16 C 258/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. Liborem Brokešem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 27 587,38 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně, aby jí žalovaný byl povinen zaplatit částku 15 587,38 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 %, úrok 11,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 728,64 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 27 587,38 Kč s příslušenstvím. Částka 27 587,38 Kč představuje jistinu ve výši 12 000 Kč, poplatky za poskytnutí a správu úvěru ve výši 9 587,38 Kč, kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 6 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 728,64 Kč. Žalobkyně tvrdila, že dne 28. 1. 2022 uzavřela se společností [právnická osoba] postupní smlouvu, na základě které došlo k postoupení žalované pohledávky za žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 18. 6. 2020 smlouvu [číslo] na základě které poskytla žalovanému zápůjčku v hotovosti ve výši 12 000 Kč. Na základě této smlouvy vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni zápůjčku ve výši 12 000 Kč, úplatu za poskytnutí zápůjčky ve výši 10 400 Kč jako předem vyčíslený a neměnný poplatek. Dále měl žalovaný zaplatit úrok za zápůjční úrokovou sazbu ve výši 85 % ročně, částku za zpracování, doručení a flexibilní splácení částku za administrativní činnosti a komfortní splácení, když celková částka, kterou se žalovaný zavázal zaplatit činila 22 400 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit částku 22 400 Kč v 52týdenních splátkách po 431 Kč s tím, že poslední splátka měla činit 419 Kč. Žalovaný na předmětnou smlouvu neuhradil ničeho a žalobkyně využila svého dispozičního práva a požadovala výše specifikované poplatky pouze ve výši 9 587,38 Kč. Žalovaný neplnil svou povinnost řádně a včas hradit splátky úvěru. Žalovanému proto byla vyměřena smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z hodnoty dlužných splátek, takto celkově žalobkyně požaduje zaplacení částky 6 000 Kč jako smluvní pokuty, kapitalizovanou ke dni 1. 2. 2022. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 8. 8. 2023. Žalovaný dosud na zbylý dluh ničeho neuhradil. Žalobkyně pak zaslala soudu podání doručené dne 25. 9. 2023, kde bylo uvedeno, že jde o částečné zpětvzetí žaloby, nicméně z obsahu tohoto podání vyplývá, že k žádnému částečnému zpětvzetí žaloby nedošlo a žalobkyně trvala na žalobě v plném rozsahu.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení byl zcela pasivní. Žalobkyně ani žalovaný se nedostavili k jednání soudu, čímž se zbavili práva být poučení ve smyslu ustanovení § 118a o. s. ř.

3. Okresní soud v Olomouci provedl dokazování a z předžalobní výzvy ze dne 8. 8. 2023 bylo zjištěno, že touto výzvou právní zástupce žalobkyně vyzývá žalovaného k zaplacení částky 45 008,43 Kč. Z potvrzení podání ze dne 8. 8. 2023 bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně podal u České pošty předžalobní výzvu žalovanému dne 9. 8. 2023.

4. Z listiny označené jako Oznámení o postoupení pohledávky a smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 28. 1. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná pohledávka za žalovaným byla postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. Toto postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 1. 2. 2022.

5. Z výzvy ze dne 10. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní upomínán k úhradě dlužné částky touto upomínkou. Z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že byla odeslána dne 10. 2. 2023 žalovanému.

6. Z listiny označené jako„ Smlouva o spotřebitelském úvěru“ ze dne 18. 6. 2020 bylo zjištěno, že uvedeného dne žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně podepsali listinu, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal za tuto půjčku zaplatit poplatek ve výši 10 400 Kč. Poplatek je dle smlouvy vypočten jako součet úroků ve výši 6 121 Kč, částka za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč, částka za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení 2 779 Kč s tím, že částka za komfortní poskytnutí a splácení činí 1 243 Kč a částka za flexibilní splácení činí 1 536 Kč. Žalovaný se zavázal předmětnou zápůjčku v celkové výši 22 400 Kč vrátit 52týdenních splátkách ve výši 431 Kč s tím, že poslední splátka měla činit 419 Kč. Zároveň podpisem stvrdil, že mu byla částka 20 000 Kč poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy, tj. dne 18. 6. 2020.

7. Z listiny označené jako Standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalovanému tímto dokumentem poskytla informace o spotřebitelském úvěru, zejména, že mu bude poskytnut úvěr v celkové výši 12 000 Kč, který bude splácet v 52týdenních splátkách. Zároveň uhradí poplatek za zápůjčku ve výši 10 400 Kč, úrok ve výši 6 121 Kč, částku za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč a částku za rozšířenou doplňkovou službu 2 779 Kč. Celková částka, kterou byl povinen zaplatit, činí 22 400 Kč Smluvní úroková sazba, která se na smlouvu o spotřebitelském úvěru vztahuje, činí 88 % ročně a roční procentní sazba nákladů tak činí částku 18 737 %.

