16 C 199/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. Liborem Brokešem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 41 557,65 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 057,65 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč splatných vždy ke každému 20. dni příslušného měsíce s tím, že první splátku je povinen zaplatit do 20. dne měsíce následujícího po právní moci tohoto rozsudku s tím, že splátky je povinen platit až do úplného zaplacení dluhu pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba žalobkyně, aby jí žalovaný byl povinen zaplatit 8,25 % úrok z prodlení ročně od 10. 5. 2023 do zaplacení z částky 25 057,65 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 077,88 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 23 851,67 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 532,39 Kč od 3. 2. 2023 do 9. 5. 2023 a částku 16 500 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svojí žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 12. 6. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 41 557,65 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“). Na základě uzavřené smlouvy žalovaný obdržel 34 000 Kč v hotovosti a zaváhal se za poskytnutí úvěru uhradit poplatek ve výši 29 210 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaný zavázal původnímu věřiteli uhradit částku 63 210 Kč. Poskytnutou částku se zavázal zaplatit původnímu věřiteli ve 14měsíčních splátkách ve výši 4 515 Kč, přičemž splatnost prvním splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost následujících splátek byla sjednána podle smlouvy. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku pak připadala na den 25. 1. 2021. Žalovaný uvedl v žádosti o úvěr základní údaje o své osobě a dále pak okolnosti vypovídající o jeho finanční situaci. Na základě žádosti byla předchůdkyně žalobkyně schopna s odbornou způsobilostí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr a možnost dostát svému závazku. Žalovaný však dlužnou částku nehradil řádně a včas a do sjednané doby splatnosti úvěru svůj závazek nesplatil. Žalovaný uhradil částku ve výši 17 715 Kč s tím, že na jistinu byla započtena částka ve výši 8 942,35 Kč a na sjednané příslušenství částka 8 772,65 Kč. Závazek ze smlouvy o úvěru byl splatný 25. 1. 2021 a ode dne 26. 1. 2021 je tedy žalovaný v prodlení s úhradou uvedené částky. Žalobkyni pak vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 uzavřené jako rámcová smlouva a na základě této smlouvy pak byla pohledávka za žalovaného postoupena žalobkyni na základě dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2023. Postoupení pohledávek se stalo účinným ke dni 3. 2. 2023. Žalobkyně se pak rozhodla, že bude po žalovaném požadovat nesplacenou jistinu ve výši 25 057,65 Kč, nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok 1 768,34 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru 11 990,39 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru 2 273,98 Kč, nesplacený inkasní poplatek 4 404,64 Kč, postoupený smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu ve výši 7 414,32 Kč za období od 26. 1. 2021 do 16. 1. 2023, kdy základem pro výpočet úroku byla postoupená jistina pohledávky ve výši 25 057,65 Kč, která byla v uvedeném období úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 077,80 Kč za období od 26. 1. 2021 do 6. 1. 2023, kdy základem pro výpočet zákonného úroku z prodlení byla postoupená jistina pohledávky ve výši 25 057,65 Kč a smluvní pokutu ve výši 16 500 Kč vypočtenou tak, že došlo ke vzniku smluvní pokuty v souladu se 4. odst. na str. 1 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení s tím, že žalobkyně požadovala smluvní pokutu pouze z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 25 057,65 Kč, a to za období od prvního dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od 26. 1. 2021 do 15. 11. 2022.

2. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 25. 11. 2019 bylo prokázáno, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce, na základě které měla předchůdkyně žalobkyně půjčit žalovanému dne 25. 11. 2019 částku 34 000 Kč. Žalovaný měl úvěr vrátit do 25. 1. 2021 s tím, že žalovaný měl zaplatit celkovou částku 63 210 Kč Součástí smlouvy o půjčce byla dohoda, že žalovaný se zavázal celkovou částku vrátit ve 14 splátkách ve výši 4 515 Kč. Byla dohodnuta splatnost jednotlivých splátek, když tyto splátky byly přílohou [číslo] smlouvy. Dále ze smlouvy o úvěru mělo vyplývat, že při splatnosti úvěru 14 měsíců činí úroková sazba 15 % ročně a RPSN 272,44 %.

3. Z žádosti o úvěr pak bylo zjištěno, že žalovaný žádala o úvěr ve výši 35 000 Kč s tím, že uvedl, že je zaměstnaný, a měl doložit výplatní pásky a pracovní smlouvu. Uvedl, že má náklady na bydlení a energie ve výši 2 000 Kč, doprava, jídlo, osobní náklady 5 600 Kč, srážky ze mzdy, výživné 3 766 Kč a měsíční splátky stávajících půjček 2 600. Celkové měsíční výdaje činily 13 966 Kč, příjmy 19 283 Kč. Dále uvedl, že bydlí ve vlastní nemovitosti, je svobodný a má vyživovací povinnost k jednomu dítěti. Dále uvedl, že úhrnná výše exekučně vymáhaných nebo žalovaných dluhů činí 12 000 Kč a jsou vymáhány prostřednictvím srážky ze mzdy. Z pracovní smlouvy ze dne 1. 11. 2017 bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán u [územní celek], a to od 11. 11. 2017. Z výplatních lístků bylo zjištěno, že žalovaný měl za uvedené období průměrný čistý měsíční příjem 20 284 Kč. Dále bylo zjištěno, že je mu strhávána exekuce pohledávek ve výši kolem 3 000 Kč.

4. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 4. 4. 2022 a pohledávka za žalovaného se stala vlastnictvím žalobkyně na základě dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2023, když ze seznamu pohledávek vyplynulo, že součástí je i pohledávka za žalovanou. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalobkyni zasláno dne 9. 2. 2023.

5. Po provedeném dokazování byl zjištěn tento skutkový stav. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které měla předchůdkyně žalobkyně půjčit žalovanému dne 25. 11. 2019 částku 34 000 Kč. Žalovaný měl úvěr vrátit do 25. 1. 2021 s tím, že žalovaný měl zaplatit celkovou částku 63 210 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaný dlužnou částku neuhradil, když z potvrzení o platbě vyplývalo, že částku 34 000 Kč si převzal v místě bydliště. Dále bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky, a to dne 9. 2. 2023. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 24. 5. 2023 a dále byl vyzván předžalobní výzvou k úhradě dlužné částky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní ze dne 4. 4. 2022 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni pohledávky, když součástí byla i pohledávka za žalovaného.

6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

8. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

9. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

10. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

11. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

12. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Dle názoru soudu žalobkyně v řízení neprokázala, že by řádným způsobem předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, když tato vycházela podle svého tvrzení pouze z toho, co měl uvést žalovaný v žádosti o poskytnutí smlouvy o úvěru. Z žádosti vyplývá, že její přílohou byla pouze pracovní smlouva a výplatní lístky za tři měsíce. Z těchto dokladů žalobkyně zjistila příjmy žalovaného, ale nabyly nijak prokázány a zjišťovány ze strany předchůdkyně žalobkyně výdaje, které má žalovaný v souvislosti s bydlením, nebylo prověřováno v příslušných evidencích, zda vůči žalovanému jsou vedeny exekuce, případně zda má žalovaný další dluhy. Dle názoru soudu tedy předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnosti posoudit řádný způsobem úvěruschopnost žalovaného. Proto dle názoru soudu je nutno dospět k závěru, že smlouva je dle ust. § 87 odst. 1 shora uvedeného zákona neplatná a žalobkyni tedy přísluší pouze nárok na úhradu jistiny, kterou předchůdkyně žalobkyně žalovanému prokazatelně poskytla a soud tedy žalobě částečně vyhověl v rozsahu částky 25 057,65 Kč.

16. Soud nepřiznal ani nárok na úrok z prodlení, když v tomto směru lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, který v právní větě uvedl:„ Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).“ 17. Dále je nutno uvést, že smlouva dle názoru soudu byla uzavřena také neplatně, když žalobkyně, tedy předchůdkyně žalobkyně, poskytla žalovanému peněžní prostředky pouze ve výši 34 000 Kč, ale další náklady, které nebyly dle názoru soudu řádně odůvodněny, činily celkovou částku, kterou byla povinna zaplatit, 29 210 Kč. Měl tedy zaplatit v podstatě jednou tolik, než mu bylo zapůjčeno. S ohledem na obvyklou judikaturu je pak nutno tyto náklady podřadit pod úrok a úrok by v tomto případě dosahoval takové výše, která je v rozporu s dobrými mravy. Zejména je nutno pod úrok započíst částku 16 660 Kč jako úhradu na poskytnutí úvěru a částku 3 157 Kč jako náklady na vyhodnocení úvěrového případu. Také inkaso plateb v hotovosti v bydlišti ve výši 6 120 Kč se jeví jako nepřiměřené. I z tohoto důvodu soud tedy žalobu ve vztahu k ostatním nárokům mimo jistiny zamítl.

18. S ohledem na ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. a s přihlédnutím k sociální situaci žalovaného soud pak stanovil plnění ve splátkách, jejichž výši a splatnost určil.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. s přihlédnutím k ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaný byl ve sporu převážně úspěšný, měl by proto právo na náhradu nákladů řízení. Podle obsahu spisu však žalovanému náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.