17 C 130/2026

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Simonou Kremzerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 79 764,58 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši , částka, od , datum, do , datum, , náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši , částka, a částku , částka, , se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně žalobou podanou dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že dne , datum, byla uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem na straně jedné a žalovaným jako dlužníkem na straně druhé Smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho žádost a v jeho prospěch finanční prostředky, i postupně a/nebo opakovaně, a to vždy až do výše úvěrového rámce, který byl stanoven na částku , částka, (viz čl. 4.2. smlouvy o úvěru). Žalovaný v jednotlivých tranších dle smlouvy o úvěru fakticky načerpal celkem částku ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal revolvingový úvěr splácet v minimálních měsíčních splátkách ve výši , částka, , splatných vždy do 15. dne kalendářního měsíce. Žalovaný neuhradil minimální splátku, splatnou dne , datum, , proto došlo ke dni , datum, k zesplatnění úvěru. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny ve výši , částka, , kapitalizovaný smluvní úrok v celkové výši , částka, , vypočtený jako 57,99 %, tj. sjednaný smluvní úrok z částky , částka, od , datum, (den následující po dni splatnosti neuhrazené splátky) do , datum, (časová hranice smluvního úroku pro případ prodlení žalovaného podle § 122 odst. 4 ZSÚ), náklady na upomínkování v celkové výši , částka, za upomínku č. , hodnota, a upomínku č. , hodnota, v souladu čl. 5.

4. Smlouvy o úvěru, zákonný úrok z prodlení v odpovídající výši z dlužné částky a náhradu nákladů soudního řízení. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši , částka, . Žalovaný ničeho neuhradil ani přes předžalobní výzvu.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval.

3. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění:- Ze Smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, včetně ověření elektronického podpisu pomocí služby DigiSign.org, předsmluvních informací, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, Smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, na základě, které žalobkyně poskytla žalovanému neúčelový revolvingový úvěr na dobu neurčitou až do úvěrového rámce ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal celkovou výši úvěru vrátit nejpozději do 72 měsíců od okamžiku čerpání poslední tranše úvěru. Mezi účastníky byla sjednána úroková sazba ve výši 57,99 % ročně. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku hradit v pravidelných měsíčních splátkách alespoň ve výši 5 % z částky čerpané a dosud nesplacené jistiny, minimálně však ve výši , částka, měsíčně. Úvěr měl být žalovanému poskytnut na jeho účet č. , č. účtu, . Číslo účtu žalobkyně je zde uvedeno , č. účtu, .- Z přílohy č. , hodnota, Smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , že tato se týká posouzení úvěruschopnosti žalovaného, kdy žalovaný uvedl, že je svobodný, má maturitu, nemá žádné vyživovací povinnosti. Žalobkyně dále vycházela z výstupů z lustrace neplatných dokladů, kdy občanský průkaz žalovaného nebyl evidován jako ztracený či odcizený, žalovaný se nenacházel v insolvenci, nebyla proti němu vedena aktivní exekuce, dle SOLUS má výbornou platební morálku a nemá další závazky. Co se týče příjmů a výdajů žalovaného, žalobkyně doložila řadu tabulek, dle jejího tvrzení žalovaný uvedl příjem , částka, (na bankovním účtu žalobkyně nalezla částku , částka, ), náklady na bydlení , částka, měsíčně, v tabulce je uvedena minimální částka nákladů , částka, . Dále pak pomocí metodiky žalobkyně vypočetla minimální částku nákladů na potraviny , částka, (žalovaný prohlásil částku , částka, a na bankovním účtu žalobkyně nalezla částku , částka, ), finanční závazky žalovaného prohlášené žalovaným měly činit částku , částka, , na bankovním účtu žalobkyně nalezla částku , částka, . Dle žalobkyně žalovanému měsíčně zůstane částka , částka, po započtení , částka, na extra výdaje. K tomuto žalobkyně doložila následující dokumenty: datový výstup z , Anonymizováno, Info , Anonymizováno, , zásady zpracování osobních údajů, kopii přední strany Evropského průkazu zdravotního pojištění žalovaného a kopii přední i zadní strany občanského průkazu žalovaného.Dále žalobkyně doložila dokument bankovní historie – smlouva č. , hodnota, – , Anonymizováno, data (č.l. 89-, Anonymizováno, spisu), avšak z tohoto soud nemohl a nezjistil žádné relevantní údaje důležité pro rozhodnutí ve věci, neboť se jedná o nepřehlednou změť znaků, částek, datumů a anglických výrazů a tím, že se žalobkyně neúčastnila jednání, zbavila se možnosti být soudem poučena o tom, aby tento důkaz soudu případně doložila ve stavu vhodném pro provedení dokazování, má-li jej žalobkyně k dispozici.- Z dokumentu označeného jako bankovní historie – smlouva č. , hodnota, , že tato by se měla týkat účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od , datum, do , datum, , avšak že se nejedná standardní výpisy z účtů, jak bývají bankami obvykle vystavovány.- Z upomínek 1 a 2, zasílaných poštou i emailem žalovanému, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu.- Z detailu pohybu - bezhotovostních plateb, žádostí o čerpání tranše revolvingového úvěru včetně ověření elektronického podpisu pomocí služby , Anonymizováno, .org, že z účtu žalobkyně č. , č. účtu, na účet žalovaného č. , č. účtu, byly převedeny finanční prostředky, a to dne , datum, částka ve výši , částka, s poznámkou , jméno FO, , úvěr, následující platby pak byly s poznámkami , Jméno žalovaného, – dočerpání úvěru č. , hodnota, , a to dne , datum, částka ve výši , částka, , částka ve výši , částka, , částka ve výši , částka, , částka ve výši , částka, , dne , datum, částky ve výši , částka, , ve výši , částka, , ve výši , částka, . Dne , datum, pak žalovaný zaslal ze svého účtu na účet žalobkyně platbu ve výši , částka, s poznámkou , Jméno žalovaného, .- Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, a z podacího lístku, že žalovaný byl dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Výzva byla žalovanému odeslána , datum, .

