16 C 336/2017

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Libora Brokeše a přísedících Ctirada Nemravu a Mgr. Ivo Janečka ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného, IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 39 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 39 000 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně od datum do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 31 440,60 Kč k rukám zástupce žalobce, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se svojí žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne datum domáhal po žalovaném zaplacení částky 39 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním že dne datum uzavřel žalobce v postavení zaměstnance s žalovaným v postavení zaměstnavatele pracovní smlouvu s druhem práce vedoucí po vzniku družstva. Tato pracovní smlouva nebyla mezi stranami žádným právním úkonem zrušena. Dne datum uzavřel žalobce v postavení zaměstnance a žalovaným v postavení zaměstnavatele další pracovní smlouvu s druhem práce předseda družstva s nástupem do práce datum. Pracovní smlouva byla uzavřena na dobu určitou do datum. Tato pracovní smlouva je dle žalobce absolutně neplatným právním úkonem, když žalobce v této době zastával funkci předsedy družstva. Na tuto samostatnou funkci nebylo a není možné sjednat platný pracovní poměr. Mezi žalobcem a žalovaným bylo sporné, zda pracovní poměr žalobce vůči žalovanému nadále trvá. Žalobce podal žalobu na plnění, tedy, aby soud uložil žalovanému povinnost mu přidělovat práci s následující pracovní náplní: organizovat a řídit běžnou činnost podniku družstva, jednat za družstvo, rozhodovat o všech záležitostech, o nichž nerozhoduje zaměstnanci nadřízený orgán, stanovovat úkoly a hodnotit jejich plnění na úseku obchodním, výrobním a ekonomickém, kontrolovat plnění úkolů všech podřízených útvarů, evidovat smlouvy vztahující se k majetku družstva a zápisy z jednání všech orgánů družstva a vykonávat zaměstnavatelská práva a povinností vůči zaměstnancům družstva. O žalobě bylo rozhodnuto pravomocně rozsudkem Okresního soudu v Olomouci, č. j. spisová značka, ze dne datum. Rozsudek nabyl právní moci dne datum. Protože pracovní poměr nebyl ze strany žalovaného nijak ukončen, náleží žalobci mzda. Podle platného mzdového výměru byla stanovena žalobci základní mzda ve výši 20 000 Kč měsíčně a k tomu měsíční prémie ve výši 19 000 Kč. Celková měsíční mzda tedy činí 39 000 Kč měsíčně hrubého. K tomu žalobce předložil výplatnice za období od ledna 2016 do července 2016 a dále výpis z účtu žalobce, ze kterého vyplývá měsíční čistá mzda. Tato byla splatná ke dvanáctému dni následujícího měsíce podle pracovní smlouvy. Žalobce neobdržel od žalovaného mzdu za měsíc srpen 2016. Dopisem ze dne datum vyzval žalobce žalovaného k zaplacení mzdy za měsíc srpen 2006 s tím, že pokud tato nebude uhrazena, tak se bude jejího zaplacení domáhat soudní cestou. Na tuto výzvu žalovaný nereagoval. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

2. Žalovaný se k žalobě písemně vyjádřil. Tvrdil, že otázka existence, respektive zániku pracovního poměru žalobce vůči žalovanému, byla jako předběžná otázka již řešena v rámci řady soudních sporů vedených především u Krajského soudu v adresa pobočka v Olomouci. Ve všech těchto soudních řízeních dospěly všechny stupně soudu (Krajský soud, Vrchní soud v Olomouci, Nejvyšší soud ČR i Ústavní soud) ke shodnému závěru, že pracovní poměr žalobce vůči žalovanému skončil uplynutím doby určité k datu datum. Žalovaný tak v rámci své procesní obrany uváděl z odůvodnění pravomocných rozhodnutích soudů, když namítá a konstatoval zejména z rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, č. j. spisová značka, ze dne datum, že v pracovní smlouvě s datem datum uzavřené mezi žalovaným jako zaměstnavatelem a žalobcem jako zaměstnancem byl sjednán den nástupu do práce datum, druh práce předseda družstva, místo výkonu práce adresa, s tím, že pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do datum. Žalobce měl následně uzavřenou pracovní smlouvu datovanou datum, a to na dobu určitou do datum. Při posuzování existence pracovního poměru k datu datum jsou právě tato zjištění pro soud rozhodující, neboť smlouva datovaná datum je poslední tvrzenou pracovní smlouvou, která měla být uzavřena mezi účastníky řízení. Nedošlo tedy ke změně délky trvání pracovního poměru k žalovanému. Žalovaný navíc poukazoval na nestandardní širší okolnosti kauzy. Je zřejmé, že řízení u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. spisová značka sloužilo ke zcela jiným účelům než k vyřešení sporného stavu zaměstnance a zaměstnavatele, neboť zde žádný spor mezi zaměstnancem žalobcem a zaměstnavatelem žalovaným neexistoval. Účelem řízení u Okresního soudu v Olomouci a rozsudku pro uznání bylo obejití závěrů soudů ve dříve rozhodnutých věcech a pokusit se cestou rozsudku pro uznání získat rozhodnutí, které by odpovídalo názoru žalobce a pana jméno FO ohledně nepřetržité existence jejich pracovního poměru v družstvu a které by bylo pro soudy při dalším řešení družstevní agendy závazné. Protože žalovaný tvrdil, že pracovní poměr žalobce tak zanikl uplynutím doby určité k datu datum, přičemž ani po tomto datu nenastala žádná právní skutečnost, která by pracovní poměr obnovila či znovu založila. Neexistence pracovního poměru pak má za následek nemožnost žalobce se domáhat domnělých nároků z takto neexistujícího právního vztahu.

3. Žalobce se k vyjádření žalovaného vyjádřil podáním ze dne datum, kdy uvedl, že jde o jedinou platnou pracovní smlouvu ze dne datum, kde byl jako druh práce sjednán vedoucí podniku družstva, přičemž náplň práce byla dále konkretizována v této pracovní smlouvě. Pracovní smlouva byla sjednána na dobu neurčitou. Dne datum uzavřelo družstvo pracovní smlouvu s žalobcem, ve kterém byl sjednán druh práce předseda družstva a tato pracovní smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to do datum. Žalobce tvrdil, že tato pracovní smlouva byla neplatná a k tomu odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu. Tvrdil tedy, že tato smlouva nemohla platně nahradit pracovní smlouvu ze dne datum a nemohla tak logicky zkrátit trvání pracovního poměru žalobce z původně sjednané doby neurčité na dobu určitou. Protože bylo mezi žalobcem a žalovaným sporné, zda pracovní poměr žalobce vůči žalovanému trvá nadále, podal žalobce žalobu na plnění, tedy, aby soud uložil žalovanému povinnost přidělovat mu práci s uvedenou pracovní náplní. O žalobě bylo pravomocně rozhodnuto Okresním soudem v Olomouci. Dále svá tvrzení doplnil do protokolu u jednání. Uvedl, že rozhodnutí, na které odkazuje žalovaný, neřešilo otázku pracovněprávního vztahu. Právě Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, Vrchní soud v Olomouci v rámci řízení o platnosti či neplatnosti usnesení členské schůze opakovaně v rozporu se zákonem odmítaly respektovat pravomocné soudní rozhodnutí, které řešilo otázku pracovněprávního vztahu. Až po zásahu dovolacího soudu předmětné soudy začaly respektovat zákon a k tomuto rozhodnutí přihlížely. Je tedy nutno vycházet právě z rozsudku Okresního soudu v Olomouci, který jako jediný řeší předběžnou otázku relevantní pro toto řízení.

