16 C 321/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Libora Brokeše a přísedících Mgr. Ivo Janečka a Ctirada nemravu ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B o zaplacení částky 577 441 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náhradu mzdy v celkové výši 481 390 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení vypočteným následovně:- zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 33 913 Kč od , datum, do zaplacení,- zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 285 Kč od , datum, do zaplacení,- zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 23 478 Kč od , datum, do zaplacení,- zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 54 783 Kč od , datum, do zaplacení,- zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 57 392 Kč od , datum, do zaplacení,- zákonný úrok z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 60 001 Kč od , datum, do zaplacení,- zákonný úrok z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 52 174 Kč od , datum, do zaplacení,- zákonný úrok z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 60 001 Kč od , datum, do zaplacení,- zákonný úrok z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 57 392 Kč od , datum, do zaplacení,- zákonný úrok z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 73 971 Kč od , datum, do zaplacení,a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náhradu škody v celkové výši 96 051 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení vypočteným následovně:- zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 24 208 Kč od , datum, do zaplacení,- zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 27 443 Kč od , datum, do zaplacení,- zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 28 675 Kč od , datum, do zaplacení- zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 725 Kč od , datum, do zaplacení,a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 237 051,87 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobu odůvodňovala tím, že na základě řízení o trvání pracovního poměru, ve kterém byla pravomocně vyřešena klíčová otázka tohoto řízení, je postaveno na jisto, že pracovní poměr mezi žalobkyní a žalovanou od , datum, trval a že žalovaná dne , datum, zamezila žalobkyni vstup do zaměstnání a žalobkyně tak nemohla fakticky vykonávat svou práci. Tím žalovaná vytvořila žalobkyni jinou překážku v práci dle § 208 zákoníku práce, dle kterého v takovém případě náleží žalobkyni náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Žalobkyně výši náhrady mzdy za jednotlivá období, za které ji požaduje, v žalobě vyčíslila a tuto výši doložila podrobnými výpočty. Náhradu mzdy žalobkyně požaduje v souladu se zákoníkem práce v hrubé výši. Vzhledem k tomu, že žalovaná dále porušila svou povinnost vyplývající z ust. § 97 zákona o nemocenském pojištění, a sice povinnost přijímat žádosti svých zaměstnanců o dávky a podklady potřebné pro stanovení nároku na nemocenské a jeho výplatu a tyto předávat územní správě sociálního zabezpečení, porušila tak svou zákonnou povinnost. Žalovaná neoprávněně odhlásila žalobkyni z registru pojištěnců, resp. neoprávněně oznámila územní správě sociálního zabezpečení skončení zaměstnání ke dni , datum, , kdy toto oznámení správa sociálního zabezpečení přijala , datum, . Jak již bylo uvedeno, pracovní poměr mezi žalobkyní a žalovanou dále od , datum, trval, a žalovaná tak porušila povinnost oznámit územní správě sociálního zabezpečení zaměstnání žalobkyně. Žalobkyni tak vznikla škoda, jelikož jí v době dočasné pracovní neschopnosti, která trvala od , datum, do , datum, , nebyly vypláceny dávky nemocenského, na které by jinak měla nárok. K této škodě je žalovaná v souladu s ust. § 2910 občanského zákoníku povinná.

