17 C 149/2026

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Simonou Kremzerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 73 981,99 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 11,50 %, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost , Anonymizováno, Bank p. l. c. (dříve , Anonymizováno, Bank p. l. c.) (dále jen „věřitel“) uzavřel se žalovaným prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na které se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů, dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli úvěr do , datum, . Žalovaný úvěr ve lhůtě splatnosti nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena věřitelem na žalobkyni.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval.

3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:- Ze smlouvy o úvěru, z loan application info, dodatku o navýšení úvěrového limitu ze dne , datum, a dodatku o navýšení úvěrového limitu ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které se věřitel zavázal poskytnout žalovanému revolvingový úvěr do výše úvěrového limitu , částka, , který byl navýšen dne , datum, na částku , částka, a dne , datum, na částku , částka, a žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 13 % z nesplaceného úvěru včetně úroku a poplatku z úvěru, kdy celkový počet splátek závisí na délce doby trvání úvěru. Výpůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 0,4026 % za den, tj. 146,949 % ročně z nesplaceného úvěru, RPSN činilo 299,98 % ročně.- Z potvrzení o provedených platbách, že žalovanému bylo z účtu právní předchůdkyně žalobkyně vyplaceny finanční prostředky na účet č. , č. účtu, dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, , , částka, , , částka, , dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, , , částka, , dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, , , částka, , dne , datum, ve výši , částka, a dne , datum, ve výši , částka, .- Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, , že účet č. , č. účtu, je běžným účtem, jehož majitelem je žalovaný.- Z kopie OP č. , hodnota, , že jsou zde uvedeny údaje žalovaného a je opatřen fotografií žalovaného.- Ze smlouvy na opakovaném postoupení pohledávek, z dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky, z výzvy k úhradě před podáním žaloby a z podacího lístku, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, , ve kterém byl vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů, dopis byl žalovanému odeslán doporučeně dne , datum- Z ostatních provedených důkazů (standardní podmínky úvěrové smlouvy vztahující se na klienty v České republice, faktury VS , var. symbol, s datem splatnosti , datum, , standardních informací o spotřebitelském úvěru) soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti rozhodné pro rozhodnutí ve věci.

4. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu:Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru na základě, které věřitel poskytnul žalovanému na jeho účet celkem částku , částka, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, , ve kterém byl vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů, dopis byl žalovanému odeslán doporučeně dne , datum, .

5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ust. § 2396 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

7. Podle ust. § 2397 občanského zákoníku úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

8. Podle ust. § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

9. Podle ust. § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

10. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákona č. 257/2016 Sb.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle ust. 1812 odst. 1, 2 občanského zákoníku, lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se v neprospěch spotřebitele od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje.

16. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

17. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle ustanovení § 1802 občanského zákoníku mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

19. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

20. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

21. Dle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

22. Dle ustanovení § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

23. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalobní pohledávka.

24. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy její právní předchůdkyně provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

25. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

26. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně, když k posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepředložila žádné důkazy.

27. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky úvěru. Žalobkyně na výzvu k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů ohledně prověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru, zaslanou jí soudem spolu s předvoláním k jednání a doručenou jí již , datum, , nereagovala a k jednání soudu se nedostavila, sama se tak zbavila možnosti být poučena dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení k prověření úvěruschopnosti žalovaného a označení důkazů k jejich prokázání. Žalobkyně tak důkazní břemeno o tom, že její právní předchůdkyně řádně a úplně posoudila před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného, v tomto řízení neunesla. Tato skutečnost tak zakládá absolutní dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 občanského zákoníku.

28. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku.

29. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ust. § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Jak dovodil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy.

30. Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud.

31. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně má nárok pouze na uhrazení dlužné jistiny, když s ohledem na neplatnost celé smlouvy nemohlo platně dojít ke sjednání úroků a poplatků. Soud tedy zavázal žalovaného k úhradě dlužné jistiny úvěru, tj. částky , částka, , když v rámci řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně na účet žalovaného zaslala dle doložených listin celkem částku , částka, , žalobou žalobkyně požaduje částku nižší, soud žalobkyni tedy celou tuto částku přiznal. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

32. Ve zbývajícím rozsahu, a to co se týká požadovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky , částka, za období od , datum, do zaplacení, pak byla žaloba z důvodů již výše uvedených zamítnuta.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a o. s. ř., když žalobkyně byla ve sporu převážně úspěšná, když úspěch žalovaného je zcela nepatrný a soud jí proto přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši , částka, . Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, , odměna advokáta dle ust. § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši , částka, (3 úkony po , částka, ), náhrada hotových výdajů ve výši , částka, za 3 úkony právní služby dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to převzetí věci, sepis žaloby, a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem. DPH nebylo právní zástupkyni přiznáno, když z žaloby vyplývá, že není plátcem DPH. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení celkovou částku , částka, , a to v obecné třídenní pariční lhůtě k rukám právní zástupkyně žalobkyně (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. a § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.).