17 C 144/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Valentovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 5 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč od 28. 3. 2020 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, vždy ke každému 15. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč od 13. 6. 2015 do 27. 3. 2020.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně příjmení jméno příjmení, Ph.D., do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 31. 3. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že nabyla pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 uzavřené mezi společností právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Původní věřitel uzavřel se žalovanou dne 11. 5. 2015 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši uvedené ve smlouvě. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře na internetových stránkách původního věřitele, resp. formou SMS zprávy. Odesláním žádosti žalovaná souhlasila se zněním VOP. Zápůjčka byla žalované poskytnuta v den schválení zápůjčky. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit do 12. 6. 2015. Žalovaná však zápůjčku ve lhůtě nesplatila. Žalobkyně požadovala úhradu dlužné jistiny 5 000 Kč a zákonného úroku z prodlení. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavila. Žalobkyně svou neúčast u jednání řádně a včas omluvila prostřednictvím svého zástupce.

3. Jelikož se v projednávané věci jedná o tzv. bagatelní žalobu, a tudíž proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.

4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně právnická osoba na základě prohlášení číslo ze dne 11. 5. 2015 poskytl žalované v hotovosti částku 5 000 Kč, což žalovaná stvrdila podpisem prohlášení. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s poplatkem ve výši 1 650 Kč do 10. 6. 2015 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky.

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného ke dni uzavření smlouvy o úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

7. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

8. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi)

11. Podle § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

12. Podle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení.

13. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru:

16. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru. Jelikož žalovaná při uzavírání smlouvy vystupovala jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 9 zákona č. 145/2010 Sb. měl právní předchůdce žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smlouvy řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, tj. její schopnost úvěr splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně v řízení soudu neprokázala, že její právní předchůdce řádným (výše uvedeným) způsobem prověřoval schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně sama v žalobě uvedla, že potřebnými důkazy nedisponuje.

17. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu neprokázala, že by před uzavřením smlouvy její právní předchůdce řádně posoudil úvěruschopnost žalované, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně zjevně porušil svou povinnost stanovenou v § 9 zákona č. 145/2010 Sb., v důsledku čehož je nutné posoudit smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou jako absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku.

18. Plnění poskytnuté žalované je však třeba vypořádat z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 5 000 Kč, což žalovaná při jednání sama potvrdila, a to na základě neplatné smlouvy, tedy plnil bez právního důvodu. Smluvní strana neplatné smlouvy přitom může žádat jen toho, oč plnění jí poskytnuté převyšuje objem majetkových hodnot, jež sama přijala, protože poskytnutí protiplnění obohaceným nezakládá vzájemnou restituční povinnost ochuzeného, nýbrž snižuje rozsah prospěchu obohaceného. V řízení bylo zjištěno, že žalovaná neuhradila žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) ničeho. Žalobkyně tak má nárok na uhrazení poskytnuté jistiny, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení v požadované výši ode dne následujícího po uplynutí lhůty k zaplacení stanovené ve výzvě ze dne 11. 3. 2020, ve kterém žalobkyně žalovanou prvně prokazatelně vyzvala k vrácení dlužné částky, do zaplacení. Oznámení bylo žalované zasláno podle přiloženého podacího archu dne 17. 3. 2020, ve smyslu § 573 občanského zákoníku se považuje za doručené 20. 3. 2020. Žalovaná měla uhradit dlužnou částku do 7 od doručení, tj. do 27. 3. 2020, od následujícího dne se pak dostala s plněním svého závazku do prodlení. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 části věty za středníkem ve splátkách tak, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a to s ohledem na finanční situaci žalované, vůči níž jsou momentálně vedeny exekuce.

19. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy však žalobkyni nevznikl nárok na úhradu zákonného úroku nad rámec přiznaného. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci pouze nepatrný úspěch v části příslušenství pohledávky. Soud tak uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 489 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná, a proto jí přísluší náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále pak odměna za zastoupení advokátem v celkové výši 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč podle § 14b odst. 1 bod. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění), režijní paušál v celkové výši 300 Kč (3 x 100 Kč) podle § 14 b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH z částky 900 Kč ve výši 189 Kč Místo plnění bylo stanoveno k rukám právní zástupkyně žalobkyně v souladu s §149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 části věty za středníkem jako třicetidenní s ohledem na finanční situaci žalované. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.