4. Okresní soud v Olomouci pak rozhodl rozsudkem ze dne 14. 8. 2024, č. j. 16 C 336/2017-242, který byl zrušen rozhodnutím odvolacího soudu ze dne 30. 9. 2025, č. j. 16 Co 95/2025-393. Rozsudek byl zrušen čistě z procesních důvodů a prvostupňový soud tedy ve správném obsazení soudu zopakoval dosud provedené dokazování a na svém původním rozhodnutí neměl důvod cokoli měnit.

5. Okresní soud v Olomouci provedl dokazování a má zjištěno z pracovní smlouvy ze dne datum uzavřené mezi žalobcem a žalovaným zastoupeným jméno FO, místopředsedou družstva, že byla uzavřena pracovní smlouva, byl sjednán druh práce, a to vedoucí podniku od družstva. Místo výkonu práce bylo sjednáno na Českou republikou. Den nástupu do práce byl sjednán dne datum s tím, že na základě této pracovní smlouvy dochází k pokračování pracovního poměru zaměstnance u zaměstnavatele, který byl založen pracovní smlouvou ke dni datum. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Náplň práce byla sjednána tak, že žalobce jako vedoucí pracovník bude vykonávat následující činnosti: organizovat a řídit běžnou činnost podniku družstva, jednat za družstvo, rozhodovat o všech záležitostech, o nichž nerozhoduje zaměstnanci nadřízený orgán, stanovovat úkoly a hodnotit jejich plnění na úseku obchodním, výrobním a ekonomickém, kontrolovat plnění úkolů všech podřízených útvarů, evidovat smlouvy vztahující se k majetku družstva a zápisy z jednání všech orgánů družstva, vykonávat zaměstnavatelská práva a povinnosti vůči zaměstnancům družstva. Mzda byla stanovena ve mzdovém předpise. Dále bylo dohodnuto, že mzda bude vyplácena zaměstnanci na jím označený účet u peněžního ústavu vždy nejpozději do dvanáctého dne kalendářního měsíce následujícího.

6. Z výplatních lístků za období od ledna 2016 do července 2016, bylo zjištěno, že žalobci byla za toto období přiznána mzda, a to základní mzda ve výši 20 000 Kč a prémie ve výši 19 000 Kč, hrubý příjem ve výši 39 000 Kč s tím, že je vždy na výplatních lístcích uvedeno, jaká částka tvořila čistý příjem a jaká částka byla zaslána na účet. Z výpisu z účtů žalobce bylo zjištěno, že datum mu byla ze strany žalovaného připsána na účet mzda ve výši 10 000 Kč a dále 27 062 Kč, dne datum mzda ve výši 28 215 Kč, dne datum mzda ve výši 28 395 Kč, dne datum částka ve výši 27 927 Kč, dne datum částka 28 179 Kč, dne datum částka 28 179 Kč, dne datum částka 28 143 Kč, dne datum částka 28 251 Kč.

7. Z výzvy ze dne datum bylo zjištěno, že žalobce žádal po žalovaném, aby mu byla vyplacena mzda za měsíc srpen 2016.

8. Z informace o výsledku kontroly ze dne datum zpracované Oblastním inspektorátem práce pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj bylo zjištěno, že u žalovaného byla z podmětu žalobce provedena kontrola. K osobě žalobce bylo provedenou kontrolou zjištěno neplnění povinností, a to dle ust. § 38 odst. 1 písm. a), zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, (dále jen „z. p.“), ve znění pozdějších předpisů, tím, že žalobci v období od září 2016 až leden 2017 nepřidělovala práci, porušení ust. § 208 z. p. ve spojení s ust. § 144 téhož zákona tím, že žalobci neposkytl náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu jiné překážky v práci na straně zaměstnavatele, kdy mu nepřiděloval práci. Dále bylo sděleno, z jakých dokumentů poskytnutých žalovaným kontrola vycházela, a bylo uvedeno, že z dokumentů poskytnutých ke kontrole vyplývá, že žalobci byla v období leden až červenec 2016 přidělována kontrolovanou osobou práce v pracovněprávním vztahu zakládajícím účast na sociálním a důchodovém pojištění a že žalobci žalovaný za tuto práci vyplácel mzdu a prováděl z dosaženého příjmu srážky pojistného na sociální pojištění. Z dokumentu poskytnutých ke kontrole nevyplývalo skončení pracovního poměru sjednaného u kontrolované osoby na základě pracovní smlouvy datované datum ode dne datum na dobu neurčitou.

9. Z rozsudku pro uznání Okresního soudu v Olomouci, č. j. spisová značka, ze dne datum, který nabyl právní moci datum, bylo zjištěno, že tímto rozsudkem byla stanovena žalovanému povinnost žalobci přidělovat práci s následující pracovní náplní: organizovat a řídit běžnou činnost podniku družstva, jednat za družstvo, rozhodovat o všech záležitostech, o nichž nerozhoduje zaměstnanci nadřízený orgán, stanovovat úkoly a hodnotit jejich plnění na úseku obchodním, výrobním a ekonomickém, kontrolovat plnění úkolů všech podřízených útvarů, evidovat smlouvy vztahující se k majetku družstva a zápisy z jednání všech orgánů družstva a vykonávat zaměstnavatelská práva a povinnosti vůči zaměstnancům družstva. Dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.

10. Z usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, č. j. spisová značka, ze dne datum, bylo zjištěno, že tímto usnesením byla vyslovena neplatnost usnesení členské schůze ze dne datum a rozhodl o náhradě nákladů řízení. V odůvodnění, zejména ve vztahu k pracovnímu poměru žalobce, soud uvedl: „Po zhodnocení zjištěného skutkového stavu má soud za to, že návrh je důvodný. Navrhovatel se domáhá vyslovení neplatnosti usnesení dvou členských schůzí družstva konaných dne datum. V takovém řízení se soud nejprve zabývá splněním prekluzivní lhůty k podání návrhu dle ust. § 663 odst.1 z. o. k. a věcnou legitimací účastníků. V případě naplnění těchto předpokladů by se soud zabýval platností usnesení členské schůze. Předně má soud za to, že navrhovatel je osobou oprávněnou dovolávat se neplatnosti usnesení členských schůzí ve smyslu ust. § 663 odst. 1 z. o. k., neboť v době konání obou napadených členských schůzí byl a stále je členem družstva. Stejně tak byla splněna lhůta k podání návrhu dle ust. § 663 z. o. k., neboť návrh byl podán dne datum. Následně se soud zabýval navrhovatelem tvrzenými důvody neplatnosti usnesení obou členských schůzí, přičemž minimálně dva důvody má soud za prokázané. Naprosto zásadním důvodem neplatnosti usnesení obou členských schůzí je fakt, že osoby, které se schůzí účastnily a hlasovaly pro schválení usnesení – Ing.Anonymizováno jméno FO, P. jméno FO a J. jméno FO v případě obou členských schůzí a jméno FO v případě v pořadí druhé členské schůze, nebyly členy družstva. Soud na základě provedených důkazů dospěl ke stejným závěrům jako soudy dříve posuzující členství Ing. jméno FO a P. jméno FO v družstvu, tedy zejména Vrchní soud v Olomouci v rozhodnutích ze dne datum, č. j. spisová značka a ze dne datum, č. j. spisová značka, dále Nejvyšší soud v usnesení ze dne datum, č. j. spisová značka či Krajský soud v adresa, pobočka v Olomouci v usnesení ze dne datum, č. j. spisová značka. Konzistence soudních rozhodnutí v posuzování obdobné věci, resp. předvídatelnost soudního rozhodnutí je důležitým atributem právního státu, přičemž je výslovně zakotvena v ust. § 13 o. z. v podobě práva (legitimního očekávání) na posouzení obdobného případu soudy stejně. Soud navíc poukazuje na nestandardní širší okolnosti tohoto řízení. Je zřejmé, že řízení u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. spisová značka a sp. zn. spisová značka sloužila ke zcela jiným účelům než vyřešení sporného vztahu zaměstnance a zaměstnavatele, neboť zde žádný spor mezi zaměstnancem P. jméno FO či Ing. Peřinou a zaměstnavatelem družstvem (zastoupeným jméno FO. jméno FO nebo P. jméno FO) neexistoval. Účelem řízení u Okresního soudu v Olomouci a rozsudků pro uznání bylo obejít závěry soudů ve dříve rozhodných věcech pod sp. zn. spisová značka a spisová značka a pokusit se cestou rozsudku pro uznání získat rozhodnutí, které by odpovídalo názorům Ing. jméno FO a P. jméno FO ohledně nepřetržité existence jejich pracovního poměru k družstvu, a které by bylo pro soudy při dalším řešení družstevní agendy závazné. Mýlí se družstvo, pokud se domnívá, že rozsudky pro uznání Okresního soudu v Olomouci ze dne datum, č. j. spisová značka, který nabyl právní moci dne datum, a ze dne datum, č. j. spisová značka, který nabyl právní moci dne datum, řešily otázku trvání pracovního poměru P. jméno FO či Ing. jméno FO k družstvu v letech 2010-2011. Jediné, co z uvedených rozsudků vyplývá, je povinnost družstva přidělovat P. jméno FO či Ing. jméno FO práci s konkrétně vymezenou pracovní náplní. Dle ust. § 159a o. s. ř. je pro účastníky řízení či pro orgány závazný výrok pravomocného rozsudku. Pro tento soud, stejně jako pro účastníky či jiné orgány, je tak závazné rozhodnutí o povinnosti družstva aktuálně přidělovat práci. Jakkoliv soud považuje tento rozsudek pro uznání za zcela účelový a „vytvořený“ na základě dohody P. jméno FO a Ing. jméno FO, tak z něj nanejvýš vyplývá aktuální existence pracovních poměrů těchto pánů k družstvu. Znovu soud opakuje, dané rozsudky nijak neřeší dřívější dobu trvání pracovního poměru a zejména klíčovou otázku trvání pracovního poměru v letech 2010 až 2011. Pro tento soud tak dané rozsudky pro uznání v podstatě neměly žádný význam, neboť soud zde neřeší, zda je P. jméno FO a Ing. jméno FO zaměstnancem družstva či nikoli, ale pouze, zda byli v době napadených členských schůzí a zda jsou členy družstva. V případě Ing. jméno FO je situace obdobná. Poslední pracovní smlouvou uzavřená mezi zaměstnavatelem družstvem a zaměstnancem Ing. jméno FO byla smlouva datovaná datum a podepsaná ze strany družstva – předsedy Ing. jméno FO dne datum. V této pracovní smlouvě byla doba trvání pracovního poměru sjednána do datum. Touto smlouvou, v případě, že by do té doby byl platný pracovní poměr na dobu neurčitou, byl tento pracovní poměr změněn na dobu určitou, a to do dne datum, neboť právě smlouva datovaná datum je posledním prokazatelně učiněným právním úkonem, kterým dle zákoníku práce dochází ke vzniku či změně pracovního poměru. Soud nesdílí názor družstva, že pracovní smlouva ze dne datum je absolutně neplatná z důvodu sjednaného druhu práce „předseda družstva“. Pracovní poměr Ing. jméno FO do uzavření pracovní smlouvy ze dne datum nebyl nikým (tedy ani družstvem) zpochybňován, tedy existoval. Soud se tak vůbec nemusí zabývat druhem práce v této smlouvě, neboť i kdyby takový druh práce nebylo možné sjednat, tak se to dotkne právě a pouze tohoto druhu práce. Nijak se to však nedotkne sjednané doby určité, a to do dne datum. Jinými slovy řečeno, v každém případě byl pracovní smlouvou ze dne datum pracovní poměr Ing. jméno FO v družstvu změněn na dobu určitou, a to do dne datum. Jelikož je podle stanov (čl. 14 odst. 1) podmíněno členství v družstvu pracovním vztahem, pak zánikem pracovního vztahu zaniká i toto členství (ust. § 227 odst.3 obchodního zákoníku). Jestliže zanikl Ing. jméno FO pracovní vztah ke dni datum, zaniklo k témuž dni i jeho členství v družstvu. Ing. jméno FO sice i po datum, tedy po skončení pracovního poměru na dobu určitou, pokračoval v konání určitých prací pro družstvo, avšak ke změně pracovního poměru na dobu neurčitou ve smyslu ust. § 65 odst. 2 zákoníku práce nemohlo dojít, neboť tyto práce nečinil s vědomím zaměstnavatele, resp. je činil proti vůli zaměstnavatele. S vědomím zaměstnavatele ve smyslu ust. § 65 odst. 2 zákoníku práce koná zaměstnanec práci tehdy, kdy zaměstnavatel o pokračování v práci zaměstnancem ví, aniž by mu v tom zabránil. Pokračuje-li zaměstnanec ve výkonu práce, ačkoli mu to zaměstnavatel výslovně zakázal, nebo aniž by mu jinak dal nepochybně najevo, že s dalším výkonem práce zaměstnance nesouhlasí, jakož i v případě, že se zaměstnanec snaží nadále konat práci za pomoci omylu, který u zaměstnavatele vyvolal (např. lstí), nemůže pracovní poměr nadále platit za uzavřený na dobu neurčitou. Jen tehdy, ví-li zaměstnavatel o dalším výkonu práce ze strany zaměstnance a nezakázal-li (výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím o projevu vůle žádné pochybnosti) zaměstnanci v práci pokračovat, lze dovozovat, že s dalším trváním pracovního poměru je srozuměn a že pracovní poměr má nadále platit za uzavřený na dobu neurčitou. V řízení bylo prokázáno, že Ing. jméno FO po datum vykonával jisté činnosti ve prospěch družstva, avšak současně bylo prokázáno, že byl dne datum vykázán z prostor družstva s žádostí, aby pro družstvo žádnou činnost nevykonával, a to jméno FO, obchodní náměstkyní a členkou vedení družstva. V. jméno FO byla oprávněna vykonávat práva a povinnosti zaměstnavatele za družstvo, neboť byla v postavení vedoucího zaměstnance. Působnost vedoucích zaměstnanců v tomto směru vyplývá přímo z ust. § 20 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, na který odkazuje § 8 zákoníku práce. Ke změně pracovního poměru na dobu neurčitou ve smyslu ustanovení § 65 odst. 2 zákoníku práce tak nemohlo dojít, neboť Ing. jméno FO po datum práce pro družstvo jakožto potenciálního zaměstnavatele vykonával bez vědomí družstva, dokonce proti jeho vůli. Jelikož členství Ing. jméno FO v družstvu skončilo dnem datum, nemohl se Ing. jméno FO účastnit jako člen ani jedné členské schůze konané dne datum a nemohl na těchto schůzích hlasovat. K jeho hlasům tak nelze přihlížet.