16 C 191/2019

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Libora Brokeše a přísedících Mgr. Ireny Jankové a Ing. Augustina Doležala ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného za účasti vedlejšího účastníka právnická osoba , IČO sídlem adresa vedlejší účastnice o 72 418,50 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 72 418,50 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 36 100,22 Kč, k rukám zástupkyně žalobkyně, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit státu České republice náhradu nákladů řízení státu v částce 4 350 Kč, na účet účtárny Okresního soudu v Olomouci, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 19. 7. 2019 domáhala po žalovaném zaplacení částky 72 418,50 Kč s odůvodněním, že žalovaný byl od 1. 3. 2019 zaměstnancem žalobkyně. Dne 26. 3. 2019 došlo ke škodní události, při které žalovaný nesprávnou manipulací vysokozdvižným vozíkem způsobil žalobkyni škodu na zboží a zařízení budovy skladu, přičemž vzniklá škoda zahrnuje škodu na zařízení ve výši 74 143 Kč, škodu na zboží ve výši 5 990 Kč a škodu na zařízení PDA ve výši 33 230 Kč, tj. celkem ve výši 113 363 Kč. Žalobkyně po žalovaném požaduje náhradu škody ve výši 4,5 násobku jeho průměrného měsíčního výdělku, který činí 16 093 Kč. Žalovaný dne 26. 3. 2019 podepsal oznámení o škodě, ve kterém uznal, že škodu způsobil. Žalovaný byl žalobkyní vyzván, aby podepsal předpis náhrady škody pro pojišťovnu a současně k úhradě náhrady škody ve výši 72 418,50 Kč. Žalovaný měl škodu uhradit do 30. 6. 2019, žalobkyni však dosud ničeho neuhradil.

2. Soud ve věci dne 6. 8. 2019 vydal platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný včasný odpor a ve vyjádření k žalobě uvedl, že dne 26. 3. 2019 narazil vysokozdvižným vozíkem do potrubí s přísunem teplé vody, čímž byl poškozen jeden teplovodní kalorifer. Poškozený byl však pouze tento jeden teplovodní kalorifer, druhý se nacházel za betonovým sloupkem, kdy nárazem nemohlo dojít k jeho poškození, třetí teplovodní kalorifer se nacházel na druhé straně haly a jeho poškození nemohlo být v příčinné souvislosti se škodnou událostí. Co se týče poškození zboží, nejednalo se o poškození zboží, ale pouze jeho obalu, když žalovaný zboží osobně přebaloval a následně bylo expedováno zákazníkům žalobkyně. Skutečná škoda na zboží mohla dosáhnout částky maximálně několika set korun za obalový materiál a mzdu zaměstnance. Likvidátorem pojišťovny bylo žalovanému sděleno, že nemá žalobkyni podepisovat žádné další uznání škody, neboť takový postup by znamenal výrazně nižší pojistné plnění. Žalovaný nezpochybňuje, že škodu způsobil, přičemž je připraven žalobkyni náhradu škody prostřednictvím pojišťovny uhradit, nicméně pouze ve výši, ve které byla skutečně způsobena.