2. Řízení bylo usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , přerušeno, a to do doby pravomocného skončení řízení vedeného u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , spisová značka, . Důvodem přerušení řízení bylo, že zde bylo vedeno řízení, ve kterém byla řešena otázka důležitá pro rozhodnutí o doplatku mzdy. Touto důležitou otázkou byla otázka existence pracovního poměru mezi žalobkyní a žalovanou v období, za které žalobkyně žaluje na náhradu mzdy a náhradu škody. Okresní soud v Olomouci vydal dne , datum, , rozsudek č. j. , spisová značka, , kterým rozhodl, že pracovní poměr mezi žalobkyní a žalovanou vzniklý dne , datum, se sjednaným druhem práce vedoucí personálního oddělení“ existuje. V rámci tohoto řízení bylo provedeno velmi rozsáhlé dokazování. Veškeré, důkazy rozhodné pro rozhodnutí ve věci soud v tomto řízení provedl a zhodnotil, na základě čehož učinil závěr uvedený ve výroku rozsudku. Tento rozsudek nabyl právní moci dne , datum, . Postup soudu prvního stupně i jeho samotné rozhodnutí byl postupně potvrzen Krajským soudem v , adresa, (rozsudek ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ), Nejvyšším soudem ČR (usnesení ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ) a také v řízení o obnovu tohoto řízení, kdy byl návrh žalované na obnovu řízení zamítnut (usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , a usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, . Stěžejní otázka tohoto řízení, tedy existence pracovního poměru mezi žalovanou a žalobkyní tak byla pravomocně rozhodnuta. Jak již žalobkyně uvedla, není nyní v žádném případě možné zabývat se pravomocně rozhodnutými otázkami, jelikož soud je v souladu s ust. § 159a odst. 3 o.s.ř. vázán pravomocným rozhodnutím otázky existence pracovního poměru, a není tak oprávněn toto rozhodnutí nijak přezkoumávat, Anonymizováno3. Žalobkyně při výpočtu náhrady mzdy postupovala v souladu s příslušnými ustanoveními zákoníku práce, konkrétně v souladu s ust. § 351-354 zákoníku práce. Průměrná mzda za předchozí kalendářní období činila v říjnu 2018 částku 49 822 Kč. Náhrada mzdy za říjen 2018 tak byla vypočtena na částku 33 913 Kč, kdy jde o náhradu mzdy za období od 1. 10. do , datum, . Od , datum, již byla žalobkyně v dočasné pracovní neschopnosti a náležela ji náhrada mzdy za nemoc ve výši 8 285 Kč. Stejným způsobem, jak je uvedeno shora, byla vypočtena i náhrada mzdy za měsíce únor 2019 (od , datum, ) až září 2019. Výše náhrady mzdy byla vypočtena v licencovaném programu pro mzdové účetnictví s názvem účto1000 s pravidelnou aktualizací. Výše náhrady mzdy je tak vypočítána přesně pomocí počítačového programu. Výši nemocenské, která měla být žalobkyni vyplacena, pokud by žalovaná jako zaměstnavatel řádně plnila své zákonné povinnosti, žalobkyně vypočítala za období od , datum, do , datum, , přičemž první 3 pracovní dny byly tehdy bez náhrady mzdy, dále do 14. kalendářního dne náležela žalobkyni náhrada mzdy za nemoc od zaměstnavatele, jak je uvedeno shora, a od 15. dne nemoci náležela žalobkyni dávka denního nemocenského, kdy jednotlivé denní částky žalobkyně vypočetla již v žalobě, a to pomocí internetové kalkulačky na www.vypocet.cz, kdy žalobkyně doložila tento výpočet při jednání dne , datum, . Tento výpočet je proveden souladu se zákonem č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. Jelikož žalovaná porušila své zákonné povinnosti, má žalobkyně právo na náhradu škody po žalované. Žalobkyně byla při jednání dne , datum, dotazována soudem na nesrovnalost v částce, kterou žalobkyně požaduje dle žaloby a v částce, která je uvedena ve výpočtu náhrady mzdy a nemocenského, který na tomto jednání předložila. Žalobkyně tímto uvádí, že v petitu žaloby v bodě 2 má uvedeno, že požaduje uhradit náhradu škody ve výši 96 051 Kč. V této částce není započítána náhrada mzdy za nemoc, která by žalobkyni taktéž náležela, jak je uvedeno výše v bodě VII., kdy výši této náhrady mzdy žalobkyně započetla do částky požadované v bodě 1 žalobního petitu. Jde o částku 8 285 Kč. Dále žalobkyně uvádí, že výpočet nemocenského a náhrady mzdy za nemoc, který předložila na jednání dne , datum, , slouží pouze pro výpočet výše nemocenského, které by žalobkyni vyplácela územní správa sociálního zabezpečení, konkrétně pro výpočet denních dávek nemocenského. Program pro mzdové účetnictví není schopen tyto dávky spočítat, jelikož je určen pouze pro zaměstnavatele. Nemocenské vypočítává a také proplácí příslušná OSSZ. Částka náhrady mzdy za pracovní den do 14. kalendářního dne, která je uvedena v předloženém výpočtu je pouze orientační. Přesnou částku náhrady mzdy za nemoc žalobkyně spočítala opět pomocí programu pro mzdové účetnictví účto1000, kdy přesná částka činí 8 285 Kč. Žalobkyně tedy pro přehlednost shrnuje, že v bodě 1 žalobního petitu má uvedenou částku náhrady mzdy ve výši 481390 Kč, kdy tato částka zahrnuje náhradu mzdy za jednotlivá období ve výši 473 105 Kč + náhradu mzdy za nemoc ve výši 8 285 Kč, kdy tyto částky byly vypočítány programem pro mzdové účetnictví. V bodě 2 žalobního petitu žalobkyně uvádí požadovanou výši náhrady škody ve výši 96 051 Kč, kdy tato částka byla vypočítána pomocí internetové kalkulačky dostupné na www.vypocet.cz. Žalobkyně k důkazu přikládá sjetinu z programu pro mzdové účetnictví, kde je vyčíslená náhrada mzdy za měsíc říjen a výše náhrady mzdy za nemoc v částce 8 285 Kč. Částky jsou počítány s ohledem na výši průměrné mzdy za předchozí kalendářní čtvrtletí, jak je uvedeno shora. Dále žalobkyně dokládá vypočtené částky náhrady mzdy za období říjen 2018 až září 2019, které jsou vypočítány v programu pro mzdové účetnictví účto1000. Žalobkyně tak je přesvědčena, že tímto dostatečným způsobem splnila svou povinnost tvrdit a prokazovat rozhodné skutečnosti, jelikož řádně doložila výpočty všech žalovaných částek. Pokud by soud uznal za potřebné doložit detailnější popis výpočtů, žádá žalobkyně o poskytnutí lhůty alespoň 30 dnů k doložení. Výši náhrady škody taktéž žalobkyně v průběhu řízení řádně vyčíslila. Žalobkyně se v průběhu řízení vyjadřovala k tvrzením žalované, dle kterých měla žalobkyně od této vylákávat nějaké neoprávněné platby, když tato tvrzení jsou zcela lživá a křivě obviňující žalobkyni. Veškeré dispozice s účtem žalované měl předseda představenstva žalované a výlučně tento také prováděl veškeré platby, výplaty mezd apod. Žalovaná v pozdější fázi tohoto řízení uplatnila námitku započtení částky, která měla být žalobkyni uhrazena, kdy však tato námitka nemůže obstát, jelikož žalovaná žádným způsobem neprokázala svou pohledávku vůči žalobkyni, která by byla způsobilá pro započtení. Žalovaná opakovaně měnila svá tvrzení, kdy jednou uváděla, že žalobkyně měla obdržet od žalované částku 200 627 Kč, jindy to byla zase částka 164 872 Kč. Stejně tak žalovaná opakovaně měnila důvod této platby, kdy uváděla, že žalobkyně neoprávněně vylákala od žalované inkasované platby, jindy uváděla, že tato platba byla výplata vyplacená v řádný výplatní termín za měsíc 2018. Nakonec žalovaná zase tvrdila, že tato platba představovala odstupné, které má mít žalobkyně povinnost vrátit. Žalobkyně opakovaně tvrdila, že neví, jaký je důvod platby, mohlo jít o mzdu, mohlo jít také o nějaké prémie, nebo odměnu za výkon funkce členky představenstva žalované, jak ostatně tvrdila i žalovaná v řízení o existenci pracovního poměru, nebo úplně jinou platbu provedenou mezi předsedou představenstva žalované a žalobkyní, tehdejšími manželi. O odstupné nemohlo dle žalobkyně jít z několika důvodů, např. proto, že částka byla vyplacena v listopadu 2018, ačkoliv dle tvrzení žalované měl pracovní poměr skončit k , datum, . Nebo také z toho důvodu, že pracovní poměr neskončil v říjnu 2018 a trval dále, tudíž ani nemohlo být vypláceno odstupné dle zákoníku práce. Dle žalobkyně je také důležité přihlédnout k tomu, že rozsudek v rámci řízení o existenci pracovního poměru byl deklaratorního charakteru, tudíž jím nebyl konstitutivně pracovní poměr založen, nýbrž pouze potvrzoval existující právní stav. Žalovaná si byla i vzhledem ke všem okolnostem, které byly určující v rámci řízení o existenci pracovního poměru plně vědoma toho, že pracovní poměr mezi žalobkyní a žalovanou v době od , datum, trval. Pokud žalovaná tvrdí, že by mělo být na žalobkyni přeneseno důkazní břemeno, takové tvrzení není pravdivé, jelikož je to žalovaná, kdo vznáší námitku započtení a je tedy její odpovědností, aby prokázala existenci, právní důvod i výši pohledávky, kterou hodlá započíst a stejně tak prokázat, že tato pohledávka je jistá a určitá. Žalovaná měla plnou možnost uplatnit kompenzační námitku v počátku řízení, a nikoliv již na jeho konci při koncentraci řízení. V této souvislosti upozorňuje žalobkyně na rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 31 Cdo 684/2020, dle kterého neobstojí kompenzační námitka vznesená ke konci nalézacího řízení, pokud není zcela nepochybná, a tudíž bude nutné k jejímu zjištění provádět další složitější dokazování. Nelze v žádném případě souhlasit s tvrzením, že žalobkyni by měla být vyplacena nějaká částka ke škodě žalované. Jestliže žalovaná odvedla nějaké srážky finančnímu úřadu nebo jiné instituci, učinila tak sama zcela nezávisle na vůli žalobkyně. Pokud žalovaná tvrdí, že pokud by soud neposoudil částku, kterou se žalovaná pokusila započíst, z titulu odstupného, jde pak o bezdůvodné obohacení, opětovně k tomuto žalovaná nepředkládala žádné důkazy. Žalobkyně navíc musí sdělit, že žalovaná ji nikdy k vrácení žádné takové částky nevyzvala, tudíž pohledávka z případného bezdůvodného obohacení by ani nebyla splatná, a tedy způsobilá k započtení. Dle žalobkyně tak pohledávka, kterou se snaží žalovaná uplatnit v rámci kompenzační námitky, není v žádném případě jistá a zcela nepochybná, dokonce ani není jistá její existence. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, sp. zn. 31 Cdo 684/2020 tak je nutné kompenzační námitku žalované odmítnout. Žalobkyně také nebyla žalovanou nijak vyzvána k vrácení uhrazené částky, tudíž ani nenastala splatnost jako další podmínka pro započtení případné pohledávky, pokud žalovaná tvrdila, že jde o bezdůvodné obohacení, a taková by byla již promlčená. Konečně žalobkyně také v průběhu proběhlého řízení jednoznačně vyvrátila argumentaci žalované, že pracovní poměr vzniklý mezi žalobkyní a žalovanou měl být faktický a že měl být fakticky ukončen k , datum, (jak tvrdí žalovaná), když pravomocným rozhodnutím Okresního soudu v Olomouci č. j. , spisová značka, , a Krajského soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, , bylo jednoznačně určeno, že pracovní poměr vznikl konkludentním způsobem, a jedná se tak o řádný právem aprobovaný právní vztah podléhající režimu zákoníku práce. Pracovní poměr tak nemohl být ukončen fakticky. O tzv. faktický pracovní poměr se může jednat pouze za situace, že fyzická osoba sice začala pro zaměstnavatele s jeho souhlasem pracovat, avšak v důsledku toho, že pracovní smlouva není sjednána platně, nebyl zde právní úkon způsobilý založit pracovní poměr. Pouze v případě, jestliže pracovní smlouva není sjednána platně, nemůže vzniknout pracovní poměr jako vzájemně provázaný komplex práv a povinností, nýbrž jen dílčí (právem neaprobovaný) faktický vztah, jehož vypořádání se řídí pracovněprávními předpisy (Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Pokud se prokáže, že alespoň jedna smluvní strana měla vůli uzavřít pracovní smlouvu (pracovní poměr), ale nesjednala ji písemně, jde o pracovní poměr sjednaný konkludentním jednáním. Pokud zaměstnanec začne práci vykonávat, jde o nevyslovený projev vůle a pracovní poměr vznikl na základě konkludentního jednání, např. ústní pracovní smlouvy. V případě konkludentního pracovního poměru jsou práva a povinnosti upraveny zákoníkem práce. Zcela správně tak již bylo pravomocně rozhodnuto, že pracovněprávní vztah uzavřený mezi žalobkyní a žalovanou byl uzavřen konkludentně a jde tedy o řádně uzavřený pracovněprávní vztah, nikoliv o vztah faktický.