“ 11. Z usnesení Krajského soudu v adresa – pobočka v Olomouci, č. j. spisová značka, ze dne datum bylo zjištěno, že byla určena neplatnost usnesení členské schůze družstva, která se konala dne datum. Dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. V odůvodnění ve vztahu k pracovnímu poměru žalobce pak soud uvedl: „Je současně soudem konstatováno, že družstvo ve své procesní obraně shora zjištěný skutkový stav v řízení spisová značka, zejména pak skutkový a právní stav zjištěný Vrchním soudem v Olomouci, se kterým se po provedení dokazování níže podepsaný soud zcela ztotožňuje, snažilo zvrátit opětovným výslechem svědků, (nejen) na základě jejichž výpovědi odvolací soud svůj skutkový a právní záměr postavil. Při posuzování existence jejich pracovního poměru k datu datum soud konstatuje, že pracovní smlouva datovaná dnem datum a uzavřená fakticky dne datum je poslední tvrzenou pracovní smlouvou, která měla být uzavřena mezi Jméno žalobce a družstvem a mezi jméno FO a družstvem. Jak již dovodil odvolací soud ve shora citovaném rozhodnutí ať už byly do té doby (do dne uzavření pracovních smluv datovaných datum) uzavřeny jakékoli pracovní smlouvy, a to ústně, písemně, platně či neplatně, nedovolal-li se v případě tvrzené neplatnosti těchto předchozích smluv jejich neplatnosti oprávněný subjekt (zaměstnanec nebo zaměstnavatel), je třeba na ně pohlížet jako na platné (viz ustanovení § 20 zákoníku práce rozhodném znění), avšak měl-li na základě nich trvat pracovní poměr i po datum, byl změněn v intencích pracovní smlouvy datované datum. Pracovními smlouvami Ing. jméno FO a Ing. jméno FO ze dne datum v případě, že by do té doby byl platný pracovní poměr na dobu neurčitou, byl tento pracovní poměr změněn na dobu určitou, a to do dne datum, neboť právě smlouvy datované datum jsou posledními prokazatelně učiněnými právními úkony, jimiž dle zákoníku práce dochází ke vzniku či změně pracovního poměru. Jak vypověděli v řízení Jméno žalobce, tak také jméno FO, neplatnosti těchto smluv datovaných dnem datum či jakýchkoliv jiných se nedovolávali a tuto skutečnost netvrdilo ani družstvo. Taktéž nebylo ze strany družstva v průběhu řízení skutkově tvrzeno, že by snad Jméno žalobce a jméno FO byli opětovně za členy družstva na základě přihlášky členskou schůzi od roku 2011 dosud nově přijati. Soud se ztotožňuje s názorem družstva v tom směru, že soudní praxe po letech rozdílných výkladů dospěla k závěru, že není možné uzavřít pracovní smlouvu s pracovní náplní statutárního orgánu (v daném případě předseda družstva), avšak v daném případě ve vztahu k pracovnímu poměru Jméno žalobce je nezbytné konstatovat, že pracovní poměr ve vztahu k družstvu byl založen pracovní smlouvou uzavřenou družstvem již ze dne datum, kterou soud shledává zcela určitou a platnou. Pokud v daném případě předseda družstva Jméno žalobce v postavení zaměstnance uzavřel s družstvem dne datum pracovní smlouvu datovanou dřívějšího dne datum, pak v intencích tohoto právního úkonu došlo ke změně pracovního poměru založeného pracovní smlouvou ze dne datum ke změně pracovního poměru z doby neurčité na dobu určitou, a to do datum. Zjevné antedatování těchto smluv je v otázce změny délky pracovního poměru věci bez významu. Ze strany Jméno žalobce, a tak také ze strany jméno FO došlo shora uvedenými právními úkony datovanými dne datum ke změně délky trvání jejich pracovního poměru k družstvu. V daném řízení soud opětovně k důkazu družstva vyslechl svědky Ing. jméno FO a Ing. jméno FO a dále také zapsané členy statutárního orgánu družstva Jméno žalobce a jméno FO s tím, že ani opětovná výpověď těchto svědků (statutárního orgánu družstva) nepřinesla jiné skutečnosti, než byly zjištěny odvolacím soudem a jež jsou presentovány shora. Předně soud konstatuje, že jak Ing. jméno FO, tak i Jméno žalobce a jméno FO v tomto řízení vypovídali konstantně a nebyly zjištěny rozpory jejich výpovědí oproti výpovědí realizovaným v řízení spisová značka snad s tou výhradou, že okolo dne datum měla být paní jméno FO odvolána z funkce ekonomického náměstka a na její místo ekonomického náměstka byla dosazena Ing. jméno FO a dále v tom směru, že svědek Ing. jméno FO upravil svou nepřesnou výpověď stran vedení družstva v kritickém období (paní jméno FO nebyla ve vedení družstva). Soud realizoval v tomto řízení také výslech Ing. jméno FO, avšak skutková tvrzení družstva o tom, že dotyčná osoba z pozice vedoucího zaměstnance zadávala úkony či pokyny Ing. jméno FO a Ing. jméno FO jakožto vedoucí zaměstnanec v žádném případě dovodit nelze. Pokud se týče svědka Ing. jméno FO, tento ve vztahu k Jméno žalobce a jméno FO od datum postavení vedoucího zaměstnanec zjevně nevykonával. Pokud dále družstvo ve své procesní obraně poukazuje na skutečnost, že Ing. jméno FO ve vztahu k Ing. jméno FO a Ing. jméno FO souhlasil s pokračováním v práci dotyčných začátkem roku 2011, pak Ing. jméno FO ve vztahu k dotyčným nebyl v postavení nadřízeného zaměstnance. Z výpovědi svědka jméno FO a ostatně i Jméno žalobce a jméno FO se podává, že Ing. jméno FO. jméno FO vnímal jakožto svého nadřízeného zaměstnance a tomuto žádné pracovní pokyny a příkazy k výkonu práce nedával, kdy naopak ze strany Jméno žalobce byl svědek Ing. jméno FO úkolován, co se týče místopředsedy družstva jméno FO ani tohoto dle výpovědi Ing. jméno FO svědek neúkoloval, kdy tohoto svědek vnímal jako zaměstnance postaveného pracovně naroveň. jméno FO také vypověděl, že Ing. jméno FO, paní jméno FO a Ing. jméno FO nevnímal jakožto své nadřízené a ani jakožto své podřízené. Sám předseda družstva Ing. jméno FO vypověděl, že vnímal svědka Ing. jméno FO a svědkyni Ing. jméno FO počátkem roku 2011 stále jakožto své podřízené a žádné pokyny počátkem roku 2011 od pracovní úkoly či pokyny od těchto osob Ing. jméno FO nedostával. Z výpovědi svědkyně Ing. jméno FO se podává, že tato jméno FO počínaje rokem 2011 žádné pracovní pokyny jakožto nadřízený zaměstnanec nedávala, tento nebyl jejím nadřízeným nebo podřízeným, kdy tito byli na stejné pracovní úrovni. Jméno žalobce byl nadřízeným svědkyně Ing. jméno FO, tato mu pokyny jakožto vedoucí zaměstnanec nedávala. Z výpovědi dané svědkyně je zřejmým, že Jméno žalobce a ani jméno FO neúkolovala. Bez ohledu na shora uvedené soud současně konstatuje, že pokud v první pracovní den roku 2011, tedy v pondělí datum, po dostavení se na pracoviště byl Jméno žalobce a jméno FO z tohoto vykázán a těmto bylo zakázáno vykonávat činnost pro družstvo, a to navrhovatelkou a/ jméno FO jakožto nesporně jedním z vedoucích zaměstnanců družstva (kdy v daný okamžik se ostatně vedoucí zaměstnanec na vyšší pozici než paní jméno FO se v družstvu ani nenacházel), pak nemohlo dojít k vykonávání (další, následně jimi realizované) pracovní činnosti s vědomím družstva. Pokud další činnost pro družstvo dotyční i přes nesouhlas vykonávali (dle výpovědi Ing. jméno FO v souvislosti s pokračováním ve vyřizování vady výrobků, která se projevila již v září roku 2010 a nebyla vyřízena) pak tato činnost již nebyla vykonávána v rámci pracovního poměru, kdy tento uplynutím dne datum zanikl a založení pracovního poměru pro nesouhlas jednoho z vedoucích zaměstnanců družstva dle ustanovení § 65 zákoníku práce vzniknout nemohl. Skutečnost, že Ing. jméno FO a Ing. jméno FO danou situaci, která nastala počátkem roku 2011, věcně neřešili, jak se podává z jejich výslechů, kdy pasivně vycházeli z dosavadního pracovněprávního vztahu a fakticity dlouhodobé činnosti dotyčných v družstvu a zjevně také žádné pokyny Ing. jméno FO a jméno FO v postavení vedoucích zaměstnanců nedávali, pak na jednoznačném nesouhlasu družstva zastoupeného navrhovatelkou a/ jakožto vedoucího zaměstnance v družstvu s dalším pokračováním v pracovněprávním vztahu Jméno žalobce a jméno FO k družstvu nemůže změnit ničeho. Zánikem pracovního poměru tak zaniklo i členství Ing. jméno FO a Ing. jméno FO v družstvu, a to v souladu s ustanovením § 227 odst. právnická osoba fine obchodního zákoníku a stanov družstva. Je současně zjevné, že i další tehdejší členové družstva s výkonem činnosti Jméno žalobce a jméno FO pro družstvo nesouhlasili, jak se podává z vyjádření ze dne datum, byť tato skutečnost je s ohledem na pracovněprávní předpisy bezpředmětná. Soud současně shledává z hlediska pracovněprávních skutečnost, že Ing. jméno FO a jméno FO s ohledem na součet jejich hlasovacích práv reprezentovali většinovou vůli družstva (k datum hlasovací práva dotyčných reprezentovali dle stanov 80% hlasovacích práv v obvyklých věcech), jakožto zcela bezpředmětnou, neboť pracovněprávní předpisy zcela jednoznačně a kogentní stanoví, za jakých podmínek dochází ke změně pracovního poměru z doby určité na dobu neurčitou, případně k zániku pracovního poměru (uplynutím doby). Pokud dotyční jakožto členové družstva s většinou hlasovacích práv svou lehkovážností, případně nezájmem dopustili ukončení svého pracovního poměru a vznik daného stavu, jak je uveden shora, pak tato skutečnost jde pouze a jen k jejich tíži. Soud současně uvádí, že v daném případě nelze směšovat pracovněprávní vztahy v družstvu, tedy vztahy mezi zaměstnanci družstva a družstvem samotným se vztahy družstevními, pojící se členství v družstvu a odpovídající jednotlivým právům a povinnostem fyzických osob, jakožto členů družstva. Faktická hlasovací většina některých členů družstva nemá za následek její normativní projekci v pracovněprávních vztazích družstva a možnost prosazení subjektivní vůle některých členů družstva v družstevní oblasti nemůže mít přímý dopad na právně relevantní vůli družstva jakožto zaměstnavatele mimo prostředky a postupy dané pracovněprávními předpisy. Pokud dále družstvo namítalo, že v daném případě došlo ke zneužití ze strany menšinové základny členů družstva či snad dokonce k zásahu do družstevní autonomie (družstevní demokracie), pak daná námitka je zcela nepřípadná, neboť daný stav byl výsledkem zcela zjevné lehkovážnosti členů statutárních orgánů družstva, tedy Jméno žalobce, potažmo také jméno FO. Těmto nic nebránilo uzavřít v průběhu roku 2010 (fakticky sami mezi se sebou jakožto v obchodním rejstříku stále zapsaní statutární orgán družstva) nové pracovní smlouvy, případně