16 C 164/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. Liborem Brokešem ve věci osvojitele: osobní údaje osvojitele osvojenec: celé jméno osvojenkyně , datum narození bytem adresa osvojenkyně zastoupená zákonnou údaje o zástupci pro osvojení zletilého

I. Zletilá [celé jméno osvojenkyně], [datum narození], dcera matky [jméno] [příjmení], nar. [datum], se od právní moci tohoto rozsudku stává osvojencem osvojitele [celé jméno osvojitele], [datum narození], trvale bytem [adresa osvojitele].

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. V řízení zahájeném návrhem dne [datum] se osvojitel [celé jméno osvojitele] domáhal osvojení zletilé [celé jméno osvojenkyně] s odůvodněním, že s matkou osvojence paní [jméno] [celé jméno osvojenkyně], rozenou [příjmení], dne [datum] uzavřel manželství, které stále trvá. Ta měla po rozvodu svého prvního manželství v roce [rok] v péči osvojence. Biologickým otcem osvojence je [příjmení] [příjmení], [datum narození], který již zemřel. Osvojitel žil s matkou osvojence od 3 roků věku osvojence. Mezi osvojitelem a osvojencem se vytvořil prakticky vztah rodič – dítě. S biologickým otcem se osvojenec nestýkal. [příjmení] [jméno] vyslovuje s osvojením svůj souhlas.

2. Osvojenec [celé jméno osvojenkyně] se k návrhu osvojitele připojila, stejně jako její matka, a to podáním doručeným soudu dne [datum].

3. Po provedeném dokazování, a to oddacím listem osvojitele a matky osvojence, rodným listem osvojence, prohlášeními účastníků, výpovědí osvojence a osvojitele, prohlášení matky osvojitele dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Osvojenec [celé jméno osvojenkyně] se narodila dne [datum] v [obec a číslo] – [část obce], [adresa] z matky [jméno] [celé jméno osvojenkyně], rozené [příjmení], [datum narození] a otce [jméno] [příjmení], nar. [datum]. Manželství jejích biologických rodičů bylo pravomocně rozvedeno a [jméno] byla svěřena do výchovy matky. Osvojitel dne [datum] uzavřel s matkou osvojence manželství a následně žil s osvojencem a matkou osvojence ve společné domácnosti. Biologický otec dne [datum] zemřel, jak bylo zjištěno z výpisu z Centrální evidence obyvatel. Manželství osvojitele a matky osvojence dosud trvá. Biologický otec osvojence zemřel. [jméno] v péči matky a jejího manžela našla pevné a láskyplné zázemí, které jí pomohlo dosáhnout svého životního postavení. Po celou dobu navrhovatel s matkou [jméno] o ni pečovali, vychovávali ji a navrhovatel se podílel na její výživě. Matka osvojence [jméno] [příjmení] projevila souhlas s navrhovaným osvojením své dcery manželem.

4. Podle ustanovení § 794 občanského zákoníku, osvojením se rozumí přijetí cizí osoby za vlastní.

5. Podle ustanovení § 795 občanského zákoníku, předpokladem osvojení je takový vztah mezi osvojitelem a osvojencem, jaký je mezi rodičem a dítětem, nebo že tu jsou alespoň základy takového vztahu. Osvojení nezletilého musí být v souladu s jeho zájmy.

6. Podle ustanovení § 846 občanského zákoníku, zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy.

7. Podle ustanovení § 847 odst. 1 písm. c), d), odst. 2 občanského zákoníku, zletilého lze osvojit, jestliže osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti nebo osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela. Zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů.

8. Na základě shora uvedených zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že návrh na osvojení zletilého osvojence, které je obdobou osvojení nezletilého, je důvodný, a proto mu soud zcela vyhověl. V řízení bylo prokázáno splnění veškerých podmínek osvojení zletilé [celé jméno osvojenkyně] osvojitelem [celé jméno osvojitele], když osvojitel pečoval o [jméno] dlouhodobě, uzavřel manželství s její matkou a nadále všichni tři společně fakticky tvoří jedno rodinné společenství, přičemž osvojenec se připojil k podanému návrhu. V řízení nebyly shledány žádné okolnosti nasvědčující rozporu osvojení s dobrými mravy ani rozporu s odůvodněným zájmem pokrevních rodičů osvojence.

9. Ve vztahu k náhradě řízení rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, když se navíc všichni účastníci náhrady nákladů řízení výslovně vzdali.