17 C 120/2026

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Simonou Kremzerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 29 430 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky částka, částky částka, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši částka a zákonného úroku ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši částka s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovanou uzavřela dne datum smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalované zápůjčku ve výši částka. Poskytnutou zápůjčku se žalovaná zavázala vrátit ve 3 měsíčních splátkách s datem poslední splátky dne datum spolu s poplatkem ve výši částka. Žalovaná dluh ve lhůtě splatnosti nezaplatila, a proto jí vznikla rovněž povinnost uhradit žalobkyni účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením žalované ve výši částka za písemné upomínky odeslané dne datum, datum, datum, datum a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny ve výši částka od datum do datum, která ke dni vyhotovení tohoto návrhu činí částku částka, přičemž byla ponížena částečnou úhradou žalované ve výši částka, tedy na částku částka. Žalobkyně tak požaduje zaplacení částky částka (jistina + poplatek) spolu se zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení ve výši 12,75 % ročně z této částky, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši částka a smluvní pokutu ve výši částka. Žalobkyně žalované zaslala výzvu k úhradě dne datum, žalovaná však na výzvu nereagovala.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporovala.

3. Soud z předložených listinných důkazů učinil následující skutková zjištění: Ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum a z VOP, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne datum prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši částka, kterou se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši částka ve třech splátkách po částka, kdy splatnost první splátky byla třicátý první den od poskytnutí zápůjčky, splatnost druhé splátky šedesátý druhý den a splatnost třetí splátky pak devadesátý třetí den ode dne poskytnutí zápůjčky. Dnem poskytnutí zápůjčky byl den, kdy byly peněžní prostředky odepsány z účtu žalobkyně. Žalobkyně a žalovaná sjednaly, že v případě prodlení žalované s plněním jejích závazků se žalovaná zavazuje uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Žalovaná se zároveň zavázala, že v případě prodlení uhradí účelně vynaložené náklady, které žalobkyni vzniknou v souvislosti s jejím prodlením, za písemnou upomínku byla sjednána částka částka.

4. Z dodatku ke smlouvě o úvěru č. hodnota ze dne datum vyplývá, že splatnost zápůjčky ve výši částka byla prodloužena o 30 dní. Poplatek za prodloužení zápůjčky byl sjednán na částku částka.

5. Z výpisu z běžného účtu žalobkyně č. č. účtu ze dne datum a údaje o provedených platbách vyplývá, že žalobkyně odeslala částku částka dne datum na účet č. č. účtu.

6. Ze sdělení právnická osoba. ze dne datum vyplývá, že účet č. hodnota je vedený na osobu žalované a že na uvedený účet byla dne datum připsána částka částka z účtu č. č. účtu, vedeného na žalobkyni.

7. Z upomínek ze dne datum a datum a opakovaných výzev k úhradě dluhu ze dne datum a datum vyplývá, že žalobkyně vyzvala celkem 4x žalovanou k úhradě dluhu.

8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne datum a z podacího lístku, že žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána dopisem ze dne datum odeslaným doporučeně téhož dne k úhradě dlužné částky do tří dnů.

9. Na základě provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne datum prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši částka, kterou se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši částka ve třech splátkách s datem poslední splátky dne datum. Dodatkem ke smlouvě o úvěru č. hodnota ze dne datum byla splatnost zápůjčky ve výši částka prodloužena o 30 dní. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná na svůj dluh uhradila částku částka. Žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána dopisem ze dne datum odeslaným doporučeně téhož dne k úhradě dlužné částky do tří dnů. Žalobkyně nepředložila žádné důkazy k tomu, že by ověřovala úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru.

10. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Dle ustanovení § 2391 občanského zákoníku má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa splnění. Při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla zápůjčkou dána. Nezáleží na tom, zda její cena mezi tím stoupla nebo klesla.

12. Dle ustanovení § 2392 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věci lepší jakosti, ale téhož druhu.

13. Dle ustanovení § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

14. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

16. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy neprovedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Nejvyšší soud v této souvislosti vyložil, že pokud věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (zde je sice míněn zákon č. 145/2010 Sb., tyto závěry však jsou aplikovatelné i na zákon č. 257/2016 Sb.), tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Ke stejným závěrům pak dospěl i soudní dvůr Evropské Unie ze dne datum ve věci C-449/13 (rozhodnutí dostupné z www.curia.europa.eu), který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. S ohledem na výše uvedené závěry judikatury tedy je pro řádné prověření úvěruschopnosti nezbytné, aby prohlášení dlužníka bylo podepřeno i doklady, není však nezbytné kompletní podložení jednotlivých položek, když lze akceptovat pro běžné životní výdaje (jídlo, hygienické potřeby) uvedení částky životního minima. V daném případě žalobkyně nedoložila ani prohlášení dlužníka, ve kterém by byly uvedeny příjmy a výdaje žalované a nedoložila ani jakékoli doklady, které by prokazovaly, že se žalobkyně před poskytnutím úvěru zabývala výší příjmů a výdajů žalované. Žalobkyně rovněž nedoložila, že by ověřovala, zda žalovaná neměla již vícero půjček od bankovních či nebankovních institucí, a tedy zda skutečně je schopna žalobkyní poskytnutý úvěr bez obtíží splácet.

19. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalované po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohla žalobkyni pravidelně splácet sjednané splátky úvěru. Jinými slovy, posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu.

20. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ust. § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Jak dovodil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne datum, sp. zn. spisová značka, z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy.

21. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně má nárok pouze na uhrazení dlužné jistiny, když s ohledem na neplatnost celé smlouvy nemohlo platně dojít ke sjednání smluvní pokuty, poplatku za poskytnutí zápůjčky ani poplatků za upomínky. Soud tedy zavázal žalovanou k úhradě dlužné jistiny úvěru, tj. částky částka, když žalované byla poskytnuta částka částka a žalovaná žalobkyni uhradila částka. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

22. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba z důvodů již shora uvedených zamítnuta.

23. O náhradě nákladů řízení ve výroku III. pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaná by jakožto převážně procesně úspěšný účastník řízení (úspěch měla v částce částka, částka, částka a 12,75 % ročně z částky částka od datum do rozhodnutí ve věci – tj. částky částka) měla nárok na náhradu nákladů řízení, žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.