17 C 127/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Valentovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 2 489 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 2 489 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 344,04 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 512,61 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 979,63 Kč od 7. 12 2019 do zaplacení a úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 1 979,63 Kč od 7. 12 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu dne 2. 12. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky 2 489 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, uzavřel se žalovanou dne 1. 12. 2015 smlouvu o půjčce číslo jejíž nedílnou součástí byly rovněž Smluvní podmínky. Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřil úvěruschopnost žalované na základě informací požadovaných a získaných od žalovaného, které byly zaznamenány v zákaznické kartě a ověřeny doklady uvedenými v části„ dokumenty k ověření“. Na základě smlouvy o zápůjčce poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované v hotovosti zápůjčku ve výši 4 000 Kč, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit s kapitalizovaným úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 364 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 800 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 200 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala splácet v hotovosti ve 43 týdenních splátkách po 151 Kč. Žalovaná nesplácela řádně a včas, poslední splátku uhradila dne 16. 2. 2018. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. Žalovaná od uzavření smlouvy o půjčce do dne postoupení pohledávky na žalobkyni uhradila celkem částku 4 004 Kč. Žalobkyně požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 1 979,63 Kč, dlužného poplatku ve výši 509,37 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 344,04 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 512,61 Kč a úroku ve výši 20,98 % ročně a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení. Před podáním žaloby vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky.

2. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, právní moc dne 12. 4. 2022, vyslovil svou místní nepříslušnost a postoupil věc Okresnímu soudu v Olomouci jako soudu místně příslušnému.

3. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že ví, o jaký dluh se jednalo, že splátky chodila vybírat jedna paní, která však potom přestala chodit a žalovaná si tak myslela, že už má dluh splacený.

4. Jelikož se v projednávané věci jedná o tzv. bagatelní žalobu, a tudíž proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.

5. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou dne 1. 12. 2015 smlouvu o půjčce, jejíž nedílnou součástí byly i Smluvní podmínky, a na jejímž základě žalované poskytl v hotovosti v den podpisu smlouvy částku 4 000 Kč. Žalovaná se zavázala půjčku splácet v pravidelných týdenních splátkách spolu se sjednaným úrokem a poplatky. Před uzavřením smlouvy žalovaná vyplnila tzv. kartu zákazníka, ve které uvedla své osobní údaje, adresu trvalého pobytu, že bydlela v nájmu a měla dvě nezaopatřené děti. Dále uvedla údaje o svém zaměstnavateli, svůj měsíční příjem ze zaměstnání a měsíční výdaje zahrnující nájemné ve výši 4 000 Kč, výdaje domácnosti ve výši 5 000 Kč a výdaje na telefon ve výši 200 Kč. Údaje měly být podle karty ověřeny občanským průkazem žalované, nájemní smlouvou a výplatními páskami. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 uzavřené mezi právnická osoba, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, což bylo žalované oznámeno dopisem zaslaným dne 7. 1. 2020, v němž byla současně vyzvána k úhradě dlužné částky do 10 dnů ode dne doručení dopisu. Ke dni postoupení pohledávky žalovaná uhradila částku 4 004 Kč. Zástupce žalobkyně zaslal žalované před podáním žaloby výzvu k úhradě dlužné částky.

6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

8. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

9. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

13. Podle § 2 991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2 993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

16. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou smlouvu o zápůjčce. Jelikož žalovaná při uzavírání smlouvy o zápůjčce vystupovala jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 9 zákona č. 145/2010 Sb. měl právní předchůdce žalobkyně jako věřitel (zápůjčitel) povinnost před uzavřením smlouvy o zápůjčce řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele (výpůjčitele), tj. její schopnost zápůjčku splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně v řízení soudu neprokázala, že její právní předchůdce řádným (výše uvedeným) způsobem prověřoval schopnost žalované splácet poskytnutou zápůjčku, neboť soudu předložila pouze tzv. kartu zákazníka obsahující údaje o osobních poměrech žalované a jejích tvrzených příjmech a výdajích. Podle výše citovaných judikatorních závěrů však není takový postup pro splnění povinnosti stanovené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb. dostačující. Nadto žalobkyně soudu nepředložila žádné listiny (doklady), jimiž byly ověřeny údaje uvedené žalovanou v kartě zákazníka, ačkoli je na ně odkazováno. Rovněž žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdce řádně prověřoval zejména výdaje žalované. Právní předchůdce žalobkyně mohl a měl provést např. lustraci žalované ve veřejně dostupných databázích (insolvenční rejstřík, Centrální evidence exekucí, NRKI, BRKI, SOLUS), anebo prověřit výdaje žalované výpisem z jejího bankovního účtu. Žalobkyně však soudu netvrdila ani neprokázala, že by tak její právní předchůdce učinil.

17. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu netvrdila a ani neprokázala, že by před uzavřením smlouvy o zápůjčce její právní předchůdce řádně posoudil úvěruschopnost žalované, tj. schopnost žalované poskytnutou zápůjčku spolu s poplatky žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně zjevně porušil svou povinnost stanovenou v § 9 zákona č. 145/2010 Sb., v důsledku čehož je nutné posoudit smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi právnická osoba, a žalovanou jako absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku.

18. Nároky z neplatné smlouvy o zápůjčce by pak bylo možné vypořádat podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. V řízení bylo nicméně zjištěno, že žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobkyně částku 4 004 Kč, tedy více, než jí bylo na základě neplatné smlouvy poskytnuto. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl, neboť bezdůvodné obohacení na straně žalované již netrvá. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce žalobkyni nevznikl nárok ani na úhradu dlužných poplatků a požadovaného příslušenství.

19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když plně procesně úspěšným účastníkem byla v řízení žalovaná. Jelikož žalované, která by tak měla právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádnému z účastníků řízení se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).