16 C 348/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. Liborem Brokešem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 24 135 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně, aby jí byl žalovaný povinen zaplatit částku 6 000 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 21 000 Kč od 20. 3. 2023 do zaplacení, částku 3 135 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 646,14 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 135 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 14. 11. 2022 smlouvu o úvěru prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry, výši požadovaného úvěru, dobu splatnosti úvěru. Následně vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje. Dále uvedl heslo pro přístup k jeho uživatelskému profilu. Registrace a vstup do uživatelského účtu byly podmíněny souhlasem žalovaného se smluvní dokumentací, kterou žalovaný odsouhlasil zaškrtnutím příslušného pole formulářů s odkazy na smluvní dokumentaci. Žalovaný dokončil registraci zadáním pětimístného verifikačního SMS do žádosti o úvěru. K ověření uvedených údajů byl žalovaný povinen poskytnout žalobkyni fotokopii svého dokladu totožnosti. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu, jenž je označena jako ověřovací platba za účelem ověření totožnosti a majitele bankovního účtu. K ověření výše příjmu žalovaný poskytl žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní lístky. Žalovaný byl dále lustrován ve veřejně dostupných databázích. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného a byla mu schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Dle odst. [číslo] smlouvy o spotřebitelském úvěru byla smlouva podepsána prostřednictvím pětimístného verifikačního SMS kódu. Žalovaný výše uvedenými kroky dne 14. 11. 2022 uzavřel s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo], (dále jen“ smlouva“), na jejímž základě mu poskytla úvěr ve výši 15 000 Kč, a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se dle smlouvy zavázal žalobkyni zaplatit smluvní úrok ve výši 40 % p.m. z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Jistinu měl podle smlouvy splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 14. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo z části kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru. V poslední upomínce ze dne 16. 3. 2023 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 19. 3. 2023 a vyzván k jeho úhradě. Od 20. 3. 2023 se dostal do prodlení s úhradou celého úvěru. Přes upomínky dluh neuhradil. Žalobkyně požaduje pohledávku v celkové výši 21 000 Kč skládající se z nesplacené části jistiny ve výši 15 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 40 % p.m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 6 000 Kč, nejpozději splatných dne 19. 3. 2023, vše se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru. V případě, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla dlužná částka převedena. Dále žalobkyně požadovala podle smlouvy smluvní pokutu 0,1 % p.d. z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Prodlení žalovaného nastalo 13. 9. 2023 a žalobkyně požaduje smluvní pokutu od doby prodlení 20. 3. 2023 do data odeslání předžalobní výzvy 15. 10. 2023. Kapitalizovaná výše smluvní pokuty činí 3 135 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se nedostavil.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené mezi účastníky dne 14. 11. 2022 bylo prokázáno, že měla být uzavřena smlouva, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový limit 20 000 Kč, když v řízení nebyla předložena smlouva, ze které by bylo zjištěno, že smlouva ze strany žalovaného by byla nějakým způsobem podepsána, když ze smlouvy nevyplývá ani to, že by měla být podepsána prostřednictvím verifikačního SMS kódu.

4. Z potvrzení o platbě bylo prokázáno, že dne 11. 11. 2022 potvrdila [právnická osoba], že na účtu [bankovní účet] byla zúčtována platba 0,10 Kč, a to z účtu [číslo], [variabilní symbol]. Z potvrzení o platbě [právnická osoba], bylo zjištěno, že dne 14. 11. 2022 byla na účtu [bankovní účet], účtu žalobkyně zúčtována platba ve výši 15 000 Kč na účet [bankovní účet], [variabilní symbol].

5. Z účtu žalovaného, tedy z výpisu za období od 14. 6. 2022 do 11. 11. 2022, byly zjištěny příjmy a výdaje a pohyb na tomto účtu.

6. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

7. Mezi žalobkyní a žalovaným měla být uzavřena smlouva, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový limit 20 000 Kč, když v řízení nebyla předložena smlouva, ze které by bylo zjištěno, že smlouva ze strany žalovaného by byla nějakým způsobem podepsána, když ze smlouvy nevyplývá ani to, že by měla být podepsána prostřednictvím verifikačního SMS kódu.

8. Z potvrzení o platbě bylo prokázáno, že dne 11. 11. 2022 potvrdila [právnická osoba], že na účtu [bankovní účet] byla zúčtována platba 0,10 Kč, a to z účtu [bankovní účet], [variabilní symbol]. Z potvrzení o platbě [právnická osoba] bylo zjištěno, že dne 14. 11. 2022 byla na účtu [bankovní účet], účtu žalobkyně zúčtována platba ve výši 15 000 Kč na účet [bankovní účet], [variabilní symbol].

9. K ostatním důkazům soud nepřihlížel s ohledem na zjištěnou neplatnost smlouvy o úvěru.

10. Podle § 2395, zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2398 odst. 1, občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

12. Podle § 2399 odst. 1, občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.

13. Podle § 2048, občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

14. Podle § 2 odst. 1, zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1, zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2, zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1, zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Podle ustálené judikatury věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. To stejné platí rovněž pro výdaje dlužníka. V posuzované věci žalobkyně neprokázala, že posoudila řádně úvěruschopnost žalovaného, když žalobkyně sice tvrdila, že provedla lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databázích, nicméně toto nijak neprokázala. V tomto směru předložila toliko výpis z účtu žalovaného, nicméně nijak se nezabývala zkoumáním jeho výdajů, což je podmínkou řádného posouzení úvěruschopnosti. Z jednání soudu se žalobkyně omluvila a sama se tak zbavila možnosti být poučena dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení k prověření úvěruschopnosti žalovaného a k označení důkazů k jejich prokázání. Žalobkyně tak nedostála své povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a je nutné posoudit smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou jako absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1, zákona č. 257/2016 Sb.

19. Současně je zde dán i další důvod absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy dle ustanovení § 39 o. z., neboť ujednání o výši úroků je zjevně v rozporu s dobrými mravy. Dle judikatury Nejvyššího soudu je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, sp. zn. 33 Odo 236/2005 či sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 lze připustit, že u půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto – v závislosti na okolnostech konkrétního případu – nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Ujednání o takto vysokém úroku (hrubě odporujícímu dobrým mravům) je neplatné absolutně. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 je odporující dobrým mravům úrok téměř čtyřnásobně přesahující horní hranici obvyklé úrokové míry. S ohledem na výše citovanou judikaturu je dle soudu nutné ujednání o úroku 40 % p. m. posoudit jako ujednání zjevně rozporné s dobrými mravy a smlouvu jako absolutně neplatnou.

20. Soud proto žalobkyni přiznal nárok na zaplacení jistiny, v ostatním rozsahu žalobu zamítl, a to včetně žádaného úroku z prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 646,14 Kč, přičemž tato částka představuje 24,3 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 62,15 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 37,85 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 207 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 24 135 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.