16 C 252/2020

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem titul Liborem Brokešem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 10 255 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně, aby ji žalovaný byl povinen zaplatit částku 5 547,60 Kč, a dále 9% úrok z prodlení ročně z částky 7 000 Kč od 13. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 798,83 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu u Okresního soudu v Olomouci dne 26. 8. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 255 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 11. 6. 2018 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“) smlouvu o úvěru [číslo] platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru ze dne 11. 7. 2018 (dále jen„ smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky smlouvy o úvěru. Na základě této smlouvy poskytla [právnická osoba] žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit částku 8 340 Kč spolu s příslušenstvím do 10. 8. 2018. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva byla v souladu s odstavcem [číslo] obchodních podmínek smlouvy o úvěru (dále jen„ VOP“) uzavřena v elektronické podobě, žalovaný svou vůli smlouvu uzavřít projevil tzv. verifikační platbou, kdy převedl částku v rozmezí 0,01 – 1 Kč představující tzv. verifikační platbu ve smyslu ustanovení VOP ze svého účtu na účet [právnická osoba]. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně převodem na svůj účet. Žádost o půjčku byla žalovanému schválena a byla mu poskytnuta částka ve výši 7 000 Kč na účet, ze kterého dříve odeslal verifikační platbu. Tímto žalovaný čerpal úvěr. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Tímto mu vznikla povinnost zaplatit [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2019 s účinností ke dni 12. 12. 2019 převedena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 7. 1. 2020. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení částku 11 752 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 7 000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 1 340 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 3 262 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč. Kapitalizovaný úrok se skládá z nesplaceného úroku ve výši 1 340 Kč a neuhrazených paušálních náhrad nákladů na upomínání ve výši 150 Kč, tj. celkem 1 490 Kč. Po revizním přepočtu smluvní pokuty žalobkyně po žalovaném požaduje smluvní pokutu ve výši 3 255 Kč. Žalobkyně požaduje nad rámec postoupeného příslušenství pohledávky i kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 802,60 Kč, po revizním přepočtu za období od 1. dne prodlení po splatnosti závazku, tj. od 11. 8. 2018 do 19. 11. 2019, kdy základem pro výpočet zákonného úroku z prodlení byla postoupená jistina pohledávky ve výši 7 000 Kč, a dále zákonný úrok z prodlení ve výši určené datem splatnosti pohledávky od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od 13. 12. 2018 z jistiny ve výši 7 000 Kč.

2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 4. 1. 2021 a 18. 2. 2021 napadl platnost smlouvy o úvěru ze dne 11. 6. 2018 s odůvodněním, že verifikační platba z jeho účtu nebyla provedena a nedošlo k ověření platných osobních údajů, jelikož půjčka byla sjednána na kopii občanského průkazu, který byl v té době již dva roky neplatný.

3. K jednání nařízenému na den 24. 2. 2021 se žalobkyně ani žalovaný nedostavili, soud tedy ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Soud ve věci provedl dokazování listinnými důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění a současně závěr o skutkovém stavu: Mezi právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba], jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla dne 11. 6. 2018 uzavřena smlouva o úvěru, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky smlouvy o úvěru, na základě které poskytla [právnická osoba] žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit částku 8 340 Kč spolu s příslušenstvím do 10. 8. 2018 Smlouva byla v souladu s VOP uzavřena v elektronické podobě a žalovaný svou vůli smlouvu uzavřít projevil tzv. verifikační platbou, kdy převedl částku v rozmezí 0,01 – 1 Kč ze svého účtu na účet [právnická osoba]. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně převodem na svůj účet. Žádost o půjčku byla žalovanému schválena a byla mu poskytnuta částka ve výši 7 000 Kč na účet, ze kterého dříve odeslal verifikační platbu. Tímto žalovaný čerpal úvěr. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Tímto mu vznikla povinnost zaplatit [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2019 s účinností ke dni 12. 12. 2019 převedena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 7. 1. 2020. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení částku 11 752 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 7 000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 1 340 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 3 262 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč. Po revizním přepočtu smluvní pokuty žalobkyně po žalovaném požaduje smluvní pokutu ve výši 3 255 Kč. Žalobkyně požaduje nad rámec postoupeného příslušenství pohledávky i kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 802,60 Kč, po revizním přepočtu za období od 1. dne prodlení po splatnosti závazku, tj. od 11. 8. 2018 do 19. 11. 2019, kdy základem pro výpočet zákonného úroku z prodlení byla postoupená jistina pohledávky ve výši 7 000 Kč, a dále zákonný úrok z prodlení ve výši určené datem splatnosti pohledávky od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od 13. 12. 2018 z jistiny ve výši 7 000 Kč. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky do 5. 8. 2020 dopisem ze dne 24. 7. 2020.

5. Podle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti. Neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

6. Podle ustanovení § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

7. Podle ustanovení § 1879 a násl. o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

8. Podle ustanovení § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

9. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

11. Podle ustanovení § 551 a násl. o. z., o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. O právní jednání rovněž nejde, nebyla-li zjevně projevena vážná vůle.

12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle ustanovení § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala. Právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Soud vyhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k právnímu závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Soud se nejprve zabýval aktivní věcnou legitimací žalobkyně, když v průběhu řízení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni řádně postoupena na základě předložených smluv o postoupení pohledávek, žalobkyně tak je v řízení aktivně věcně legitimována. Soud dále zkoumal proces uzavírání předmětné smlouvy o úvěru, která byla uzavřena v elektronické podobě, kdy žalovaný zažádal o úvěr na internetových stránkách věřitele, kde vyplnil požadované registrační údaje a v rámci dokončení žádosti provedl tzv. verifikační platbu, kdy převedl částku v rozmezí 0,01 – 1 Kč ze svého účtu na účet věřitele, přičemž provedením této platby projevil vůli předmětnou smlouvu uzavřít. Z výpisu z běžného účtu žalovaného, na který byla připsána jistina úvěru, však soud zjistil, že verifikační platba ve výši 1 Kč byla žalovaným provedena dne 13. 2. 2014, ačkoli samotná smlouva o úvěru byla uzavřena až dne 11. 6. 2018, z čehož je patrné, že žalovaným provedená verifikační platba se nevztahuje k předmětné smlouvě o úvěru, která tak z důvodu absence verifikační platby, kterou měl žalovaný projevit vůli být smlouvou vázán, nebyla platně uzavřena. Žalobkyně tak nemá nárok na zaplacení smluvní pokuty ani dalších nároků vyplývajících ze smlouvy o úvěru.

15. Žalobkyní požadované nároky je třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnuté na základě neplatné smlouvy. Dle citovaného zákonného ustanovení, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, přičemž právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně prokazatelně splnila závazek ze smlouvy o úvěru, když poskytla žalovanému jistinu úvěru ve výši 7 000 Kč, ačkoli smlouva o úvěru nebyla platně uzavřena, žalovaný žalobkyni nevrátil ničeho. Žalobkyně tedy má dle závěru soudu nárok na uhrazení celé jistiny úvěru ve výši 7 000 Kč Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle výroku I. rozsudku jakožto obecná třídenní pariční lhůta v souladu s ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba z výše uvedených důvodů výrokem II. rozsudku zamítnuta.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 798,83 Kč, přičemž tato částka představuje 11,58 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 55,79 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 44,21 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 547,60 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 1 620 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 1 620 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 040 Kč ve výši 1 058,40 Kč.