16 C 106/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Libora Brokeše a přísedících Lucie Živcové a Ctirada Nemravy ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro: neplatnost výpovědi z pracovního poměru

I. Žaloba žalobkyně, aby soud určil, že okamžité zrušení pracovního poměru učiněné žalovanou žalobkyni oznámením o okamžitém zrušení pracovního poměru ze dne 19. 2. 2022, je neplatné, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 14 150,71 Kč, k rukám zástupce žalované, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se svojí žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 19. 4. 2022 domáhala určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, které učinila žalovaná žalobkyni oznámením ze dne 19. 2. 2022. Žalovaná pracovala u žalobkyně na základě pracovní smlouvy uzavřené dne 2. 9. 2019 jako prodavačka. Dne 21. 2. 2022 obdržela žalobkyně oznámení o okamžitém zrušení pracovního poměru s datem 19. 2. 2022. Důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru bylo uvedeno zadržování částek srážek ze mzdy, které měly být použity na splátky žalované jako dlužníka v oddlužení. Žalobkyně tvrdila, že z písemného podání žalované není zřejmé, jaká část mzdy jí nebyla konkrétně vyplacena a nebyl uveden ani termín kdy jí tato mzda mněla být vyplacena. Podání je neurčité a nesplňuje náležitosti na základě, kterého by bylo možno ukončit pracovní poměr. S ohledem na uvedený jediný termín a to květen 2022 došlo k prekluzi nároku na možnost okamžitě zrušit pracovní poměr. Žalovaná neměla nárok na vyplacení srážek, nárok na tyto srážky má insolvenční správce. Srážky ze mzdy ve prospěch insolvenčního správce byly ze strany žalobkyně vyrovnány. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně zneužila okamžité zrušení za účelem dosáhnutí náhrady mzdy ve výši dvojnásobku průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Jednání žalované je podle žalobkyně v rozporu s dobrými mravy. Dále žalobkyně doplnila tvrzení, u jednání pak žalobkyně odkazovala na judikaturu, kdy uváděla, že po zjištění skutečnosti, že srážky nebyly odesílány na účet insolvenčního správce, byla žalobkyní okamžitě sjednána náprava bez jakýchkoliv důsledků pro oddlužení žalované. Šlo o zneužití práva, aby mohla žalovaná okamžitě nastoupit k jinému zaměstnavateli.

2. Žalovaná se k žalobě písemně vyjádřila, tvrdila, že není pravdou, že žalovaná na mzdu, která jí nebyla vyplacena, nemá nárok, když se jednalo o srážky mzdy na základě rozhodnutí o insolvenci. Odkazovala na rozhodnutí soudu, tvrdila, že výpovědní důvod byl naplněn. Žalovaná zjistila v průběhu měsíce února 2002, kdy zaslechla na toto téma konverzaci mezi bývalým zaměstnavatelem a mzdovou účetní, že ze strany žalobkyně nejsou hrazeny srážky insolvenčnímu správci. Dotázala se insolvenčního správce, který jí potvrdil, že srážky nejsou zasílány. Po zjištění těchto skutečností žalovaná zaslala žalobkyni okamžité zrušení pracovního poměru. V době okamžitého zrušení pracovního poměru nebyly ze strany žalobkyně uhrazeny srážky ze mzdy za měsíce květen 2021, červenec 2021, srpen 2021, říjen 2021 a prosinec 2021, přičemž veškeré tyto již byly více, než 15 dní po splatnosti. Kterékoliv z těchto jednotlivých porušení tedy zakládalo právo žalované na okamžité zrušení pracovního poměru a je tak evidentní, že tento její nárok v době zaslání oznámení žalobkyni promlčen nebyl. Pokud žalobkyně uváděla, že veškeré dlužné srážky ve prospěch insolvenčního správce jsou vyrovnány, není tato skutečnost právně významná. Veškeré dlužné srážky byly doplaceny až koncem dubna 2022. Okamžité zrušení pracovního poměru není v rozporu s dobrými mravy, když žalovaná využila pouze svého zákonného oprávnění.

3. Okresní soud v Olomouci provedl dokazování a má prokázáno z pracovní smlouvy ze dne 2. 9. 2019 uzavřené mezi žalobkyní jako zaměstnavatelem a žalovanou jako zaměstnancem, že byla uzavřena pracovní smlouva. Den nástupu do práce byl sjednán 2. 9. 2019 a žalovaná nastoupila jako prodavačka. [město] výkonu práce byla [příjmení] [anonymizováno], pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 31. 12. 2019 se zkušební dobou tří měsíců. Z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 30. 12. 2019 bylo zjištěno, že došlo k prodloužení pracovní doby a pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020. Z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 28. 12. 2020 bylo prokázáno, že s účinností od 1. 1. 2021 byl pracovní poměr změněn na dobu neurčitou.