4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, Smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, na základě, které žalobkyně poskytla žalovanému neúčelový revolvingový úvěr na dobu neurčitou až do úvěrového rámce ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal celkovou výši úvěru vrátit nejpozději do 72 měsíců od okamžiku čerpání poslední tranše úvěru. Mezi účastníky byla sjednána úroková sazba ve výši 57,99 % ročně. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku hradit v pravidelných měsíčních splátkách alespoň ve výši 5 % z částky čerpané a dosud nesplacené jistiny, minimálně však ve výši , částka, měsíčně. Úvěr měl být žalovanému poskytnut na jeho účet č. , č. účtu, . Číslo účtu žalobkyně je zde uvedeno , č. účtu, . Ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaný uvedla, že je svobodný, má maturitu, nemá žádné vyživovací povinnosti. Žalobkyně dále vycházela z výstupů z lustrace neplatných dokladů, kdy občanský průkaz žalovaného nebyl evidován jako ztracený či odcizený, žalovaný se nenacházel v insolvenci, nebyla proti němu vedena aktivní exekuce, dle SOLUS má výbornou platební morálku a nemá další závazky. Co se týče příjmů a výdajů žalovaného, žalobkyně doložila řadu tabulek, dle jejího tvrzení žalovaný uvedl příjem , částka, (na bankovním účtu žalobkyně nalezla částku , částka, ), náklady na bydlení , částka, měsíčně, v tabulce je uvedena minimální částka nákladů , částka, . Dále pak pomocí metodiky žalobkyně vypočetla minimální částku nákladů na potraviny , částka, (žalovaný prohlásil částku , částka, a na bankovním účtu žalobkyně nalezla částku , částka, ), finanční závazky žalovaného prohlášené žalovaným měly činit částku , částka, , na bankovním účtu žalobkyně nalezla částku , částka, . Dle žalobkyně žalovanému měsíčně zůstane částka , částka, po započtení , částka, na extra výdaje. Z účtu žalobkyně č. , č. účtu, na účet žalovaného č. , č. účtu, byly převedeny finanční prostředky, a to dne , datum, částka ve výši , částka, s poznámkou , jméno FO, , úvěr, následující platby pak byly s poznámkami , Jméno žalovaného, – dočerpání úvěru č. , hodnota, , a to dne , datum, částka ve výši , částka, , částka ve výši , částka, , částka ve výši , částka, , částka ve výši , částka, , dne , datum, částky ve výši , částka, , ve výši , částka, , ve výši , částka, . Dne , datum, pak žalovaný zaslal ze svého účtu na účet žalobkyně platbu ve výši , částka, s poznámkou , Jméno žalovaného, . Žalobkyně žalovaného opakovaně upomínala, naposledy výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, , která byla žalovanému odeslána téhož dne.

