16 C 46/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. Liborem Brokešem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 53 360 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba žalobkyně, aby jí žalovaný byl povinen zaplatit částku 53 360 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 34 360 Kč od 29. 7. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 053,83 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 72 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svojí žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 8. 12. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 53 360 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 10. 6. 2018 uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba], [IČO] smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy byla žalovanému v hotovosti poskytnuta jistina 38 000 Kč, kterou převzal při podpisu smlouvy, což potvrdil vlastnoručním podpisem. Spolu s jistinou úvěru se zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 32 680 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za zprávu úvěru, poplatku za uzavření smlouvy a poplatku za hotovostní inkaso splátek. Jednorázový administrativní poplatek byl uhrazen při uzavření smlouvy a žalovanému zbývalo zaplatit částku ve výši 70 680 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách ve výši 5 048,57 Kč, když první splátka byla splatná v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, v němž byla smlouva uzavřena. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost úvěru pak připadla na den 10. 8. 2019 Smlouva byla uzavřena na základě žalovaným vyplněné žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, do které žalovaný uvedl základní údaje o své osobě a dále pak okolnosti vypovídající o jeho finanční situaci, jakými jsou údaje o zaměstnání, ostatní finanční závazcích, výši měsíčních příjmů, výši měsíčních výdajů a požadovanou výši úvěru. Na dokumentu jsou vyznačeny listiny či doklady, které byly žalovaným předloženy k posouzení jeho bonity a úvěruschopnosti. Žalovaný sjednanou částku nehradil řádně a včas. Uhradil částku ve výši 36 320 Kč, která odpovídá 7 řádně uhrazeným splátkám. Na poskytnutou jistinu byla alokována částka ve výši 3 640 Kč, na sjednané příslušenství částka 32 680 Kč. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou částky 34 360 Kč představující zůstatek jistiny. Ke sni splatnosti nebyl dluh uhrazen a v důsledku prodlení žalovaného vznikl původnímu věřiteli nárok na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu původního věřitele tvořená divizí spotřebitelských úvěrů převedena na společnost [právnická osoba], [IČO]. V důsledku koupě části závodu se tak věřitelem pohledávky evidované za žalovaným stala uvedená společnost. Dne 4. 4. 2022 byla mezi touto společností a žalobkyní uzavřena rámcová smlouva o postoupení pohledávek ve znění pozdějších dodatků. Na základě této smlouvy pak došlo dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 7. 2022 k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 4. 8. 2022. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení částku 66 680,78 Kč. V řízení žalobkyně uplatňuje nesplacenou jistinu ve výši 34 360 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 10 053,83 Kč od 11. 8. 2019 do 14. 7. 2022 z částky 34 360 Kč, účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 72 Kč a smluvní pokutu ve výši 19 000 Kč. Žalovaný byl vyzván k uhrazení dlužné částky a žalobkyně také požaduje částku 72 Kč jako náklady mimosoudního vymáhání pohledávky.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se nedostavil.

3. Okresní soud v Olomouci provedl dokazování a má prokázáno z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 10. 6. 2018, že žalovaný žádal o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 38 000 Kč na dobu splácení 14 měsíců. Uvedl, že je v zaměstnaneckém poměru, je svobodný. Uvedl, že bydlí u babičky. Dále uvedl, že je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] jako dělník, má pracovní smlouvu na dobu neurčitou. Uvedl, že má příjem ze závislé činnosti 7 484 Kč. Další příjmy má z brigády ve výši 1 870 Kč. Dále byly uvedeny příjmy babičky a bratra s tím, že žalovaný uvedl, že má průměrné měsíční příjmy ve výši 9 354 Kč Náklady na stravování 500 Kč, průměrné měsíční výdaje 500 Kč, průměrné měsíční výdaje celé domácnosti 500 Kč. K příjmům předložil výplatní pásku a čestné prohlášení a k výdajům také čestné prohlášení.

4. Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi společností [právnická osoba] ze dne 10. 6. 2018 bylo prokázáno, že předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo]. Bylo dohodnuto, že dlužník zaplatí poplatek za uzavření smlouvy ve výši 1 520 Kč, dále poplatek za zprávu úvěru ve výši 8 360 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek v celkové výši 12 160 Kč. Předchůdkyně žalobkyně tedy poskytla jistinu 38 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal zaplatit celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 32 680 Kč, celkovou dlužnou částku, kterou má tedy spotřebitel zaplatit, tato činila 70 680 Kč. Žalovaný měl tyto částky uhradit v pravidelných 14 měsíčních splátkách ve výši 4 940 Kč, když každá splátka byla splatná 10. dne v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. RPNS činila 212,32 %. Dále byly dohodnuty další částky, které vznikly v případě prodlení. Z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovaný si bral úvěr v částce 38 000 Kč, který měl zaplatit ve 14 měsíčních splátkách ve výši 4 940 Kč, celková částka činila 70 680 Kč, RPNS činilo 212 032 Kč s tím, že úvěr byl poskytnut za poplatek ve výši 8 360 Kč, za poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 12 260 Kč a za poplatek za uzavření smlouvy ve výši 1 520 Kč.

5. Z notářského zápisu ze dne 27. 9. 2018 bylo zjištěno, že účastníci, a to [právnická osoba] [anonymizováno], x [právnická osoba] jako prodávající a společnost [právnická osoba] jako kupující, uzavřely smlouvu o prodeji části závodu. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] jako postupitel postoupila žalovanému portfolio pohledávek vzniklých z úvěrových smluv. Smlouva byla uzavřena dne 4. 4. 2022. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 7. 2022 bylo zjištěno, že byla postoupena pohledávka žalovaného na žalobkyni.

