16 C 28/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Libora Brokeše a přísedících Mgr. Ireny Jankové a Ing. Augustina Doležala ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. Ing. jméno příjmení sídlem adresa o 8 473 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 10 295 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 2 766 Kč od 9. 12. 2020 do zaplacení, s 9% úrokem z prodlení ročně z částky 1 900 Kč od 9. 12. 2020 do zaplacení, s 9% úrokem z prodlení ročně z částky 1 930 Kč od 9. 12. 2020 do zaplacení a s 9% úrokem z prodlení ročně z částky 1 877 Kč od 9. 12. 2020 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 34 340,50 Kč, k rukám zástupce žalobce, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne [datum] domáhal po žalované zaplacení částky 8 473 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě pracovní smlouvy ze dne 19. 9. 2013 ve znění dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 8. 9. 2014 je zaměstnancem žalované, pro kterou vykonává práci řidiče tramvaje. Žalobci bylo ze strany žalované doručeno písemné upozornění na možnost výpovědi ze dne 28. 11. 2017, v rámci kterého bylo žalobci vytýkáno neumožnění nástupu cestující s dětským kočárem dne 6. 10. 2017 a 9. 11. 2017, neumožnění nástupu cestujících v zastávce [anonymizováno] dne 3. 11. 2017 a neumožnění nástupu cestujícího v zastávce [anonymizováno] a vulgární urážení cestující dne 25. 11. 2017. Žalobci byla následně odebrána motivační složka mzdy za měsíc listopad 2017 ve výši 100 % odpovídající částce 2 766 Kč. Žalobci bylo dále ze strany žalované doručeno písemné upozornění na možnost výpovědi ze dne 12. 6. 2018, v rámci kterého bylo žalobci vytýkáno neumožnění nástupu cestující s dětským kočárem v zastávce [ulice] dne 26. 5. 2018. Žalobci byla následně odebrána motivační složka mzdy za měsíc červen 2018 ve výši 100 % odpovídající částce 1 900 Kč, za měsíc červenec 2018 ve výši 100 % odpovídající částce 1 930 Kč a za měsíc srpen 2018 ve výši 100 % odpovídající částce 1 877 Kč. Všechny uvedené případy odebrání motivační složky mzdy považuje žalobce za neoprávněné z následujících důvodů. Prvním důvodem je skutečnost, že tvrzení žalované ohledně porušení pracovních povinností žalobce se nezakládají na pravdě. Žalobce vždy umožnil cestujícím nástup v souladu s vnitřními předpisy dopravce, když neumožnění nástupu nelze bez dalšího považovat za porušení pracovních povinností řidiče tramvaje, když řidiči tramvaje přímo vyplývá povinnost neumožnit cestujícím nástup. Žalovanou tvrzená porušení se zakládají pouze na anonymních udáních, přičemž žalobce nebyl konfrontován se samotnými cestujícími, kteří měli tato porušení hlásit a nebyly mu zpřístupněny ani záznamy hovorů, v rámci kterých mělo dojít k nahlášení porušení pracovních povinností žalobce. Porušením pracovních povinností žalobce není každá stížnost cestujícího, ale pouze taková stížnost, která se zakládá na objektivně prokazatelném jednání žalobce v rozporu se závaznými pracovněprávními předpisy. Dalším důvodem je samotná výše postihu, když dle motivačního systému, který je vnitřním předpisem žalované, se motivační složka mzdy řidiče tramvaje skládá z 80 % z odměny za plnění předpisů pro výkon funkce řidiče a z 20 % z odměny za splnění provozního programu provozu, které žalobci vytýkáno nebylo. I v případě, že by tak k tvrzenému porušení pracovních povinností žalobce došlo, mohla mu žalovaná ponížit motivační složku mzdy maximálně o 80 %. Posledním důvodem je skutečnost, že motivační složka mzdy byla žalobci odebrána bez jakéhokoli předchozího upozornění nebo vysvětlení. Vzhledem k neoprávněnému nevyplacení motivační složky mzdy žalobce požaduje po žalované zaplacení částky 8 473 Kč odpovídající součtu těchto nevyplacených složek mzdy, k čemuž žalovanou vyzval dopisem ze dne 9. 10. 2020, na který však žalovaná nereagovala a žalobci ničeho neuhradila.

