16 C 271/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. Liborem Brokešem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 10 902 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 754,32 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 8 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s 23,72% úrokem ročně z částky 8 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu podanou u zdejšího soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 10 902 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 8. 10. 2015 s odůvodněním, že žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Pohledávka vyplývající ze smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými byla uzavřena ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], na základě fúze se stala právním nástupcem společnost [právnická osoba], [IČO] (dnes pod názvem [právnická osoba]), [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], to je právní předchůdkyně žalobkyně. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto dlužná částka nebyla uhrazena.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Soud učinil ve věci jednotlivá skutková zjištění, ze kterých učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným došlo dne 8. 10. 2015 k uzavření smlouvy o půjčce [číslo]. Před uzavřením smlouvy posoudila právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalované) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva a nájemní smlouva. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaná při posouzení úvěruschopnosti uvedla v zákaznické kartě ze dne 8. 10. 2015, že bydlí v nájemním bytě, má dvě děti, je na mateřské dovolené a dostává výživné na děti ve výši 3 700 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnost žalované úvěr splácet na základě předložené pracovní smlouvy, nájemní smlouvy. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve se žalovanou uzavřena smlouva (výpis z obchodního rejstříku žalobkyně, smlouva o půjčce [číslo] ze dne 8. 10. 2015, karta zákazníka ze dne 8. 10. 2015). Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 120 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v článku 1.2 podmínek a odměnu za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. Dále si žalovaná zvolila doplňkovou službu životního pojištění, za který se zavázala zaplatit předchůdci klienta poplatek ve výši 232 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 244 Kč počínaje dnem 15. 10. 2015. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Již ze smluvních ujednání bylo žalované známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 17. 11. 2016. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni 17. 11. 2016 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 8 000 Kč ode dne 18. 11. 2016 až do zaplacení dále úrokem ve výši 23,72 % ročně sjednaným v článku 1.2 podmínek. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne [datum] (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], příloha [číslo] smlouvy o postoupení pohledávek – strana [číslo] ze seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání ze dne [datum]). Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni uhradila pouze částku 3 250 Kč, z toho na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy částku 1 120 Kč a na poplatek za administrativní činnost 1 301,62 Kč, na poplatek za hotovostní inkaso splátek částku 772,38 Kč a na poplatek za životní pojištění 56 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne 25. 10. 2016. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši 10 902 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 8 000 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 298,38 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 427,62 Kč a dlužného poplatku za životní pojištění ve výši 176 Kč, a dále kapitalizovaných úroků ve výši 5 872,02 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 980,30 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a dále úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná dle § 142a o. s. ř. žalobkyní písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky plynoucí ze smlouvy předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto dlužná částka nebyla uhrazena (předžalobní výzva se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 22. 2. 2021 včetně dokladu o odeslání ze dne 23. 2. 2021).

5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení § 2398 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti. Neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

7. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.

8. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

9. Podle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

10. Podle ustanovení § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

11. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení.

12. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované řádně a na základě dostatečných podkladů.

15. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná. Co do aktivní věcné legitimace žalobkyně, tuto soud v daném případě má za osvědčenou na základě oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007). Soud dospěl k závěru, že jednáním právní předchůdkyně žalobkyně a žalované došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, neboť právní předchůdkyně žalobkyně převzala závazek poskytnout žalované finanční prostředky v určité výši, což poté splnila, a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalované z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník (žalovaná) dluh řádně neuhradila. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že poskytla žalované částku 8 000 Kč, kterou žalovaná řádně nesplácela. Bylo tedy pouze na žalované, aby tvrdila a prokázala, že žalobkyni na pohledávku ze smlouvy o úvěru, byť částečně, plnila, resp. že tento její dluh zanikl jinak. Nárok žalobkyně na zaplacení žalobou požadované částky ve výši 10 902 Kč včetně příslušenství tak soud shledal důvodným. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a stanovil žalované povinnost dlužnou částku ve výši 10 902 Kč, včetně příslušenství, žalobkyni uhradit.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 902 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Použití ustanovení § 14b a. t. je dle názoru soudu důvodné, když jde o žalobu podanou ze strany žalobkyně na ustáleném vzoru, když žalobkyně obdobné žaloby, skutkově i právně, podává u zdejšího soudu a nárok žalobkyně nepřesahuje částku 50 000 Kč.