16 C 245/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. Liborem Brokešem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro 517 855,97 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba žalobkyně, aby jí žalovaný byl povinen zaplatit částku 517 855,97 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 287,61 Kč vzniklým sazbou 5,90 % ročně z částky 517 855,97 Kč od 7. 2. 2022 do 21. 6. 2022, s kapitalizovaným úrokem ve výši 83 859,89 Kč vzniklým sazbou 17,65 % ročně z částky 517 855,97 Kč od 17. 6. 2022 do 17. 5. 2023, s úrokem ve výši 5,90 % ročně z částky 517 855,97 Kč od 18. 5. 2023 do zaplacení, s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 517 855,97 Kč od 18. 5. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 21 360 Kč, k rukám zástupce žalovaného, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 5. 6. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 517 855,97 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně svůj žalobní nárok odůvodnila tím, že mezi účastníky byla uzavřena dne 22. 10. 2020 smlouva o hotovostním úvěru [anonymizována dvě slova] č. [anonymizováno], na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 599 200 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 7 845,20 Kč, úrok z úvěru byl sjednán ve výši 5,9 % ročně. Úvěr nebyl řádně splácen a ke dni 21. 6. 2022 žalobkyně od smlouvy odstoupila a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky ve výši 517 855,97 Kč. Uvedená dlužná částka je tvořena jistinou ve výši 517 855,97 Kč, dále neuhrazený úrok dle smlouvy z jednotlivých anuitních splátek kapitalizovaný ke dni splatnosti pohledávky na výši 11 287,61 Kč a neuhrazený úrok z jednotlivých splátek jistiny po splatnosti za období ke dni 17. 5. 2023 ve výši 83 859,89 Kč spolu s úrokem ve výši 5,9 % ročně z částky 517 855,97 Kč od 18. 5. 2023 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 517 855,97 Kč od 18. 5. 2023 do zaplacení. Jelikož žalovaný žalobkyni před výzvu dosud dlužnou částku neuhradil, domáhá se žalobkyně svého práva soudní cestou.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil u jednání dne 12. 10. 2023, kdy tvrdil, že s žalobkyní žádnou smlouvu neuzavřel. Účet, na který byla jistina úvěru zaslána, je účtem žalovaného. Peníze na něm nikdy neviděl, peníze převzala druhá osoba, když za to bylo trestně stíhána a jednání probíhalo u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka].

3. Okresní soud v Olomouci provedl dokazování a bylo zjištěno, že žalobkyně měla uzavřít s žalovaným smlouvu, na základě žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru [anonymizována dvě slova] – předschválená nabídka s tím, že na této žádosti je uveden žalovaný s tím, že požadovaná výše úvěru je ve výši 599 200 Kč, splatnost úvěru 96, požadovaný den splátky 20., roční úroková sazba 5,9 %, splátka 7 845 Kč a RPSN 6,07 %. Ze smlouvy o zřízení účtu č. [anonymizováno] bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo ke zřízení účtu.

4. Ze smlouvy o hotovostním úvěru ze dne 22. 10. 2020, bylo zjištěno, že uvedené dne měla žalobkyně uzavřít se žalovaným smlouvu o hotovostním úvěru [anonymizována dvě slova] č. [anonymizováno] [bankovní účet], když korespondenční adresa pro doručování bylo uvedena [část obce a číslo], [PSČ] [obec]. Na základě této smlouvy se zavázala žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výše 599 200 Kč. Úvěr měl být zaslán na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr nejpozději do 20. 11. 2008, a to v 96měsíčních splátkách vždy ke každému 20. dni každého kalendářního měsíce, výše měsíční splátky činila 7 845,20 Kč RPNS činila 6,07 % a úroková sazba poskytnutého úvěru ke dni uzavření smlouvy činila 5,9 % ročně.

5. Vzhledem k tomu, že úvěr nebyl splácen, byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky, v případě, že k tomuto nedojde, že bude odstoupeno od smlouvy o půjčce. Výzva k uhrazení dlužné částky byla ze dne 21. 6. 2022. Z předžalobní upomínky ze dne 19. 5. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky.