4. Z oznámení o okamžitém zrušení pracovního poměru ze dne 19. 2. 2022 bylo prokázáno, že žalovaná dala žalobkyni okamžité zrušení pracovního poměru z důvodu zadržování části srážek ze mzdy, které měly být použity na splátky dlužníka v oddlužení. Toto měla žalobkyně činit minimálně od května r. 2021. Dne 14. 2. 2017 bylo vydáno usnesení o úpadku s povolením oddlužení. Náhledem do insolvenčního rejstříku žalobkyně zjistila, že prováděné srážky neodpovídají splátkám dlužníka uvedeným ve zprávách o oddlužení. Tímto jednáním se žalobkyně obohacovala na srážkách ze mzdy. Z podacího lístku ze dne 19. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná odesílala žalobkyni okamžité zrušení pracovního poměru.

5. Z výpisu z účtu žalobkyně a z přehledu mezd a plateb za rok 2021 a 2022 u žalobkyně bylo zjištěno, kdy a jakým způsobem byla hrazena mzda s tím, že za únor 2022 nebyla uhrazena výplata v částce 10 848 Kč. Z přehledu srážek na insolvenci ze strany žalobkyně bylo zjištěno, že v období od května 2021 do února 2022 mimo ledna 2022 nebyly hrazeny srážky.

6. Ze spisu Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 16 C 148/2022 bylo zjištěno z žaloby na č. l. 3-5 připojeného spisu, že žalovaná v tomto řízení jako žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky za neplatné okamžité zrušení pracovního poměru a další nároky.

7. Z výpovědi jednatele žalobkyně jako účastníka řízení pak bylo zjištěno, že žalovaná nastoupila v únoru 2019 na prodejnu v [příjmení] kde je prodejní sklad, prodává se ovoce a zelenina, trvanlivé potraviny a výrobky žalobkyně z ovoce a zeleniny. V průběhu trvání pracovního poměru nebyly s žalovanou žádné problémy. Žalovaná byla v insolvenci, o tom, že by měly být placeny splátky, byla informována účetní kancelář, kterou má žalobkyně najatou, když tato má přístup i do datových schránek žalobkyně. Srážky ze mzdy nebyly na insolvenci placeny, protože na to jednatel žalobkyně zapomněl. O tom, že srážky nejsou placeny, se dozvěděl v únoru 2022 od účetní. Žalovaná u toho byla přítomna. Když mu účetní řekla, že se srážky neplatí, jednatel žalobkyně řekl, že to do pátku zaplatí a dlužné srážky uhradil. Srážky se neplatily od května 2021. Před tím je platil, tvrdil, že zapomněl platit z důvodu covidu. Dostával vždy pokyn od účetní, jaká má být mzda konkrétního zaměstnance a jednatel žalobkyně přes účet tuto mzdu zaplatí. Se zaměstnanci byl domluven, že mzdy se budou platit do konce následujícího měsíce, pokud někdo potřeboval zaplatit mzdu dříve, tak se mu zaplatila. Od účetní dostává podklady proto, jaká mzda má být v jaké výši zaměstnanci uhrazena i jaké mají být srážky ze mzdy a kam se mají zasílat. Když se žalovaná dozvěděla, že nejsou srážky na insolvenci placeny, nadávala, že může přijít o insolvenci, ale jednatel žalobkyně jí sdělil, že srážky budou hned uhrazeny. Neříkala nic o tom, že by dávala výpověď, nebo okamžité zrušení pracovního poměru. V pátek se viděli, ptal se žalované, zda přijde v pondělí do práce. Když přišel v pondělí, již tam bylo okamžité zrušení pracovního poměru. Když s ní mluvil v pátek, řekla, že přijde v pondělí do práce, ptal se jí proto, že měla mít dovolenou a žalovaná byla 3 dny na„ ošetřováku“.