3. Žalobkyně v replice na vyjádření žalovaného uvedla, že není pravdou, že by žalovaný poškodil pouze jeden kalorifer, když v důsledku nárazu do jednoho byly poškozeny hned tři kalorifery, poškození dvou bylo zjištěno hned a poškození třetího v průběhu provádění opravy. Kalorifery jsou vzájemně spojeny a porušením potrubí došlo k poškození dalšího zařízení, což bylo zjištěno v průběhu provádění opravy a ihned oznámeno pojišťovně. Žalovaný nastoupil k žalobkyni dne 1. 3. 2019 se zkušební dobou v délce 3 měsíců, byl řádně proškolen a bylo mu sjednáno pojištění pro případ škody, přičemž mu žalobkyně na platby pojistného částečně přispívala. Dne 26. 3. 2019 došlo ke škodní události, která byla dne 29. 3. 2019 oznámena pojišťovně. Žalovaný s pojišťovnou nespolupracuje, když odmítl pojišťovně podepsat předpis náhrady škody a proto nedošlo k pojistnému plnění. Žalovanému byl zrušen pracovní poměr ve zkušební době, neboť po škodní události dne 9. 4. 2019 nastoupil pracovní neschopnost, ale nedodržoval léčebný režim, pracovní poměr žalovaného skončil ke dni 24. 4. 2019. Ze záznamu o prohlídce provedeného technikem [obec] pojišťovny na místě vzniku škody vyplývá, že žalovaný zařadil dopředný rychlostní stupeň namísto rychlostního stupně zpětného, narazil do potrubí teplovodního kaloriferu, což vedlo k jeho poškození, k poškození jeho ventilů a k poškození dvou teplovodních kaloriferů, v důsledku čehož došlo k úniku horké vody a páry, která poškodila výrobky uskladněné v prostoru pod teplovodním kaloriferem. Dále byly znečištěny stěny pod kaloriferem a poškozeno zařízení PDA se čtečkou čárových kódů, které bylo v okamžiku nehody uloženo na vysokozdvižném vozíku. Poškozeny byly celkem čtyři palety s fólií pro potravinářský průmysl. Žalobkyně potvrdila, že se zboží v zájmu minimalizace škody ihned přebalovalo do nových obalů, nicméně zasaženo bylo zboží v hodnotě přesahující částku 100 000 Kč, přičemž z tohoto objemu nešlo použít zboží v hodnotě 5 990 Kč. Žalobkyně za opravu poškozeného teplovodního potrubí a kaloriferu zaplatila [právnická osoba] [příjmení] na základě faktury [číslo] ze dne 15. 4. 2019 částku 74 143 Kč. Dále byl poškozen ruční BT snímač MC [číslo], který byl pořízen na základě faktury [číslo] ze dne 14. 4. 2015 za pořizovací cenu ve výši 40 208,30 Kč. Žalobkyně byla nucena pořídit nové zařízení na základě faktury [číslo] ze dne 22. 7. 2019 za pořizovací cenu ve výši 32 028,70 Kč.

4. Mezi účastníky řízení je nesporné, že mezi žalobkyní jako zaměstnavatelem a žalovaným jako zaměstnancem byla dne 1. 3. 2019 uzavřena pracovní smlouva, kterou byl mezi nimi založen pracovní poměr na dobu určitou do 31. 8. 2019 se zkušební dobou v délce 3 měsíců, který byl následně ukončen ve zkušební době ke dni 24. 4. 2019. Průměrný výdělek žalovaného v tomto období činil 16 093 Kč hrubého měsíčně. Dne 26. 3. 2019 došlo ke škodní události, při které žalovaný nesprávnou manipulací vysokozdvižným vozíkem způsobil žalobkyni škodu na zboží a zařízení budovy skladu, přičemž žalovaný téhož dne podepsal oznámení o škodě, ve kterém uznal, že při manipulaci se zbožím prostřednictvím vysokozdvižného vozíku nedopatřením zařadil dopředný rychlostní stupeň namísto rychlostního stupně zpětného a narazil do potrubí teplovodního kaloriferu, což vedlo k jeho poškození, k poškození jeho ventilů a k poškození dvou teplovodních kaloriferů. V důsledku toho došlo k úniku horké vody a páry z potrubí kaloriferů, která znečistila a poškodila výrobky žalobkyně, které se v okamžiku nehody nacházely v prostoru pod teplovodním kaloriferem. Dále došlo ke znečištění stěny pod kaloriferem a k poškození PDA zařízení se čtečkou čárových kódů, které bylo v okamžiku nehody uloženo ve vysokozdvižném vozíku, kterým do potrubí teplovodního kaloriferu narazil. Spornou otázkou tak zůstává pouze rozsah a výše způsobené škody.

5. Okresní soud v Olomouci provedl dokazování, při kterém zjistil z potvrzení o registraci škodní události ze dne 4. 4. 2019 včetně průvodky, že [ulice] pojišťovna oznámila žalovanému, že zaregistrovala oznámenou škodní událost.

