16 C 175/2024

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. Liborem Brokešem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno pro 53 274,10 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 200 Kč a částku 6 900 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně, aby jí žalovaný byl povinen zaplatit částku 16 630 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 782,01 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 763,63 Kč, s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 12 815,38 Kč od , datum, do zaplacení, s 26,16 % úrokem ročně z částky 12 815,38 Kč od , datum, do zaplacení, dále, aby jí byl povinen zaplatit částku 21 544,10 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 762,09 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 811,36 Kč, s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 14 080,83 Kč od , datum, do zaplacení, s 24,12 % úrokem ročně z částky 14 080,83 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 53 274,10 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě mu poskytla úvěr ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouva což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Před poskytnutím úvěru , právnická osoba, , řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy a jejich ověření, doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný předložil k prověření pracovní smlouvu, výplatní pásky za poslední tři měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouvu. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit předchůdkyni žalobkyně úroky za půjčené peněžní prostředky s dohodnutou pevnou zápůjční úrokovou sazbou ve výši 26,16 %. Celkem se zavázal zaplatit částku 19 048 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v 78týdenních splátkách po 437 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Protože žalovaný dluh řádně nehradil, přistoupila předchůdkyně žalobkyně ke zesplatnění úvěru. Společnost , právnická osoba, , následně postoupila dluh žalovaného vzniklý na základě smlouvy o úvěru Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni s účinností ke dni , datum, . Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze částku 6 800 Kč, ve zbývající části svůj dluh nesplnil, ačkoliv byl k jeho úhradě žalobkyní před podáním žaloby písemně vyzván. Žalobkyně požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 12 815,38 Kč, dlužné části poplatku ve výši 12 014,62 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 763,63 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 782,01 Kč, dále úroků ve výši 26,16 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12 815,38 Kč od , datum, do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky ve výši 12 815,38 Kč od , datum, do zaplacení.

2. Dále žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení další částky z úvěru uzavřeného mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , a žalovaným, s tím, že tito uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě mu poskytla úvěr ve výši 18 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Před poskytnutím úvěru , právnická osoba, , řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy a jejich ověření, doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný předložil k prověření pracovní smlouvu, výplatní pásky za poslední tři měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouvu. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit předchůdkyni žalobkyně úroky za půjčené peněžní prostředky s dohodnutou pevnou zápůjční úrokovou sazbou ve výši 24,12 %. Celkem se zavázal zaplatit částku 23 318 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v 78týdenních splátkách po 530 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Protože žalovaný dluh řádně nehradil, přistoupila předchůdkyně žalobkyně ke zesplatnění úvěru. Společnost , právnická osoba, , následně postoupila dluh žalovaného vzniklý na základě smlouvy o úvěru Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni s účinností ke dni , datum, . Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze částku 11 100 Kč, ve zbývající části svůj dluh nesplnil, ačkoliv byl k jeho úhradě žalobkyní před podáním žaloby písemně vyzván. Žalobkyně požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 14 080,83 Kč, dlužné části poplatku ve výši 14 363,27 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 811,36 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 762,09 Kč, dále úroků ve výši 24,12 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14 080,83 Kč od , datum, do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky ve výši 14 080,83 Kč od , datum, do zaplacení.

3. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nerozporoval a po celou dobu řízení zůstal vůči soudu nečinný. Žalovaný se k jednání soudu dne , datum, bez omluvy nedostavil, o odročení jednání nepožádal.

4. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění: Z osobních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný žádal předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru, a to ve výši 15 000 Kč. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena tak, že žalovaný měl dluh splácet v 78týdenních splátkách ve výši 437 Kč. Dluh měl být zaplacen , datum, . Roční pevná úroková sazba činila 86 %, RPNS 156,89 % ročně. Žalovaný měl zaplatit celkovou částku 34 048 Kč. Z žádosti o spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že úvěr měl být čerpán ve výši 15 000 Kč, částku si měl převzít osobně. Žalovaný v žádosti uvedl, že bydlí na ubytovně, je vyučen, je zaměstnán na plný úvazek. Má čistý příjem 15 669 Kč, interní splátky ve výši 2 332 Kč a odhadované měsíční výdaje měly činit 4 000 Kč. Příjem měl být ověřen z výplatních pásek za únor a březen 2022. Z osobních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný žádal předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru, a to ve výši 18 000 Kč. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena tak, že žalovaný měl dluh splácet v 78týdenních splátkách ve výši 530 Kč. Dluh měl být zaplacen , datum, . Roční pevná úroková sazba činila 88 %, RPSN 157,59 % ročně. Žalovaný měl zaplatit celkovou částku 41 318 Kč. Z žádosti o spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že úvěr měl být čerpán ve výši 15 000 Kč, částku si měl převzít osobně. Žalovaný v žádosti uvedl, že bydlí na ubytovně, je vyučen, je zaměstnán na plný úvazek. Má čistý příjem 24 112 Kč, interní splátky ve výši 1 038 Kč a odhadované měsíční výdaje měly činit 7 000 Kč. Příjem měl být ověřen z výplatních pásek za listopad a prosinec 2021. Z přehledu půjčky č. , tel. číslo, bylo zjištěno, že na tuto půjčku žalovaný uhradil částku 6 800 Kč a z přehledu půjčky č. , hodnota, , že na tuto půjčku uhradil částku 11 100 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky, že žalobkyně oznamovala postoupení pohledávky z obou půjček, a to dne , datum, , na základě smlouvy ze dne , datum, . Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, a z podacího lístku, že žalovaný byl dopisem právního zástupce vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a ze seznamu postoupených pohledávek, že mezi původním věřitelem žalobkyně a žalobkyní byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na jejímž základě došlo k postoupení pohledávky také za žalovaným.

5. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

6. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to dne , datum, , smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě mu poskytla úvěr ve výši 15 000 Kč, když částku si převzal osobně. Dále uzavřela předchůdkyně žalobkyně s žalovaným dne , datum, smlouvu č. , tel. číslo, , na základě které mu poskytla úvěr ve výši 18 000 Kč. Před poskytnutím úvěrů předchůdkyně žalobkyně měla posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy z jeho dokladů, a to výplatních lístků. Na smlouvu č. , tel. číslo, ze dne , datum, pak žalovaný uhradil pouze částku 6 800 Kč a na smlouvu č. , tel. číslo, ze dne , datum, částku 11 100 Kč, jak bylo prokázáno z přehledu o půjčkách.

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byly pohledávky za žalovaným postoupeny na žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, . Žalovaný byl dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

8. Podle ustanovení § 2395, občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení § 2397, občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

10. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2, občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

11. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2, občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

12. Podle ust. § 86 odst. 1, zákona č. 257/2016 Sb., (o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle druhého odstavce poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle ustanovení §1968, občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

14. Podle ustanovení § 1970, občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle ustanovení § 2, nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

16. Podle ust. § 580 odst. 1, občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle ust. § 588, občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Po provedeném dokazování dospěl soud v rámci právního hodnocení k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně, a to co do části žalovaným neuhrazené jistiny, nikoliv v části požadovaného příslušenství.

19. Obecné soudy by dle aktuální judikatury Ústavního soudu měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný z www.nalus.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tak vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Navíc k závěru, že vnitrostátní soud je zásadně povinen zkoumat z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice o spotřebitelském úvěru“), když článek 8 ve spojení s článkem 23 směrnice o spotřebitelském úvěru brání vnitrostátní právní úpravě sankce za porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, která požaduje, aby se spotřebitel aktivně dovolával příslušného porušení povinnosti (spotřebitel je povinen neplatnost úvěrové smlouvy namítnout, a to ve tříleté promlčecí době), dospěl i Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (rozsudek dostupný na www.curia.europa.eu). Pokud pak jde o samotné posouzení úvěruschopnosti, tak jak uzavřel Nejvyšší soud, věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (zde je sice míněn zákon č. 145/2010 Sb., tyto závěry však jsou aplikovatelné i na zákon č. 257/2016 Sb.), tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný z www.nsoud.cz). Ke stejným závěrům pak dospěl i soudní dvůr 5 75 Co 202/2021 Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (rozhodnutí dostupné z www.curia.europa.eu), který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. S ohledem na výše uvedené závěry judikatury tedy je pro řádné prověření úvěruschopnosti nezbytné, aby prohlášení dlužníka bylo podepřeno i doklady, není však nezbytné kompletní podložení jednotlivých položek.

