16 C 358/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. Liborem Brokešem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 30 174,44 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 459,35 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně, aby jí žalovaná byla povinna zaplatit částku 27 715,09 Kč s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 11 661,34 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, úrok 11,75 % ročně z částky 11 661,34 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 30 174,44 Kč s příslušenstvím. Částka představuje jistinu ve výši 11 661,34 Kč, poplatky za poskytnutí a správu úvěru ve výši 6 565,47 Kč, kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 9 547,63 Kč, sankčních poplatků ve výši 2 400 Kč. Žalobkyně tvrdila, že dne 28. 1. 2022 uzavřela se společností [právnická osoba] postupní smlouvu, na základě které došlo k postoupení žalované pohledávky za žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 18. 9. 2019 smlouvu [číslo] na základě které poskytla žalované zápůjčku v hotovosti ve výši 20 000 Kč. Na základě této smlouvy vznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni zápůjčku ve výši 20 000 Kč, úplatu za poskytnutí zápůjčky ve výši 16 259 Kč jako předem vyčíslený a neměnný poplatek. Dále měla žalovaná zaplatit úrok za zápůjční úrokovou sazbu ve výši 29 % ročně, částku za zpracování, doručení a flexibilní splácení částku za administrativní činnosti a komfortní splácení, když celková částka, kterou se žalovaný zavázal zaplatit činila 36 259 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila schopnost žalované splácet poskytnutou zápůjčku. Žalovaná se ve smlouvě zavázala uhradit částku 36 259 Kč v 18měsíčních splátkách po 2 0151 Kč s tím, že poslední splátka měla činit 2 004 Kč. Žalovaná na předmětnou smlouvu uhradila částku 17 540,65 Kč. Žalovaná neplnila svou povinnost řádně a včas hradit splátky úvěru. Žalované proto byla vyměřena smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z hodnoty dlužných splátek, takto celkově žalobkyně požaduje zaplacení částky 9 547,44 Kč jako smluvní pokuty, kapitalizovanou ke dni 1. 2. 2022. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 21. 12. 2020. Žalovaná dosud na zbylý dluh ničeho neuhradila.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení byl zcela pasivní. Žalobkyně ani žalovaný se nedostavili k jednání soudu, čímž se zbavili práva být poučení ve smyslu ustanovení § 118a o. s. ř.

3. Okresní soud v Olomouci provedl dokazování a z předžalobní výzvy ze dne 21. 12. 2020 bylo zjištěno, že touto výzvou právní zástupce žalobkyně vyzývá žalovanou k zaplacení částky 38 073,87 Kč.

4. Z listiny označené jako Oznámení o postoupení pohledávky a smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 28. 1. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná pohledávka za žalovanou byla postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. Toto postoupení bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 1. 2. 2022.

5. Z listiny označené jako„ Smlouva o zápůjčce – Zelená v hotovosti“ ze dne 18. 9. 2019 bylo zjištěno, že uvedeného dne žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně podepsali listinu, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala za tuto půjčku zaplatit poplatek ve výši 16 259 Kč. Poplatek je dle smlouvy vypočten jako součet úroků ve výši 4 901 Kč, částka za zpracování spotřebitelského úvěru 6 952 Kč, částka za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 4 406 Kč. Žalovaná se zavázala předmětnou zápůjčku v celkové výši 36 259 Kč vrátit v 18měsíčních splátkách po 2 0151 Kč s tím, že poslední splátka měla činit 2 004 Kč. Zároveň podpisem stvrdila, že jí byla částka 20 000 Kč poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy, tj. dne 18. 9. 2019.

6. Z listiny označené jako Standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalované tímto dokumentem poskytla informace o spotřebitelském úvěru, zejména, že bude poskytnut úvěr v celkové výši 20 000 Kč, který bude splácet v 18měsíčních splátkách. Zároveň uhradí zaplatit poplatek ve výši 16 259 Kč. Poplatek je dle smlouvy vypočten jako součet úroků ve výši 4 901 Kč, částka za zpracování spotřebitelského úvěru 6 952 Kč, částka za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 4 406 Kč. Celková částka, kterou byla povinna zaplatit, činí 36 259 Kč Smluvní úroková sazba, která se na smlouvu o spotřebitelském úvěru vztahuje, činí 29 % ročně a roční procentní sazba nákladů tak činí částku 1 299 %.

7. Z listiny označené jako zákaznická karta bylo zjištěno, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uvedla, že je svobodná, má základní vzdělání. Pokud jde o druh bydlení, uvedla, že je nájemník. Má vyživovací povinnost ke dvěma dětem. Je zaměstnána jako provozní pracovník u [právnická osoba] [jméno] a její pravidelná čistá mzda činí 13 562 Kč. Další čisté příjmy domácnosti činí 13 000 Kč. Uvedla, že má dále výdaje 8 000 Kč.