stávající změnit na dobu neurčitou a pokud k tomuto ať již vědomě, z lehkovážnosti či neznalosti nepřistoupili, pak tato skutečnost jde pouze a jen k jejich tíži. I v daném případě nezbytně platí zásada vigilantibus iura scripta sunt. Jak již bylo shora uvedeno, dotyční bývalí členové družstva disponovali v družstvu výraznou hlasovací většinou, která jim umožňovala (vyjma taxativně vymezených okolností) rozhodovat v podstatě neomezeně o celkovém směřování a vnitřní struktuře družstva. Je také zjevným, že z jejich strany nedošlo (v době, kdy stále byli řádní členové družstva a jejich pracovní poměr v družstvu ještě trval) ať již z důvodu nevědomosti, či lehkovážnosti k řádnému svolání valné hromady na které by došlo k volbě (ať již staronových či nových) členů statutárního orgánu (kdy výsledek této volby by fakticky byl s ohledem na velikost členských vkladů ve výsledku dominantně odvislý od hlasování samotného Jméno žalobce), kdy jejich funkce zjevně uplynutím tříleté lhůty (pokud by jim členství nezaniklo skončením pracovního poměru) zanikla a na tuto okolnost nemá žádný vliv ani skutečnost, že tito jsou stále v obchodním rejstříku zapsaní jakožto předseda a místopředseda družstva. Pokud je dále poukazováno na postup jiných členů družstva na přelomu roku 2010/2011, pak je pouze a jen vinou Jméno žalobce a jméno FO, že tito nebyli schopni včas a řádně svolat a zajistit v dostatečném předstihu včasnou a řádnou členskou schůzi družstva. V daných reáliích nelze proto hovořit o tom, že v daném případě došlo ke zneužití ze strany menšiny družstevníků či snad k zásahu do družstevní autonomie družstva, případně že by snad výkon práv navrhovatelů v tomto řízení jakožto družstevníků nepožíval právní ochrany. Tuto námitku soud shledává ve světle právě uvedeného jakožto zcela nepřípadnou. Pokud se týče členství jméno FO v družstvu, pak z provedeného dokazování se podává, že dotyčný byl zaměstnán u družstva jakožto topenář na základě pracovní smlouvy ze dne datum, kdy současně družstvo uzavřelo s jméno FO dne datum dohodu o rozvázání pracovního poměru, a to ke dni datum. Nebylo tvrzeno a ani z provedeného dokazování se nepodává, že by tento písemný právní úkon byl písemně účastníky zrušen. Pokud tedy pracovní poměr dotyčného byl ke dni datum písemnou dohodou zrušen, v souladu se stanovami družstva dotyčnému taktéž zaniklo členství v družstvu. Pokud snad někdy později byl pracovněprávní vztah ze strany družstva s jméno FO obnoven, pak na členství v družstvu toto již nemá žádný vliv, kdy toto již zaniklo a může být nově obnoveno toliko na základě nové přihlášky a její schválení členskou schůzí a přijetí za člena. Toto nové obnovení členství však nebylo žádným z účastníků tvrzeno a z provedeného dokazování se nepodává. Tato skutečnost je však s ohledem na shora uvedené bezpředmětná, je uváděna toliko jakožto obiter dictum a na závěru soudu nemůže změnit ničeho. Vzhledem k tomu, že Jméno žalobce a jméno FO nebyli ke dni datum členové družstva, tito nemohli hlasovat na členské schůzi družstva a z povahy proto se nemohlo k jejich hlasům přihlížet a vzhledem k tomu, že ve výroku I. usnesení vymezené usnesení družstva nebyla přijata většinou hlasů a ani členů družstva, kdy nadto dle § 630 zákona o obchodních korporacích může být členem orgánu družstva pouze člen družstva což Jméno žalobce a jméno FO nejsou, soud žalobnímu návrhu navrhovatelů výrokem I. usnesení vyhověl a vyslovil neplatnost všech těchto usnesení členské schůze družstva.“ 12. Z rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, č. j. spisová značka, ze dne datum bylo zjištěno, že tento rozhodoval o odvolání navrhovatelky, v tomto případě jméno FO, proti usnesení Krajského soudu v adresa – pobočky v Olomouci, ze dne datum, č. j. spisová značka. Usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že usnesení náhradní členské schůze družstva konané dne datum o volbě žalobce do funkce předsedy družstva a jméno FO do funkce místopředsedy družstva v obou případech se dnem vzniku funkce datum je neplatné a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Ve vztahu k pracovnímu poměru žalobce pak uvedl v odůvodnění: „Jak správně zjistil soud prvního stupně, Ing. jméno FO a p. jméno FO měli každý uzavřenou pracovní smlouvu datovanou datum, a to na dobu určitou do datum. Při posuzování existence jejich pracovního poměru k datu datum jsou právě tato zjištění rozhodující, neboť smlouva datovaná datum je poslední tvrzenou pracovní smlouvou, která měla být uzavřena mezi Ing. jméno FO a družstvem a mezi p. jméno FO a družstvem. Ať už byly do té doby (do dne uzavření pracovních smluv datovaných datum) uzavřeny jakékoli pracovní smlouvy, a to ústně, písemně, platně či neplatně, nedovolal-li se v případě tvrzené neplatnosti těchto předchozích smluv jejich neplatnosti oprávněný subjekt (zaměstnanec nebo zaměstnavatel), je třeba na ně pohlížet jako na platné (viz § 20 zákoníku práce), avšak měl-li na základě nich trvat pracovní poměr i po datum, byl změněn v intencích pracovní smlouvy datované datum. Pracovními smlouvami Ing. jméno FO a p. jméno FO ze dne datum (podepsanými Ing. jméno FO dne datum) v případě, že by do té doby byl platný pracovní poměr na dobu neurčitou, byl tento pracovní poměr změněn na dobu určitou, a to do dne datum, neboť právě smlouvy datované datum jsou posledními prokazatelně učiněnými právními úkony, jimiž dle zákoníku práce dochází ke vzniku či změně pracovního poměru. V řízení nebylo tvrzeno, že by se neplatnosti těchto úkonů kdokoli z oprávněných osob dovolal (§ 20 zákoníku práce). Proto odvolací soud nepovažoval za významné zabývat se tvrzenými námitkami neplatnosti pracovních smluv uzavřených Ing. jméno FO a p. jméno FO s družstvem. Podle ust. § 227 odst. 3 ObchZ, je-li podle stanov podmínkou členství pracovní vztah člena k družstvu a nevyplývá-li ze stanov něco jiného, vzniká členství dnem, který byl sjednán jako den vzniku pracovního vztahu, a zaniká dnem zániku pracovního vztahu člena k družstvu. Jestliže je podle stanov podmíněno členství v družstvu pracovním vztahem, pak zánikem pracovního vztahu zaniká i toto členství (viz § 227 odst. 3 ObchZ). Jestliže zanikl Ing. jméno FO a p. jméno FO pracovní vztah ke dni datum, zaniklo k témuž dni i jejich členství v družstvu. Tato skutečnost je rovněž důvodem, pro který nemohli být Jméno žalobce zvolen do funkce předsedy družstva a jméno FO do funkce místopředsedy družstva náhradní členskou schůzí družstva konanou dne datum. Z těchto důvodů je proto třeba považovat toto rozhodnutí náhradní členské schůze za neplatné.“ 13. Z usnesení Vrchního soudu v Olomouci, č. j. spisová značka, ze dne datum bylo zjištěno, že tento rozhodoval ve věci navrhovatele jméno FO o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze k odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v adresa – pobočka v Olomouci, č. j. spisová značka, ze dne datum, když soud prvního stupně zamítl návrh navrhovatele na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze žalovaného konané dne datum. V odůvodnění ve vztahu k pracovnímu poměru žalobce pak Vrchní soud uvedl: „Ve vztahu k odvolacím námitkám zastává odvolací soud názor, že posouzení, zda je navrhovatel v pracovním poměru k účastníku řízení (družstvu), je významnou otázkou, nikoliv však zásadní, neboť podstatné je posouzení, zda je navrhovatel členem družstva. Jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se otázkou existence pracovního poměru navrhovatele bezprostředně po datum zabýval a dospěl k závěru, že navrhovateli (stejně tak Ing. jméno FO) pracovní poměr tímto dnem zanikl (tzn. od počátku ledna 2011 již navrhovatel v pracovním poměru k družstvu nebyl), a tím pádem k tomuto dni zaniklo i členství v družstvu, a to včetně funkce v orgánech družstva (představenstvu). Ostatně k obdobnému závěru dospěl i Okresní soud v Olomouci v rozsudku č. j. spisová značka ze dne datum, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v adresa – pobočka v Olomouci č. j. spisová značka ze dne datum (v právní moci dne datum), a ve kterém se v odůvodnění mimo jiné uvádí, že jméno FO a Ing. jméno FO nebyli oprávněni ke dni datum činit žádné úkony ve vztahu k zaměstnancům družstva, neboť nebyli členy orgánu družstva (pozn. odvolacího soudu – nebyli zaměstnanci družstva – tj. ani členy družstva). Odvolací soud připomíná, že se jedná o rozsudek pracovního senátu okresního soudu. K navrhovatelem předkládanému rozsudku Okresního soudu v Olomouci č. j. spisová značka odvolací soud zdůrazňuje, že se jedná o rozsudek pro uznání, který se v odůvodnění otázkou existence pracovního poměru navrhovatele v družstvu nijak nezabýval, ani se o existenci tohoto pracovního poměru nezmínil. Soud prvního stupně nepřehlédl, že projev uznání za družstvo učinil Ing. jméno FO, a tuto skutečnost správně vyhodnotil jako úmysl navrhovatele obejít závěry soudů ve věcech spisová značka a spisová značka, z nich jednoznačně vyplývá zánik pracovního poměru uplynutím dne datum (jakož i členství v družstvu a v jeho orgánech), a to jak pro navrhovatele, tak i pro Ing. jméno FO. Za tohoto stavu je proto odvolací námitka založená na existenci výše uvedeného rozsudku nedůvodná, neboť ani v označeném řízení, resp. rozhodnutí se okresní soud (ani jako předběžnou otázkou) existencí pracovního poměru v družstvu nezabýval, rozhodl-li rozsudkem pro uznání. Jelikož existence pracovního poměru je toliko předpokladem existence členství navrhovatele v družstvu, a k výzvě soudu, jak jest uvedeno výše, navrhovatel o existenci svého členství v družstvu neuvedl jiné skutečnosti než ty, které již byly posuzovány v řízení u soudu prvního stupně pod sp. zn. spisová značka a u odvolacího soudu pod sp. zn. spisová značka (a znovu soudem prvního stupně v tomto řízení se stejným skutkovým a právním závěrem), z nichž vyplynulo, že členství navrhovatele v družstvu zaniklo dnem datum (a k existenci svého členství v družstvu navrhovatel nic nového netvrdil), pak není důvod se od přijatého závěru odchýlit. Skutečnost, že tento závěr byl učiněn soudem pouze v rámci předběžné otázky, na jeho správnosti nic nemění, stejně jako to, že tak učinily soudy, které se jinak v rámci své věcné příslušnosti otázkou pracovního práva nezabývají. Zde je na místě připomenout, což navrhovatel z pochopitelných důvodů nezmínil, že správnost popsaného závěru přezkoumaly jak Nejvyšší soud (rozhodnutí č. j. spisová značka), tak i Ústavní soud (rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 2298/2014), a oba tyto soudy shledaly přijatý závěr správným.