16 C 12/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. Liborem Brokešem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 75 514 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v rozsahu částky 5 679 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně od 29. 12. 2020 do zaplacení a co do úroku ve výši 66,13 % ročně z částky 36 115,92 Kč od datum do zaplacení zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 69 835 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 39 833 Kč od 29. 12. 2020 do zaplacení, s 24,69 % úrokem ročně z částky 36 115,92 Kč od 29. 12. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 163 526 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 14 773,27 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 10. 1. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 75 514 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru číslo ze dne 17. 4. 2019 úvěr ve výši 62 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit v 24 měsíčních splátkách po 5 678 Kč i se sjednaným úrokem ve výši efektivní úrokové sazby 139,99 % ročně. Účastníci si ve smlouvě dále sjednali, že žalovaná zaplatí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne v prodlení o délce 30 dnů a žalobkyně tak uplatňuje smluvní pokutu za dvě splátky. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud se žalovaná dostane do prodlení s úhradou jakékoli splátky o délce 65 dnů, dojde bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Dle tvrzení žalobkyně uhradila žalovaná 14 splátek v celkové výši 85 170 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že k datu 27. 12. 2020 došlo k zesplatnění celého úvěru, kdy se dle ujednání smlouvy stala splatnou celá dosud nezaplacená jistina a k ní přirostlé dosud nezaplacené úroky, které se ke dni zesplatnění staly součástí jistiny v celkové výši 43 914,87 Kč. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí jistinu v den zesplatnění, vzniká ji povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně tedy žalobou uplatnila jistinu 43 914,87 Kč se zákonným úrokem z prodlení, smluvní pokutu ve výši 998 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši 600 Kč, smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 43 914,87 Kč počínaje dne 29. 12. 2020, když dobu omezila k datu vyhotovení žaloby ve výši 30 002 Kč, úrok ve výši 90,82 % ročně z částky 36 115,92 Kč od 29. 12. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 163 526 Kč.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Souhlasila s tím stejně jako žalobkyně, aby jednání proběhlo bez přítomnosti účastníků v souladu s ust. § 115a) o. s. ř.

3. Žalobkyně vzala žalobu zpět co do částky 5 679 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně od 29. 12. 2020 do zaplacení a co do úroku ve výši 66,13 % ročně z částky 36 115,92 Kč od 29. 12. 2020 do zaplacení a soud v souladu s § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. řízení v tomto rozsahu zastavil.