2. Soud ve věci dne 22. 1. 2021 vydal elektronický platební rozkaz, proti němuž podala žalovaná včasný odpor a ve vyjádření k žalobě uvedla, že pochybení žalobce, která mu byla vytýkána dopisy ze dne 28. 11. 2017 a 12. 6. 2018 vychází z podnětů cestujících, případně zájemců o dopravu, kteří byli chováním žalobce dotčeni. Podněty nespokojených cestujících byly vždy šetřeny příslušným pracovníkem žalované, a to vedoucím odboru tramvajového provozu [anonymizováno] [celé jméno svědka], a protože byly shledány jako opodstatněné, bylo postupováno v souladu se mzdovými předpisy žalované, ve kterých jsou upravena přesná pravidla a postupy pro nepřiznání nebo krácení motivační složky mzdy. Žalovaná byla oprávněna nepřiznat žalobci motivační složku mzdy na základě zásad hodnocení řidičů tramvají ze dne 2. 5. 2014 a motivačního systému platného od 1. 1. 2016, a to vše v souladu s kolektivní smlouvou ze dne 16. 1. 2017, protože shledala, že pro tento postup nastaly důvody. Žalovaná nesouhlasí s tím, že by podněty, které na chování žalobce obdržela, byly fiktivní či vymyšlené, když z její strany proběhlo standardní prošetření jednotlivých událostí, ze kterého byly učiněny patřičné závěry.

3. Žalobce následně v replice na vyjádření žalované doplnil, že je přesvědčen, že skutečným motivem odebrání motivační složky mzdy je jeho odborová činnost, což je v příkrém rozporu se zákonem, když dne 13. 11. 2017 jako místopředseda místní odborové organizace zaslal vedoucímu oddělení zaměstnanosti a mezd dopis, ve kterém upozornil žalovanou na zjevné porušování zákoníku práce, kdy žalovaná opakovaně neprojednávala se zástupci odborů tzv. plány dovolených, načež byl žalobci doručen první vytýkací dopis ze dne 28. 11. 2017.

4. Okresní soud v Olomouci ve věci provedl dokazování, při kterém zjistil z pracovní smlouvy ze dne 19. 9. 2013 a dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 8. 9. 2014, že mezi žalobcem jako zaměstnancem a žalovanou jako zaměstnavatelem byla uzavřena pracovní smlouva na dobu určitou do 30. 9. 2014, na základě které žalobce pro žalovanou vykonává práci řidiče tramvaje, přičemž mzdové zařazení a způsob odměňování žalobce za vykonanou práci byly stanoveny v samostatném mzdovém výměru v souladu se mzdovým katalogem a kolektivní smlouvou. Dohodou o změně pracovní smlouvy byl pracovní poměr žalobce prodloužen na dobu neurčitou.

5. Ze smluvních přepravních podmínek [anonymizováno] platných od 1. 9. 2020, že tyto stanovují podmínky pro přepravu osob, zavazadel a živých zvířat, vznik přepravní smlouvy a práva a povinnosti cestujících a dopravců, přičemž článek 5 upravuje podmínky nástupu cestujících do vozidel, článek 8 vztahy mezi dopravcem a cestujícím včetně práv a povinností dopravce, pověřených osob a cestujících a článek 9 práva a povinnosti vyplývající z plnění přepravní smlouvy.

6. Z organizační směrnice žalované č. [spisová značka] nazvané dopravní předpis D1 pro tramvajový provoz, že tato obsahuje základní ustanovení pro provoz tramvají žalované, přičemž § 6 upravuje vzájemný styk provozních zaměstnanců a styk s cestujícími, § 21 přepravu osob a zavazadel včetně jednotlivých práv a povinností cestujících a řidičů a § 30 zajišťování pravidelnosti a plynulosti dopravy.

7. Z výplatních lístků žalobce, že za měsíc říjen 2017 byla žalobci vyplacena prémie ve výši 3 222 Kč a za měsíc listopad 2017 žalobci prémie vyplacena nebyla.