6. Z výplatní pásky žalovaného za leden 2018 bylo zjištěno, že tento měl příjem 8 194 Kč na výkon rozhodnutí byla placena částka 5 894 Kč, když celkem měl hrubou mzdu 19 623 Kč a čistou mzdu 15 588 Kč. Za březen 2018 bylo zjištěno, že tento měl hrubou mzdu 5 963 Kč, čistou mzdu 5 306 Kč a dávky za pracovní neschopnost 3 019 Kč. Na výkon rozhodnutí byla strhávána částka 1 400 Kč. Z výplatní pásky za duben 2018 bylo zjištěno, že tento měl hrubou mzdu 17 383 Kč, čistou mzdu 14 045 Kč, na účet mu byla zaslána částka 7 333 Kč a na výkon rozhodnutí částka 5 212 Kč. Z credit scoringu ze dne 10. 6. 2018 bylo zjištěno, že bylo posuzováno, zda žadateli lze poskytnout úvěr a dospělo se k závěru, že je možno mu poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 38 000 Kč s měsíční splátkou 4 940 Kč. Z finanční analýzy pak bylo zjištěno, že byla zjištěna výše měsíčního příjmu žadatele 9 354 Kč, výše měsíční výdajů žadatele 500 Kč, minimální měsíční výdaje žadatele 3 000 Kč, rezerva na neočekávané výdaje 1 000 Kč a měsíční volné finanční zdroje 5 354 Kč. Bylo konstatováno, že žadateli lze poskytnout úvěr s maximální výši měsíční splátky 5 354 Kč.

7. Po takto provedeném dokazování byl zjištěn tento skutkový stav. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, za základě které žalobkyně půjčila žalovanému částku 38 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu s dalšími poplatky v celkové výši 70 680 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 5 048,57 Kč, když dluh měl uhradit ve 14 těchto splátkách. Žalovaný dluh řádně uhradil, zaplatil pouze částku 36 320 Kč. Poté původní žalobkyně přistoupila k vymáhání pohledávky a dále požadovala další částky uvedené ve smlouvě. Nejdříve došlo k prodeji části závodu na společnost [právnická osoba] a poté byla na základě smlouvy o postoupení pohledávky dne 28. 7. 2022 postoupena pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně uplatňuje nesplacenou jistinu ve výši 34 360 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 10 053,83 Kč od 11. 8. 2019 do 14. 7. 2022 z částky 34 360 Kč, účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 72 Kč a smluvní pokutu ve výši 19 000 Kč. Žalovaný byl vyzván k uhrazení dlužné částky a žalobkyně také požaduje částku 72 Kč jako náklady mimosoudního vymáhání pohledávky. Ve vztahu k úvěruschopnosti uvedla žalobkyně, že tato byla posuzována dle podkladů, které předložil žalovaný spolu s žádostí o poskytnutí úvěru, když zde byly předloženy výplatní pásky a dále, že vyhodnocení provedla podle tzv. credit scoringu.

8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

10. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

11. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

12. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

13. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

14. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Soud posuzoval, zda byly splněny všechny podmínky shora citovaných zákonných ustanovení. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy, na základě které měla žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 38 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 10. 8. 2019 navýšena na celkovou částku 70 680 Kč. Byl dohodnut poplatek za poskytnutí úvěru. Žalobkyně přes výzvu neprokázala, že by prověřovala úvěruschopnost žalovaného, a s ohledem na toto ustanovení je tedy smlouva neplatná. Žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že úvěruschopnost byla posuzována v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, dále podle dokladů předložených ze strany žalovaného, poté provedla finanční analýzu a dospěla k závěru, že je možno úvěr žalovanému poskytnout. Dle názoru soud však finanční analýza, ani credit scoring nevycházejí z konkrétních údajů uvedených na výplatní pásce. Ze strany žalovaného nebyly předloženy žádné doklady o jeho nákladech, když předchůdkyně žalobkyně se spokojila pouze s čestným prohlášením žalovaného. Nicméně z výplatních pásek, které byly předchůdkyní žalobkyně předloženy, vyplývá, že průměrný příjem podle těchto pásek není 9 354 Kč, jak uvádí finanční analýza žalovaného, ale průměr činí 7 484 Kč, jak bylo zjištěno z předložených výplatních lístků. Na výplatních lístcích je také uvedeno, že vůči žalovanému je veden výkon rozhodnutí, kdy v měsíci lednu 2018 činila částka, která se na výkon rozhodnutí platila 5 894 Kč v měsíci březnu 2018 1 400 Kč a v měsíci dubnu 2018 5 212 Kč. Předchůdkyně žalobkyně však tyto skutečnosti žádným způsobem ve finanční analýze nezohlednila. Neprovedla tedy řádně posouzení úvěruschopnosti a smlouva nebyla uzavřena platně. Žalovaný je pak povinen podle shora citovaných zákonných ustanovení vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu. Dle názoru soudu žalovaný jistinu zaplatil, když částečně na smlouvu o úvěru plnil, proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

18. Soud nepřiznal ani nárok na úrok z prodlení, když v tomto směru lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, který v právní větě uvedl:„ Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).“ 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalovanému, který byl ve sporu plně úspěšný podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly.