17 C 149/2026

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Simonou Kremzerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 73 981,99 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 11,50 %, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost Anonymizováno Bank p. l. c. (dříve Anonymizováno Bank p. l. c.) (dále jen „věřitel“) uzavřel se žalovaným prostřednictvím webové stránky www.Anonymizováno.cz, na které se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů, dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši částka. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli úvěr do datum. Žalovaný úvěr ve lhůtě splatnosti nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena věřitelem na žalobkyni.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval.

3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: - Ze smlouvy o úvěru, z loan application info, dodatku o navýšení úvěrového limitu ze dne datum a dodatku o navýšení úvěrového limitu ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které se věřitel zavázal poskytnout žalovanému revolvingový úvěr do výše úvěrového limitu částka, který byl navýšen dne datum na částku částka a dne datum na částku částka a žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 13 % z nesplaceného úvěru včetně úroku a poplatku z úvěru, kdy celkový počet splátek závisí na délce doby trvání úvěru. Výpůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 0,4026 % za den, tj. 146,949 % ročně z nesplaceného úvěru, RPSN činilo 299,98 % ročně. - Z potvrzení o provedených platbách, že žalovanému bylo z účtu právní předchůdkyně žalobkyně vyplaceny finanční prostředky na účet č. č. účtu dne datum ve výši částka, dne datum ve výši částka, dne datum ve výši částka, částka, částka, dne datum ve výši částka, dne datum ve výši částka, dne datum ve výši částka, dne datum ve výši částka, dne datum ve výši částka, částka, dne datum ve výši částka, dne datum ve výši částka, dne datum ve výši částka, dne datum ve výši částka, dne datum ve výši částka, dne datum ve výši částka, dne datum ve výši částka, dne datum ve výši částka, částka, dne datum ve výši částka a dne datum ve výši částka. - Ze sdělení právnická osoba. ze dne datum, že účet č. č. účtu je běžným účtem, jehož majitelem je žalovaný. - Z kopie OP č. hodnota, že jsou zde uvedeny údaje žalovaného a je opatřen fotografií žalovaného. - Ze smlouvy na opakovaném postoupení pohledávek, z dodatku č. hodnota ke smlouvě o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky, z výzvy k úhradě před podáním žaloby a z podacího lístku, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum, ve kterém byl vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů, dopis byl žalovanému odeslán doporučeně dne datum - Z ostatních provedených důkazů (standardní podmínky úvěrové smlouvy vztahující se na klienty v České republice, faktury VS var. symbol s datem splatnosti datum, standardních informací o spotřebitelském úvěru) soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti rozhodné pro rozhodnutí ve věci.

4. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru na základě, které věřitel poskytnul žalovanému na jeho účet celkem částku částka. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum, ve kterém byl vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů, dopis byl žalovanému odeslán doporučeně dne datum.

5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ust. § 2396 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

7. Podle ust. § 2397 občanského zákoníku úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

8. Podle ust. § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

9. Podle ust. § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

10. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákona č. 257/2016 Sb.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle ust. 1812 odst. 1, 2 občanského zákoníku, lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se v neprospěch spotřebitele od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje.

16. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

17. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle ustanovení § 1802 občanského zákoníku mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

19. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

20. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

21. Dle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

22. Dle ustanovení § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

23. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalobní pohledávka.

24. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy její právní předchůdkyně provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

25. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

26. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně, když k posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepředložila žádné důkazy.

27. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky úvěru. Žalobkyně na výzvu k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů ohledně prověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru, zaslanou jí soudem spolu s předvoláním k jednání a doručenou jí již datum, nereagovala a k jednání soudu se nedostavila, sama se tak zbavila možnosti být poučena dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení k prověření úvěruschopnosti žalovaného a označení důkazů k jejich prokázání. Žalobkyně tak důkazní břemeno o tom, že její právní předchůdkyně řádně a úplně posoudila před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného, v tomto řízení neunesla. Tato skutečnost tak zakládá absolutní dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 občanského zákoníku.

28. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku.

29. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ust. § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Jak dovodil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne datum, sp. zn. spisová značka, z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy.

30. Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud.

31. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně má nárok pouze na uhrazení dlužné jistiny, když s ohledem na neplatnost celé smlouvy nemohlo platně dojít ke sjednání úroků a poplatků. Soud tedy zavázal žalovaného k úhradě dlužné jistiny úvěru, tj. částky částka, když v rámci řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně na účet žalovaného zaslala dle doložených listin celkem částku částka, žalobou žalobkyně požaduje částku nižší, soud žalobkyni tedy celou tuto částku přiznal. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

32. Ve zbývajícím rozsahu, a to co se týká požadovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky částka za období od datum do zaplacení, pak byla žaloba z důvodů již výše uvedených zamítnuta.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a o. s. ř., když žalobkyně byla ve sporu převážně úspěšná, když úspěch žalovaného je zcela nepatrný a soud jí proto přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši částka. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši částka, odměna advokáta dle ust. § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši částka (3 úkony po částka), náhrada hotových výdajů ve výši částka za 3 úkony právní služby dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to převzetí věci, sepis žaloby, a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem. DPH nebylo právní zástupkyni přiznáno, když z žaloby vyplývá, že není plátcem DPH. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení celkovou částku částka, a to v obecné třídenní pariční lhůtě k rukám právní zástupkyně žalobkyně (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. a § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.