16 C 218/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. Liborem Brokešem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 14 922 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně, aby jí žalovaný byl povinen zaplatit částku 4 922 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky 14 922 Kč ročně, ve výši 177,85 Kč od 22. 5. 2023 do 19. 6. 2023, s 15 % úrokem z prodlení ročně od 20. 6. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 834,66 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 14 922 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že uzavřela s žalovaným dne 30. 11. 2022 úvěrovou smlouvu, na jejímž základě žalovanému poskytla úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč do 30 dnů ode dne poskytnutí úvěru. K uzavření úvěrové smlouvy došlo prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa] v chráněném internetovém prostředí, které je přístupné jen na základě zvoleného hesla, případně v mobilní aplikaci. Pokud je žadateli o uzavření smlouvy schválena jeho žádost, objeví se na internetových stránkách text smlouvy a na telefonní číslo, které žadatel uvedl, je zaslán podpisový SMS kód. Ve chvíli, kdy žadatel zadá SMS kód na webové stránce [webová adresa], je smlouva uzavřena a odeslána na e-mailovou adresu žadatele. Identita žalovaného byla ověřena již v minulosti při uzavření jiné smlouvy. Žalobkyně při uzavírání smlouvy prověřila úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím registrů NRKI, BRKI, SOLUS a lustrací Centrální evidencí exekucí a insolvenčního rejstříku. Žalobkyně také podrobila žalovaného tzv. credit scoringu, při kterém posoudila jeho příjmy a výdaje. Žalovanému byl úvěr poskytnut dne 30. 11. 2022 na jeho bankovní účet. Strany smlouvy si sjednaly další volitelné služby, Bezpečnou splátku za poplatek 99 Kč, poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, načež byl žalobkyní vyzván k úhradě dluhu prostřednictvím SMS a e-mailu. Žalovanému byly následně účtovány v souladu se smlouvou účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč, a dne 31. 1. 2023 jednorázová smluvní pokuta ve výši 500 Kč, stejně tak dne 16. 1. 2023 a 3. 3. 2023, stanovená jako pevná částka. Žalobkyně požadovala zaplacení celkové částky 14 922 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatků za Bezpečnou splátku ve výši celkem 396 Kč, poplatků za SMS servis ve výši 196 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč, smluvních pokut ve výši 1 500 Kč a úroků v celkové výši 1 470 Kč, vše spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 177,85 Kč od 22. 5. 2023 do 19. 6. 2023, a dále zákonným úrokem z prodlení z částky 14 922 Kč od 20. 6. 2023 do zaplacení ve výši 15 %.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se nedostavil.

3. Soud provedl předložené listinné důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: -) z formuláře pro standardní informace o úvěru a úvěrové smlouvy ze dne 30. 11. 2022 bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni úvěr vrátit v celkové výši 17 312 Kč do 30. 11. 2024 s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč. -) z úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným ze dne 30. 11. 2022, když ze strany žalovaného byla smlouva podepsána SMS kódem, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni úvěr vrátit do 30. 11. 2024. Strany smlouvy si sjednaly službu Korunového odkladu za poplatek 990 Kč, Bezpečnou splátku za poplatek 99 Kč měsíčně a poplatek za doplňkovou službu SMS servis 49 Kč měsíčně. Pro případ prodlení si strany smlouvy sjednaly nárok žalobkyně účtovat žalovanému účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním, smluvní pokutu ve výši 500 Kč v případě zpoždění se zaplacením splátky nebo jiné platby a zákonný úrok z prodlení; -) z opisu výpisu proplacení smlouvy bylo zjištěno, že dne 30. 11. 2022 byla na účet [číslo] zaslána žalobkyní částka 10 000 Kč; -) z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že ke dni 24. 3. 2023 činil úrok z prodlení 177,85 Kč, neuhrazená jistina 10 000 Kč, neuhrazené poplatky za Bezpečnou splátku 396 Kč, neuhrazený poplatek za SMS servis 196 Kč, neuhrazený poplatek za poskytnutí úvěru 330 Kč, neuhrazená smluvní pokuta 1 500 Kč a neuhrazené účelně vynaložené náklady 1 030 Kč; -) ze Sazebníku platného od 4. 1. 2019 bylo zjištěno, že poplatek za poskytnutí úvěru činil 33 Kč za každých 1 000 Kč půjčených na 30 dní, poplatek za Desetiprocentní odklad činil 49 Kč za každých půjčených 1 000 Kč, poplatek za Korunový odklad činil 99 Kč za každých půjčených 1 000 Kč, účelně vynaložené náklady činily maximálně 100 Kč za měsíc vymáhání, smluvní pokuta činila 3 % z dlužné jistiny, poplatek za Expres výplatu činil 199 Kč a poplatek za Bezpečnou splátku činil 99 Kč měsíčně a SMS servis 49 Kč měsíčně; -) z výpisu z OR bylo zjištěno, že žalobkyně je akciovou společností s datem vzniku a zápisu 1. 10. 2005; -) z předžalobní výzvy a podacího archu bylo zjištěno, že žalovanému byla dne 21. 4. 2023 zaslána výzva k úhradě žalované částky do 30 dnů; -) z kopie OP žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně zjišťovala osobní údaje žalovaného; -) z potvrzení o prověření bonity žalovaného ze dne 19. 6. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně zjišťovala příjmy žalovaného, provedla dne 30. 11. 2022 lustraci žalovaného v rejstřících CRIBIS, SOLUS, NRKI a ISIR a provedla výpočet limitu nejvyšší měsíční splátky pro žalovaného a domácnost žalovaného, dále byly zjištěny příjmy žalovaného, jeho výdaje.