8. Z motivačního systému žalované platného od 1. 1. 2016, že tento je nedílnou součástí mzdového systému žalované, jehož cílem je zainteresování zaměstnanců na výsledcích vlastní práce a na výsledcích celé společnosti. Motivační složka mzdy je volena k základní mzdě tak, aby bylo dosaženo optimálního účinku na výsledky společnosti. Výpočtovou základnu pro stanovení výše motivační složky mzdy tvoří mzda za odpracované hodiny odvozená od přiznané tarifní hodinové či měsíční mzdy zaměstnance. Z této základny je stanovena motivační složka ve výši dohodnuté pro příslušný kalendářní rok dle platné kolektivní smlouvy v % z dosažené mzdy za hodnocené období. Zaměstnanec je hodnocen dvěma maximálně čtyřmi ukazateli, přičemž váha každého ukazatele je stanovena v % z celkové výše motivační složky mzdy a míra jeho splnění je samostatně hodnocena. Motivační ukazatele a jejich procentní výši stanoví část II. a III. motivačního systému, přičemž pro řidiče tramvaje těmito motivačními ukazateli jsou plnění předpisů pro výkon funkce řidiče v procentní výši 80 % a splnění provozního programu provozu v procentní výši 20 %. V případě porušení povinností vyplývajících z obecně závazných právních norem a vnitropodnikových řídících aktů a vztahujících se k vykonávané práci dle sjednané pracovní smlouvy, může vedoucí zaměstnanci nepřiznat celou motivační složku mzdy nebo její část i při splnění motivačních ukazatelů. Zaměstnanec je hodnocen svým přímým nadřízeným za své účasti. V případě nepřiznání motivační složky mzdy nebo její části potvrzuje zaměstnanec projednání hodnocení podpisem na listině„ hodnocení ukazatelů“. V případě nesouhlasu může hodnocený zaměstnanec podat žádost o projednání příslušnému odborovému orgánu, který tento případ projedná s příslušným vedoucím zaměstnancem do konce měsíce následujícího po projednání hodnocení zaměstnance se zaměstnavatelem.

9. Z vyhodnocení ukazatelů motivační složky mzdy žalobce, že za měsíc listopad 2017 a měsíc červen 2018 nebyla žalobci z důvodu opakovaných stížností přiznána motivační složka mzdy, o čemž byl žalobce za přítomnosti nadřízeného a svědků seznámen.

10. Ze zásad hodnocení řidičů tramvají ze dne 2. 5. 2014, že podle bodu 4 písm. b) v případě oprávněné stížnosti cestujících může dojít ke zkrácení motivační složky mzdy do výše 1 000 Kč nebo celé motivační složky mzdy.

11. Z upozornění na možnost výpovědi ze dne 12. 6. 2018 a 28. 11. 2017, že žalovaná upozornila žalobce, že se dopustil porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jeho práci dle článku IV. pracovního řádu žalované nedodržením základních povinností zaměstnance vyplývajících z ustanovení § 301 zákoníku práce a článku III. odst. 1 pracovního řádu žalované. Povinnosti zaměstnance žalobce porušil tím, že nerespektoval povinnosti řidiče tramvaje, na což byla žalovaná upozorněna opakovanými stížnostmi cestujících, přičemž se jednalo o stížnost, že dne 6. 10. 2017 neumožnil nástup cestující s dětským kočárem, dne 3. 11. 2017 neumožnil nástup cestujících v zastávce [anonymizováno], dne 9. 11. 2017 neumožnil nástup cestující s dětským kočárem, dne 25. 11. 2017 neumožnil nástup cestujícího v zastávce [anonymizováno] a vulgárně urážel cestující a dne 26. 5. 2018 znovu neumožnil nástup cestující s dětským kočárem v zastávce [ulice]. Současně žalovaná žalobce upozornila, že pokud bude v následujících 6 měsících zjištěno jeho opětovné porušování povinností zaměstnance, využije žalovaná možnost výpovědi dle ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce.

12. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 10. 2020 včetně podacího archu a soupisu podaných zásilek, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky odpovídající součtu nevyplacených motivačních složek mzdy žalobce za měsíce listopad 2017, červen 2018, červenec 2018 a srpen 2018.

13. Z informací o výsledku kontroly Státního úřadu inspekce práce ze dne 26. 11. 2019, že Oblastní inspektorát práce pro Moravskoslezský a Olomoucký kraj obdržel dne 5. 10. 2018 podnět k provedení kontroly u žalované, na základě kterého byla u žalované provedena kontrola, kterou bylo zjištěno porušení ustanovení § 287 odst. 2 písm. b) zákoníku práce vztahující se k povinnosti zaměstnavatele projednat s odborovou organizací množství práce a pracovní tempo. Dále bylo zjištěno nesplnění povinnosti v souvislosti s ustanovením § 217 odst. 1 zákoníku práce, konkrétně povinnosti vydat písemný rozvrh čerpání dovolené s předchozím souhlasem odborové organizace. Žalovaná dále porušila ustanovení § 38 odst. 1 písm. a) zákoníku práce tím, že nevyplatila některým zaměstnancům vykonávajícím druh práce řidič tramvaje mzdu za vykonanou práci v době, kdy s nimi byly řešeny stížnosti ze strany veřejnosti mimo jejich pracovní dobu. Při kontrole bylo dále zjištěno porušení ustanovení § 16 odst. 1 zákoníku práce, kdy žalovaná nezajistila rovné zacházení při poskytování stravovacích poukázek v případě zaměstnanců vykonávajících na základě sjednaných dohod o pracovní činnosti druh činnosti řidič tramvaje a zaměstnanců, kteří tutéž pracovní činnost vykonávali na základě dohod o pracovní činnosti a současně byli u žalované zaměstnáni v pracovním poměru jako výpravčí tramvají.