4. Žalovaná se k žalobě písemně vyjádřila podáním ze dne , datum, . Pokud žalobkyně tvrdí, že pracovala jako vedoucí personálního oddělení žalované na základě pracovní smlouvy ze dne , datum, není to pravdy, když žalovaná se žalobkyní ukončila pracovní poměr výpovědí ze dne , datum, , která byla žalobkyni doručena dne , datum, . Výpovědní doba činila 2 měsíce. Dne , datum, zaslala žalovaná žalobkyni odvolání výpovědi, když žalobkyně dále tvrdí, že pokračovala ve výkonu práce pro žalovanou i po skončení výpovědní doby, a to na stejné pozici. Žalobkyně uvádí, že se domnívá, že došlo ke vzniku nového pracovního poměru. Nový pracovní poměr dle tvrzení žalované nemohl vzniknout proto, že funkce vedoucího personálního oddělení byla ke dni , datum, zrušena. Pokud by měl tedy vzniknout nový pracovní poměr žalobkyně musela vědět, že by pracovní smlouva musela být uzavřena písemně. Skutková tvrzení uvedená v žalobě jsou v ní vnitřně rozporná. Navrhovala, aby soud žalobu zamítl. Dále žalovaná vznesla kompenzační námitku ohledně částky 200 627 Kč, která je po právu, a to jednak z toho důvodu, že ve výplatním lístku zaměstnance , tituly před jménem, , jméno FO, je jednoznačně uvedeno, že mzda rovná se nula Kč, stejně jako dovolená, a částka 200 627 Kč v hrubém byla žalobkyni prokazatelně vyplacena, což v čistém dělalo 164 872 Kč. Tato částka také byla označena jako odstupné vyplacené ze skončeného pracovního poměru k , datum, , kdy žalovaná splnila svoji zákonnou povinnost vyplatit žalobkyni odstupné. Ke dni výplaty odstupného byl pracovní poměr žalobkyně tak, jak ho chápala žalovaná, ukončen a z hlediska žalované byly splněny všechny zákonné podmínky pro výplatu odstupného. O tom jednak svědčí výplatnice nebo řekněme-li rozpis částek poukázaných žalobkyní vyplývajícím z listiny označené e. č. , hodnota, a označené nesprávně jako výplata za měsíc 10/2018, která je součástí spisu, a dále, že se jednalo o odstupné a takto jako odstupné bylo poukázáno, svědčí i protokol o kontrole OSSZ Olomouc, č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , kde kontrolující orgán OSSZ Olomouc konstatuje, že žalovaná výplatu této částky zdanila jako odstupné a za odstupné tuto částku považovala. Pokud strana žalující tvrdí, že neví, o jaké plnění jde, ale určitě se nejedná o odstupné, pak je na ni přeneseno důkazní břemeno tvrzení, aby prokázala, pokud tuto částku považuje za zaplacenou po právu, o jaké plnění jde. V rámci soudního sporu, zda vznikl nový pracovní poměr, či nikoliv, bylo řízení pravomocně ukončeno ve prospěch žalobkyně a povinnost vrátit odstupné pak vznikla nejpozději prvním dnem po právní moci rozsudku KS v , adresa, , kterým byl potvrzen rozsudek zdejšího soudu ohledně vzniku nového pracovního poměru. Pohledávka se tedy stala splatnou a je tedy nutno ji započítat proti nároku žalobkyně a kompenzační námitku ale lze vznést v jakémkoli stádiu řízení. I pokud by soud dospěl k závěru, že se o odstupné nejedná, pak nepochybně vzniklo na straně žalobkyně bezdůvodné obohacení, tedy plnění bez právního důvod, což ostatně žalobkyně potvrdila, a rovněž v tomto případě je nutno částku 200 627 Kč započíst. Kompenzační námitka byla vznesena rovněž v hrubém, tedy 200 627 Kč, neboť srážka byla odvedena finančnímu úřadu ke škodě žalované. Máme rovněž za to, že žalobkyní uvedená povinnost podle § 68 odst. 2, zákoníku práce, vznikla, neboť to byla ona sama, kdo se domáhala určení, že od , datum, jí vznikl pracovní poměr konkludentní formou. K zániku pracovního poměru vzniklého konkludentní formou, stejně tak jako judikatura NS pro vznik takovéhoto pracovního poměru, přičemž se jedná prakticky o faktický pracovní poměr s porušením povinnosti uzavřít pracovní smlouvu v písemné formě, vyžaduje shodný projev vůle obou stran tak analogicky pro zánik takovéhoto pracovního poměru postačí projev kteréhokoli z účastníků takto vzniklého pracovního vztahu směřující k nepokračování v tomto pracovním vztahu a tento projev učinila žalovaná dne , datum, , kdy došlo k zániku takto nově vzniklého pracovního poměru. Je to ryze otázka právní a k tomuto tvrzení není třeba navrhovat žádné další důkazy, neboť shodná tvrzení účastníků v tomto řízení ohledně nepokračování v pracovním poměru činí tuto otázku nespornou.