8. Z listiny označené jako zákaznická karta bylo zjištěno, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uvedl, že je svobodný, má základní vzdělání. Pokud jde o druh bydlení, uvedl, že je vlastník. Je majitelem auta a je zaměstnán jako technik u společnosti [právnická osoba] a jeho pravidelná čistá mzda činí 25 908 Kč. Další čisté příjmy domácnosti činí 24 000 Kč. Uvedl, že má dále výdaje 5 600 Kč, interní splátky ve výši 1 532 Kč a odhadované měsíční výdaje 3 000 Kč. Potvrdil, že má zápůjčku u jiné společnosti. Má veden bankovní účet. Dle zákaznické karty nebyly ověřeny žádné dokumenty.

9. Po takto provedeném dokazování byl zjištěn tento skutkový stav. Dne 28. 1. 2022 došlo k postoupení žalované pohledávky ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 10. 2. 2022. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne 18. 6. 2020 listinu označenou jako„ Smlouva o poskytnutí úvěru“, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout hotovostní úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaný se tuto zavázal vrátit v 52týdenních splátkách po 431 Kč s tím, že poslední splátka měla činit 419 Kč. Částka 12 000 Kč byla žalovanému poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy dne 18. 6. 2020. Součástí splátek měl být i poplatek ve výši 10 400 Kč. Poplatek je dle smlouvy vypočten jako součet úroků ve výši 6 121 Kč, částka za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částek za rozšířenou doplňkovou službu ve výši 2 779 Kč. Tato smlouva nebyla součástí listiny o Zařazení do pojistného programu. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného na základě informací sdělených žalovaným, že je svobodný, se základním vzděláním, bez vyživovací povinnosti, vlastní vozidlo, je zaměstnán jako technik u zaměstnavatele [právnická osoba] a jeho pravidelná čistá mzda činí 25 908 Kč. Bydlí ve vlastním bydlení. Další příjmy domácnosti byly uvedeny 24 000 Kč. V části zákaznické karty označené jako finanční výdaje je vyplněno, že žalovaný má externí splátky 5 600 Kč, interní splátky 1 532 Kč a odhadované měsíční výdaje žadatele činí 3 000 Kč. Dle zákaznické karty nebyly ověřeny žádné dokumenty. Žádné dokumenty, které by právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala nebyly soudu ani doloženy. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky.

10. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

12. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

13. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

14. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

15. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

16. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Soud posuzoval, zda byly splněny všechny podmínky shora citovaných zákonných ustanovení. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy, na základě které měla žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v pravidelných týdenních splátkách. Byl dohodnut poplatek za poskytnutí úvěru. Žalobkyně neprokázala, že by prověřovala úvěruschopnost žalovaného, a s ohledem na toto ustanovení je tedy smlouva neplatná. Žalobkyně předložila kartu zákazníka, kde byly ze strany žalovaného uvedeny skutečnosti, které se týkaly jeho příjmů, výdajů, dosaženého vzdělání apod. Ze strany žalobkyně však nebylo doloženo, že by předchůdkyně žalobkyně nějakým způsobem tyto skutečnosti prověřovala. Nebyly k tomu předloženy ani žádné doklady. Protože předchůdkyně žalobkyně nesplnila svoji zákonnou povinnost, nebyla smlouva uzavřena platně. Žalovaný je pak povinen podle shora citovaných zákonných ustanovení vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu. Soud tedy stanovil žalovanému povinnost zaplatit jistinu ve výši 12 000 Kč a ve zbytku pak žalobu zamítl.

20. Soud nepřiznal ani nárok na úrok z prodlení, když v tomto směru lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, který v právní větě uvedl:„ [příjmení] zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).“ 21. Soud se s ohledem na uvedenou neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru nezabýval ani doplněním tvrzení ze strany žalobkyně, která se vyjadřovala k částce 10 400 Kč s tím, že nejde o úrok, ale součástí této částky jsou další poplatky, které slouží k pokrytí nákladů, které vznikly předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s poskytnutím úvěru žalovanému.

22. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaný byl ve sporu převážně úspěšný a vzniklo mu proto právo na náhradu nákladů řízení. Podle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady nevznikly, proto soud dospěl k závěru, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.