4. Soud ve věci prováděl dokazování listinnými důkazy a učinil z nich ve věci následující skutková zjištění: Z výpisu ČNB, že žalobkyně je zapsána na seznamu subjektů finančního trhu v registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru od datum. Z doplněného výpisu z nebankovního registru klientských informací, že žalovaná dosáhla skóre 437 tj. III. kategorie, maximální počet bodů. Z výpisu z registru SOLUS, že žalovaná neměla k 17. 4. 2019 v tomto registru žádný záznam. Z informace o pohybu na běžném účtu žalované u právnická osoba, že za období od 1. 2. 2019 do 17. 4. 2019 byly zjištěny zůstatky na tomto účtu s tím, že dne 12. 2. 2019 byla zaslána mzda od právnická osoba ve výši 21 513 Kč, dne 12. 3. 2019 ve výši 19 758 Kč, dne 10. 4. 2019 ve výši 20 532 Kč. Z výplatního lístku žalované za leden 2019, že měla čistý příjem ve výši 24 549 Kč, za měsíc únor 2019 čistý příjem ve výši 22 834 Kč a za měsíc březen 2019 čistý příjem ve výši 23 010 Kč. Z dohody o změně pracovní smlouvy bylo zjištěno, že žalovaná byla zaměstnána u anonymizována tři slova od 16. 12. 1993. Z hodnocení klienta, že ke dni 17. 4. 2019 byl uveden příjem žalované 20 500 Kč ze zaměstnání u právnická osoba na hlavní pracovní poměr a výdaje na bydlení v částce 1 000 Kč. Z předsmluvního formuláře, že žalované byly ze strany žalobkyně poskytnuty dne 17. 4. 2019 standardní informace o spotřebitelském úvěru. Z prohlášení klienta ke smlouvě číslo ze dne 17. 4. 2019, že žalovaná se seznámila se všemi informacemi, nemá žádné splatné dluhy a nenachází se v úpadku. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru a ze smlouvy o úvěru, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 17. 4. 2019 smlouvu o úvěru číslo na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 62 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni celkovou částku 136 272 Kč v 24 měsíčních splátkách ve výši 5 678 Kč, kdy ve splátkách je zahrnuta i splátka úroku, kdy sjednaná zápůjční úroková sazba činí 133,69 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V bodu 6 úvěrové smlouvy si účastníci dohodli důsledky vyplývající z prodlení žalovaného. Dle bodu 6. 1. jestliže se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů, vzniká povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitla v prodlení. Dle bodu. 6. 2. smlouvy má žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalované, kdy výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Právo na zaplacení této částky vzniká u každé jednotlivé splátky 15. dnem trvání prodlení s její úhradou. Dle bodu 6. 3. jestliže se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, ke dni zesplatnění se celá dosud neuhrazená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění k jistině stávají součástí nové jistiny. Novou jistinu je žalovaná povinna zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dle bodu 6. 5. smlouvy, jestliže žalovaná nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. V Dodatku číslo je sjednán způsob komunikace na dálku dle technického popisu s tím, že smlouva je na žádost klienta uzavírána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Z oznámení o schválení úvěru, že žalobkyně dne 23. 4. 2019 oznámila žalované, že akceptovala její návrh na uzavření smlouvy o úvěru číslo došlo tak k jejímu uzavření. Součástí byl i splátkový kalendář na 24 splátek po 5 678 Kč. Z dokladu o vyplacení úvěru, že žalovaná úvěr čerpala bezhotovostně ve výši 62 000 Kč dne 18. 4. 2019. Z výzev k zaplacení ze dne 30. 7. 2020, 23. 10. 2020, 23. 11. 2020 a 23. 12. 2020, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru. Z oznámení ze dne 27. 12. 2020, že oznámila žalobkyně žalované, že vzhledem k prodlení se splácením splátek došlo tímto dnem k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru a vyzvala ji k úhradě dlužné částky v celkové výši 45 512 Kč. Z karty klienta, že žalovaná uhradila 85 170 Kč. Z předžalobní výzvy a z poštovního podacího archu, že žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky dne 21. 12. 2022, a to 15 dnů od data odeslání této výzvy. Výzva byla odeslána dne 21. 12. 2022. Soud tedy učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně získala dne 11. 5. 2018 oprávnění k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Ze strany žalobkyně byly poskytnuty dne 17. 4. 2019 standardní informace o spotřebitelském úvěru. Dle výpisu z účtu žalované právnická osoba, že za období od 1. 2. 2019 do 17. 4. 2019 byly zjištěny zůstatky na tomto účtu s tím, že dne 12. 2. 2019 byla zaslána mzda od právnická osoba ve výši 21 513 Kč, dne 12. 3. 2019 ve výši 19 758 Kč, dne 10. 4. 2019 ve výši 20 532 Kč. V registru SOLUS neměla žalovaná žádný záznam. Účastníci uzavřeli dne 17. 4. 2019 smlouvu o úvěru číslo na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 62 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni celkovou částku 136 272 Kč v 24 měsíčních splátkách ve výši po 5 678 Kč, kdy ve splátkách je zahrnuta i splátka úroku a sjednaná zápůjční úroková sazba činí 139,99 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V bodu 6 úvěrové smlouvy si účastníci dohodli důsledky vyplývající z prodlení žalované. Dle bodu. 6. 1 jestliže se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů, vzniká povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitla v prodlení. Dle bodu 6. 2. smlouvy má žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalované, kdy výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Právo na zaplacení této částky vzniká u každé jednotlivé splátky 15. dnem trvání prodlení s její úhradou. Dle bodu 6. 3. jestliže se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, ke dni zesplatnění se celá dosud neuhrazená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění k jistině stávají součástí nové jistiny. Novou jistinu je žalovaná povinna zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dle bodu 6. 5. smlouvy jestliže žalovaná nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalovaná úvěr čerpala ve výši 62 000 Kč dne 18. 4. 2019. Žalovaná úvěr splácela a uhradila tak dle tvrzení žalobkyně i karty klienta celkovou částku 85 170 Kč. Žalovaná byla následně vyzvána dne 30. 7. 2020, 23. 10. 2020, 23. 11. 2020 a 23. 12. 2020 k zaplacení dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru. Žalobkyně poté dne 27. 12. 2020, oznámila žalované, že vzhledem k prodlení se splácením splátek došlo tímto dnem k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru a vyzvala ji k úhradě dlužné částky v celkové výši 45 512 Kč. Žalovaná byla předžalobně také právním zástupcem žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky dne 21. 12. 2022, a to 15 dnů od data odeslání této výzvy. Výzva byla odeslána dne 21. 12. 2022.

5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

6. Podle ustanovení § 1 odst. 2 občanského zákoníku, nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

7. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

9. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

10. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu; b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

13. Podle ustanovení § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžní povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.

14. Podle ustanovení § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

15. V daném řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k řádnému uzavření smlouvy o úvěru. Žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované. S ohledem na částečně zpětvzetí ve vztahu k úroku pak soud přiznal žalované úrok z prodlení ve výši 24,69 %, když tento dle názoru soudu není nemravný. Žalovaná netvrdila žádné rozhodné skutečnosti, které by vedly soud k tomu, že by žalobě nevyhověl, nebo ji případně zamítl. Proto bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 773,27 Kč, přičemž tato částka představuje 84,96 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 92,48 % a úspěchu žalované v rozsahu 7,52 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 776 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 75 514 Kč sestávající z částky 4 140 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 070 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 4 140 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 250 Kč ve výši 2 362,50 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava – pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.