16 C 267/2024

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. Liborem Brokešem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 35 793,79 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 750 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně, aby jí byl žalovaný povinen zaplatit částku 29 043,79 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 35 793,79 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svojí žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky 35 793,79 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, , (dále jen „smlouva“). Na základě uzavřené smlouvy žalovaný obdržel 15 000 Kč, což potvrdil svým podpisem. Spolu s jistinou zápůjčky se žalovaný zavázal zaplatit úrok v kapitalizované výši a vzhledem k žalovaným zvolené tzv. hotovostní variantě smlouvy i odměnu za inkaso splátek v hotovosti, to vše v souhrnné výši 12 000 Kč. Celkovou splatnou částku ve výši 27 000 Kč se žalovaný zavázal formou 60 pravidelných týdenních splátek ve výši 450 Kč, kdy první splátka byla splatná 7. den po dni uzavření smlouvy. Splatnost poslední splátky jakož i splatnost celého závazku žalovaného připadala na , datum, . Smlouva byla uzavřena na základě žalovaným plněné žádosti o zápůjčku, do které uvedl základní údaje o své osobě a dále pak okolnosti vypovídající o jeho finanční situaci, jako počet exekucí, údaje o zaměstnání, výši měsíčních příjmů, výši měsíčních výdajů a požadovanou výši půjčky. Na dokumentu jsou také vyznačeny listiny či doklady, které byly žalovaným předloženy k posouzení jeho bonity a úvěruschopnosti. Veškeré relevantní informace o obsahu závazku a povinností plynoucích z uzavřené smlouvy žalovaný získal z dokumentu „Standartní informace o spotřebitelském úvěru“, kdy seznámení se s tímto dokumentem žalovaný potvrdil vlastnoručním podpisem. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, uhradil částku ve výši 5 250 Kč, která odpovídá 11 řádně uhrazeným splátkám. Jednotlivé úhrady splátek byly předchůdkyní žalobkyně alokovány na jistinu zápůjčky, úrok a odměnu za inkaso. Zesplatnění závazku ze smlouvy o zápůjčce nastalo automaticky. Žalovaný se dne , datum, ocitnul v prodlení s úhradou splátky č. , hodnota, , a protože řádně neuhradil ani 2 následující splátky, stal se závazek ze smlouvy o zápůjčce splatným ke dni , datum, . Ode dne , datum, se žalovaný dostal do prodlení s úhradou částky 21 750 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny ve výši 12 500,60 Kč, zůstatku úroku ve výši 1 999,40 Kč a zůstatku odměny za inkaso splátek ve výši 7 250 Kč. V důsledku zesplatnění závazku vzniklo předchůdkyni žalobkyně právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a dále právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Pohledávka za žalovaným byla nejprve na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena ze společnosti , právnická osoba, na společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., zapsaná v , Anonymizováno, rejstříku, a následně byla pohledávka za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené mezi přechodným věřitelem a žalobkyní s účinností ke dni , datum, převedena na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne , datum, . Celková hodnota postoupené pohledávky činila 40 773,24 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 12 500,60 Kč, nesplaceného úroku ve výši 1 999,40 Kč za období do splatnosti poslední předepsané splátky, nesplacené odměny za inkaso splátek 7 250 Kč, postoupeného poplatku za upomínání ve výši 2 750 Kč, postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 4 703,12 Kč za období od , datum, do , datum, , s tím, že byla úročena jistina pohledávky ve výši 12 500,60 Kč, a to smluvní úrokovou sazbou ve výši 32,242 % ročně, smluvní pokutu ve výši 9 479,45 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 090,67 Kč. Dne , datum, uzavřela žalobkyně s žalovaným dohodu o uznání dluhu, ve které žalovaný uznal svůj dluh žalobci co do důvodu a výše celkem ve výši 38 793,79 Kč. Zároveň se zavázal uhradit jej v 38 pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný se následně dostal do prodlení s řádnou úhradou splátky a dle dohody se stal dluh splatným , datum, . Žalovaný na svůj dluh od data uzavření dohody do data podání žaloby uhradil celkem částku 3 000 Kč. Toto plnění bylo ve prospěch žalovaného alokováno na jistinu pohledávky a žalovaný nárok příslušné výši ponížen. Žalobkyně rovněž ku prospěchu žalovaného nepožaduje zákonný úrok z prodlení z jednotlivých nesplacených splátek od data jejich splatnosti, ale požaduje pouze zákonný úrok z prodlení z celkové dlužné částky za období ode dne následujícího po dni splatnosti poslední předepsané splátky do zaplacení.

2. Okresní soud v Olomouci provedl dokazování a má prokázáno ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, bylo prokázáno, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které měla předchůdkyně žalobkyně půjčit žalovanému dne , datum, částku 15 000 Kč. Žalovaný převzetí částky potvrdil na této smlouvě. Žalovaný měl zápůjčku vrátit ve 45měsíčních splátkách po 450 Kč, s tím, že žalovaný měl zaplatit celkovou částku 27 000 Kč, když měl uhradit úrok ve výši 3 000 Kč a dále 9 000 Kč jako odměnu za inkaso. Úvěr byl úrokován úrokovou sazbou 32,242 % ročně, RPSN 43,95 % ročně. Dále byla dohodnuta smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení. Smlouva byla ze strany žalovaného podepsána elektronicky dne , datum, .

3. Z žádosti o zápůjčku pak bylo zjištěno, že žalovaný žádal o půjčku ve výši 30 000 Kč, s tím, že uvedl, že je OSVČ, má mzdu 25 000 Kč, výdaje celkem 16 140 Kč, z toho nájemné 4 500 Kč, splátky půjček úvěru a podobně 2 000 Kč, výdaje na domácnost 5 000 Kč, zdravotní pojištění 1 797 Kč, sociální 1 943 Kč. Byly ověřeny doklady, a to OP, pracovní smlouva nebo živnostenský list, daňové přiznání faktury, nájemní smlouva, SIPO.