“ 14. Z usnesení Nejvyššího soudu ČR, č. j. spisová značka, ze dne datum bylo zjištěno, že tímto usnesením ve věci navrhovatele jméno FO o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze vedení u Krajského soud u v adresa – pobočky v Olomouci, pod sp. zn. spisová značka o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne datum, č. j. spisová značka, bylo zjištěno, že usnesení Vrchního soudu v Olomouci bylo zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Z odůvodnění pak bylo zjištěno: „poukazuje-li odvolací soud na své usnesení ze dne datum, č. j. spisová značka, přehlíží, že v tomto rozhodnutí řešil otázku aktivní věcné legitimace dovolatele (jeho členství v družstvu) pouze jako otázku předběžnou. Jelikož o ní nebylo rozhodnuto výrokem rozhodnutí, nemohlo takové rozhodnutí založit překážku věci rozsouzené (res iudicata) pro jakákoli další řízení, a to ani pro řízení vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. spisová značka. Úvahy odvolacího soudu uvedené v odst. 11 a 12 jsou prakticky bezcenné, byl-li rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne datum, č. j. spisová značka, družstvu účinně doručen do jeho datové schránky, tj. neprokázalo-li družstvo, že v době doručování elektronického dokumentu do jeho datové schránky nemělo fyzickou osobu oprávněnou, ani pověřenou podle § 8 odst. 3 a 6 písm. b), zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, k přístupu do své datové schránky a že tento stav samo nezavinilo. Nelze-li již v důsledku marného uplynutí lhůty doručený rozsudek napadnout odvoláním, je rozsudek v právní moci a jeho výrok má účinky uvedené v § 159a o. s. ř.“ 15. Z usnesení Vrchního soudu v Olomouci, č. j. spisová značka, ze dne datum ve věci navrhovatelů jméno FO a žalobce o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze konané dne datum k odvolání účastníků proti usnesení Krajského soudu v adresa – pobočky v Olomouci, ze dne datum, č. j. spisová značka, pak bylo zjištěno, že usnesení soudu prvního stupně bylo potvrzeno, bylo změněno v části týkající se náhrady nákladů řízení a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení. V odůvodnění ve vztahu k pracovnímu poměru navrhovatelů pak Vrchní soud uvedl: „v prvé řadě odkazoval na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, č. j. spisová značka, kterým bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, kde pak Nejvyšší soud uvedl, že je nutno vycházet z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne datum, č. j. spisová značka. Odvolací soud uvedl, že je-li vázán citovanými závěry Nejvyššího soudu, nezbylo než uzavřít, že navrhovatelé (tedy i žalobce) byli k účastníkovi v pracovním poměru, tedy byli i členy družstva, pročež byli osobami aktivně legitimovanými k podání návrhu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí členské schůze ze dne datum ve smyslu § 663 odst. 1, zákona o obchodních korporacích. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že návrh byl podán oprávněnými osobami v zákonné tříměsíční lhůtě (návrh byl podán dne datum). Rovněž soud prvního stupně správně vyhodnotil důvod pro vyslovení neplatnosti napadaného usnesení členské schůze, došlo-li při svolávání členské schůze k porušení zákona i stanov, nebyla-li svolatelem navrhovatelům, jakožto členům družstva, řádně zaslána pozvánka na předmětnou členskou schůzi.“ 16. Po takto provedeném dokazování byl zjištěn tento skutkový stav. Mezi žalobcem dochází po dlouhou dobu k problémům se žalovaným, které jsou řešeny soudy, zejména ve vztahu k zákonu o obchodních korporacích, kde se zejména řeší platnosti či neplatnosti valných hromad žalovaného. V rámci těchto sporů bylo řešeno, a to zejména Krajským soudem v adresa – pobočka v Olomouci, Vrchním soudem v Olomouci, zda žalobce byl členem družstva a zaměstnancem družstva. Jak řešily uvedené soudy, ze stanov vyplývalo, že členem družstva mohl být jen zaměstnanec družstva. Jak bylo zjištěno a prokázáno z konstatovaných rozhodnutích KS v adresa – pobočka v Olomouci, č. j. spisová značka, ze dne datum, z usnesení KS v adresa, spisová značka, ze dne datum, z usnesení VS v Olomouci, č. j. spisová značka, ze dne datum a z usnesení VS v Olomouci, č. j. spisová značka, ze dne datum, ve všech těchto rozhodnutích uvedené soudy dospěly k závěru, že pracovní poměr žalobce u žalovaného skončil uplynutím doby k datum a tím pádem zaniklo i jeho členství k družstvu (takto soudy rozhodovaly i ve vztahu k dalšímu členovi družstva jméno FO). Teprve následně na základě rozhodnutí NS ČR, č. j. spisová značka, ze dne datum uvedené soudy začaly rozhodovat ve prospěch žalobce, když Nejvyšší soud uvedl a odkázal na pravomocné rozhodnutí, které řešilo otázku pracovního poměru žalobce. V daném případě se jedná o rozsudek Okresního soudu v Olomouci, č. j. spisová značka, ze dne datum, který nabyl právní moci datum. Bylo tedy zjištěno, zejména z usnesení VS v Olomouci, č. j. spisová značka, ze dne datum, kterým bylo potvrzeno usnesení KS v adresa – pobočka v Olomouci, č. j. spisová značka, ze dne datum, kdy i tento soud došel k závěru, když potvrdil usnesení soudu prvního stupně, že žalobce byl k žalovanému v pracovním poměru a byl tedy i členem družstva a byl osobou aktivně legitimovanou k podání návrhu na vyslovení neplatnosti napadeného rozhodnutí členské schůze ze dne datum a byl oprávněn podat návrh v zákonné tříměsíční lhůty, kdy návrh byl podán den datum. S ohledem na tyto závěry a výroky uvedené v rozsudku OS v Olomouci, č. j. spisová značka, ze dne datum pak je nutno dospět k závěru, že pracovní poměr žalobce u žalovaného trval, a to i v srpnu 2016. V řízení bylo prokázáno z výplatnic, ze závěrů Inspektorátu práce, výpisu z účtu, že žalobci byla ze strany žalovaného vyplácena mzda, a to za období od ledna 2016 až do července 2016 v hrubé výši 39 000 Kč. Dále bylo prokázáno, že za měsíc srpen 2016 mu nebyla mzda vyplacena, když vyplacení této mzdy nebylo nijak odůvodněno. Pokud žalovaný tvrdil, že uvedeným rozsudkem OS v Olomouci pod sp. zn. spisová značka mělo dojít k jiným účelům než vyřešení sporného vztahu zaměstnance a zaměstnavatele, neboť zde žádný spor neexistoval a jeho účelem bylo obejít závěry soudů ve dříve rozhodnutých věcech pod sp. zn. spisová značka a spisová značka a pokusit se cestou rozsudku pro uznání získat rozhodnutí, které by odpovídalo názorům žalobce a pana jméno FO ohledně nepřetržité existence jejich pracovního poměru k družstvu a které by bylo pro soudy při dalším řešení družstevní agendy závazné. Žalovaný považuje tento rozsudek pro uznání za zcela účelový a vytvořený na základě dohody pana jméno FO a Ing. jméno FO. K tomuto tvrzení je nutno uvést a opětovně odkázat na rozhodnutí NS, který rozsudek OS v Olomouci (byť se týkal jméno FO, nicméně rozsudkem se stejným obsahem bylo rozhodnuto i ve věci žalobce) bral jako rozhodný rozsudek ohledně trvání pracovního poměru žalobce u žalovaného. Dle tohoto rozhodnutí vázáni právním názorem NS ČR pak rozhodovaly v dalších řízeních i KS v adresa – pobočka v Olomouci, a VS v Olomouci. Ostatně toto rozhodnutí zůstalo v právní moci i poté, kdy žalovaný podal žalobu na obnovu řízení ve věci spisová značka, když o této věci bylo pravomocně rozhodnuto tak, že soud obnovu řízení v této věci zamítl. Řízení bylo kvůli tomu přerušeno. Bylo tedy prokázáno z pracovní smlouvy ze dne datum s druhem práce vedoucí podniku družstva, když pracovní poměr byl uzavřen na dobu neurčitou, a to od datum, když tento pracovní poměr nebyl žádným způsobem ukončen, tento nadále trval a bylo prokázáno, že z této pracovní smlouvy vycházel i Inspektorát práce, který konstatoval, že za dobu od srpna 2016 nebyla žalobci vyplácena mzda, došlo k překážkám na straně zaměstnavatele a žalobci náležela náhrada ve výši průměrného výdělku. Průměrný výdělek byl pak dle názoru soudu prokázán z výplatnic za leden 2016 až červenec 2016 a z výpisu z účtu žalobce, který odpovídá tvrzením žalobce uvedených v žalobě.