5. Před posledním jednáním ve věci byla ze strany žalované vznesena námitka podjatosti předsedovi senátu. Tato byla posouzena jako bezdůvodná s ohledem na tu skutečnost, že o obdobné námitce podjatosti bylo ze strany nadřízeného soudu již rozhodnuto. Proto soud postupoval dle § 15b odst. 2, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.).

6. Okresní soud v Olomouci provedl dokazování a má prokázáno z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne , datum, , který nabyl právní moci , datum, , č. j. , spisová značka, , který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , a dovolání žalované bylo odmítnuto usnesením NS ČR ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , že tímto rozsudkem bylo určeno, že existuje pracovní poměr žalobkyně vůči žalované vzniklý dne , datum, se sjednaným druhem práce „vedoucí personálního oddělení“. Dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. V odůvodnění pak bylo uvedeno: “Soud vzal po provedeném řízení za prokázané, že ačkoli byl původní pracovní poměr žalobkyně k datu , datum, ukončen, tato i nadále (de facto bez jakékoli přestávky) docházela do zaměstnání k žalované, kde vykonávala zcela totožné činnosti, jako doposud – prováděla nábor nových zaměstnanců, jejich proškolení, zajišťovala jejich lékařské prohlídky, činila přihlášky a odhlášky zaměstnanců u zdravotních pojišťoven a OSSZ, komunikovala s příslušnými institucemi, se soudy a soudními exekutory, chystala předsedovi představenstva podklady k podpisu a řešila celou řadu dalších záležitostí (viz podrobná skutková zjištění výše), tzn. i nadále vykonávala činnosti, které měla dle vymezení pracovní náplně a dlouhodobé dohody s předsedou představenstva na starosti vedoucí personálního oddělení. Bylo prokázáno, že účastníci založili od data , datum, nový pracovní poměr žalobkyně, kdy se dohodli jak na druhu práce (vedoucí personálního oddělení), místě výkonu práce (žalobkyně docházela do sídla žalované a dle potřeby jí bylo umožněno vykonávat práci z domova), tak i na dní nástupu do práce (s ohledem na prokázanou kontinuitu v počínání účastníků, kdy žalobkyně po ukončení původního pracovního poměru fakticky nepřestala pracovat, lze akceptovat žalobní tvrzení, podle něhož k založení nového pracovního poměru došlo ihned k , datum, , kdy není vyloučeno, aby den nástupu do práce připadal na den pracovního klidu). O tom, že žalovaná mínila žalobkyni od , datum, i nadále zaměstnávat, svědčí celá řada skutečností. Žalovaná zasílala žalobkyni až do října 2018 mzdu, dotyčná byla jako zaměstnanec žalované řádně přihlášena ke zdravotnímu a sociálnímu pojištění (k odhlášení k datu , datum, došlo až zpětně dne , datum, ), bylo jí umožněno docházet do sídla žalované a vykonávat zde pracovní činnost (k výměně zámku na dveřích kanceláře a k zamezení žalobkyni v přístupu došlo až v říjnu 2018) apod. Daný záměr žalované je zcela zřejmý rovněž z počínání samotného předsedy jejího představenstva, který např. ještě dne , datum, , kdy podával na žalobkyni trestní oznámení, sám do policejního protokolu uvedl, že jmenovaná je zaměstnaná u žalované na pozici vedoucí personálního oddělení a má platnou pracovní smlouvu, že je jí vyplácena mzda apod. Dále lze zmínit např. žalobkyní doloženou SMS konverzaci, z níž je zřejmé, že i v době po , datum, tato řešila se svým manželem řadu pracovních záležitostí, kdy tento nikdy nevyjádřil svůj nesouhlas s jakýmkoli počínáním žalobkyně. Obrana žalované, že částky mezd byly žalobkyni vyplaceny protiprávně a bez vědomí jejího manžela, neobstojí. Krom skutečnosti, že mzdu v nezanedbatelné výši zasílal žalobkyni přímo sám předseda představenstva, lze zmínit např. i nekonzistentnost a proměnlivost tvrzení žalované, které svědčí o jejich účelovosti a o záměru žalované dosáhnout zamítnutí žaloby tzv. „za každou cenu“ (žalovaná nejprve tvrdila, že prostředky vyplácené žalobkyni byly bezdůvodným obohacením vypláceným bez vědomí předsedy představenstva, následně začala tvrdit, že se jednalo o odměnu za výkon funkce členky představenstva a následně svá tvrzení opětovně změnila tak, že šlo o neoprávněně vyplacené částky za práci, která již byla zaplacena někomu jinému). V neposlední řadě je pak možno zmínit rovněž jistý „schizofrenní“ přístup žalované, která na jedné straně tvrdí, že žalobkyně nemohla po , datum, pracovní činnost vedoucí personálního oddělení vykonávat, když tato pozice měla být již od jara 2018 zrušena, na druhé straně však uvedené sama popřela tím, že se následně snažila udělenou výpověď odvolat. Jako ryze účelové se v daném světle jeví rovněž tvrzení žalované, podle něhož bylo žalobkyni umožněno až do podzimu 2018 docházet na pracoviště a pobývat zde jen proto, že do té doby nikomu nepředala svou pracovní pozici. Soud má naopak za prokázanou (zejm. účastnickou výpovědí žalobkyně a svědeckou výpovědí svědka Křížana) verzi tvrzenou žalobkyní, podle níž jí předseda představenstva žalované v říjnu 2018 bez dalšího zabránil ve vstupu do zaměstnání poté, co vyeskaloval jejich vzájemný manželský konflikt tím, že jmenovaný odhalil intimní videa žalobkyně a jejího přítele, což jej rozčílilo. Soud se zabýval rovněž námitkami žalované týkajícími se tvrzeného nepřípustného souběhu funkcí žalobkyně. Je sice pravdou, že žalobkyně byla v době před i po , datum, u žalované – vyjma toho, že byla zaměstnána jako vedoucí personálního oddělení – rovněž členkou představenstva, tato skutečnost však neměla na platnost uzavřených pracovních smluv žádný vliv. Podle ustálené judikatury platí, že navázání pracovněprávního vztahu nebrání obecně vzato skutečnost, že fyzická osoba je členem statutárního orgánu zaměstnavatele. Podmínkou ale je, že obsah takového pracovněprávního vztahu nemůže být shodný s obsahem činnosti statutárního orgánu a může se týkat jen činností od práce statutárního orgánu (jeho člena) odlišných (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2013, sp. zn. 21 Cdo 2802/2012). Působnost představenstva lze rozdělit do dvou základních okruhů vymezených v § 164 o. z. a v § 435 odst. 2 ZOK, jsou jimi zastupování společnosti a obchodní vedení. Zastupování společnosti tvoří tzv. vnější působnost představenstva. Z § 164 a 165 o. z. plyne, že člen představenstva může akciovou společnost zastupovat ve všech záležitostech. Má-li představenstvo více členů, tvoří kolektivní statutární orgán. Neurčí-li stanovy, jak jeho členové společnost zastupují, činí tak každý člen samostatně. Co se rozumí obchodním vedením, ZOK nedefinuje. Judikatura dovodila, že obchodním vedením společnosti je řízení (správa) společnosti (jejího závodu), tj. zejména organizování a řízení její podnikatelské činnosti, včetně rozhodování o podnikatelských záměrech (srov. Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 775 – 777). Ze stanov žalované se podává, že k jejímu zastupování navenek byl oprávněn toliko předseda představenstva, a to samostatně – tzn. z pozice členky představenstva žalobkyně navenek za společnost jednat nemohla, mohla tak činit toliko z titulu své pracovní funkce vedoucí personálního oddělení (což prokazatelně činila). Soud pak dospěl k závěru, že žalobkyní vykonávané činnosti nelze podřadit ani pod tzv. obchodní vedení společnosti. Jednalo se v zásadě o činnosti administrativního charakteru, resp. o činnosti v rámci běžného chodu společnosti (organizace náboru zaměstnanců, jejich školení, komunikace a poskytování součinnosti institucím, přihlašování a odhlašování zaměstnanců u pojišťoven a OSSZ, zajišťování pojištění vozidel apod.), tzn. nikoli o řízení či organizování podnikatelské činnosti žalované, které by spadalo pod obchodní vedení. O nepřípustný souběh funkcí se proto v případě žalobkyně nejednalo. Vzhledem ke všemu výše uvedenému dospěl soud k závěru, že žalobkyni se podařilo prokázat založení nového pracovního poměru od , datum, , a to za týchž podmínek jako u pracovního poměru předchozího. V řízení nebylo ani tvrzeno, že by byl tento nový pracovní poměr některým, ze zákonem předvídaných způsobů ukončen, tzn. lze uzavřít, že i nadále trvá. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

