16 C 161/2024

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. Liborem Brokešem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro 25 401,89 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje v rozsahu kapitalizovaného úroku od , datum, do , datum, ve výši 916,17 Kč a úroků ve výši 11,68 % ročně z částky 11 914,81 Kč od , datum, do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 200 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba žalobkyně, aby jí žalovaná zaplatila částku 17 201,89 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 460,81 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 627,32 Kč, s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 11 914,81 Kč od , datum, do zaplacení, s 11,75 % úrokem ročně z částky 11 914,81 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 25 401,89 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě jí poskytla úvěr ve výši 13 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Před poskytnutím úvěru , právnická osoba, , řádně posoudila úvěruschopnost žalované, a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy a jejich ověření, doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná předložila výměru důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky a výpisů z bankovního účtu. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 17 908 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 10 477 Kč s úrokovou sazbou sjednanou na straně 2 smlouvy o spotřebitelském úvěru, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 591 Kč a pojistného ve výši 2 340 Kč, (dále jen „poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 78týdenních splátkách po 397 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne , datum, . Ke dni , datum, provedla právní předchůdkyně žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila částku 11 914,81 Kč a dlužný poplatek částku 13 487 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 11 914,81 Kč dále úrokem ve výši 23,43 % ročně sjednaný na straně 2 smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to od , datum, , tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky dlužné částky do zaplacení. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 4 800 Kč. Společnost , právnická osoba, , následně postoupila dluh žalované vzniklý na základě smlouvy o úvěru Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni s účinností ke dni , datum, . Žalobkyně požadovala zaplacení celkové dlužné částky ve výši 25 401,89 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 11 914,81 Kč, dlužné části poplatku ve výši 13 487,08 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 543,49 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 460,81 Kč, dále úroků ve výši 23,43 % ročně z dlužné jistiny ve výši 11 914,81 Kč od , datum, do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 11 914,81 Kč od , datum, do zaplacení.

2. Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nerozporovala a po celou dobu řízení zůstala vůči soudu nečinná. Žalovaná se k jednání soudu dne , datum, bez omluvy nedostavila, o odročení jednání nepožádala.

3. Žalobkyně svým podáním doručeným soudu dne , datum, vzala žalobu částečně zpět co do kapitalizovaného úroku od , datum, do , datum, ve výši 916,17 Kč, úroků ve výši 11,68 % ročně z částky 11 914,81 Kč od , datum, do zaplacení. Soud v souladu s ustanovením § 96 odst. 1, 2, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“), řízení v tomto rozsahu zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

4. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění: Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná žádala předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru, kde uvedla, že žije s rodiči, je svobodná a úvěr si bere z důvodu neočekávaného výdaje. Uvedla kontaktní adresu, s tím, že má jednu vyživovací povinnost. Uvedla, že je na mateřské/rodičovské dovolené, má čistý příjem 12 000 Kč a uvedla, že má další čisté příjmy domácnosti 20 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje uvedla ve výši 3 000 Kč. Uvedla, že nemá kreditní kartu a že nemá zápůjčku u jiné společnosti. Předložila výměr mateřské a výpisy z bankovního účtu za květen a červen 2020. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, včetně smluvních podmínek, ze dne , datum, bylo zjištěno, že byla uzavřena smlouva mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, na základě které byl poskytnut žalované spotřebitelský úvěru ve výši 13 000 Kč. Žalovaná se zavázala za tento spotřebitelský úvěr zaplatit poplatek ve výši 15 568 Kč, který se stávala z úroku ve výši 10 477 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení 3 591 Kč, s tím, že částka za komfortní poskytnutí a splácení činí 1 485 Kč a částka za flexibilní splácení činí 2 106 Kč. Bylo sjednáno týdenní splátkové období a bylo uzavřeno doplňkové pojištění, když pojistné činí za sjednanou dobu pojištění částku 2 340 Kč. Celková dlužná částka (jistina spotřebitelského úvěru + poplatek + pojistné, bylo-li přistoupeno k doplňkovému pojištění, (dále též celková dlužná částka)) činila 30 908 Kč, úroková sazba činila 88 % a je pevná po celou dobu trvání smlouvy, celková dlužná splátka je splatná formou 78 splátek splatných vždy ke konci splátkového období, výši jedné splátky od první do předposlední činí 397 Kč, poslední splátka činí 339 Kč, RPSN činila 165,68 %. Z tabulky umoření ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně uhradila celkem 4 800 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky, že žalobkyně oznamovala postoupení pohledávky, a to dne , datum, , na základě smlouvy ze dne , datum, . Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, a z podacího lístku, že žalovaná byla dopisem právního zástupce vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a ze seznamu postoupených pohledávek, že mezi původním věřitelem žalované a žalobkyní byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na jejímž základě došlo k postoupení pohledávky také za žalovanou. Z připojeného spisu Okresního soudu v Olomouci, sp. zn. , spisová značka, , zejména z rozsudku ze dne , datum, , který nabyl právní moci dne , datum, , bylo zjištěno, že byla stanovena žalované povinnost zaplatit částku 15 000 Kč, s tím, že předmětem řízení byla částka 22 140 Kč s příslušenstvím, když v řízení bylo dále v rozsahu částky 9 130 Kč zastaveno a ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, , uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná sjednanou částku nehradila řádně a včas. Na dluh ničeho neuhradila.

5. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

6. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to dne , datum, , smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě jí poskytla úvěr ve výši 13 000 Kč, když částka jí byla předána po podpisu smlouvy. Před poskytnutím úvěru předchůdkyně žalobkyně měla posoudit úvěruschopnost žalované, a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy z jejich dokladů a dále z výpisu z účtu žalované za měsíc květen a červen 2020. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit předchůdkyni žalobkyně úroky za půjčené peněžní prostředky s dohodnutou pevnou zápůjční úrokovou sazbou na celou dobu řádného splácení úvěru a dále částku za zpracování spotřebitelského úvěru, částku za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení a dále částku za doplňkové pojištění. Na dluh uhradila pouze částku 4 800 Kč.

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byly pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne , datum, . Žalovaná byla dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

8. Podle ustanovení § 2395, občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení § 2397, občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

10. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2, občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

11. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2, občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

12. Podle ust. § 86 odst. 1, zákona č. 257/2016 Sb., (o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle druhého odstavce poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle ustanovení §1968, občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

14. Podle ustanovení § 1970, občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle ustanovení § 2, nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

16. Podle ust. § 580 odst. 1, občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle ust. § 588, občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Po provedeném dokazování dospěl soud v rámci právního hodnocení k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně, a to co do části žalovanou neuhrazené jistiny, nikoliv v části požadovaného příslušenství.

19. Obecné soudy by dle aktuální judikatury Ústavního soudu měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný z www.nalus.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tak vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Navíc k závěru, že vnitrostátní soud je zásadně povinen zkoumat z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice o spotřebitelském úvěru“), když článek 8 ve spojení s článkem 23 směrnice o spotřebitelském úvěru brání vnitrostátní právní úpravě sankce za porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, která požaduje, aby se spotřebitel aktivně dovolával příslušného porušení povinnosti (spotřebitel je povinen neplatnost úvěrové smlouvy namítnout, a to ve tříleté promlčecí době), dospěl i Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (rozsudek dostupný na www.curia.europa.eu). Pokud pak jde o samotné posouzení úvěruschopnosti, tak jak uzavřel Nejvyšší soud, věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (zde je sice míněn zákon č. 145/2010 Sb., tyto závěry však jsou aplikovatelné i na zákon č. 257/2016 Sb.), tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný z www.nsoud.cz). Ke stejným závěrům pak dospěl i soudní dvůr 5 75 Co 202/2021 Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (rozhodnutí dostupné z www.curia.europa.eu), který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. S ohledem na výše uvedené závěry judikatury tedy je pro řádné prověření úvěruschopnosti nezbytné, aby prohlášení dlužníka bylo podepřeno i doklady, není však nezbytné kompletní podložení jednotlivých položek.