14. Z organizační struktury žalované, že na vrcholu organizační struktury se nachází představenstvo v čele s předsedou představenstva, kterému je podřízen dopravně-provozní úsek, kterému je dále podřízen odbor tramvajového provozu.

15. Z pravidel pro odměňování zaměstnanců žalované platných od 1. 3. 2007, že tato pravidla vycházejí ze zákoníku práce a jsou součástí mzdového systému žalované, který dále tvoří kolektivní smlouva, katalog funkčních míst a motivační systém. Pravidla jsou základním předpisem pro utváření mzdového systému žalované, definují formy mzdy a upravují způsob poskytování tarifní mzdy všem zaměstnancům. Pravidla jsou podkladem pro přiznání tarifní mzdy na základě zařazení do tarifního stupně a mzdového pásma podle příslušné stupnice mzdových tarifů. Pravidla upravují způsob odměňování všech zaměstnanců žalované v souladu s platnou kolektivní smlouvou, která kromě toho obsahuje další sjednaná mzdová zvýhodnění a systém příplatků. Bod 2. 4. 3. upravuje motivační složky mzdy tak, že poskytování motivačních složek mzdy definují pravidla motivačního systému.

16. Z emailové komunikace ze dne 13. 11. 2017, že žalobce upozornil žalovanou na porušování zákoníku práce spočívající v neprojednání tzv. plánů dovolených se zástupci odborů.

17. Z kolektivní smlouvy ze dne 16. 1. 2017 a dodatku ze dne 31. 10. 2017, že mezi žalovanou na jedné straně a základní organizací odborového svazu pracovníků dopravy, silničního hospodářství a autoopravárenství [obec] a [anonymizována dvě slova] a odborovou organizací odborového sdružení pracovníků elektrických drah a autobusové dopravy na druhé straně byla uzavřena kolektivní smlouva na roky 2017 a 2018, která upravuje pracovní podmínky a podmínky zaměstnávání zaměstnanců, jejich nároky vyplývající z pracovního poměru a vztahy mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci a mezi zaměstnavatelem a odborovými organizacemi. Podle části VI. odstavce 9 k přiznané tarifní mzdě se v daném měsíci připočítává motivační složka mzdy na základě splnění ukazatelů motivačního systém, přičemž motivační složka mzdy jízdních zaměstnanců a skupiny zaměstnanců ve funkci OR – přepravní kontrolor je 20 % jejich tarifní mzdy a motivační složka mzdy zaměstnanců dělnických povolání a THP bez OR – přepravní kontrolor je 25 % jejich tarifní mzdy.

18. Ze stížností, že žalovaná obdržela dne 7. 1. 2014, 3. 7. 2014, 27. 3. 2015, 3. 4. 2015, 29. 7. 2015, 6. 10. 2017, 3. 11. 2017, 9. 11. 2017, 25. 11. 2017, 26. 5. 2018, 4. 8. 2018 a 11. 3. 2019 stížnosti na nevhodné chování žalobce ze strany cestujících a dne 2. 12. 2015 interní sdělení na nevhodné chování žalobce ze strany dispečinku.

19. Z reakce na stížnost žalobce ze dne 19. 12. 2017, že výkonný ředitel žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] sdělil žalobci, že na základě jeho dopisu důkladně prošetřil veškeré okolnosti, na základě kterých byl žalobce upozorněn na možnost výpovědi pro porušení předpisů vztahujících se k vykonávané práci, přičemž v postupu odpovědných zaměstnanců žalované neshledal žádné pochybení, žalobce tak byl za porušení ustanovení § 301 zákoníku práce a článku II. odst. 1 pracovního řádu žalované oprávněně upozorněn na možnost výpovědi.

20. Ze mzdového výměru žalobce ze dne 27. 6. 2016, že žalovaná v souladu s pracovní smlouvou, zákoníkem práce a vnitropodnikovými pravidly o odměňování zařadila žalobce ve funkci řidiče tramvaje do 4. tarifního stupně a 3. mzdového pásma s platností od 1. 7. 2016.