7. Ze mzdového listu žalobkyně za období od , datum, do , datum, , bylo zjištěno, že tato měla v lednu hrubou mzdu 60 000 Kč, v únoru 52 265 Kč, v březnu 60 000 Kč, v dubnu 53 686 Kč, v květnu 52 314 Kč, v červnu 60 000 Kč, v červenci 70 903 Kč, v srpnu 32 066 Kč, v září 46 497 Kč a v říjnu 2018 33 913 Kč. Ze mzdového listu žalobkyně za období od ledna 2019 do , datum, bylo zjištěno, že měla hrubou mzdu za únor 2019 23 478 Kč, za březen 2019 54 783 Kč, za duben 2019 57 392 Kč, za květen 60 001 Kč, za červen 52 714 Kč, za červenec 60 001 Kč, za srpen 57 392 Kč a za září 73 971 Kč. Z výplatního lístku za červenec 2018 bylo zjištěno, že žalobkyni byla přiznána hrubá mzda ve výši 70 903 Kč, čistá mzda 53 792 Kč. Z výplatního lístku za srpen 2018 bylo zjištěno, že žalobkyni byla přiznána hrubá mzda ve výši 32 066 Kč, čistá mzda 27 042 Kč. Z výplatního lístku za září 2018 bylo zjištěno, že žalobkyni byla přiznána hrubá mzda ve výši 46 497 Kč, čistá mzda 36 975 Kč. Z výplatního lístku za říjen 2018 bylo zjištěno, že žalobkyni byla přiznána hrubá mzda nebyla uvedena, v ostatních složkách mzdy a převod z jin. pp byla uvedena částka 200 627 Kč, čistá mzda pak byla uvedena 164 872 Kč.

8. Z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti žalobkyně bylo zjištěno, že byla práce neschopná od , datum, do , datum, .

9. Z upozornění na neplatnost výpovědi z pracovního poměru a trvání na dalším zaměstnávání ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně rozporovala výpověď, která jí měla být doručena , datum, .

10. Z výpovědi z pracovní smlouvy ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná dala žalobkyni výpověď podle § 52 písm. a) zákoníku práce z důvodu organizačních změn. Z odvolání výpovědi ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná odvolala výpověď danou žalobkyni ze dne , datum, .

11. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, , bylo zjištěno, že byla zaměstnaná u žalované na pozici vedoucí finančního oddělení. Pracovala tam asi od roku 2017 do roku 2020. Pracovní poměr byl ukončen skončením doby trvání, když měla pracovní poměr na dobu určitou. Vůči žalované nevedla žádný pracovněprávní spor. Žalobkyně zná doby, kdy u žalované pracovala. Žalobkyně byla manželkou majitele a pracovala jako vedoucí personálního oddělení. Vztah k žalobkyni byl pracovní, vycházely spolu dobře. Potvrdila, že byly problémy ohledně neschopenky žalobkyně, která měla být před 12. 6., kdy se jí stal úraz. , jméno FO, začal neschopenku napadat, což bylo až později. Žalobkyni dávala výplatní pásky a možná mzdový list. Žádné doklady, které by se jí nesměly dát, jí nedávala. Vrátila žalobkyni neschopenku, kterou pan , jméno FO, napadal. , jméno FO, prováděl v bance vyplácení mezd. Náplní práce svědkyně byly faktury a také mzdy. Podklady pro mzdy zaměstnanců jí dávali vedoucí úseků a technici jí dávali podklady pro svou výplatu. Tyto podklady kontrolovala s ohledem na to, zda měl někdo dovolenou, pracovní neschopnost. Technici měli na vrátnici docházkovou knihu, kde si psali docházku. Podklady pro mzdu žalobkyně mi dávala sama žalobkyně, a pokud neměla čas, dělala to svědkyně, ale zase podle knihy docházky. O tom, že žalobkyně dostala výpověď, se svědkyně dozvěděla od sociálky, bylo to někdy v prázdniny. Nevěděla, kdo jí dával podklady pro výpočet mzdy pro žalobkyni za období od července 2018 do září 2018. Podklady měla vždy nachystány ve složkách, ale kdo je připravoval, to nevěděla.

12. Z výpočtů náhrady mzdy ze strany žalobkyně bylo zjištěno, že pro období od ledna 2018 je ve výpočtu valorizována základní výše měsíčního mzdového tarifu, který v roce 2018 činil 22 100 Kč a v roce 2019 činil 24 180 Kč. Valorizace měsíčního mzdového tarifu je v souladu s nařízením vlády č. 567/2006 Sb. v tehdy platném znění, kterým je určena nejnižší úroveň zaručené mzdy. Dále je ve výpočtu pro období od ledna 2019 počítáno s pravděpodobným výdělkem za předchozí kalendářní čtvrtletí (za rozhodné období), a to v souladu s ust. § 355 ZP, jelikož žalobkyně v rozhodném období (říjen až prosinec 2018) neodpracovala alespoň 21 dnů. Pravděpodobný výdělek je zjištěn z hrubé mzdy, které by žalobkyně zřejmě dosáhla. Průměrný výdělek, kterého by žalobkyně zřejmě dosáhla, je vypočten v rámci výpočtu náhrady mzdy za říjen 2018, který žalobkyně již předkládala v rámci tohoto řízení. Jelikož žalobkyně byla v listopadu a prosinci 2018 na nemocenské, byla by tato hrubá mzda za říjen 2018 jedinou mzdou, které by žalobkyně dosáhla, a tudíž představuje rozhodný příjem (=pravděpodobný výdělek) pro období od ledna 2019. Pokud jde o stanovení hodnoty průměru náhrady pro období říjen až prosinec 2018 ve výši 384,52 Kč, zde žalobkyně vycházela z hodnoty průměru náhrady stanovené samotnou žalovanou. Pokud jde o stanovení hodnoty průměrné náhrady pro období leden 2019 až březen 2019 ve výši 326,09 Kč, tak zde žalobkyně vycházela z rozhodného příjmu=pravděpodobného výdělku za předchozí kalendářní čtvrtletí v souladu se zákonem, tedy z období říjen 2018 až prosinec 2018, kdy konkrétní výpočet byl proveden následovně: Říjen 2018 33 913 Kč (Hrubá mzda, dále jen „HM“) : 104 (Odpracované hodiny) = 326,09 Kč, , adresa, HM 0, žalobkyně v pracovní neschopnosti Prosinec 2018 HM 0, žalobkyně v pracovní neschopnosti, Pokud jde o stanovení hodnoty průměrné náhrady pro období duben 2019 až červen 2019 ve výši 326,09 Kč, tak zde žalobkyně vycházela z rozhodného příjmu=pravděpodobného výdělku za předchozí kalendářní čtvrtletí v souladu se zákonem, tedy z období leden 2019 až březen 2019, kdy konkrétní výpočet byl proveden následovně: Leden 2019 HM 0, žalobkyně v pracovní neschopnosti, , adresa, 23 478 Kč (HM) : 72 Odpracované hodiny) = 326,09 Kč, Březen 2019 54 783 Kč (HM) : 168(Odpracované hodiny) = 326,09 Kč. Pokud jde o stanovení hodnoty průměrné náhrady pro období červenec 2019 až září 2019 ve výši 326,09 Kč, tak zde žalobkyně vycházela z rozhodného příjmu=pravděpodobného výdělku za předchozí kalendářní čtvrtletí v souladu se zákonem, tedy z období duben 2019 až červen 2019, kdy konkrétní výpočet byl proveden následovně: Duben 2019 57 392 Kč (HM) : 176 Odpracované hodiny) = 326,09 Kč, Květen 2019 60 001 Kč(HM) : 184 (odpracované hodiny) = 326,09 Kč, , adresa, 52 174(HM) : 160(Odpracované hodiny) = 326,09.

13. Soud neprováděl další důkazy, které byly ze strany žalované předloženy, když s předmětem řízení nesouvisí. Neučinil ani žádné závěry z důkazů, které provedl, a to protokolu o kontrole č. l. 1735-1736, námitky č. l. 1737-1740, vyřízení námitek č. l. 1741, trestní oznámení č. l. 1742-1745, vyrozumění státního zástupce č. l. 1746, ústavní stížnost č. l. 1747-1753, doplnění ústavní stížnosti č. l. 1757-1758, sdělení Ústavního soudu č. l. 1759. Na provedení dalších důkazech pal žalovaná netrvala.

14. Po takto provedeném dokazování byl zjištěn tento skutkový stav. Na základě pravomocného rozhodnutí Okresního soudu v Olomouci ve věci vedené pod sp. zn. , spisová značka, bylo v řízení prokázáno, že pracovní poměr žalobkyně u žalované nadále k datu , datum, existoval a byl sjednán druh práce vedoucí personálního oddělení. V tomto řízení pak bylo prokázáno, jak vyplývá z odůvodnění uvedeného rozhodnutí, že přesto, že byl původní pracovní poměr žalobkyně k datu , datum, ukončen, tato i nadále docházela do zaměstnání u žalované, zde vykonávala zcela totožné činnosti jako doposud. Bylo tedy prokázáno, že účastníci založili od data , datum, nový pracovní poměr žalobkyně, dohodli se, jak na druhu práce, místu výkonu práce, tak i na dni nástupu do práce. O tom, že žalovaná mínila žalobkyni od , datum, i nadále zaměstnávat svědčí, například to, že žalobkyni až do října 2018 a zasílala mzdu a žalovaná byla jako zaměstnanec žalované řádně přihlášena ke zdravotnímu a sociálnímu pojištění, k odhlášení k datum , datum, a došlo až zpětně a dne , datum, . Bylo tedy prokázáno, že pracovní poměr žalobkyně za dobu kdy žalovaná požaduje náhradu mzdy trval a žalovaná řádným způsobem nepřidělovala žalobkyni práci, zamezila žalobkyni přístup na pracoviště a tím došlo ke vzniku překážky výkonu práce na straně žalované, jako zaměstnavatele. Žalobkyni tedy náleží náhrada mzdy. Výše tohoto nároku odpovídá výpočtům, které žalobkyně předložila a soud z nich při rozhodnutí tedy v plném rozsahu vycházel. Pro stručnost na tyto odkazuje.

