu duševní poruchy na straně žalovaného 1, která vylučuje jeho schopnost právně jednat. Dle žalobců a) a b) bylo na posledním osobním setkání v létě roku 2020 patrné, že žalovaný 1 není schopen právně jednat v žádné podstatné záležitosti, kdy žalovaný 1 měl problém žalobce a) a b) poznat a uvědomit si, o koho se jedná. Dále již bylo žalobcům a) a b) ze strany žalovaného 2 bráněno v osobním styku s žalovaným 1. Dle žalobců a) a b) je žalovaný 1 schopen se sám pohybovat už pouze na zahradě domu, sám mimo dům vůbec nevychází. V průběhu posledních telefonátů s žalovaným 1 bylo taktéž zcela patrné, že si žalovaný 1 neuvědomuje ani základní skutečnosti. Dále na jaře roku 2020 došlo k incidentu, kdy byl žalovaný 1 zadržen v obchodním domě pro krádež drobných předmětů, kdy po vyšetření lékařem tento uvedl, že žalovaný 1 neodpovídá za své jednání, neboť není schopen posoudit jeho následky. Dle žalobců a) a b) je zřejmé, že žalovaný 1 není schopen právně jednat v tak závažné záležitosti jako je převod vlastnického práva k nemovitosti, což činí darovací smlouvu neplatnou. Naléhavý právní zájem spatřují žalobci a) a b) ve skutečnosti, že podpisem darovací smlouvy bylo zasaženo do rozsahu majetku, který by byl jinak předmětem dědického řízení v případě úmrtí žalovaného 1, když oba žalobci a) a b) jsou zákonnými dědici dárce, spadající do 1. dědické třídy a zároveň jsou nepominutelnými dědici, když jejich matka a zároveň dcera žalovaného 1 již zemřela. Jako nepominutelným dědicům vznikne žalobcům a) a b) právo alespoň na povinný díl, jehož rozsah byl uzavřením darovací smlouvy velmi výrazně modifikován v jejich neprospěch a žalovaný 2 je velmi výrazně zvýhodněn oproti ostatním v úvahu připadajícím dědicům. Uzavřením darovací smlouvy proto dochází k zásahu do práv žalobců a) a b).

2. Usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. 7. 2021, č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 11. 8. 2021 a vykonatelnosti dne 26. 7. 2021, soud dle ustanovení § 95 odst. 1 o. s. ř. připustil změnu žaloby učiněnou podáním žalobců a) a b) ze dne 13. 7. 2021, kterou se nově žalobci a) a b) domáhají určení, že výlučným vlastníkem pozemku [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa], pozemku [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa] a podílu ve výši [číslo] ve vztahu k celku na pozemku [parcelní číslo], to vše v k. ú. [obec], obec Věrovany, zapsáno na LV [číslo] je [celé jméno žalovaného], [datum narození], bytem [adresa žalovaného a žalovaného], jelikož dosavadní výsledky řízení mohou být podkladem pro řízení o změněné žalobě.

3. Žalovaný 1 přípisy ze dne 27. 7. 2021 a ze dne 1. 10. 2021 soudu sdělil, že nárok uplatněný v žalobě neuznává. Darovací smlouvu s žalovaným 2 uzavřel naprosto vědomě, úmyslně a dle své svobodné vůle. Z důvodu vysokého věku a nedostatku síly se žalovaný 1 rozhodl převést některé své nemovité věci na žalovaného 2, kdy tyto budou potřebovat zásadní opravy a údržbu.

4. Žalovaný 2 navrhl zamítnutí žaloby, když není dán naléhavý právní zájem žalobců a) a b) na žalobou navrhovaném určení neplatnosti darovací smlouvy a je zde nedostatek aktivní věcné legitimace. Nadto žalovaný 1 v době uzavření darovací smlouvy netrpěl žádnou duševní poruchou, která by jej činila jakkoliv nezpůsobilým tuto smlouvu uzavřít. <b>5. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění:</b> Z darovací smlouvy ze dne 27. 5. 2021 a z návrhu na vklad podaného dne 28. 5. 2021, že mezi žalovaným 1 jako dárcem a žalovaným 2 jako obdarovaným byla dne 27. 5. 2021 uzavřena darovací smlouva, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k pozemku [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa], pozemku [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa] a podílu ve výši [číslo] ve vztahu k celku na pozemku [parcelní číslo], to vše v k. ú. [obec], obec Věrovany, zapsáno na LV [číslo]. Návrh na vklad byl u příslušného katastrálního úřadu podán dne 28. 5. 2021 oběma žalovanými 1 a 2 jako navrhovateli. Z nesporných skutkových tvrzení účastníků bylo zjištěno, že účastníci jsou v příbuzenském poměru, když žalovaný 1 je otcem žalovaného 2 a zároveň dědečkem žalobců a) a b), jejichž matka, která byla dcerou žalovaného 1, již zemřela.