21. Z výpovědi svědka [celé jméno svědka], že od 1. 4. 2000 je zaměstnán u žalované, kde v současné době pracuje jako vedoucí odboru tramvajového provozu a je přímým nadřízeným žalobce. Osobně ani pracovně nemá se žalobcem žádné problémy. Několikrát se žalobcem řešil stížnosti, které jsou zde projednávány. Chování žalobce jako řidiče tramvaje není nijak výrazné oproti jiným řidičům. Stížnosti na řidiče tramvají se k němu dostávají tak, že nespokojený zákazník zavolá na dispečink, který má aplikaci, tzv. dispečerský deník, kde je stížnost zaznamenána, příp. telefonicky na veřejně známé číslo nebo emailem nebo telefonicky přímo jemu nebo se osoba dostaví osobně nebo stížnost zašle dopisem. Je instruován svým nadřízeným a každou stížnost prověří a projedná s příslušným řidičem. Praxe je taková, že o projednání stížnosti se nečiní písemný záznam, protože ne vždy jde o chybu řidiče, řidič je se stížností seznámen a pokud dojde k nějaké sankci, je zaznamenána na formuláři, kde je s tímto krácením seznámen řidič, který buď podepíše, že byl seznámen, anebo podepsat odmítne. Každý zaměstnanec žalované má základní složku mzdy a nenárokovou složku mzdy s tím, že podle zásad hodnocení řidičů tramvají je možné v případě oprávněné stížnosti krátit mzdu řidiči tramvaje. Pokud jde o řidiče tramvaje, u motivační složky mzdy 20 % je uvedeno splnění provozního programu provozu, což se týká zajištění provozu, kde jde o vynechané spoje, přesto je možno krátit motivační složku celou, jak vyplývá z pravidel motivačního systému. V zásadách hodnocení řidičů tramvají je uvedeno, že při oprávněné stížnosti cestujících je možno krátit celou motivační složku. Zásady hodnocení řidičů a motivační systém existují vedle sebe a jsou inovovány. Pokud jde o zásady hodnocení řidičů tramvají, motivační systém, ani pracovní řád neřeší konkrétní prohřešky, které se týkají řidičů tramvají. Když odebírá motivační složku, tak neví, jaká je její výše. Pokud dojde k odebrání nebo snížení motivační složky mzdy, tak je odebrána v nejbližší vyplácené mzdě. Stížnosti se žalobcem řešil i v době, kdy ještě nebyl místopředsedou odborové organizace. Přistupuje k němu jako ke každému jinému řidiči, na případnou sankci to nemá vliv. Sankce, které se žalobcem řešil kvůli stížnostem, měli progresivní vliv na žalobce, protože stížnosti ustaly. Když přišla série stížnosti, tedy tři stížnosti, projednal je se žalobcem bez sankce, i když cítil, že to není dobře, že to není prozákaznický přístup, po čtvrté stížnosti již byla stanovena sankce a vytýkací dopis, stejně tak, jako u dalších stížností, které měly pozitivní výsledek, když po dobu tří let již v podstatě nejsou stížnosti. Má pod sebou cca sto řidičů tramvají. Za rok bývá čtyřicet až sedmdesát stížností. Pokud jde o konkrétní porušení povinností, které bylo vytýkáno žalobci, bylo mu vytýkáno, že neumožnil nástup cestující, což žalobce odůvodňoval tím, že byl na zastávce jako druhý, což ho neopravňuje k tomu, aby neumožnil nástup cestující. Žalobci bylo vytýkáno porušení předpisu D1 pro řidiče tramvají, které řeší chování řidiče tramvaje u zastávek, kde je řidič jako druhý a jde o zastávku, která neumožňuje odbavení dvou souprav, jak to bylo i na zastávce, kde k porušení došlo. Chováním žalobce bylo zjištěno pouze porušení předpisu D1. Bylo tomu tak ve všech třech případech. Svědci byli přítomni jednání se žalobcem, protože s ním byla komunikace již dříve složitější a žalobce odmítl podepsat, že byl seznámen s projednáním stížností. Žalobce byl seznámen s konkrétními pochybeními ve vytýkacím dopise, když došlo k rozhodnutí vedení společnosti o tom, jaká bude sankce, když vytýkací dopisy podepisoval výkonný ředitel, se žalobcem bylo probráno, v čem jsou spatřovány chyby, byl mu přečten vytýkací dopis a bylo na něho apelováno, aby se podobných jednání vyvaroval. Pracuje se systémem DB Viewer, když z tohoto systému vidí, kdy měl řidič na zastávce otevřeny a zavřeny dveře a po jakou dobu umožnil nastupovat cestujícím. Při každé stížnosti, která se týká neumožnění nastoupení cestujícím, se systémem pracuje. Se žalobcem stížnosti projednával prostřednictvím emailu, protože to tak vyžadoval a pokud tam byly hodnoty z tohoto systému použity, měly by tam být uvedeny. Pokud by řidič v případě projednání stížnosti požadoval konfrontaci s podatelem stížnosti a pokud by tento s tím souhlasil, konfrontace se provede, jak se to již několikrát stalo, v případě žalobce ale neměli protistranu, protože neznali nacionále. Pokud by šlo o jeden případ, k sankci by nebylo přistoupeno, ale protože šlo o více stížností, bylo k sankci přistoupeno. Ze systému, o kterém hovořil, není poznat obsazenost vozu ani to, zda nastupuje někdo s kočárkem.