8. Z doplňujícího výslechu jednatele žalované pak bylo zjištěno, že tento tvrdil, že neměl žádný důvod zrušit s žalovanou pracovní poměr z důvodu porušení pracovní kázně, když by u něho neměl kdo prodávat. S nikým nezrušil pracovní poměr okamžitě z důvodu porušení pracovní kázně. Když neměla žalovaná žádný příjem, žádnou mzdu, nebo srážka nedosahovala výše mzdy, nebyla prováděna žádná srážka. Když dostával mzdové listy od účetní a měla být srážka insolvenčnímu správci zaplacena takto tam bylo uvedeno.

9. Z výpovědi žalované jako účastnice řízení bylo zjištěno, že nastoupila do pracovního poměru k žalobkyni v září 2019. Do insolvence vstoupila v únoru 2017. Srážky u žalobkyně byly prováděny od počátku nástupu do zaměstnání. V průběhu pracovního poměru s žalobkyní neměla žádné problémy, pouze s opožděnými výplatami. O tom, že nejsou prováděny srážky na insolvenci, se dozvěděla od účetní paní [příjmení], která ji měla školit na účetní programy. Pak říkala jednateli žalobkyně, že musí doplatit insolvenci, jinak bude průšvih. V té chvíli pochopila, že se jedná o ni, když byla jediná ve firmě, která byla v insolvenci. Ptala se jednatele žalobkyně, kolik dluží, tento měl nadávat, že je to asi 16 000 Kč, že to bude muset uhradit, až přijdou dotace. Říkal, že srážky budou uhrazeny co nejdříve, že co nejdřív čeká dotaci. Poté nebyla v zaměstnání, když jí onemocněl syn, s jednatelem žalobkyně mluvila v pátek, kdy donesla ukončené ošetřování. Ptal se jí, jestli přijde v pondělí do práce, říkala, že neví, jestli bude syn zdravý. V té době již věděla, že s žalobkyní zruší pracovní poměr, když byla domluvena s úřadem práce na ukončení pracovního poměru. Tvrdila, že měla obavy, že pokud by to neudělala, tak by ji jednatel žalobkyně vyhodil z práce za porušení pracovní kázně. Bála se, že pokud je problém s její insolvencí, že ji jednatel žalobkyně vyhodí. Bylo to z toho důvodu, jak jednatel žalobkyně přistupoval k žalované i ostatním zaměstnancům. Bylo to v několika případech, kdy některé kolegyně žalované, když jednatel žalobkyně nechtěl, aby tam pracovali, buď odešli na dohodu, nebo s nimi okamžitě zrušil pracovní poměr. Okamžité zrušení pracovního poměru jí pomáhali sepsat přes telefon na inspektorátu práce. Dále toto četla zaměstnankyni úřadu práce, právního oddělení, této to četla a tato jí řekla, že to tak může být. Naposledy byla v práci v úterý 15. 2. 2022. Okamžité zrušení zaslala poštou doporučeně. Za dobu insolvence byla s insolvenčním správcem v kontaktu asi 4x, dívala se na zprávu, kterou za půl roku vydává insolvenční správce, ale této moc nerozuměla. Měla obavy, že by insolvenční řízení mohlo být zrušeno. Po okamžitém zrušení věděla, že si bude muset najít alespoň brigádu, byla samoživitelka, pomáhala jí matka a od března nastoupila do prodejny [jméno] v [obec]. Na účet insolvenčního správce mimo srážek ze mzdy chodila částka 1 500 Kč na základě darovací smlouvy uzavřené s matkou žalované. Insolvenční řízení již bylo skončeno.

10. Po takto provedeném dokazování byl zjištěn tento skutkový stav:

11. Žalobkyně jako zaměstnavatel uzavřela s žalovanou pracovní smlouvu dne [datum] s tím, že stejný den byl sjednán jako den nástupu do práce a žalovaná měla podle této pracovní smlouvy pracovat jako prodavačka na prodejně v [příjmení]. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou s tím, že o dalších dohodách o změně pracovní smlouvy naposledy dne 28. 12. 2020 byla uzavřena pracovní smlouva na dobu neurčitou. Z předložených listinných důkazů zejména předpisu mezd a plateb za rok 2021 a 2022 a výpovědi jednatele žalobkyně stejně tak ze zprávy insolvenčního správce bylo prokázáno, že žalobkyně neplatila srážky ze mzdy na insolvenci od května 2021. Jednatel žalobkyně uvedl, že tyto platit zapomněl. Jak sám uvedl ve své výpovědi a v doplnění výpovědi, když dostával mzdové lístky od účetní a měla být srážka insolvenčnímu správci zaplacena bylo to na mzdovém listu uvedeno. Ze shodné výpovědi jednatele žalobkyně a žalované pak bylo prokázáno, že o tom, že srážky nejsou placeny, se žalovaná dozvěděla v únoru 2022, kdy se o této skutečnosti dozvěděl i jednatel žalobkyně a to od účetní žalobkyně paní [jméno] [příjmení]. Jednatel žalované pak potvrdil, že srážky uhradí. Dlužné srážky zaplatil v únoru 2022.