6. Další důkazní návrhy byly z důvodu jejich nadbytečnosti zamítnuty.

7. Z provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne 27. 5. 2021 uzavřeli žalovaný 1 jako dárce a žalovaný 2 jako obdarovaný darovací smlouvu, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k pozemku [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa], pozemku [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa] a podílu ve výši [číslo] ve vztahu k celku na pozemku [parcelní číslo], to vše v k. ú. [obec], obec Věrovany, zapsáno na LV [číslo]. Návrh na vklad byl u příslušného katastrálního úřadu podán dne 28. 5. 2021 oběma žalovanými 1 a 2 jako navrhovateli. Účastníci jsou v příbuzenském poměru, když žalovaný 1 je otcem žalovaného 2 a zároveň dědečkem žalobců a) a b), jejichž matka, která byla dcerou žalovaného 1, již zemřela.

8. Podle ustanovení § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) se určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

9. Podle ustanovení § 581 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat. <b>10. Soud na shora zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k závěru, že žaloba žalobců a) a b) není důvodná.</b> 11. Nezbytný a základní předpoklad úspěšnosti žaloby na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, po procesní stránce spočívá v tom, že účastníci mají věcnou legitimaci, a že na požadovaném určení je naléhavý právní zájem.

12. Věcnou legitimaci pro řízení má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 366/2015, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo]). Naléhavý právní zájem na požadovaném určení vyjadřuje způsob právní ochrany, které se má soudním rozhodnutím dostat tomu, kdo má v řízení o určovací žalobě věcnou legitimaci. O naléhavý právní zájem může jít jen tehdy, jestliže by bez soudem vysloveného určení, že právní vztah nebo právo existuje, bylo buď ohroženo právo žalobců a) a b), nebo by se jejich právní postavení stalo nejistým. Je pak důsledkem soudní praxí všeobecně akceptované zásady, podle které nedostatek doložení naléhavého právního zájmu je samostatným a prvořadým důvodem, pro který nemůže určovací žaloba obstát, a který sám o sobě vede bez dalšího dokazování k jejímu zamítnutí, aniž by se soud zabýval meritem věci (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 26 Cdo 1255/2006, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 6. 2002, sp. zn. 20 Cdo 1866/2000, nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 10. 2006, sp. zn. 28 Cdo 2462/2006).

13. Určovací žaloba ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř. je nástrojem ochrany subjektivního práva před neoprávněnými zásahy. Jde o žalobu svou povahou preventivní, jejím účelem je předejít stavům nejistoty ohledně určitého práva nebo jeho výkonu a její význam je ryze praktický, a to nastolení jistoty v ohrožených právních vztazích, přičemž je třeba více než u žalob na plnění dbát, aby nedošlo k jejímu zneužití. Především k této obraně je tedy požadována jistá kvalita žaloby na určení práva spočívající v tom, že musí být dán žalobcův naléhavý právní zájem na požadovaném určení, jež musí být vyvoláno stavem, který způsobuje, že právní stav žalobce k věci se stal nebo stává nejistým (je zpochybněn). Současně také platí, že jakmile bylo právo již porušeno, nemá preventivní ochrana postavení žalobce žádného smyslu, neboť jejím prostřednictvím již v zásadě nelze spory, které by o ně mohly v budoucnu vzniknout nebo jejichž vznik již bezprostředně hrozí, odvrátit. Současně taktéž platí, že naléhavý právní zájem je dán tehdy, pokud vyhovění určovací žaloby poskytne pevný základ pro právní vztahy účastníků sporu a předejde se tak případným dalším žalobám. Současně může jít v daném případě o naléhavý právní zájem pouze tehdy, jestliže by bez soudem vysloveného určení, že právní vztah nebo právo existuje, bylo buď ohroženo právo žalobce, nebo by se jeho právo stalo nejistým. Naléhavý právní zájem však není dán tehdy, pokud žaloba sama neřeší a ani nemůže řešit celý obsah a dosah sporného právního vztahu nebo práva. Pokud nelze v daném případě očekávat, že tyto skutečnosti nebude navržená určovací žaloba plnit, nebude shledán ani naléhavý právní zájem na takovémto určení (srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, str. 356-357).

14. Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2973/2014, mj. vyložil:„ Jak správně poznamenal odvolací soud v odůvodnění (písemného vyhotovení) napadeného rozsudku, z okolnosti potencionálního dědictví, resp. potencionálního právního nástupnictví, které dosud nenastalo a není ani jisto, zda v budoucnu vůbec nastane (krom toho žalobce nemá ani žádnou jistotu, že nezemře dříve než žalovaná 1/, neboť obecně platí: ‚mors certa hora incerta‘, tedy, že ‚smrt je jistá – nejistá (roz. u kohokoliv) je její hodina‘), nelze u žalobce naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 písm. c (resp. nyní § 80) o. s. ř. dovozovat. Jinými slovy řečeno, jestliže by se právní postavení žalobce za existence jím žalobou prosazované deklarace věcně právního vztahu vůči žalované 1) nijak nezměnilo, pak je zřejmé, že žalobce na takové určovací žalobě (odhlédnuvše od prozařujícího etického rozměru dané věci) pochopitelně nemá žádný naléhavý právní zájem.“ Uvedené závěry lze přiměřeně vztáhnout i na tuto věc, kdy žalobci a) a b) se domáhají určení, že jejich (stále žijící) dědeček (žalovaný 1), který tento dříve (spolu) vlastnící nemovitý majetek převedl na svého syna (žalovaného 2), je stále jeho (spolu) vlastníkem, neboť žalobci a) a b) zpochybňují platnost žalovaným 1 učiněné majetkoprávní dispozice ve prospěch žalovaného 2 a svou věcnou legitimaci a naléhavý právní zájem na takovém určení dovozují pouze z toho, že jsou potencionálními, a taktéž nepominutelnými, dědici po žalovaném 1, pokud by tento zemřel, když matka žalobců a) a b), a zároveň dcera žalovaného 1, již zemřela. Tato situace nicméně v budoucnu nemusí ani nastat, neboť ani žalobci a) a b) nemohou s jistotou vědět, kdy zemřou a zda případně nenastane opačná situace, než kterou ve své žalobě předpokládají (tj. že žalovaný 1 zemře dříve, než žalobci a) a b). Stejně tak dle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 8. 2018, č. j. 30 Cdo 6002/2017-111, nelze dovozovat z pouhé potencionality možného budoucího dědického nároku věcnou legitimaci a za těchto poměrů podle § 80 o. s. ř. spatřovat naplnění naléhavého právního zájmu na požadované soudní věcně právní deklaraci k označenému nemovitému majetku.

15. Z pouhého postavení žalobců a) a b) jako vnuků žalovaného 1 (dárce) ani z eventuálního budoucího postavení žalobců a) a b) jako dědiců v dědickém řízení po žalovaném 1 (jejich dědečkovi), jejich aktivní legitimace k podání této určovací žaloby nevyplývá. Na straně žalobců a) a b) se ani nejedná o žádné nejisté postavení ani existenci práva, které by bylo ohroženo.

16. Zamítá-li soud žalobu na určení z důvodu neprokázání naléhavého právního zájmu je vyloučeno, aby se jí zabýval věcně, neboť přezkum žaloby po stránce věcné právě naléhavý právní zájem předpokládá (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2001 sp. zn. 22 Cdo 1772/2000). <b>17. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobcům a) a b) nesvědčí aktivní legitimace k podání žaloby na určení vlastnického práva žalovaného 1 k předmětným nemovitostem a není ani dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Soud proto rozhodl v souladu s ustálenou judikaturou a žalobu žalobců a) a b) jako nedůvodnou zamítl, aniž by se zabýval meritem věci.</b> 18. Výrok ohledně náhrady nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný 1 a 2 byli ve sporu plně úspěšní, mají proto právo na náhradu nákladů řízení, které jim vznikly. Žalovaný 1 však žádné náklady řízení neuplatnil. Žalovanému 2 soud přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 509,94 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t. (příprava a převzetí, vyjádření k žalobě ze dne 30. 7. 2021 a účast na jednání dne 19. 10. 2021) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v celkové výši 10 200 Kč Náklady řízení dále tvoří cestovné za jízdu z [obec] do [obec] a zpět v délce celkem 204 km při průměrné spotřebě automobilu Volvo P 5,3 l/ 100 km, při použití pohonných hmot nafta v ceně dle vyhlášky ve výši 27,20 Kč litr, tedy cestovné ve výši 1 191,69 Kč. Dále tvoří náklady řízení náhrada za promeškaný čas dle ustanovení § 14 a. t. v rozsahu 6 započatých půlhodin po 100 Kč strávených cestou k jednání dne 19. 10. 2021 a zpět, tedy v celkové výši 600 Kč. Dále rovněž náleží DPH ve výši 21 % z odměny, režijního paušálu, cestovného a náhrady za promeškaný čas, tj. 2 518,25 Kč Lhůta k plnění ve výroku II. rozsudku byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1. věta před středníkem o. s. ř. Žalobci a) a b) jsou v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. povinni zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalovaného 2.