22. Z potvrzení žalobce o působení ve výboru oblastní odborové organizace, že žalobce byl v měsíci listopadu 2016 řádně zvolen do funkce místopředsedy oblastní organizace OSPEA při žalované, přičemž tuto funkci vykonával do měsíce října 2019.

23. Z úplného výpisu ze spolkového rejstříku, že OSPEA je od 1. 1. 2018 odborová organizace zapsaná ve spolkovém rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. L [číslo].

24. Ze mzdových listů žalobce, že v roce 2017 byly žalobci přiznány prémie v každém měsíci vyjma měsíce listopadu a v roce 2018 v každém měsíci vyjma měsíce června, července a srpna.

25. Z výpisu ze systému žalované a z emailové komunikace ze dne 9. 10 2017 a 10. 10. 2017, že žalobce se ohradil proti stížnostem, když uvedl, že přepis telefonické stížnosti nepovažuje za autentickou stížnost, touto je pouze stížnost napsaná samotnou stěžovatelkou, přičemž současně žádá o neprodlenou konfrontaci se stěžovatelkou.

26. Z pracovního řádu žalované, že tento rozvádí ustanovení zákoníku práce, popřípadě zvláštních právních předpisů podle zvláštních podmínek u žalované jako zaměstnavatele, pokud jde o povinnosti zaměstnavatele a zaměstnance vyplývající z pracovněprávních vztahů. Článek IV upravuje porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, přičemž odstavec 1 obsahuje výčet méně závažných porušení povinností zaměstnance, kterými jsou mimo jiné e) výjimečně se vyskytující nevhodné chování ve vzájemném styku a ve styku s veřejností při plnění pracovních povinností nebo g) nedodržení povinností stanovených pracovním řádem a ostatními vnitřními předpisy, za které lze snížit či úplně odebrat motivační složku mzdy na dobu nejméně 1 měsíce a odstavec 2 obsahuje výčet závažných porušení povinností zaměstnance, kterými jsou mimo jiné b) vulgární, násilné a jinak prokazatelné nevhodné chování zaměstnanců navzájem nebo při plnění pracovních povinností ve styku s veřejností nebo g) opakované méně závažné porušování povinností zaměstnance, za které lze snížit či úplně odebrat motivační složku mzdy na dobu nejméně 1 měsíce.

27. Z výpovědi svědka [celé jméno svědka], že žalobce zná z dopravního podniku, kde byl zaměstnán od roku 1991, cca před třemi lety odešel do starobního důchodu, naposledy pracoval jako vedoucí odboru zaměstnanosti a mezd. Žádným způsobem se nepodílel na řešení stížností cestujících směrem k řidičům. Účastnil se projednávání vytýkacího dopisu. Se žalobcem projednával jeho vedoucí vytýkací dopis, který se týkal stížností s tím, že mu bylo předloženo rozhodnutí o krácení prémií a toto žalobce odmítl podepsat. Byl tam jako svědek tohoto jednání, listinu podepsal jako svědek, dále tam spolu s ním jako svědek byla paní [příjmení] [celé jméno svědkyně], podepisovali, že žalobce byl s listinou seznámen a tuto odmítl podepsat. Pokud byl žalobce seznamován s dopisem, byly tam sděleny jednotlivé přestupky, byly tam odkazy na předpis, který měl být porušen, bylo tam zdůvodnění, k čemu došlo. U tohoto jednání nebyl zástupce odborové organizace.

28. Z výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně], že žalobce zná ze zaměstnání, když je od 1. 9. 2009 zaměstnancem žalované, kde pracuje na pozici personalistky. Předávala žalobci dva vytýkací dopisy v kanceláři u pana [celé jméno svědka], který se žalobcem projednával stížnosti cestujících, bylo mu sděleno, o jaké stížnosti se jedná a byl vyzván, aby se k těmto vyjádřil, žalobce se nevyjádřil, ale uvedl, že se vyjádří dodatečně. Žalobce vytýkací dopisy podepsal, ale odmítl podepsat to, že byl seznámen se stížnostmi, proto potvrdila svým podpisem, že byl s výsledky seznámen. Pravidelně se projednávání stížností neúčastní, bylo to proto, že žalobci předávala vytýkací dopis.