20. V daném řízení žalobkyně tvrdila, že její předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalované, žalovaná měla předložit dostatečné množství dokladů k osvědčení jejich příjmů a výdajů, avšak k těmto svým tvrzením žalobkyně nepředložila odpovídající důkazy. Podle karty zákazníka měla žalovaná předložit výměr mateřské a výpis z bankovního účtu za květen a červen 2020. Žalobkyně však tyto doklady přes výzvu soudu nepředložila a soud tedy nemohl zjistit, zda předchůdkyně žalobkyně řádným způsobem prověřila úvěruschopnost žalované. Za této situace dospěl podepsaný soud k závěru, že v daném případě žalobkyně neprokázala, že by její předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalované při uzavření smlouvy o úvěru, neboť neprokázala, že by měla dostatečné informace o pravidelných měsíčních výdajích žalované na bydlení, dopravu, příp. jiných pravidelných výdajích, a tyto věrohodným způsobem i ověřila, když soudu nepředložila žádné důkazy prokazující, že si od žalované obstarala podklady k výši jeho skutečných výdajů. Je nutno přihlédnout také k tomu, že žalovaná uzavřena další smlouvu o úvěru dne , datum, , jak bylo zjištěno z připojeného spisu, s tím, že žalovaná ani tuto půjčku řádným způsobem nesplácela a tato skutečnost se musela objevit v centrálních registrech.

21. Smlouva o úvěru je tedy v návaznosti na ust. § 86 odst. 1, 2, z. č. 257/2016 Sb., (o spotřebitelském úvěru), dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatná, a to pro rozpor se zákonem, a tento rozpor je tak zjevný, že k této neplatnosti je soud dle ustanovení § 588 o. z. povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

22. Nad rámec shora uvedeného je třeba poukázat také na skutečnost, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, by dle názoru soudu mohla být posouzena jako neplatná také proto, že se příčí dobrým mravům, když v daném případě byla žalovaná smlouvou zavázána k tomu, že nad rámec jistiny úvěru ve výši 13 000 Kč zaplatí právní předchůdkyni žalobkyně na úrocích částku ve výši 10 477 Kč a další poplatky, což představuje roční procentní sazbu nákladů týkajících se úvěru z této smlouvy ve výši 165,68 %. Právní úprava spotřebitelského úvěru dle zákona č. 257/2016 Sb. je úpravou speciální k úpravě obecné dle o. z. Tato obsahuje i speciální důvod neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru (§ 87), která je sankcí za porušení povinnosti poskytovatele s odbornou péčí posoudit před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele. Uvedený závěr je pak třeba do postupu soudu promítnout v tom směru, že smlouvu o spotřebitelském úvěru je v prvé řadě třeba podrobit testu její platnosti ve smyslu § 86, zákona č. 257/2016 Sb., a až v případě, že tímto testem projde, je namístě se zabývat otázkou její platnosti ve světle jiných v úvahu připadajících důvodů, jako např. otázky platnosti sjednaných úroků. Soud se proto podrobněji otázkou výše sjednaných úroků a poplatků nezabýval.

23. Nároky z neplatné smlouvy o úvěru je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993, občanského zákoníku, z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně tedy má nárok na uhrazení zůstatku původní jistiny, nikoliv však nákladů spojených s uplatněním pohledávky, jak žalobkyně také požaduje, když tento požadavek je s ohledem na výše uvedené nedůvodným.

24. Soud s ohledem na skutečnosti uvedené výše zavázal žalovanou výrokem II. tohoto rozsudku k úhradě části dlužné jistiny úvěru, tj. částky 8 200 Kč. Pro neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na další částky požadované žalobou a v tomto rozsahu byla žaloba výrokem III. tohoto rozsudku zamítnuta.

25. Pokud jde o požadavek žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení, pak zde bylo soudem rozhodnuto tak, že nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení nebyl žalobkyni přiznán (výrok I. rozsudku) a v této části byla žaloba zamítnuta (výrok II. tohoto rozsudku). Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87, zákona o spotřebitelském úvěru, je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána, proto ji určil soud. Jelikož žalovaná netvrdila v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., rozhodl soud tak, že žalovaná je povinna dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

26. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., s tím, že žalovaná byla ve sporu převážně úspěšná a měla by právo na náhradu nákladů řízení. S ohledem na obsah spisu bylo zjištěno, že žalované náklady řízení nevznikly, a proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.