16 C 127/2024

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. Liborem Brokešem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro 30 854,69 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba žalobkyně se v rozsahu, kdy žalobkyně požadovala kapitalizovaný úrok od , datum, do , datum, ve výši 1 302,08 Kč a úroků ve výši 3,47 % ročně z částky 25 000 Kč od , datum, do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba žalobkyně, aby jí žalovaný byl povinen zaplatit částku 5 854,69 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 304 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 197,92 Kč, s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 25 600 Kč od , datum, do zaplacení, s 18,47 % úrokem ročně z částky 25 000 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 145,34 Kč k rukám zástupce žalobkyně, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 854,69 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu poskytla úvěr ve výši 25 000 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Před poskytnutím úvěru , právnická osoba, , řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy a jejich ověření, doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný předložil k prověření své osobní doklady a doklady ověřující příjmy a výdaje. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit předchůdkyni žalobkyně smluvní úrok ve výši sjednané ve smlouvě a dále byl povinen hradit také poplatky a náklady. Předchůdkyně žalobkyně postoupila úvěr, který byl zesplatněn na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, . Žalovaný od uzavření smlouvy ničeho neuhradil. Žalobkyně požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 25 000 Kč, dlužného poplatku ve výši 600 Kč, dlužného úroku z jistiny do zesplatnění , datum, ve výši 5 254,69 Kč, kapitalizovaných úroků od , datum, do , datum, ve výši 4 500 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení od , datum, do , datum, ve výši 2 304 Kč, úroků ve výši 18,47 % ročně z dlužné jistiny ve výši 25 000 Kč od , datum, do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky ve výši 25 600 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 25 000 Kč a dlužného poplatku ve výši 600 Kč od , datum, do zaplacení.

2. Podáním ze dne , datum, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do kapitalizovaného úroku od , datum, do , datum, ve výši 1 302,8 Kč a úroků ve výši 3,47 % ročně z částky 25 000 Kč od , datum, do zaplacení. Soud tedy řízení výrokem I. tohoto rozsudku v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil dle ust. § 96 odst. 1, 2, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“).

3. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nerozporoval a po celou dobu řízení zůstal vůči soudu nečinný. Žalovaný se k jednání soudu dne , datum, bez omluvy nedostavil, o odročení jednání nepožádal.

4. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru a dále ze standardní informace o spotřebitelském úvěru, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , právnická osoba, , (dále jen „věřitel“), uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Částka měla být zaslána na účet žalovaného č. , č. účtu, . Celkovou dlužnou částku, kterou měl žalovaný zaplatit prostřednictvím minimálních měsíčních plateb, a to vždy do doby, dokud zákazník neuhradí celkovou částku. Konkrétní výši a četnost plateb byla žalovanému sdělena každý měsíc prostřednictvím rozpisu plateb. Roční pevná úroková sazba byla stanovena 60 %, výše RPSN činila 81,02 % ročně a celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, činila 34 059,96 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil. Z oznámení o postoupení pohledávky, že žalobkyně oznamovala postoupení pohledávky, a to dne , datum, na základě smlouvy ze dne , datum, . Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, a z podacího lístku, že žalovaný byl dopisem právního zástupce vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a ze seznamu postoupených pohledávek, že mezi původním věřitelem žalobkyně a žalobkyní byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na jejímž základě došlo k postoupení pohledávky také za žalovaným. Z výpisu účtů žalovaného za období od , datum, do , datum, a za období od , datum, do , datum, byly zjištěny příjmy a výdaje žalovaného.

5. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

6. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to dne , datum, , smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu poskytla úvěr ve výši 25 000 Kč, s tím, že částka byla zaslána žalovanému na jeho účet. Před poskytnutím úvěru předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy a jejich ověření, doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný předložil k prověření příjmů a výdajů výpis z účtu za období od , datum, do , datum, a za období od , datum, do , datum, . Z výpisu z tohoto účtu pak nebyly zjištěny žádné pravidelné příjmy, které by žalovaný získal od zaměstnavatele, případně jiným způsobem. Naopak bylo zjištěno, že v měsíci červnu měl příjem ve výši 16 284 Kč, dále platil společnosti , Anonymizováno, úvěr ve výši 9 000 Kč. Z výpisu za měsíc červenec pak bylo zjištěno, že tento měl příjem , datum, 22 855 Kč, dále platil společnosti , právnická osoba, částku 1 500 Kč dne , datum, , dále mu byl poskytnut úvěr dne , datum, ve výši 5 000 Kč, , datum, úvěr ve výši 50 000 Kč. Z výpisu za měsíc září 2022, že tento platil úvěr ve výši 7 353,20 Kč dne , datum, , dne , datum, mu byl poskytnut úvěr ze společnosti , právnická osoba, a měl příjem ve výši 5 936 Kč dne , datum, , dále , datum, mu byla poskytnuta částka 14 000 Kč a 40 000 Kč od společnosti , právnická osoba, . Dne , datum, platil splátku společnosti Profi Credit 1 203 Kč, dne 14. 9. mu byl poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč od společnosti , právnická osoba, , dne 19.

9. úhrada ve výši 5 856 Kč od společnosti PayPal, dále 20.

9. úhrada 2 500 Kč od Homec Credit a 500 Kč od , právnická osoba, .