29. Z dalších provedených listinných důkazů, a to z žalobcem předložené komunikace, z prezentace k pravidelnému školení řidičů tramvají a z článku z informačního zpravodaje žalované nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti pro rozhodnutí ve věci.

30. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi žalobcem jako zaměstnancem a žalovanou jako zaměstnavatelem byla dne 19. 9. 2013 uzavřena pracovní smlouva na dobu určitou do 30. 9. 2014, na základě které žalobce pro žalovanou vykonává práci řidiče tramvaje a která byla dodatkem ze dne 8. 9. 2014 prodloužena na neurčito. Mzdové zařazení a způsob odměňování žalobce za vykonanou práci byly stanoveny v samostatném mzdovém výměru v souladu se mzdovým katalogem a kolektivní smlouvou, dle kterého byl žalobce zařazen do 4. tarifního stupně a 3. mzdového pásma. Žalobci bylo ze strany žalované doručeno písemné upozornění na možnost výpovědi ze dne 28. 11. 2017 a 12. 6. 2018, v rámci kterého bylo žalobci vytýkáno neumožnění nástupu cestující s dětským kočárem dne 6. 10. 2017 a 9. 11. 2017, neumožnění nástupu cestujících v zastávce [anonymizováno] dne 3. 11. 2017, neumožnění nástupu cestujícího v zastávce [anonymizováno] a vulgární urážení cestující dne 25. 11. 2017 a neumožnění nástupu cestující s kočárem v zastávce [ulice] dne 26. 5. 2018. Žalobci byla následně odebrána motivační složka mzdy za měsíc listopad 2017 ve výši 100 % odpovídající částce 2 766 Kč, za měsíc červen 2018 ve výši 100 % odpovídající částce 1 900 Kč, za měsíc červenec 2018 ve výši 100 % odpovídající částce 1 930 Kč a za měsíc srpen 2018 ve výši 100 % odpovídající částce 1 877 Kč, přičemž pravidla pro přiznání či odebrání motivační složky mzdy jsou upravena zejména v motivačním systému platném od 1. 1. 2016. Vzhledem k tomu, že žalobce považuje všechny uvedené případy odebrání motivační složky mzdy za neoprávněné, vyzval dopisem ze dne 9. 10. 2020 žalovanou k úhradě nevyplacených složek mzdy v celkové výši 8 473 Kč, žalovaná však na dopis nereagovala a žalobci ničeho neuhradila.

31. Podle ustanovení § 346b odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, zaměstnavatel nesmí zaměstnanci za porušení povinnosti vyplývající mu ze základního pracovněprávního vztahu ukládat peněžní postihy ani je od něho požadovat; to se nevztahuje na škodu, za kterou zaměstnanec odpovídá.

32. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

33. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb., výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.

34. Pokud jde o právní hodnocení, soud hodnotil provedené důkazy a dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný. S ohledem na to, že jde o bagatelní žalobu, soud se právním hodnocením zabýval tím, zda žalovaná byla oprávněna krátit mzdu žalobce tak, jak to učinila, když krátila žalobci mzdu za měsíc listopad roku 2017 a červen, červenec a srpen roku 2018. V prvé řadě se soud zabýval tím, zda postup dopravního podniku v případě krácení motivační složky odpovídal zákonným ustanovením. V prvé řadě soud přihlédl k motivačnímu systému žalované platnému od 1. 1. 2016, kde v motivačním systému jsou stanoveny motivační ukazatele, a to plnění předpisů pro výkon funkce řidiče ve výši 80 % a splnění provozního programu provozu v procentní výši 20 %. V případě porušení povinností vyplývajících z obecně závazných právních norem a vnitropodnikových řídících aktů vztahujících se k vykonávané práci dle sjednané pracovní smlouvy, může vedoucí zaměstnanci nepřiznat celou motivační složku mzdy nebo její část i při splnění motivačních ukazatelů. V případě nepřiznání motivační složky mzdy nebo její části potvrzuje zaměstnanec projednání hodnocení podpisem na listině„ hodnocení ukazatelů“. V daném řízení bylo prokázáno, že s žalobcem, jako řidičem tramvaje, bylo řešeno nesplnění povinností řidiče, případně porušení povinností řidiče a dle názoru soudu mohla být odebrána maximálně motivační složka mzdy v motivační výši 80 %, když splnění provozního programu provozu nebylo žalobci vytýkáno. Z výpovědi svědka [celé jméno svědka] pak nebylo prokázáno, že by s žalobcem řešil nesplnění provozního programu provozu a nemohl tedy podle názoru soudu odebrat celou motivační složku mzdy, ale pouze v rozsahu 80 %. Proto nebyla odebrána složka mzdy, dle názoru soudu, v souladu s předpisy žalované v rozsahu 20 %.