17. K ostatním provedeným důkazům, zejména ze spisu spisová značka, které nebyly uvedeny v odůvodnění, soud nepřihlížel, když je dle názoru soudu nutno vycházet z toho, jak bylo rozhodováno soudy po rozhodnutí NS ČR ve vztahu k pracovnímu poměru žalobce (potažmo jméno FO).

18. Podle § 208 z. p., nemohl-li zaměstnanec konat práci pro jiné překážky na straně zaměstnavatele, než jsou uvedeny v § 207, přísluší mu náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku; to neplatí, bylo-li uplatněno konto pracovní doby (§ 86 a 87).

19. Ve vztahu k právnímu hodnocení hodnotil soud shora citované zákonné ustanovení na základě provedených důkazů a dospěl k závěru, že žaloba žalobce je důvodná. V daném řízení bylo prokázáno, že pracovní poměr žalobce u žalovaného trval i v měsíci srpnu 2016, a to s ohledem na uzavřenou pracovní smlouvu ze dne datum, kde byla uzavřena pracovní smlouva, kde žalobce měl pracovat ve funkci vedoucího podniku družstva. Předmětná pracovní smlouva splňuje veškeré náležitosti, je v ní uveden den nástupu do práce, tj. datum, ale zejména je tam uvedeno, že pracovní poměr byl uzavřen na dobu neurčitou. V řízení nebyly tvrzeny ani žádné skutečnosti a předloženy důkazy o tom, že by měl pracovní poměr uzavřený podle této pracovní smlouvy nějakým způsobem skončit. Pokud žalovaný tvrdil, že pracovní poměr měl skončit podle pracovní smlouvy ze dne datum, kdy byla uzavřena smlouva na dobu určitou do datum, není v této pracovní smlouvě uvedeno, že by měla nějakým způsobem nahrazovat anebo rušit pracovní smlouvu uzavřenou mezi účastníky dne datum. Dále je nutno odkázat na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR, které byly v řízení konstatovány ve vztahu k pracovnímu poměru jméno FO, které je možno vztáhnout i na pracovní poměr žalobce, a s odkazem na rozsudek Okresního soudu v Olomouci, č. j. spisová značka, ze dne datum je pak nutno uvést a setrvat na tom, že pracovní poměr žalobce u žalovaného neskončil k datum, jak tvrdil žalovaný ve své obraně. Ke stejnému závěru, tedy, že pracovní poměr neskončil, dospěl také Inspektorát práce, jak vyplývá z informace o výsledku kontroly ze dne datum. Pokud tedy žalovaný nepřiděloval žalobci v měsíci srpnu 2016 žádnou práci, došlo ke vzniku překážek na straně žalovaného jako zaměstnavatele. Tento veden nesprávnou úvahou o skončení pracovního poměru, žalobci nepřiděloval práci a nezaplatil mu za měsíc srpen 2016 náhradu mzdy, která mu příslušela podle shora citovaného zákonného ustanovení. V této souvislosti lze poukázat na rozhodnutí NS ČR ve věci sp. zn. 21 Cdo 90/2001, v němž jmenovaný soud mj. uvedl: „Skutečnost, že zaměstnavatel neplní povinnost přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy (např. proto, že podle jeho mylného názoru pracovní poměr skončil), má za následek, že ani zaměstnanec nemůže, podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy“.