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byly pohledávky za žalovaným postoupeny na žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, . Žalovaný byl dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

8. Podle ustanovení § 2395, občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení § 2397, občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

10. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2, občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

11. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2, občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

12. Podle ust. § 86 odst. 1, zákona č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle druhého odstavce poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle ustanovení §1968, občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

14. Podle ustanovení § 1970, občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle ustanovení § 2, nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

16. Podle ust. § 580 odst. 1, občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle ust. § 588, občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Po provedeném dokazování dospěl soud v rámci právního hodnocení k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně, a to co do části žalovaným neuhrazené jistiny, nikoliv v části požadovaného příslušenství.

19. Obecné soudy by dle aktuální judikatury Ústavního soudu měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný z www.nalus.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tak vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Navíc k závěru, že vnitrostátní soud je zásadně povinen zkoumat z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice o spotřebitelském úvěru“), když článek 8 ve spojení s článkem 23 směrnice o spotřebitelském úvěru brání vnitrostátní právní úpravě sankce za porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, která požaduje, aby se spotřebitel aktivně dovolával příslušného porušení povinnosti (spotřebitel je povinen neplatnost úvěrové smlouvy namítnout, a to ve tříleté promlčecí době), dospěl i Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (rozsudek dostupný na www.curia.europa.eu). Pokud pak jde o samotné posouzení úvěruschopnosti, tak jak uzavřel Nejvyšší soud, věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (zde je sice míněn zákon č. 145/2010 Sb., tyto závěry však jsou aplikovatelné i na zákon č. 257/2016 Sb.), tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný z www.nsoud.cz). Ke stejným závěrům pak dospěl i soudní dvůr 5 75 Co 202/2021 Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (rozhodnutí dostupné z www.curia.europa.eu), který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. S ohledem na výše uvedené závěry judikatury tedy je pro řádné prověření úvěruschopnosti nezbytné, aby prohlášení dlužníka bylo podepřeno i doklady, není však nezbytné kompletní podložení jednotlivých položek.

20. V daném řízení žalobkyně tvrdila, že její předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, žalovaný měl předložit dostatečné množství dokladů k osvědčení jeho příjmů a výdajů, avšak k těmto svým tvrzením žalobkyně nepředložila odpovídající důkazy, když předložené výpisy z účtů nedokládají takové příjmy, naopak uvádí další půjčky, které si žalovaný v uvedeném období bral. Výše těchto úvěrů rozhodně neodpovídá příjmům žalovaného. Ze strany žalobkyně nebyly předloženy doklady o tom, že by předchůdkyně žalobkyně zkoumala a zjišťovala, kde je žalovaný zaměstnán, jaký je zdroj jeho příjmů, jaké má jiné úvěry a podobně. Za této situace dospěl podepsaný soud k závěru, že v daném případě žalobkyně neprokázala, že by její předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy o úvěru, neboť neprokázala, že by měla dostatečné informace o pravidelných měsíčních výdajích žalovaného na bydlení, dopravu, příp. jiných pravidelných výdajích, a tyto věrohodným způsobem i ověřila, když soudu nepředložila žádné důkazy prokazující, že si od žalovaného obstarala podklady k výši jeho skutečných výdajů.

21. Smlouva o úvěru je tedy v návaznosti na ust. § 86 odst. 1, 2, z. č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru), dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatná, a to pro rozpor se zákonem, a tento rozpor je tak zjevný, že k této neplatnosti je soud dle ustanovení § 588 o. z. povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

22. Nad rámec shora uvedeného je třeba poukázat také na skutečnost, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným by dle názoru soudu mohla být posouzena jako neplatná také proto, že se příčí dobrým mravům, když v daném případě byla sjednána úroková sazba ve výši 60 %, RPNS 81,02 % ročně a žalovaný měl tedy zaplatit částku o polovinu vyšší, než mu byla poskytnuta. Právní úprava spotřebitelského úvěru dle zákona č. 257/2016 Sb. je úpravou speciální k úpravě obecné dle o. z. Tato obsahuje i speciální důvod neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru (§ 87), která je sankcí za porušení povinnosti poskytovatele s odbornou péčí posoudit před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele. Uvedený závěr je pak třeba do postupu soudu promítnout v tom směru, že smlouvu o spotřebitelském úvěru je v prvé řadě třeba podrobit testu její platnosti ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., a až v případě, že tímto testem projde, je namístě se zabývat otázkou její platnosti ve světle jiných v úvahu připadajících důvodů, jako např. otázky platnosti sjednaných úroků. Soud se proto podrobněji otázkou výše sjednaných úroků a poplatků nezabýval.

23. Nároky z neplatné smlouvy o úvěru je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně tedy má nárok na uhrazení zůstatku původní jistiny, nikoliv však nákladů spojených s uplatněním pohledávky, jak žalobkyně také požaduje, když tento požadavek je s ohledem na výše uvedené nedůvodným.

24. Soud s ohledem na skutečnosti uvedené výše zavázal žalovaného výrokem II. tohoto rozsudku k úhradě dlužné jistiny úvěru, tj. částky 25 000 Kč. Pro neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na další částky požadované žalobou a v tomto rozsahu byla žaloba výrokem III. tohoto rozsudku zamítnuta.

25. Pokud jde o požadavek žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení, pak zde bylo soudem rozhodnuto tak, že nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení nebyl žalobkyni přiznán (výrok II. rozsudku) a v této části byla žaloba zamítnuta (výrok III. tohoto rozsudku). Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána, proto ji určil soud. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., rozhodl soud tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 145,34 Kč, přičemž tato částka představuje 62,04 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 81,02 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 18,98 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 280 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 854,69 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.