20. V daném řízení žalobkyně tvrdila, že její předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, žalovaný měl předložit dostatečné množství dokladů k osvědčení jeho příjmů a výdajů, avšak k těmto svým tvrzením žalobkyně nepředložila odpovídající důkazy. Nebyly předloženy žádné doklady, ze kterých by měly být zjišťovány příjmy žalovaného a jeho výdaje. Pouze v žádostech o spotřebitelský úvěr bylo uvedeno, že příjmy byly kontrolovány z výplatních lístků. Z těchto dokladů nemůže být zřejmé, jaké konkrétní náklady, např. na bydlení žalovaný vynakládal. V řízení nebylo ze strany předchůdkyně žalobkyně doloženo, že by nějakým způsobem zjišťovala, zda je žalovaný svobodný, zda má nějakou vyživovací povinnost, jaké má konkrétní náklady na bydlení, jakým způsobem má bydlení zajištěno apod. Dle názoru soudu tedy nebyly řádně zjištěny výdaje žalovaného. Za této situace dospěl podepsaný soud k závěru, že v daném případě žalobkyně neprokázala, že by její předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy o úvěru, neboť neprokázala, že by měla dostatečné informace o pravidelných měsíčních výdajích žalovaného na bydlení, dopravu, příp. jiných pravidelných výdajích, a tyto věrohodným způsobem i ověřila, když soudu nepředložila žádné důkazy prokazující, že si od žalovaného obstarala podklady k výši jeho skutečných výdajů.

21. Smlouva o úvěru je tedy v návaznosti na ust. § 86 odst. 1, 2, z. č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru), dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatná, a to pro rozpor se zákonem, a tento rozpor je tak zjevný, že k této neplatnosti je soud dle ustanovení § 588 o. z. povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

22. Nad rámec shora uvedeného je třeba poukázat také na skutečnost, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, by dle názoru soudu mohla být posouzena jako neplatná také proto, že se příčí dobrým mravům, když v daném případě byl žalovaný první smlouvou zavázán k tomu, že nad rámec jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč zaplatí právní předchůdkyni žalobkyně navíc na úrocích částku ve výši 19 048 Kč, což představuje roční procentní sazbu nákladů týkajících se úvěru z této smlouvy ve výši 86 %, a u druhé smlouvy měl uhradit částku 23 318 Kč, což představuje 88 %. Právní úprava spotřebitelského úvěru dle zákona č. 257/2016 Sb. je úpravou speciální k úpravě obecné dle o. z. Tato obsahuje i speciální důvod neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru (§ 87), která je sankcí za porušení povinnosti poskytovatele s odbornou péčí posoudit před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele. Uvedený závěr je pak třeba do postupu soudu promítnout v tom směru, že smlouvu o spotřebitelském úvěru je v prvé řadě třeba podrobit testu její platnosti ve smyslu § 86, zákona č. 257/2016 Sb., a až v případě, že tímto testem projde, je namístě se zabývat otázkou její platnosti ve světle jiných v úvahu připadajících důvodů, jako např. otázky platnosti sjednaných úroků. Soud se proto podrobněji otázkou výše sjednaných úroků a poplatků nezabýval.

23. Nároky z neplatné smlouvy o úvěru je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993, občanského zákoníku, z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně tedy má nárok na uhrazení zůstatku původní jistiny, nikoliv však nákladů spojených s uplatněním pohledávky, jak žalobkyně také požaduje, když tento požadavek je s ohledem na výše uvedené nedůvodným.

24. Soud s ohledem na skutečnosti uvedené výše, zavázal žalovaného výrokem I. tohoto rozsudku k úhradě části dlužné jistiny úvěrů. Pro neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na další částky požadované žalobou a v tomto rozsahu byla žaloba výrokem II. tohoto rozsudku zamítnuta.

25. Pokud jde o požadavek žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení, pak zde bylo soudem rozhodnuto tak, že nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení nebyl žalobkyni přiznán (výrok I. rozsudku) a v této části byla žaloba zamítnuta (výrok II. tohoto rozsudku). Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87, zákona o spotřebitelském úvěru, je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána, proto ji určil soud. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., rozhodl soud tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

26. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaný byl převážně úspěšný, měl by proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.