16 C 127/2024

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. Liborem Brokešem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1, Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro 30 854,69 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba žalobkyně se v rozsahu, kdy žalobkyně požadovala kapitalizovaný úrok od datum do datum ve výši 1 302,08 Kč a úroků ve výši 3,47 % ročně z částky 25 000 Kč od datum do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba žalobkyně, aby jí žalovaný byl povinen zaplatit částku 5 854,69 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 304 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 197,92 Kč, s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 25 600 Kč od datum do zaplacení, s 18,47 % úrokem ročně z částky 25 000 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 145,34 Kč k rukám zástupce žalobkyně, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 854,69 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost právnická osoba, IČO: IČO, uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě mu poskytla úvěr ve výši 25 000 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Před poskytnutím úvěru právnická osoba, řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy a jejich ověření, doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný předložil k prověření své osobní doklady a doklady ověřující příjmy a výdaje. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit předchůdkyni žalobkyně smluvní úrok ve výši sjednané ve smlouvě a dále byl povinen hradit také poplatky a náklady. Předchůdkyně žalobkyně postoupila úvěr, který byl zesplatněn na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum. Žalovaný od uzavření smlouvy ničeho neuhradil. Žalobkyně požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 25 000 Kč, dlužného poplatku ve výši 600 Kč, dlužného úroku z jistiny do zesplatnění datum ve výši 5 254,69 Kč, kapitalizovaných úroků od datum do datum ve výši 4 500 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení od datum do datum ve výši 2 304 Kč, úroků ve výši 18,47 % ročně z dlužné jistiny ve výši 25 000 Kč od datum do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky ve výši 25 600 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 25 000 Kč a dlužného poplatku ve výši 600 Kč od datum do zaplacení.

2. Podáním ze dne datum vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do kapitalizovaného úroku od datum do datum ve výši 1 302,8 Kč a úroků ve výši 3,47 % ročně z částky 25 000 Kč od datum do zaplacení. Soud tedy řízení výrokem I. tohoto rozsudku v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil dle ust. § 96 odst. 1, 2, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“).

3. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nerozporoval a po celou dobu řízení zůstal vůči soudu nečinný. Žalovaný se k jednání soudu dne datum bez omluvy nedostavil, o odročení jednání nepožádal.

4. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění:  Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru a dále ze standardní informace o spotřebitelském úvěru, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost právnická osoba, (dále jen „věřitel“), uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Částka měla být zaslána na účet žalovaného č. č. účtu. Celkovou dlužnou částku, kterou měl žalovaný zaplatit prostřednictvím minimálních měsíčních plateb, a to vždy do doby, dokud zákazník neuhradí celkovou částku. Konkrétní výši a četnost plateb byla žalovanému sdělena každý měsíc prostřednictvím rozpisu plateb. Roční pevná úroková sazba byla stanovena 60 %, výše RPSN činila 81,02 % ročně a celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, činila 34 059,96 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil.  Z oznámení o postoupení pohledávky, že žalobkyně oznamovala postoupení pohledávky, a to dne datum na základě smlouvy ze dne datum.  Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne datum a z podacího lístku, že žalovaný byl dopisem právního zástupce vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.  Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a ze seznamu postoupených pohledávek, že mezi původním věřitelem žalobkyně a žalobkyní byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na jejímž základě došlo k postoupení pohledávky také za žalovaným.  Z výpisu účtů žalovaného za období od datum do datum a za období od datum do datum byly zjištěny příjmy a výdaje žalovaného.

5. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

6. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to dne datum, smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě mu poskytla úvěr ve výši 25 000 Kč, s tím, že částka byla zaslána žalovanému na jeho účet. Před poskytnutím úvěru předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy a jejich ověření, doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný předložil k prověření příjmů a výdajů výpis z účtu za období od datum do datum a za období od datum do datum. Z výpisu z tohoto účtu pak nebyly zjištěny žádné pravidelné příjmy, které by žalovaný získal od zaměstnavatele, případně jiným způsobem. Naopak bylo zjištěno, že v měsíci červnu měl příjem ve výši 16 284 Kč, dále platil společnosti Anonymizováno úvěr ve výši 9 000 Kč. Z výpisu za měsíc červenec pak bylo zjištěno, že tento měl příjem datum 22 855 Kč, dále platil společnosti právnická osoba částku 1 500 Kč dne datum, dále mu byl poskytnut úvěr dne datum ve výši 5 000 Kč, datum úvěr ve výši 50 000 Kč. Z výpisu za měsíc září 2022, že tento platil úvěr ve výši 7 353,20 Kč dne datum, dne datum mu byl poskytnut úvěr ze společnosti právnická osoba a měl příjem ve výši 5 936 Kč dne datum, dále datum mu byla poskytnuta částka 14 000 Kč a 40 000 Kč od společnosti právnická osoba. Dne datum platil splátku společnosti Profi Credit 1 203 Kč, dne 14. 9. mu byl poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč od společnosti právnická osoba, dne 19.

9. úhrada ve výši 5 856 Kč od společnosti PayPal, dále 20.

9. úhrada 2 500 Kč od Homec Credit a 500 Kč od právnická osoba.

