17 C 12/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Daduovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 7 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 500 Kč od 28. 4. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 500 Kč od 11. 7. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 500 Kč od 17. 8. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 815 Kč k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 21. 5. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 7 500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že ve dnech 18. 4. 2020, 1. 7. 2020 a 7. 8. 2020 byl žalovaný převezen do záchytné stanice žalobkyně, kde mu bylo poskytnuto nezbytné vyšetření, ošetření a následný pobyt ve smyslu zákona č. 373/2011 Sb. Za tyto úkony vyúčtovala žalobkyně žalovanému náklady ve výši 7 500 Kč (3 x 2 500 Kč). Žalovaný uznal svůj dluh co do důvodu a výše, s povinností zaplatit jej do 8 dnů, tj. je do 27. 4. 2020, 10. 7. 2020 a 16. 8. 2020. Žalovaný však dlužné částky ve lhůtě splatnosti žalobkyni neuhradil. Žalovanému byly zaslány písemné výzvy k úhradě dluhu dne 29. 9. 2020, 24. 11. 2020 a 28. 1. 2021 Ani přes tuto skutečnost však žalovaný neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval.

3. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání pouze na základě listinných důkazů předložených účastníky řízení, když tito s takovýmto postupem souhlasili, resp. v soudem poskytnuté lhůtě nevyjádřili svůj nesouhlas.

4. Jelikož se v projednávané věci jedná o tzv. bagatelní žalobu, a tudíž proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.

5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný byl ode dne 18. 4. 2020 23:04 hod. do dne 19. 4. 2020 09:12 hod., ode dne 1. 7. 2020 19:05 hod. do dne 2. 7. 2020 08:04 hod a ode dne 7. 8. 2020 20:14 hod. do dne 8. 8. 2020 07:50 hod. z důvodu akutní intoxikace způsobené alkoholem umístěn v protialkoholní záchytné stanici žalobkyně. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému za každý z uvedených záchytů v záchytné stanici částku ve výši 2 500 Kč, která byla splatná do 8 dnů ode dne vystavení vyúčtování, tedy do 27. 4. 2020, 10. 7. 2020 a 16. 8. 2020. Žalovaný svým podpisem vyúčtování za poskytnuté služby (záchyt) současně uznal svůj dluh co do důvodu a v plné výši. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužných částek včetně zákonného úroku z prodlení dopisy ze dne 21. 9. 2020, 23. 11. 2020 a 26. 1. 2021, avšak bez úspěchu.

6. Podle § 89a odst. 1 až 4 násl. zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (dále jen„ zákon č. 373/2011“) protialkoholní a protitoxikomanická záchytná služba (dále jen "záchytná služba") je zdravotní službou poskytovanou osobě, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek. Záchytná služba se poskytuje v protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici (dále jen "záchytná stanice"). Záchytná stanice je zdravotnické zařízení. Záchytná služba zahrnuje vyšetření osoby za účelem zjištění, zda její umístění do záchytné stanice není vyloučeno z důvodů uvedených v § 89b odst. 2 písm. a), a pobyt v záchytné stanici, včetně nezbytné péče směřující k zabránění ohrožení zdraví bezprostředně souvisejícího s akutní intoxikací. Záchytnou službu zajišťuje na svém území kraj v samostatné působnosti.

7. Podle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Pokud byla záchytná služba poskytnuta nezletilé osobě, která není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce.

8. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

10. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je v celém rozsahu důvodná.

11. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl hospitalizován v záchytné stanici žalobkyně ode dne 18. 4. 2020 do 19. 4. 2020, ode dne 1. 7. 2020 do 2. 7. 2020 a ode dne 7. 8. 2020 do 8. 8. 2020. Žalobkyně následně vyúčtovala žalovanému za každý záchyt částku 2 500 Kč. Žalovaný žalobní pohledávku žalobkyně co do důvodu a výše uznal, žalobkyně tedy vznik dluhu ani jeho výši v daném řízení prokazovat nemusela, a proto bylo na žalovaném, aby soudu v řízení tvrdil a prokázal, že dluh splnil, příp. že jeho dluh vůči žalobkyni zanikl jinak. Jelikož žalovaný tuto svou povinnost nesplnil, neboť byl po celou dobu řízení zcela pasivní, soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z jednotlivých dlužných částek, vždy ode dne následujícího po dni splatnosti vystavených vyúčtování za záchyty. Lhůtu k plnění soud stanovil jako obecnou třídenní v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně plně úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 815 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, dále odměna advokáta za pět úkonů právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby, 3 x výzva k úhradě) po 200 Kč v celkové výši 1 000 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, dále 5 režijních paušálů po 100 Kč v celkové výši 500 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH z odměny a náhrad, neboť právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH v celkové výši 315 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobkyně představují částku 2 815 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako obecnou třídenní. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.