17 C 145/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Valentovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 3 060 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 060 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 530 Kč od 4. 11. 2021 do zaplacení a z částky 1 530 Kč od 30. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 24. 1. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 060 Kč s příslušenstvím jako dlužného jízdného a přirážek k jízdnému. Žalovaný dne 3. 11. 2021 a dne 29. 11. 2021 cestoval dopravním prostředkem: [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova] veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní. Žalovaný se při kontrolách neprokázal platnými jízdními doklady a neuhradil tak stanovené jízdné. Žalovanému vznikla povinnost uhradit dlužné jízdné a přirážky k jízdnému po 1 500 Kč v souladu se smluvními přepravními podmínkami žalobkyně. Žalovaný ničeho neuhradil. Dne 12. 1. 2022 žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval.

3. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání pouze na základě listinných důkazů předložených účastníky řízení, když tito s takovýmto postupem souhlasili, resp. v soudem poskytnuté lhůtě nevyjádřili svůj nesouhlas.

4. Jelikož se v projednávané věci jedná o tzv. bagatelní žalobu, a tudíž proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.

5. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný byl dne 3. 11. 2021 v 7:58hod. a dne 29. 11. 2021 v 10:26hod. kontrolován pověřenou osobou žalobkyně na lince [anonymizováno], zastávka [příjmení], přičemž se při kontrolách neprokázal platným jízdním dokladem. Totožnost žalovaného byla ověřena předloženým platným dokladem totožnosti. Žalovaný převzal a podepsal zápisy o provedených přepravních kontrolách. Ve smluvních přepravních podmínkách žalobkyně (čl. 8 odst. 4), o nichž byl žalovaný informován, je stanovena přirážka k jízdnému ve výši 1 500 Kč pro případ jízdy bez platného jízdního dokladu. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě žalobní pohledávky dopisem ze dne 13. 11. 2020.

6. Podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.

7. Podle § 2551 občanského zákoníku se dopravce při přepravě postará o bezpečnost a pohodlí cestujícího. Podrobnosti upraví přepravní řády.

8. Podle § 37 odst. 5 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, je cestující povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla chovat se tak, aby neohrozil svou bezpečnost, bezpečnost jiných osob, bezpečnost a plynulost drážní dopravy, a dbát přiměřené opatrnosti dané povahou drážní dopravy. Cestující je dále povinen a) dbát pokynů a příkazů pověřené osoby, které směřují k zajištění bezpečnosti a plynulosti drážní dopravy, jeho bezpečnosti nebo bezpečnosti ostatních cestujících, b) na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému (odstavec 4 písm. d)), c) na výzvu pověřené osoby zaplatit přirážku za nedodržování přepravního řádu, d) na výzvu pověřené osoby ji následovat na vhodné pracoviště veřejné správy ke zjištění totožnosti, anebo na výzvu pověřené osoby setrvat na vhodném místě do příchodu osoby oprávněné zjistit totožnost cestujícího, a to nesplní-li povinnosti uvedené v písmenu b).

9. Podle § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 500 Kč.

10. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

12. Soud s ohledem na výše uvedené právní normy dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný dvakrát použil její dopravní prostředek (linka [anonymizováno]), přičemž se neprokázal platnými jízdními doklady a vznikla mu proto povinnost uhradit dlužné jízdné a přirážky k jízdnému. V řízení bylo dále na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že žalobkyni žalované částky uhradil, příp. že dluh zanikl jinak. Žalovaný však tuto svou povinnost nesplnil, neboť byl po celou dobu řízení zcela pasivní. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil svou smluvní povinnost, soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužné jízdné a přirážky k jízdnému v celkové výši 3 060 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši stanovené podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po dni splatnosti závazků do zaplacení. Lhůta k plnění byla stanovena jako obecná třídenní podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně plně úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále odměna advokáta za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzva k úhradě) po 200 Kč v celkové výši 600 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, dále 3 režijní paušály po 100 Kč v celkové výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH z odměny a náhrad, neboť právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH v celkové výši 189 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobkyně představují částku 1 489 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako obecnou třídenní.