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byly pohledávky za žalovaným postoupeny na žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum. Žalovaný byl dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne datum vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

8. Podle ustanovení § 2395, občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení § 2397, občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

10. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2, občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

11. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2, občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

12. Podle ust. § 86 odst. 1, zákona č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle druhého odstavce poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle ustanovení §1968, občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

14. Podle ustanovení § 1970, občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle ustanovení § 2, nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

16. Podle ust. § 580 odst. 1, občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle ust. § 588, občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Po provedeném dokazování dospěl soud v rámci právního hodnocení k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně, a to co do části žalovaným neuhrazené jistiny, nikoliv v části požadovaného příslušenství.

19. Obecné soudy by dle aktuální judikatury Ústavního soudu měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný z www.nalus.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tak vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Navíc k závěru, že vnitrostátní soud je zásadně povinen zkoumat z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice o spotřebitelském úvěru“), když článek 8 ve spojení s článkem 23 směrnice o spotřebitelském úvěru brání vnitrostátní právní úpravě sankce za porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, která požaduje, aby se spotřebitel aktivně dovolával příslušného porušení povinnosti (spotřebitel je povinen neplatnost úvěrové smlouvy namítnout, a to ve tříleté promlčecí době), dospěl i Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (rozsudek dostupný na www.curia.europa.eu). Pokud pak jde o samotné posouzení úvěruschopnosti, tak jak uzavřel Nejvyšší soud, věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (zde je sice míněn zákon č. 145/2010 Sb., tyto závěry však jsou aplikovatelné i na zákon č. 257/2016 Sb.), tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný z www.nsoud.cz). Ke stejným závěrům pak dospěl i soudní dvůr 5 75 Co 202/2021 Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (rozhodnutí dostupné z www.curia.europa.eu), který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. S ohledem na výše uvedené závěry judikatury tedy je pro řádné prověření úvěruschopnosti nezbytné, aby prohlášení dlužníka bylo podepřeno i doklady, není však nezbytné kompletní podložení jednotlivých položek.

20. V daném řízení žalobkyně tvrdila, že její předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, žalovaný měl předložit dostatečné množství dokladů k osvědčení jeho příjmů a výdajů, avšak k těmto svým tvrzením žalobkyně nepředložila odpovídající důkazy, když předložené výpisy z účtů nedokládají takové příjmy, naopak uvádí další půjčky, které si žalovaný v uvedeném období bral. Výše těchto úvěrů rozhodně neodpovídá příjmům žalovaného. Ze strany žalobkyně nebyly předloženy doklady o tom, že by předchůdkyně žalobkyně zkoumala a zjišťovala, kde je žalovaný zaměstnán, jaký je zdroj jeho příjmů, jaké má jiné úvěry a podobně. Za této situace dospěl podepsaný soud k závěru, že v daném případě žalobkyně neprokázala, že by její předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy o úvěru, neboť neprokázala, že by měla dostatečné informace o pravidelných měsíčních výdajích žalovaného na bydlení, dopravu, příp. jiných pravidelných výdajích, a tyto věrohodným způsobem i ověřila, když soudu nepředložila žádné důkazy prokazující, že si od žalovaného obstarala podklady k výši jeho skutečných výdajů.

21. Smlouva o úvěru je tedy v návaznosti na ust. § 86 odst. 1, 2, z. č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru), dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatná, a to pro rozpor se zákonem, a tento rozpor je tak zjevný, že k této neplatnosti je soud dle ustanovení § 588 o. z. povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

22. Nad rámec shora uvedeného je třeba poukázat také na skutečnost, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným by dle názoru soudu mohla být posouzena jako neplatná také proto, že se příčí dobrým mravům, když v daném případě byla sjednána úroková sazba ve výši 60 %, RPNS 81,02 % ročně a žalovaný měl tedy zaplatit částku o polovinu vyšší, než mu byla poskytnuta. Právní úprava spotřebitelského úvěru dle zákona č. 257/2016 Sb. je úpravou speciální k úpravě obecné dle o. z. Tato obsahuje i speciální důvod neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru (§ 87), která je sankcí za porušení povinnosti poskytovatele s odbornou péčí posoudit před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele. Uvedený závěr je pak třeba do postupu soudu promítnout v tom směru, že smlouvu o spotřebitelském úvěru je v prvé řadě třeba podrobit testu její platnosti ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., a až v případě, že tímto testem projde, je namístě se zabývat otázkou její platnosti ve světle jiných v úvahu připadajících důvodů, jako např. otázky platnosti sjednaných úroků. Soud se proto podrobněji otázkou výše sjednaných úroků a poplatků nezabýval.

23. Nároky z neplatné smlouvy o úvěru je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně tedy má nárok na uhrazení zůstatku původní jistiny, nikoliv však nákladů spojených s uplatněním pohledávky, jak žalobkyně také požaduje, když tento požadavek je s ohledem na výše uvedené nedůvodným.

24. Soud s ohledem na skutečnosti uvedené výše zavázal žalovaného výrokem II. tohoto rozsudku k úhradě dlužné jistiny úvěru, tj. částky 25 000 Kč. Pro neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na další částky požadované žalobou a v tomto rozsahu byla žaloba výrokem III. tohoto rozsudku zamítnuta.

25. Pokud jde o požadavek žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení, pak zde bylo soudem rozhodnuto tak, že nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení nebyl žalobkyni přiznán (výrok II. rozsudku) a v této části byla žaloba zamítnuta (výrok III. tohoto rozsudku). Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána, proto ji určil soud. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., rozhodl soud tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší 26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 145,34 Kč, přičemž tato částka představuje 62,04 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 81,02 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 18,98 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 280 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 854,69 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava – pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.