15. Ve vztahu k nároku na náhradu škody má soud také za prokázané, že žalobkyně řádně předala žalované potvrzení o pracovní neschopnosti, ale s ohledem na tu skutečnost, která byla prokázána z rozhodnutí Okresního soudu v Olomouci sp. zn. , spisová značka, bylo prokázáno, že žalovaná jako zaměstnanec přihlášená ke zdravotnímu a sociální pojištění ale zpětně až dne , datum, byla odhlášena k datu , datum, . Opět, tedy s ohledem na závěr uvedeného rozhodnutí zdejšího soudu, že pracovní poměr nadále trval, došlo tedy k tomu, že žalovaná nesplnila svou povinnost evidovat ji žalobkyni jako svého zaměstnance a tuto řádně přihlásit ke zdravotnímu a sociálnímu pojištění. Došlo ke vzniku škody, když žalobkyni nebyla ze strany územní správy sociálního zabezpečení vyplácena nemocenská, na které byla, jak bylo prokázáno z potvrzení o pracovní neschopnosti od , datum, do , datum, . Výše nároku byla také řádně vypočtena soud tuto akceptuje a pro stručnost na tento výpočet odkazuje.

16. Podle § 208 zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce, (dále jen z. p.), nemohl-li zaměstnanec konat práci pro jiné překážky na straně zaměstnavatele, než jsou uvedeny v § 207, přísluší mu náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku; to neplatí, bylo-li uplatněno konto pracovní doby (§ 86 a 87).

17. Ve vztahu k právnímu hodnocení týkajícího se nároku žalobkyně na zaplacení náhrady mzdy v celkové výši 481 390 Kč pak soud dospěl k závěru, že jde o nárok, který je možno podřadit pod shora citované ustanovení § 208 z. p. V řízení bylo prokázáno zejména ze závěrů řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, ve kterém byl pravomocně učiněn závěr, že pracovní poměr mezi žalobkyní a žalovanou od , datum, trval a žalovaná dne , datum, zamezila žalobkyni vstup do zaměstnání. Žalobkyně tedy nemohla vykonávat svoji práci, a to pro jinou překážku v práci na straně zaměstnavatele. Soud posuzoval, zda jde o takovou překážku v práci, kterou má na mysli shora citované zákonné ustanovení. Dle názoru soudu jde o takovou překážku neboť žalovaná se mylně domnívala, že pracovní poměr mezi žalobkyní a žalovanou skončil a proto nepřidělovala žalobkyni práci podle pracovní smlouvy. Na druhou stranu bylo v řízení prokázáno, že žalovaná byla připravena práci pro žalovanou vykonávat, když tato skutečnost byla prokázána z výzev žalobkyně, aby jí žalovaná přidělila práci. Dle názoru soudu tedy byly splněny obě podmínky vzniku nároku na náhradu mzdy žalobkyni, když nemohla konat práci pro jiné překážky na straně zaměstnavatele. Tyto překážky spočívaly v tom, že žalovaná byla přesvědčena, že došlo k ukončení pracovního poměru žalobkyně u žalované, zakázala jí přítomnost v práci a tedy nepřidělovala žalobkyni práci podle pracovní smlouvy. Soud v podrobnostech odkazuje ohledně vzniku pracovní smlouvy na závěry z rozsudku Okresního soudu v Olomouci č. j. , spisová značka, , který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, . Ze závěru tedy jednoznačně vyplývá, že pracovní poměr trval, žalovaná znemožnila žalobkyni vykonávat práci, nepřidělovala jí práci a vznikla tedy překážka na straně zaměstnavatele. Žalovaná byla připravena práci pro žalovanou vykonávat, a proto jí vznikl nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku.

18. Ve vztahu k výši nároku pak soud vycházel z ustanovení týkající se průměrného výdělku, kdy vycházel ze zjištěných příjmů žalované u žalobkyně za rozhodné období před vznikem nároku žalobkyně. V tomto směru soud plně akceptuje výpočty žalobkyně, které považuje za správné.

19. Podle § 2910 o. z., škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

20. Ve vztahu k nároku na náhradu škody se pak soud zabýval tím, zda je nutno nárok posoudit podle ustanovení zákoníku práce nebo podle ustanovení občanského zákoníku. Dle příslušných ustanovení zákoníku práce odpovídá zaměstnavatel zaměstnanci za škodu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ní porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům. Žalobkyně se domáhá náhrady škody, když nárok opírá o tu skutečnost, že žalovaná porušila svou povinnost vyplývající z ustanovení § 97 zákona o nemocenském pojištění, když žalovaná neoprávněně odhlásila žalobkyni z registru pojištěnců z toho důvodu, že oznámila správně sociálního zabezpečení skončení zaměstnání žalobkyně u žalované ke dni , datum, , správa sociálního zabezpečení toto oznámení přijala , datum, . Žalobkyni pak vznikla škoda, když v době dočasné pracovní neschopnosti, která trvala od , datum, do , datum, jí nebyly vypláceny dávky nemocenského, na které by jinak měla nárok. Požadovala náhradu škody v souladu s ust. § 2910 o. z. Citované ustanovení občanského zákoníku pak hovoří o tom, že škůdce, který poruší povinnost stanovenou zákonem, a to vlastním zaviněním, zasáhne do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i když zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti. Bylo tedy nutno posoudit, zda ke vzniku škody došlo dle ust. zákoníku práce nebo dle ustanovení občanského zákoníku. S ohledem na to co bylo shora uvedeno pak soud dospěl k závěru, že nárok na náhradu škody vznikl žalobkyni dle ustanovení občanského zákoníku neboť nedošlo ke vzniku škody při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ní. Naopak došlo ze strany zaměstnavatele k porušení povinností stanovených zákonným ustanovením uvedeným v zákoně o nemocenském pojištění. I tento nárok vyplývá ze skutečnosti, že žalovaná byla mylně přesvědčena, že pracovní poměr žalované u žalobkyně netrval, a proto ke dni , datum, sdělil územní správě sociálního zabezpečení skončení zaměstnání žalobkyně u žalované k , datum, , proto nebyla ze strany správy sociálního zabezpečení vyplacena nemocenská žalobkyni za období od , datum, do , datum, . I v tomto směru soud plně akceptuje výpočet náhrady škody ze strany žalobkyně.