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

7. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

12. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru:Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

15. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, : „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojilali se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“.

16. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, , sp. zn. C-679/18: „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.

17. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

18. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky úvěru. Dle provedeného dokazování žalobkyně vycházela pouze z údajů, která zřejmě žalovaný uvedl. Žalobkyně doložila řadu tabulek, dle kterých žalovaný uvedl příjem , částka, (na bankovním účtu žalobkyně nalezla částku , částka, ), náklady na bydlení , částka, měsíčně, v tabulce je uvedena minimální částka nákladů , částka, . Dále pak pomocí metodiky žalobkyně vypočetla minimální částku nákladů na potraviny , částka, (žalovaný prohlásil částku , částka, a na bankovním účtu žalobkyně nalezla částku , částka, ), finanční závazky žalovaného prohlášené žalovaným měly činit částku , částka, , na bankovním účtu žalobkyně nalezla částku , částka, . Dle žalobkyně žalovanému měsíčně zůstane částka , částka, po započtení , částka, na extra výdaje. Z tvrzení žalobkyně ani z jí předložených důkazů žádným způsobem nevyplývá, jak k udaným hodnotám dospěla a zejména jakým způsobem si je ověřila. Řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného tak nebylo prokázáno, kdy žalobkyně ani její právní zástupce se k jednání soudu nedostavili a nemohli tak být poučeni § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř.

19. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ust. § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Jak dovodil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy.

20. Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud a žalobkyně tedy nemá nárok na zaplacení požadovaného úroku z prodlení.

21. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně má nárok pouze na uhrazení dlužné jistiny, když s ohledem na neplatnost celé smlouvy nemohlo platně dojít ke sjednání úroku za poskytnutí úvěru a dalších poplatků. Soud tedy zavázal žalovaného k úhradě dlužné jistiny úvěru požadované žalobkyní v žalobě, tj. částky , částka, , když z provedeného dokazování vyplývá, že z účtu žalobkyně byly na účet žalovaného převedeny finanční prostředky v celkové výši , částka, a žalovaný zaslal ze svého účtu na účet žalobkyně platbu ve výši , částka, , jistina by tedy měla činit částku , částka, . Žalobou žalobkyně požaduje částku nižší, soud žalobkyni tedy celou tuto částku přiznal. Zda a v jaké výši provedl úhrady žalovaný, vyjma částky , částka, , se ze spisu soudu zjistit nepodařilo, nebylo to žalobkyní ani žalovaným tvrzeno, žalovaný byl v rámci řízení pasivní. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

22. Ve zbývajícím rozsahu, a to co se týká zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši , částka, od , datum, do , datum, , nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, a částku , částka, představující smluvní pokutu, pak byla žaloba z důvodů, již výše uvedených, zamítnuta (výrok II.).

23. O náhradě nákladů řízení ve výroku III. soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., dle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V dané věci byla žalobkyně úspěšná co do 84,19 % předmětu sporu a svědčí jí právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 68,38 % (úspěch mínus neúspěch, tj. 84,19 % - 15,81 %). Pro účely výpočtu úspěchu ve věci soud žalobou uplatněný nárok na zaplacení úroku z prodlení kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí. Žalobkyní tak bylo požadováno celkem , částka, (, částka, + s úrokem z prodlení ve výši 11,5% ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, kapitalizovaným za období od , datum, do , datum, částkou , částka, + kapitalizovaný úrok ve výši , částka, od , datum, do , datum, , náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši , částka, a částku , částka, = , částka, ), přiznána jí byla celkem částka , částka, a zamítnuta byla celkem částka , částka, (zákonný úrokem z prodlení ve výši 11,5% ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, kapitalizovaným za období od , datum, do , datum, částkou , částka, + kapitalizovaný úrok ve výši , částka, od , datum, do , datum, , náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši , částka, a částku , částka, = , částka, ). V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, , odměna advokáta dle ust. § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši , částka, (3 úkony po , částka, ), náhrada hotových výdajů ve výši , částka, za 3 úkony právní služby dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to převzetí věci, sepis žaloby, a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem. DPH nebylo právnímu zástupci přiznáno, když z žaloby vyplývá, že není plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí , částka, , tyto je žalovaný povinen nahradit žalobkyni poměrně ve shora uvedeném rozsahu, tj. ve výši , částka, , a to v obecné třídenní pariční lhůtě k rukám právního zástupce žalobkyně (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. a § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.).