16 C 299/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. Liborem Brokešem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 3 412,04 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 412,04 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně od 10. 9. 2019 do zaplacení s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)

2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vnikl z titulu nezaplacení ceny za poskytnuté služby obsahu (typicky audiotextové služby, horoskopy, hlasování v TV a rozhlasových soutěžích).

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně je operátorem poskytujícím služby elektronických komunikací, mimo tyto služby též provozuje i vlastní síť elektronických komunikací, prostřednictvím níž umožňuje účastníkům využívat služeb i jiných subjektů či provádět platební transakce na základě registrace u poskytovatelů platebních služeb malého rozsahu u České národní banky. Dne 15. 5. 2019 spolu účastníci řízení uzavřeli smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, jejíž nedílnou součástí jsou Všeobecné podmínky pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. V souladu s čl. 15 těchto podmínek žalobkyně umožnila žalovanému, aby prostřednictvím sítě žalobkyně zadal pokyn k provedení plateb za poskytnuté služby obsahu. Fakturou [číslo] za období od 16. 5. 2019 do 15. 6. 2019 vyúčtovala žalobkyně žalovanému částku 2 025 Kč, a to částku 297 Kč za služby třetích stran – platba přes SMS, částku 1 100 Kč za služby třetích stran – platba voláním a částku 628 Kč za službu barevné a informační linky. Fakturou [číslo] za období od 16. 6. 2019 do 15. 7. 2019 vyúčtovala žalobkyně žalovanému částku 1 223,24 Kč, a to částku 396 Kč za služby třetích stran – platba přes SMS, částku 593,24 Kč za službu barevné a informační linky, částku 87 Kč za službu O2 Security a částku 147 Kč jako poplatky za udržování pojištění. Fakturou [číslo] za období od 16. 7. 2019 do 15. 8. 2019 vyúčtovala žalobkyně žalovanému částku 163,80 Kč, a to částku 16,80 Kč za službu O2 Security a částku 147 Kč jako poplatky za udržování pojištění. Žalovaný výše uvedené faktury u žalobkyně nereklamoval a ani přes výzvy žalobkyně fakturované částky do dnešního dne neuhradil.

5. Podle ustanovení § 64 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, účastník, popřípadě uživatel veřejně dostupné služby elektronických komunikací, je povinen uhradit za poskytnutou službu cenu ve výši platné v době poskytnutí této služby.

6. Podle ustanovení § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

7. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

9. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákona ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná. Soud považuje za prokázané, že mezi žalobkyní jakožto poskytovatelem služeb a žalovaným jakožto příjemcem služeb byla uzavřena nepojmenovaná smlouva podle ustanovení § 1746 odst. 2 občanského zákoníku. Žalobkyně svůj závazek ze smlouvy splnila a žalovanému vznikla synallagmatická povinnost zaplatit cenu za dodané služby, což však žalovaný nesplnil, když vyfakturovanou částku neuhradil. S ohledem na skutečnost, že se žalovanému nepodařilo prokázat splnění své smluvní povinnosti, soud mu žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku uložil splnit v rozsahu požadovaném žalobkyní v obecné třídenní pariční lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. včetně zákonného úroku z prodlení, jehož výši a počátek splatnosti soud shledává souladnou se zákonem a neodporující skutkovým zjištěním soudu.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.