12. Podle § 56 odst. 1, písm. b), zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění, (dále jen z.p.), zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit jen, jestliže, zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti (§ 141 odst. 1).

13. Podle § 59 z.p., zaměstnanec může okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k okamžitému zrušení dověděl, nejpozději do 1 roku ode dne, kdy tento důvod vznikl.

14. Podle § 60 z.p., v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

15. Podle § 72 z.p., neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

16. Žalobkyně odkazovala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3676/2010 ze dne 10. 1. 2012, kde bylo v právní větě uvedeno:„ Okamžité zrušení pracovního poměru podle § 56 písm. b) zák. práce je neplatné, nevyplatil-li zaměstnavatel mzdu nebo plat nebo náhrady mzdy nebo platu anebo jakoukoliv jejich část do 15 dnů po uplynutí termínu splatnosti jen v důsledku chyby, omylu nebo jiné zřejmé nesprávnosti při výpočtu nebo při výplatě mzdy, platu, náhrady mzdy nebo náhrady platu, ledaže by zjištěnou nesprávnost v přiměřené době neodstranil a bez zbytečného odkladu nezjednal nápravu.“ 17. Pokud jde o právní hodnocení, má soud zato, že v řízení bylo prokázáno, že žaloba žalobkyně o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, které jí dala žalovaná dopisem ze dne 19. 2. 2022 je neplatné, není důvodná. Soud se v prvé řadě zabýval, zda žaloba byla podána ve lhůtě stanovené v § 72 zákoníku práce. Podle tohoto ustanovení může být žaloba na neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, ale i okamžitým zrušením uplatněna u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním. Pracovní poměr žalobkyně dle názoru soudu okamžitě zrušila ke dni 21. 2. 2022, kdy bylo okamžité zrušení doručeno žalobkyni. Žaloba ze strany žalobkyně byla podána dne 19. 4. 2022, tedy v zákonné lhůtě.

18. Dle shora citovaného ustanovení § 56 odst. 1 písm. b, z p. může zaměstnanec okamžitě zrušit pracovní poměr, pokud mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu, nebo jakoukoliv její část do 15-ti dnů po uplynutí období splatnosti. V daném řízení bylo dle názoru soudu prokázáno, že k takovému pochybení došlo, když v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně v období od května 2021 neprováděla úhradu části mzdy žalované, která měla být placena insolvenčnímu správci na oddlužení žalované. Do té doby byly srážky ze strany zaměstnavatele hrazeny a jednatel žalobkyně pouze uvedl, že tyto neplatil, protože na toto zapomněl. Toto pochybení však nemůže být omluvitelným důvodem, když soud zejména přihlédl i k tomu, že šlo o dlouhou dobu 10 měsíců, kdy srážky nebyly placeny. Soud také přihlédl k tomu, že jednatel žalované měl každý měsíc od účetní k dispozici mzdové listy ze kterých věděl, že má srážky žalované na oddlužení uhradit.

19. Žalobkyně odkazovala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3676/2010 ze dne 10. 1. 2012, kde bylo v právní větě uvedeno:„ Okamžité zrušení pracovního poměru podle § 56 písm. b) zák. práce je neplatné, nevyplatil-li zaměstnavatel mzdu nebo plat nebo náhrady mzdy nebo platu anebo jakoukoliv jejich část do 15 dnů po uplynutí termínu splatnosti jen v důsledku chyby, omylu nebo jiné zřejmé nesprávnosti při výpočtu nebo při výplatě mzdy, platu, náhrady mzdy nebo náhrady platu, ledaže by zjištěnou nesprávnost v přiměřené době neodstranil a bez zbytečného odkladu nezjednal nápravu.“ 20. Dle názoru soudu však se daný případ nevztahuje na případ, který byl řešen shora uvedeným rozhodnutím NS ČR. V daném případě šlo o nepatrnou částku, která nebyla uhrazena ve stanovené lhůtě a ze strany zaměstnavatele byla částka okamžitě uhrazena po zjištění, že nebyla zaplacena. V tomto případě však jednatel žalované dlouhou dobu věděl podle mzdových listů, které dostával od své účetní, že srážky ze mzdy má hradit na účet insolvenčního správce žalované. Toto však nečinil, když na svou obranu uváděl, že toto zapomněl. Jak bylo shora uvedeno, tato skutečnost nemůže žalobkyni zprostit toho, aby vůči ní žalovaná mohla uplatnit okamžité zrušení a to v době kdy se dozvěděla, že srážky nejsou hrazeny a v době kdy bylo podáno okamžité zrušení pracovního poměru nebyly srážky ze strany žalobkyně doplaceny. Nemůže jít o zneužití práva, když žalovaná využila možnosti, kteeré jí dává zákoník práce a tedy využila zákonného postupu.

21. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že nemohla být žalovaná poškozen nevyplacením mzdy, když srážky měly být prováděny na základě usnesení o úpadku a na srážky ze mzdy takto provedené nevzniká žalované právní nárok a nárok na tyto provedené srážky má insolvenční správce. V tomto směru je možno akceptovat tvrzení žalované a zejména její odkaz na judikaturu.

22. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 12. 2013 sp. zn. 21 Cdo 2013, pak vyplývá, že:„ I když se výplata stanovené části mzdy, platu nebo náhrady mzdy či platu zaměstnance insolvenčnímu správci zakládá na rozhodnutí insolvenčního soudu, zaměstnavatel tím vždy současně uspokojuje právo zaměstnance na mzdu, plat nebo náhradu mzdy či platu; v případě, že provede stanovené srážky, které však nevyplatí insolvenčnímu správci, zaměstnavatel nejen poruší povinnost, která mu byla uložena usnesením insolvenčního soudu o schválení oddlužení zaměstnance plněním splátkového kalendáře, ale také nesplní svůj dluh odpovídající právu zaměstnance na tuto část mzdy, platu nebo náhrady mzdy nebo platu. Aniž by bylo významné, že insolvenční správce se může po zaměstnavateli domáhat zaplacení příslušných částek přiměřeně podle ustanovení § 292 občanského soudního řádu (srov. § 406 odst.5 větu druhou insolvenčního zákona) a že s dotčenou částí mzdy, platu nebo náhrady mzdy nebo platu zaměstnance nakládá místo zaměstnance insolvenční správce (v zájmu splnění splátkového kalendáře zaměstnance), je tu rozhodující, že nebylo uspokojeno právo zaměstnance na mzdu, plat nebo náhradu mzdy či platu, jestliže zaměstnavatel nevyplatil dotčenou část mzdy (v souladu se zákonem) insolvenčnímu správci a že po zaměstnanci za této situace nelze spravedlivě požadovat, aby pro takového zaměstnavatele, který tak (nevyplacením mzdy, platu nebo náhrady mzdy či platu oprávněné osobě) významně porušil svou povinnost z pracovního poměru, nadále pracoval. Zaměstnanec proto může okamžitě zrušit pracovní poměr podle ustanovení § 56 písm. b) zák. práce nejen tehdy, jestliže zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část přímo jemu, ale vždy také v případě, že zaměstnavatel nepoukázal mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část na žádost zaměstnance nebo podle dohody se zaměstnancem na účet u banky nebo spořitelního či úvěrového družstva, že je na základě písemné plné moci nevyplatil zmocněnci zaměstnance nebo že je v zákonem (právním předpisem) stanoveném případě nevyplatil jiné osobě než zaměstnanci.

23. Z uvedeného vyplývá, že je v souladu se zákonem názor odvolacího soudu, podle kterého byl v projednávané věci naplněn žalovaným použitý důvod okamžitého zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 56 písm. b) zák. práce, jestliže žalobkyně nevyplatila část mzdy žalovaného dotčenou schválením jeho oddlužení insolvenčnímu správci ani do 15 dnů po uplynutí termínu splatnosti.“ S ohledem na to co bylo uvedeno v tomto rozhodnutí pak dle názoru soudu byla žalovaná oprávněna s žalobkyní okamžitě zrušit pracovní poměr i když šlo o srážky mzdy prováděné na základě usnesení o úpadku. Ze všech těchto důvodů byla tedy žaloba zamítnuta.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 150,71 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 21. 6. 2022 a z částky 5 000 Kč (2 x 2 500 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 8. 9. 2022 včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 8. 9. 2022 náhrada 494,80 Kč za 40 ujetých km v částce 294,80 Kč (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 237/2022 Sb. při průměrné spotřebě 6 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 237/2022 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 694,80 Kč ve výši 2 455,91 Kč.