35. Dle názoru soudu je také důvodná námitka žalobce, že žalovaná v řízení neprokázala, že by žalobce porušil své povinnosti řidiče tak, jak mu bylo vytýkáno ze strany žalované. Z výpovědi svědka [celé jméno svědka] bylo uvedeno, že když přišli stížnosti, tyto projednal se žalobcem nejdříve bez sankce a po čtvrté stížnosti již byla stanovena sankce a byl mu předán vytýkací dopis. Sám uvedl, že v případě žalobce neměli protistranu, protože neznali nacionále osoby, která stížnost podávala. Nebyly ani předloženy konkrétní skutečnosti, které měly být žalobci vytýkány. Bylo pouze předloženo vyhodnocení ukazatelů motivační složky mzdy žalobce, ze kterých bylo zjištěno, že za měsíc listopad 2017 a červnu 2018 nebyla žalobci přiznána z důvodu opakovaných stížností přiznána motivační složka mzdy, o čemž měl být žalobce za přítomnosti nadřízeného a svědků seznámen. Nedošlo tedy dle názoru soudu k řádnému vyšetření stížností, ke zjištění porušení povinností žalobce, jako řidiče tramvaje, a tedy k neoprávněnému krácení motivační složky mzdy. Žalobkyně neprovedla takové šetření, aby z něho mohla učinit jednoznačný závěr, že žalobce porušil své povinnosti, když žádné takové skutečnosti v řízení neprokázala, a to ani po poučení o doplnění tvrzení, jakým způsobem byly ze strany žalované prošetřovány stížnosti, které byly projednávány se žalobcem a aby k tomuto tvrzení navrhla žalovaná důkazy. Je nutné tedy, aby žalovaná dodržovala právní předpisy, případně sama dodržovala své vlastní předpisy, které by mohly vést k tak závažné skutečnosti, jako je krácení mzdy, když ke krácení mzdy, ke kterému přistoupila, přistoupila bez řádného prošetření tak, aby je řádně odůvodnila, aby se případně žalobce mohl řádným způsobem bránit.

36. Je také důvodná námitka, že žalovaná postupovala protiprávně, když došlo ke krácení mzdy, ale písemné upozornění na toto krácení bylo předáno až poté, kdy ke krácení došlo. Taktomu bylo v říjnu 2017 a i v červnu 2018. Je možno akceptovat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2018, sp. zn. 21 Cdo 5984/2017.

37. Dle názoru soudu však nebylo v řízení prokázáno, že by došlo ke krácení mzdy z toho důvodu, že žalobce působil u žalované jako místopředseda odborů. V průběhu celého dokazování nebylo zjištěno, že by ke krácení mzdy mělo dojít proto, že byl žalobce místopředsedou odborů a nebylo zjištěno, že by došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci žalobce z tohoto důvodu.

38. Soud zde není od toho, aby doporučoval, případně stanovoval, žalované, jak má hodnotit své zaměstnance, když soud se zabývá pouze hodnocením toho, zda v konkrétním jednotlivém případě, který řeší, žalovaná postupovala v souladu s právními předpisy nebo dokonce v souladu se svými vlastními vnitřními předpisy. Soud tedy dospěl k závěru, že v případě žalobce žalovaná takto nepostupovala, a proto žalobě v celém rozsahu vyhověl včetně úroku z prodlení, když je nutno si uvědomit, že jde o bagatelní nárok ve výši 8 473 Kč, když pokud je ve výroku uvedeno, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 10 295 Kč, byl do této částky započten i kapitalizovaný úrok z prodlení. Výše úroku z prodlení a doba prodlení pak odpovídá shora uvedeným zákonným ustanovením. Žalovaná tedy neoprávněně uložila žalobci peněžní postihy za údajné porušení povinností.

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 34 340,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 473 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý z patnácti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva ze dne 9. 10. 2020, žaloba ze dne 10. 12. 2020, prostudování spisu ze dne 8. 4. 2021, porada s klientem ze dne 14. 4. 2021, vyjádření ze dne 15. 4. 2021, účast u jednání dne 20. 4. 2021, porada s klientem ze dne 25. 5. 2021, vyjádření ze dne 26. 5. 2021, účast u jednání dne 2. 6. 2021, vyjádření ze dne 10. 8. 2021, účast u jednání dne 18. 8. 2021, porada s klientem ze dne 17. 9. 2021, vyjádření ze dne 20. 9. 2021 a účast u jednání dne 20. 9. 2021) a z částky 750 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (účast u vyhlášení rozsudku dne 30. 9. 2021) včetně šestnácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 28 050 Kč ve výši 5 890,50 Kč.