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne ze dne , datum, bylo zjištěno, že pohledávka za žalobce byla postoupena ze společnosti , právnická osoba, na společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., zapsaná v , Anonymizováno, rejstříku, a následně byla pohledávka za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené mezi přechodným věřitelem a žalobkyní s účinností ke dni , datum, převedena na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne , datum, .

5. Ze splátkové dohody uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně prohlásila, že na základě smlouvy o postoupení pohledávky má vůči žalovanému dluh ve výši 38 793,79 Kč, a žalovaný prohlásil, že uznává svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu i co do výše. Dluh se zavázal uhradit ve splátkách tak, že 1. splátku ve výši 1 000 Kč se zavázal uhradit k , datum, , splátky 2-37 ve výši 1 000 Kč se zavázal platit vždy ke každému 25. dni v měsíci a poslední 38. splátku ve výši 1 793,79 Kč se zavázal zaplatit k , datum, .

6. Po provedeném dokazování byl zjištěn tento skutkový stav. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které měla předchůdkyně žalobkyně půjčit žalovanému dne , datum, částku 15 000 Kč. Žalovaný měl úvěr vrátit do , datum, , s tím, že žalovaný měl zaplatit celkovou částku 27 000 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaný dlužnou částku neuhradil. Jistinu převzal při uzavření smlouvy, jak potvrdil svým podpisem při uzavření smlouvy. Dále došlo k postoupení pohledávky, jak bylo zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a ze dne , datum, , kdy byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Dále byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena dne , datum, dohoda o uznání dluhu, ve které žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 38 793,79 Kč a zavázal se jej uhradit v pravidelných splátkách. Dluh však řádně neplnil. Celkem tedy žalovaný uhradil částku 8 250 Kč, jak bylo zjištěno z tvrzení žalobkyně. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky dopisem ze dne , datum, a dále byl vyzván předžalobní výzvou k úhradě dlužné částky.

7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., (dále také jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

9. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

10. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

11. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

12. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

13. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 1, zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 87 odst. 1, zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Pokud jde o právní hodnocení, dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému jistinu ve výši 15 000 Kč a stanovila další povinnosti, které vyplývají ze smlouvy o úvěru, kdy byla stanovena zejména doba trvání spotřebitelského úvěru a byl dohodnut poplatek za poskytnutí úvěru. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda ze strany žalobkyně byla prověřována úvěruschopnost žalovaného jako jedna ze základních podmínek vyplývajících ze smlouvy o zápůjčce. Žalobkyně tvrdila, že prověřovala úvěruschopnost žalovaného splácet její právní předchůdkyně, když v žádosti o zápůjčku v sekci ověřené doklady byly označeny dokumenty, které byly žalovaným předloženy obchodnímu zástupci k ověření totožnosti a měsíčních výdajů žalovaného. Z těchto dokladů vyplývá, že měl být předložen občanský průkaz, živnostenský list, když žalovaný uváděl, že je OSVČ, daňové přiznání, faktury, nájemní smlouva, SIPO. K tomu je nutno uvést, že z těchto dokladů nemohla dle názoru soudu obchodní zástupkyně předchůdkyně žalobkyně zjistit příjmy, ale zejména nemohla zjistit žádné výdaje žalovaného. V žádosti o půjčku je uvedeno u druhu bydlení, že žalovaný má bydlení vlastní, takže není zřejmé, z jakého důvodu byla předložena nájemní smlouva. Z daňových přiznání ani faktur pak dle názoru soudu nebylo možné zjistit příjmy žalovaného. Z těchto důkazů tedy nijak nevyplývá, jaké byly příjmy a zejména výdaje žalovaného, a tedy ani žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně postupovala podle shora citovaného ustanovení § 86 odst. 1 o. s. ř. a tedy že by zjišťovala úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Měla posoudit zejména schopnost žalovaného zaplatit úvěr. S ohledem tedy na ustanovení § 87 odst. 1 je smlouva neplatná, a to z toho důvodu, že žalobkyně jako poskytovatel poskytla žalovanému jako spotřebiteli spotřebitelský úvěr bez toho, že by zjistila jeho úvěruschopnost. Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26. 2. 2019 platí: “Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Z uvedeného vyplývá, že se touto skutečností zabýval i Ústavní soud a dospěl k závěru, že porušení povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost je soud povinen zkoumat kdykoliv v řízení. S ohledem na to, že žalovaný zůstal nečinný, nebylo možno posuzovat, zda je schopen jistinu vrátit v době přiměřené jeho možnostem, ale s ohledem na výši částky dospěl soud k závěru, že částka 6 750 Kč není v takové výši, aby nemohla být zaplacena v obecné třídenní pariční lhůtě.

17. S ohledem na to, že soud dospěl k závěru, že původní smlouva byla uzavřena neplatně a k této neplatnosti s ohledem na závěry shora citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu je povinen soud přihlížet z úřední povinnosti, nemůže mít zamýšlené účinky ani dohoda o uznání dluhu, kterou uzavřela žalobkyně s žalovaným dne , datum, . Proto soud přiznal žalobkyni nárok pouze na nesplacenou část jistiny, když v tomto směru došlo dle názoru soudu ke vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

18. Soud nepřiznal ani nárok na úrok z prodlení, když v tomto směru lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, který v právní větě uvedl: „Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele nenív daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).“19. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 věta prvá o. s. ř., když žalovaný byl ve sporu převážně úspěšný, měl by proto právo na náhradu nákladů řízení. Podle obsahu spisu však žalovanému náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.