4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela dne 30. 11. 2022 se žalovaným úvěrovou smlouvu, jejíž nedílnou součástí byl Sazebník poplatků, a to prostřednictvím prostředků elektronické komunikace na dálku, na internetových stránkách žalobkyně [webová adresa]. Žalobkyně se jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se jako úvěrovaný zavázal úvěr žalobkyni splatit do dne 30. 11. 2024 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč. Žalobkyně také podrobila žalovaného tzv. credit scoringu, při kterém posoudila jeho příjmy a výdaje. Žalovanému byl úvěr poskytnut dne 30. 11. 2022 na jeho bankovní účet. Strany smlouvy si sjednaly další volitelné služby, Bezpečnou splátku za poplatek 99 Kč, poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, načež byl žalobkyní vyzván k úhradě dluhu prostřednictvím SMS a e-mailu. Žalovanému byly následně účtovány v souladu se smlouvou účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč, a dále smluvní pokuty v celkové výši 1 500 Kč. Přes výzvu žalovaný dluh neuhradil. -) Podle ustanovení § 2392 odst. 1, o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. -) Podle ust. § 2048, o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. -) Podle ust. § 2049, o. z., zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. -) Dle ust. § 1968, o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. -) Podle ustanovení § 1970, o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. -) Podle § 86 odst. 2, zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. -) Podle § 87 odst. 1, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. -) Podle § 2 nař. vl. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů. -) Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: Jednáním žalobkyně a žalovaného došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 a násl. o. z., neboť žalobkyně převzala závazek poskytnout žalovanému finanční prostředky do určité výše, což splnil, a žalovaný se zavázal tyto prostředky s úrokem a poplatky splatit. -) Soud posuzoval, zda byly splněny všechny podmínky shora citovaných zákonných ustanovení. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy, na základě které měla žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr, a to úvěr ve výši 10 000 Kč, a žalovaný se zavázala tuto částku vrátit do 30. 11. 2024. Byl dohodnut poplatek za poskytnutí úvěru. Žalobkyně přes výzvu neprokázala, že by prověřovala úvěruschopnost žalovaného takovým způsobem, jak má na mysli shora citované zákonné ustanovení § 86 odst.

2. Žalobkyně na výzvu soudu nepředložila žádné konkrétní doklady, které by se vztahovaly k příjmům žalovaného, jeho výdajům. V doplnění skutkových tvrzení uváděla pouze obecné skutečnosti o právní úpravě, odkazovala na judikaturu, ale nedoložila žádné konkrétní skutečnosti, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posuzování úvěruschopnosti, když k tomuto předložila pouze potvrzení o provedení ověření bonity klienta a úvěrovou zprávu. V potvrzení o provedení ověření bonity klienta měla žalobkyně vycházet z příjmů klienta ve výši 20 000 Kč, ale nepředložila žádné doklady, které by tyto příjmy žalovaného případně další skutečnosti důležité pro posouzení úvěruschopnosti prokazovaly. Stejně tak nebylo ani doloženo, z jakých údajů žalobkyně případně vycházela ve vztahu k výdajům, když o těchto v uvedeném potvrzení ani nehovoří. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala řádně s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet poskytnutý úvěr. S ohledem na shora citované ust. § 86 uvedeného zákona je tedy smlouva neplatná. Žalovaný je pak povinen podle shora citovaných zákonných ustanovení vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu. Soud tedy stanovil žalovanému povinnost zaplatit jistinu ve výši 10 000 Kč a ve zbytku pak žalobu zamítl. -) Soud nepřiznal ani nárok na úrok z prodlení, když v tomto směru lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, který v právní větě uvedl:„ Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).“ 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2, o. s. ř., tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 834,66 Kč, přičemž tato částka představuje 34,04 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 67,02 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 32,98 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b, vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 922 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a), a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h), a. t., a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d), a. t., včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a), a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.