6. Z rozsudku Okresního soudu v Olomouci, č. j. [číslo jednací], ze dne 6. 3. 2023, který nabyl právní moci 6. 3. 2023, bylo zjištěno, že Okresní soud v Olomouci schválil dohodu o vinně a trestu uzavřenou mezi státní zástupkyní Okresního státního zastupitelství v [obec] a obžalovaným [jméno] [příjmení], ve kterém bylo uvedeno, že tento je vinen pod bodem 4., že dne 22. 10. 2020 v místě svého trvalého bydliště, kdy se jednalo o předschválenou úvěrovou nabídku o navýšení úvěru na bankovním účtu č. [bankovní účet] vedeného na [celé jméno žalovaného] a prostřednictvím internetového bankovnictví, uzavřel smlouvu [anonymizována dvě slova] č. [anonymizováno] [bankovní účet], na základě které mu byl poskytnut úvěr ve výši 599 200 Kč navýšení úvěru o 29 200 Kč, který se zavázal splácet v 96měsíčních splátkách ve výši 7 845 Kč, úvěr hradil pravidelně do dubna 2022, následně jej hradit přestal, přičemž při uzavírání těchto smluv, aby mu byly úvěry poskytnuty, se vědomě vydával za osobu [celé jméno žalovaného], [datum narození], a dané smlouvy uzavíral bez jeho vědomí a souhlasu, čímž poškozené společnosti [anonymizována dvě slova], [IČO], organizační složka, se sídlem [adresa], tak způsobil přímou škodu ve výši 599 200 Kč. Tedy při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé údaje a způsobil tak větší škodu, čímž spáchal přečin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 4, trestního zákoníku a za to byl odsouzen k trestu v rozsudku uvedenému. Podle § 228 odst. 1, trestního řádu byla obžalovanému stanovena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu škody v částce 527 855,97 Kč.

7. Protože se v řízení vyskytoval cizí prvek daný sídlem žalobkyně, která je právnickou osobou zřízenou dle právních předpisů Polské republiky, řešil soud primárně otázku vlastní pravomoci, příslušnosti a užití hmotného práva v projednávaném případu. Za situace, kdy Česká republika i Polsko jsou členy Evropské unie, je nutné aplikovat na otázky pravomoci a příslušnosti Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012. Podle ustanovení článku 4 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále také jen„ Nařízení“) nestanoví-li nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost, žalovány u soudů tohoto členského státu. S ohledem na skutečnost, že žalovaný má v působnosti Okresního soudu v Olomouci bydliště, soud dovozuje svou pravomoc a příslušnost předmětný spor projednat a rozhodnout. Soud případ posuzoval dle českého hmotného práva, neboť je nezbytné aplikovat Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní vztahy, a to článek 4 odst. 4, dle kterého není-li možné určit rozhodné právo podle odstavce 1 nebo 2, řídí se smlouva právem země, s níž je nejúžeji spojena. Rozhodným právem, bude tak české právo hmotné, poněvadž žalobcem tvrzené nároky vznikly na základě úvěrové smlouvy uzavřené dle českého práva, na území ČR.

8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., (dále také jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

10. Podle ustanovení § 2397, občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

11. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

12. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

13. Soud hodnotil provedené důkazy na základě shora citovaných zákonných ustanoveních a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně není důvodná. Z rozsudku Okresního soudu v Olomouci, č. j. [číslo jednací], ze dne 6. 3. 2023, který nabyl právní moci stejného dne, bylo dne názoru soudu prokázáno, že předmětná smlouva o úvěru [anonymizována dvě slova] č. [anonymizováno] [bankovní účet] ze dne 22. 10. 2020 nebyla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným, ale jak bylo prokázáno z tohoto rozsudku, byla uzavřena mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení], kterému byly také předány finanční prostředky z tohoto úvěru. [jméno] [příjmení] se k tomuto v trestní řízení doznal, když uzavřel dohodu o vinně a trestu se Státním zastupitelstvím v [obec] a shora uvedeným rozsudkem byla také stanovena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu škody ve výši 599 200 Kč. Žalobkyni tedy byla přiznána náhrada, která v podstatě odpovídá žalované částce. Nebylo možno řízení dle názoru soudu zastavit pro překážku věci rozhodnuté, když v daném řízení se nejedná o totožnost účastníků, když v tomto řízení je žaloba ze strany žalobkyně podána vůči žalovanému [celé jméno žalovaného], [datum narození], ale smlouvu fakticky uzavřel [jméno] [příjmení], [datum narození]. Z tohoto důvodu nebylo tedy možno řízení zastavit, ale bylo nutno ve věci meritorně rozhodnout.

14. U jednání dne 12. 10. 2023 byla žalobkyně prostřednictvím jejího zástupce seznámena s tím, že ve věci již bylo rozhodnuto v trestním řízením a rozsudek zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne 6. 3. 2023 byl předán zástupci žalobkyně. Žalobkyně však na tuto skutečnost žádným způsobem nereagovala, přestože jí muselo být jasné, že se nemůže nároku domáhat opakovaně, když jí již byl přiznán vůči jiné osobě v trestním řízení. Tuto skutečnost pak soud zohlednil i v rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, které přiznal žalovanému. Na základě té skutečnosti, že žalovaný smlouvu s žalobkyní neuzavřel a finanční prostředky mu ze strany žalobkyně předány nebyly, pak soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 21 360 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 517 855,97 Kč sestávající z částky 10 380 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. a z částky 10 380 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 24. 10. 2022 včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.