21. Soud se také zabýval námitkou započtení částky, která měla být žalobkyni ze strany žalované uhrazena dne , datum, v částce 200 627 Kč po srážce daně pak 164 872 Kč, a to na účet žalobkyně. Žalovaná tvrdila, že tato částka byla označena jako odstupné a byla uvedena ve výplatním lístku za měsíc říjen 2018. Tvrdila, že žalobkyně je povinna vrátit toto odstupné, když tato povinnost žalobkyně je dána přímo zákonem a vznikla ve chvíli, kdy nabyl právní moci rozsudek Okresního soudu v Olomouci č. j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, , když rozsudek Okresního soudu v Olomouci nabyl právní moci , datum, . Žalobkyně tak měla dne , datum, vrátit odstupné. Pohledávka žalované vůči žalobkyni se tak stala splatnou dne , datum, a je na místě oproti nároku žalobkyně uplatnit kompenzační námitku, a to do výše 200 627 Kč v hrubém. Kompenzační námitka byla vznesena žalovanou u jednání konaného dne , datum, . Žalobkyně namítala, že námitka započtení uvedené částky nebyla prokázána a nebyla způsobilá pro započtení. Žalovaná opakovaně měnila svá tvrzení, kdy jednou uváděla, že žalobkyně měla obdržet od žalované částku 200 627 Kč a jindy zase uváděla částku 164 872 Kč. Měnila také důvody této platby, kdy uváděla, že žalobkyně neoprávněně vylákala od žalované inkasované platby, jindy uváděla, že šlo o platbu vyplacenou v řádném výplatním termínu za měsíc 2018. Tvrdila také, že tato platba představovala odstupné, které má mít žalobkyně za povinnost vrátit. Žalobkyně tvrdila, že neví, jaký je důvod platby. Dle jejího tvrzení nemohlo jít o odstupné například proto, že částka byla vyplacena v listopadu 2018, když dle tvrzení žalované měl pracovní poměr skončit k , datum, . Pracovní poměr neskončil v říjnu 2018, trval dále, tudíž nemohlo být vypláceno odstupné dle zákoníku práce. Je nutné přihlédnout k tomu, že rozsudek v rámci řízení o existenci pracovního poměru byl deklaratorního charakteru, nebyl jím pracovní poměr založen, pouze potvrzoval existující právní vztah. K této námitce je nutno dle názoru soudu přihlédnout. V daném řízení bylo prokázáno ze shora uvedeného rozhodnutí Okresního soudu v Olomouci, že tento deklaroval, že od , datum, , že mezi žalovanou a žalobkyní nadále trvá pracovní poměr, který byl založen na základě konkludentního ujednání. Tedy v době, kdy žalovaná, jak tvrdila poskytovala žalobkyni odstupné pracovní poměr trval. Jak vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku musela si toho být žalovaná vědoma, že žalobkyně nadále po , datum, pro žalovanou pracuje, vykonává činnosti a nemohlo tedy dojít ke skončení pracovního poměru, navíc žalovaná to, že žalobkyně pro ni nadále pracovala akceptovala až do , datum, , kdy zamezila žalobkyni vstup do zaměstnání. Proto dle názoru soudu nemohlo jít v případě úhrady částky 200 627 Kč v hrubé (v čisté částka 164 872 Kč) o odstupné, když pro zaplacení odstupného neměla žalovaná žádný důvod. Pouze ta skutečnost, že na výplatním lístku z října 2018 je vyplacená částka uvedena jako odstupné není možno zaplacenou částku považovat za odstupné. Pokud tedy žalovaná požaduje úhradu této částky jde dle názoru soudu o bezdůvodné obohacení, které žalovaná vyplatila žalobkyni na základě toho, že byla přesvědčena, že žalobkyni vyplácí odstupné. Šlo tedy o neprávem vyplacenou částku, kterou může dle shora citovaného ustanovení § 331 z. p. zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat pouze do 3 let ode dne jejich výplaty. Pokud došlo k vyplacení této částky ve výplatním termínu v říjnu 2018, tříletá promlčecí doba uvedená ve shora uvedeném ustanovení uplynula v říjnu 2021, když ve vztahu k bezdůvodnému obohacení žalobkyně vznesla námitku promlčení, když žalobkyně námitku promlčení vznesla nejpozději v závěrečném návrhu.

22. Dle názoru soudu je také nutno přihlédnout k tomu, že pohledávka, kterou žalobkyně uplatňuje v rámci kompenzační námitky dle názoru soudu není splatná, když žalobkyně nebyla žalovanou vyzvána k vrácení uhrazené částky, nenastala tedy její splatnost jako jedna z podmínek započtení.

23. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

24. Podle § 141 odst. 1, z. p., mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku.

25. Ve vztahu ke k počátku prodlení soud vycházel ze shora citovaného zákonného ustanovení, když jde o náhradu mzdy a nelze tedy postupovat podle výplatního termínu.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 237 051,87 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 32 873 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 577 441 Kč sestávající z částky 10 620 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne , datum, , z částky 5 310 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne , datum, , z částky 10 620 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne , datum, , z částky 10 620 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne , datum, , z částky 10 620 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne , datum, , z částky 10 620 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne , datum, , z částky 10 620 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne , datum, , z částky 10 620 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datum, , z částky 10 620 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datum, , z částky 5 310 Kč za odvolání proti rozhodnutí, které není rozhodnutím ve věci samé, a vyjádření k takovému odvolání dle § 11 odst. 2 písm. c) a. t. ze dne , datum, , z částky 5 310 Kč za odvolání proti rozhodnutí, které není rozhodnutím ve věci samé, a vyjádření k takovému odvolání dle § 11 odst. 2 písm. c) a. t. ze dne , datum, , z částky 5 310 Kč za účast při jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí dle § 11 odst. 2 písm. f) a. t. ze dne , datum, , z částky 10 620 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datum, , z částky 10 620 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datum, , z částky 10 620 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datum, , z částky 10 620 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datum, a z částky 10 620 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datum, včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a patnácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., cestovní náhrada v celkové výši 4 042,87 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada 625,52 Kč za 60 ujetých km v částce 425,52 Kč (34,40 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,5 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada 663,71 Kč za 60 ujetých km v částce 463,71 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,5 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada 663,71 Kč za 60 ujetých km v částce 463,71 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,5 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada 663,71 Kč za 60 ujetých km v částce 463,71 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,5 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada 663,71 Kč za 60 ujetých km v částce 463,71 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,5 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada 762,51 Kč za 60 ujetých km v částce 462,51 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,5 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 300 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 168 742,87 Kč ve výši 35 436 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni nárok za závěrečný návrh, když nejde o úkon podle advokátního tarifu, jde pouze o podání, které omezuje nutnost protokolace závěrečného návrhu u jednání.