20. Ve vztahu k výši nároku pak ze shora citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že v případě překážek v práci na straně zaměstnavatele náleží zaměstnanci náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Žalobce v žalobě tvrdil, že mu byla stanovena základní mzda ve vši 20 000 Kč a k tomu měsíční prémie ve výši 19 000 Kč. Tato skutečnost byla prokázána z výplatnic, které vystavil žalovaný žalobci za období ledna 2016 až července 2016. Hrubý příjem za toto období podle těchto výplatnic tedy činil 39 000 Kč. Podle názoru soudu, pokud by postupoval soud podle ustanovení o průměrném výdělku a vypočítával by průměrný hrubý měsíční výdělek podle § 356 odst. 2 z. p., má soud za to, že by žalobci náležel průměrný výdělek nejméně ve výši tak, jak byl uplatněn, tedy ve výši 39 000 Kč. Proto soud nárok ve výši 39 000 Kč jako náhradu mzdy za měsíc srpen 2016 žalobci přiznal.

21. Splatnost pak dle názoru soudu nastala k datum, a to s ohledem na ustanovení čl. 5 odst. 3 pracovní smlouvy ze dne datum, kde je uvedeno, že mzda se vyplácí zaměstnanci na jím označený účet u peněžního ústavu, vždy nejpozději do 12. dne kalendářního měsíce následujícího. Z předloženého výpisu z účtu žalobce pak vyplývá, že mzda byla k 12. dni vyplácena. Od datum je tedy žalovaný v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 31 440,60 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 950 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 39 000 Kč sestávající z částky 2 660 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne datum, z částky 1 330 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne datum, z částky 2 660 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne datum, z částky 2 660 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne datum, z částky 1 330 Kč za účast při jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí dle § 11 odst. 2 písm. f) a. t. ze dne datum, z částky 1 330 Kč za odvolání proti rozhodnutí, které není rozhodnutím ve věci samé, a vyjádření k takovému odvolání dle § 11 odst. 2 písm. c) a. t. ze dne datum, z částky 2 660 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne datum, z částky 2 660 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne datum a z částky 2 660 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne datum včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., cestovní náhrada v celkové výši 1 572,40 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 459,60 Kč za 50 ujetých km v částce 259,60 Kč (32,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 463/2017 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4 l/100 km a 4 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 463/2017 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 556,40 Kč za 50 ujetých km v částce 356,40 Kč (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 556,40 Kč za 50 ujetých km v částce 356,40 Kč (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 24 372,40 Kč ve výši 5 118,20 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.