8. Po takto provedeném dokazování byl zjištěn tento skutkový stav. Dne 28. 1. 2022 došlo k postoupení žalované pohledávky ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 10. 2. 2022. Ze smlouvy ze dne 18. 9. 2019 bylo zjištěno, že uvedeného dne žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně podepsali listinu, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala za tuto půjčku zaplatit poplatek ve výši 16 259 Kč. Poplatek je dle smlouvy vypočten jako součet úroků ve výši 4 901 Kč, částka za zpracování spotřebitelského úvěru 6 952 Kč, částka za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 4 406 Kč. Žalovaná se zavázala předmětnou zápůjčku v celkové výši 36 259 Kč vrátit v 18měsíčních splátkách po 2 0151 Kč s tím, že poslední splátka měla činit 2 004 Kč. Zároveň podpisem stvrdila, že jí byla částka 20 000 Kč poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy, tj. dne 18. 9. 2019. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované na základě informací sdělených žalovanou, že je svobodná, má základní vzdělání. Pokud jde o druh bydlení, uvedla, že je nájemník. Má vyživovací povinnost ke dvěma dětem. Je zaměstnána jako provozní pracovník u [právnická osoba] [jméno] a její pravidelná čistá mzda činí 13 562 Kč. Další čisté příjmy domácnosti činí 13 000 Kč. Uvedla, že má dále výdaje 8 000 Kč. Žádné dokumenty, které by právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala nebyly soudu ani doloženy. Žalovaná na svůj dluh uhradila částku 17 540,65 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k úhradě dlužné částky.

9. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

11. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

12. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

13. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

14. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

15. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Ve smlouvě o úvěru je uvedena pevná úroková sazba 29%, avšak i povinnost platit další poplatky, výsledná RPSN činí 160,46 %. Proto je nutno na oba úvěry nahlížet jako na úvěry úročené celkovou sazbou RPSN, tj. sazbou 160,46 % ročně. RPSN je důležitý srovnávací ukazatel nákladovosti spotřebitelského úvěru, který zahrnuje všechny náklady spotřebitelského úvěru (placené průběžně i jednorázově) a přepočítá je na hodnotu vyjádřenou procentem za rok z celkové výše úvěru. Oproti běžně udávané úrokové sazbě zahrnuje ukazatel RPSN i jednorázové poplatky (např. za uzavření smlouvy), poplatky za vedení platebního účtu nebo sjednané pojištění (jimiž věřitel podmiňuje snížení úrokové sazby). Ukazatel je jednotně a povinně vypočítáván na celém území Evropské unie, což má umožnit jednoduché cenové srovnání různých nabídek úvěrů. K výpočtu RPSN je vhodné používat webové kalkulátory (např. kalkulátor Finančního arbitra).

19. Soud neprováděl přepočet správnosti výpočtu RPSN uvedené ve smlouvě o úvěru, když dále dospěl při sazbě RPSN 1 299% k následujícím závěrům. Úrok přesahující výši akceptovanou ještě obecně závěry soudních rozhodnutí (například rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3308/16 ze dne 19. 1. 2017) z důvodů tam rozebraných vyšším než 60% ročně je úrokem tzv. lichevním, v soukromoprávních vztazích při ochraně spotřebitele nepřípustným, naplňujícím hypotézu právní normy § 1796 o. z. Takový úrok zakládá hrubý nepoměr mezi právy a povinnostmi stran smlouvy, dokonce jde o jeden ze znaků skutkové podstaty trestného činu dle § 253 odst. 1 tr. zák. (srov. například již rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 1282/2004 ze dne 12. 1. 2005), proto nelze smlouvu o úvěru právně posoudit jinak než jako neplatnou, a to opět pro rozpor se zákonem. Takové smluvní ujednání nemůže požívat ochrany práva podle norem práva soukromého. Dále vykazuje zásadní rozpor s požadavkem, aby výkon práv a povinností v soukromoprávních vztazích nebyl v rozporu s dobrými mravy.

20. Soud posuzoval, zda byly splněny všechny podmínky shora citovaných zákonných ustanovení. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy, na základě které měla žalobkyně poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit v pravidelných měsíčních splátkách. Byl dohodnut poplatek za poskytnutí úvěru. Žalobkyně neprokázala, že by prověřovala úvěruschopnost žalované, a s ohledem na toto ustanovení je tedy smlouva neplatná. Žalobkyně předložila kartu zákazníka, kde byly ze strany žalované uvedeny skutečnosti, které se týkaly jejích příjmů, výdajů, dosaženého vzdělání apod. Ze strany žalobkyně však nebylo doloženo, že by předchůdkyně žalobkyně nějakým způsobem tyto skutečnosti prověřovala. Nebyly k tomu předloženy ani žádné doklady. Protože předchůdkyně žalobkyně nesplnila svoji zákonnou povinnost, nebyla smlouva uzavřena platně. Žalovaná je pak povinna podle shora citovaných zákonných ustanovení vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu. Soud tedy stanovil žalovanému povinnost zaplatit jistinu ve výši 2 459,35 jako nesplacenou jistinu. Ve zbytku pak žalobu zamítl.

21. Soud nepřiznal ani nárok na úrok z prodlení, když v tomto směru lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, který v právní větě uvedl:„ Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).“ 22. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaná byla ve sporu převážně úspěšná a vzniklo jí proto právo na náhradu nákladů řízení. Podle obsahu spisu však žalované žádné náklady nevznikly, proto soud dospěl k závěru, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.