6. Ze záznamu o prohlídce včetně fotodokumentace bylo zjištěno, že mobilním technikem [obec] pojišťovny byla provedena prohlídka místa vzniku škodní události, při které bylo zjištěno, že po nárazu vysokozdvižným vozíkem bylo poškozeno teplovodní potrubí včetně dvou kaloriferů, které jsou na potrubí napojeny. Kalorifer na stěně byl mechanicky deformovaný. Druhý kalorifer na sloupu byl jen lehce deformovaný, ale z fotodokumentace, kterou žalobkyně při prohlídce předložila, bylo jasně viditelné zasažení horkou vodou a párou, tudíž lze předpokládat, poškození elektroniky. Bude nutná výměna teplovodního potrubí a pravděpodobně obou kaloriferů. Dále byla horkou vodou zasažena stěna haly. Vodou byly dále zasaženy čtyři palety se zbožím. Jedná se o fólie pro potravinářský průmysl. Fólie byly zasaženy vodou z potrubí a párou. V retraku bylo přenosné zařízení pro načítání ean kódů, které bylo zasaženo párou a dle předloženého vyjádření servisu bylo určeno k likvidaci.

7. Ze znaleckého posudku znalce [celé jméno znalce] ze dne 11. 4. 2021 doplněného písemně dne 31. 10. 2021 a ústně dne 20. 9. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný prostřednictvím vysokozdvižného vozíku narazil do teplovodního potrubí ve skladové hale, které se zdeformovalo, a účinky nárazu se přenesly do výměníků tepla v nástěnných vytápěcích soupravách. Těsnost zdeformovaného potrubí nebyla narušena, nicméně ponechat takto zdeformované potrubí v provozu by bylo absurdní. Po nárazu praskly armatury u jedné z nástěnných souprav a stříkající voda zasáhla zboží. Při prohlídce zdemontovaných nástěnných souprav znalec zjistil, že byly poškozeny tři nástěnné vytápěcí soupravy, které bylo nutno vyměnit včetně uzavíracích armatur a propojovacího potrubí. [ulice] provedené na opravě znalec považuje za účelné a v ceně obvyklé v místě a čase ve výši 84 696,61 Kč bez nástěnných souprav a ve výši 144 700,51 Kč s připočtením ceny nástěnných souprav. Způsobenou škodu na otopném systému znalec vyčíslil ve výši 60 % nákladů na uvedení do původního stavu, což činí částku 86 820,30 Kč. U jednání znalec uvedl, že na závěrech znaleckého posudku setrvává. Pokud jde o poškození otopného systému, poškozené věci viděl, jsou uloženy u žalobkyně ve skladu, o čemž svědčí i fotodokumentace, která je součástí znaleckého posudku. Posuzoval i možnost opravy poškozených částí otopného systému, konzultoval to s firmou, která prováděla demontáž poškozených částí a se zástupcem výrobní firmy a obě tyto osoby potvrdili, že se nikdy s možností opravy takto poškozených částí otopného systému nesetkali. Došlo k poškození všech tří výměníků na kaloriferech, když tam byl poškozený měděný had s lamelami, kdy měděné trubky byly urvané a s přívodním potrubím se dalo volně hýbat. Takto byly poškozeny všechny tři výměníky. Bylo tam kompletně zdeformováno uložení výměníků i konstrukce výměníku, dalo se s tím volně hýbat, úchyty musely být ohnuté, zdeformované, potom je těžko pouze přistoupit k opravě, ale musela se vyměnit celá souprava. Při nárazu došlo k poškození druhého kaloriferu, kde bylo zdeformované potrubí a nárazem došlo i k poškození třetího kaloriferu. Při nárazu došlo k nárazu do potrubí, což je pevnostně nejstabilnější prvek a tím, že došlo k prohnutí tohoto potrubí, které má tloušťku stěny 3 mm, došlo tím k poškození výměníků, kde má měděné potrubí tloušťku 1 mm. Pravděpodobně došlo k nárazu i do toho jednoho kaloriferu. Nárazem tedy došlo k ulomení výměníků kaloriferů k připojení armaturám nebo k potrubí. Pokud by se měly zkoumat příčiny vzniku škody, náklady by jednoznačně přesáhly to, co soud řeší, musely by se provádět demonstrace, kdy by se muselo vzít několik topných systémů, do toho najíždět vysokozdvižným vozíkem, bylo by to znalecké zkoumání pro vysokoškolský ústav. Podle znalce šlo o totální škodu, zařízení je nepoužitelné, možná by byl nějaký zisk z prodeje šrotu. Minimálně by měly hodnotu šrotu ve sběrných surovinách. Pokud jde o cenu jednotlivých součástí, bylo tam poškozené potrubí, které má cenu šrotu, kulové ventily dvanáct let staré a jediné, co by možná šlo použít, byly motory, ale nedokáže si představit, jak by je bylo možno využít.

8. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi žalobkyní jako zaměstnavatelem a žalovaným jako zaměstnancem byla dne 1. 3. 2019 uzavřena pracovní smlouva, kterou byl mezi účastníky založen pracovní poměr na dobu určitou do 31. 8. 2019 se zkušební dobou v délce 3 měsíců, který byl následně ukončen ve zkušební době ke dni 24. 4. 2019. Průměrný výdělek žalovaného v tomto období činil 16 093 Kč hrubého měsíčně. Dne 26. 3. 2019 došlo ke škodní události, při které žalovaný nesprávnou manipulací vysokozdvižným vozíkem způsobil žalobkyni škodu na zboží a zařízení budovy skladu Žalobkyně vyčíslila škodu na zařízení budovy skladu na částku 74 143 Kč, na zboží na částku 5 990 Kč a na zařízení PDA na částku 33 230 Kč, tj. celkem na částku 113 363 Kč, přičemž po žalovaném požadovala náhradu škody ve výši 4,5 násobku jeho průměrného měsíčního výdělku. Žalovaný dne 26. 3. 2019 podepsal oznámení o škodě, ve kterém uznal, že při manipulaci se zbožím prostřednictvím vysokozdvižného vozíku nedopatřením zařadil dopředný rychlostní stupeň namísto rychlostního stupně zpětného a narazil do potrubí teplovodního kaloriferu, což vedlo k jeho poškození, dále k poškození jeho ventilů a k poškození dvou teplovodních kaloriferů. V důsledku toho došlo k úniku horké vody a páry z potrubí kaloriferů, která znečistila a poškodila výrobky žalobkyně, které se v okamžiku nehody nacházely v prostoru pod teplovodním kaloriferem. Dále došlo ke znečištění stěny pod kaloriferem a k poškození PDA zařízení se čtečkou čárových kódů, které bylo v okamžiku nehody uloženo ve vysokozdvižném vozíku, kterým do potrubí teplovodního kaloriferu narazil. Žalovaný byl žalobkyní vyzván, aby podepsal předpis náhrady škody pro pojišťovnu a současně k úhradě náhrady škody ve výši 72 418,50 Kč. Žalovaný měl škodu uhradit do 30. 6. 2019, žalobkyni však dosud ničeho neuhradil.

9. Podle ustanovení § 250 odst. 1 a 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“) zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance s výjimkou případů uvedených v § 252 a § 255.

10. Podle ustanovení § 257 odst. 1 a 2 věta první zákoníku práce zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav. Výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu.

11. Podle ustanovení § 263 odst. 1 zákoníku práce, výši požadované náhrady škody je zaměstnavatel se zaměstnancem povinen projednat a písemně mu ji oznámit zpravidla nejpozději do 1 měsíce ode dne, kdy bylo zjištěno, že škoda vznikla a že je zaměstnanec povinen ji nahradit.

12. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Soud vyhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná. Na základě provedeného dokazování bylo soudem zjištěno, že jsou splněny všechny podmínky pro přiznání nároku žalobkyně dle shora citovaného zákonného ustanovení § 250 zákoníku práce. Předpokladem vzniku obecné odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli je porušení povinnosti při plnění pracovního úkolu, vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením povinnosti zaměstnance a vznikem škody a zavinění zaměstnance. V průběhu řízení bylo dostatečně prokázáno, že žalovaný jako zaměstnanec žalobkyně způsobil žalobkyni škodu v přímé souvislosti s plněním svých pracovních úkolů svým zaviněním, což žalovaný sám uznal v oznámení o škodě ze dne 26. 3. 2019 a následně i ve vyjádření k žalobě, kde uvedl, že nezpochybňuje skutečnost, že škodu způsobil, ale pouze výši a rozsah způsobené škody, když nárazem vysokozdvižného vozíku do teplovodního potrubí byl poškozen pouze jeden teplovodní kalorifer, nikoli tři tak, jak tvrdí žalobkyně, a dále nedošlo k poškození zboží, ale pouze jeho obalů. Za účelem objektivizace rozsahu a výše způsobené škody byl proto soudem ustanoven znalec [celé jméno znalce], který ve svém znaleckém posudku potvrdil, že žalovaný prostřednictvím vysokozdvižného vozíku narazil do teplovodního potrubí ve skladové hale, které se zdeformovalo, a účinky nárazu se přenesly do výměníků tepla v nástěnných vytápěcích soupravách. Po nárazu praskly armatury u jedné z nástěnných souprav a stříkající voda zasáhla zboží. Při prohlídce zdemontovaných nástěnných souprav znalec zjistil, že byly poškozeny hned tři nástěnné vytápěcí soupravy, které bylo nutno vyměnit včetně uzavíracích armatur a propojovacího potrubí. Způsobenou škodu na otopném systému znalec vyčíslil ve výši 60 % nákladů na uvedení do původního stavu, tedy na částku 86 820,30 Kč. Soud má ze znaleckého posudku za prokázané, že výše škody způsobené žalovaným dosahuje nejméně částky 86 820,30 Kč. Žalobkyně se přitom po žalovaném domáhá náhrady škody pouze ve výši 4,5 násobku jeho průměrného měsíčního výdělku, který byl zjištěn ve výši 16 093 Kč, tj. ve výši 72 418,50 Kč. Žalobkyní požadovaná částka tak nepřesahuje výši škody způsobené žalovaným na samotném otopném systému. Soud proto žalobě žalobkyně v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni náhradu škody ve výši 72 418,50 Kč. Žalobkyně však na náhradě škody požadovala za poškození otopného systému pouze částku ve výši 74 143 Kč, dále požadovala za poškozené zboží částku 5 990 Kč a poškození zařízení PDA částku 33 200 Kč. S ohledem na tato tvrzení pak soud dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala svůj nárok do žalované výše 72 418,50 Kč za poškození otopného systému a poškození čtecího zařízení PDA. Pokud tedy žalovaný rozporoval částku za poškozené zboží, k této námitce soud nepřihlížel, když přesto, že má za to, že i v tomto rozsahu byla žaloba podána důvodně, když žalovaný ani v odůvodnění odporu uváděl, že škoda mohla dosáhnout maximálně několikaset korun, škoda za toto zboží nemusí být ani přiznaná, když postačuje přiznání škody za poškození otopného systému a poškození zařízení PDA, které žalovaný ani nerozporoval.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 36 100,22 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 621 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 72 418,50 Kč sestávající z částky 4 020 Kč za každý ze sedmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a cestovní náhrada v celkové výši 2 239,22 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 6. 11. 2019 náhrada 444,76 Kč za 40 ujetých km v částce 244,76 Kč (33,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 333/2018 Sb. při průměrné spotřebě 6,1 l /100 km a 4,10 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 333/2018 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 x 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 10. 3. 2020 náhrada 446,08 Kč za 40 ujetých km v částce 246,08 Kč (32 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě 6,1 l /100 km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 x 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 14. 9. 2020 náhrada 446,08 Kč za 40 ujetých km v částce 246,08 Kč (32 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě 6,1 l /100 km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 x 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 20. 9. 2021 náhrada 443,83 Kč za 40 ujetých km v částce 243,83 Kč (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 6,1 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 x 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 8. 11. 2021 náhrada 458,47 Kč za 40 ujetých km v částce 258,47 Kč (33,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 375/2021 Sb. při průměrné spotřebě 6,1 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 375/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 x 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t.

16. Ve vztahu k nákladům státu rozhodl soud dle § 148 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit státu náklady řízení, které stát platil v souvislosti s vypracovaným znaleckým posudkem ve věci. V tomto řízení bylo státem hrazeno znalci [celé jméno znalce] znalečné ve výši 8 900 Kč + 450 Kč (z toho 5 000 Kč ze zálohy žalobkyně), stát tedy zaplatil celkem 4 350 Kč. Žalovaný je povinen náklady státu zaplatit v obecné třídenní pariční lhůtě od právní moci tohoto usnesení dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.