17 C 156/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Daduovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 23 680 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 570 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 570 Kč od 24. 2. 2018 do zaplacení, a částku 2 897 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 897 Kč od 24. 2. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení -) částky 5 852 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 745,85 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 855,46 Kč, úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 6 765,80 Kč od 23. 9. 2016 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 765,80 Kč od 23. 9. 2016 do 23. 2. 2018 a z částky 195,80 Kč od 24. 2. 2018 do zaplacení, a -) částky 8 361 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 591,64 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 091,20 Kč, úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 6 131,47 Kč od 23. 9. 2016 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 131,47 Kč od 23. 9. 2016 do 23. 2. 2018 a z částky 3 234,47 Kč od 24. 2. 2018 do zaplacení.

III. Žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 26. 5. 2021 domáhala po žalované zaplacení celkové částky 23 680 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [anonymizována dvě slova]“), uzavřel se žalovanou dne 19. 6. 2013 smlouvu o půjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí byly rovněž Smluvní podmínky. [anonymizována dvě slova] před uzavřením smlouvy prověřil úvěruschopnost žalované na základě informací požadovaných a získaných od žalované, které byly zaznamenány v zákaznické kartě a ověřeny doklady uvedenými v části„ ověřené dokumenty“. Na základě smlouvy o půjčce poskytl [anonymizována dvě slova] žalované v hotovosti půjčku ve výši 7 000 Kč, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala půjčku vrátit s poplatkem ve výši 5 852 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, odměny za administrativní činnost a nákladů za hotovostní inkaso splátek. Celkovou částku se žalovaná zavázala splácet v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 215 Kč. Žalovaná nesplácela řádně a včas, poslední splátku uhradila dne 2. 7. 2013. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 9. 2016. Žalovaná od uzavření smlouvy o půjčce do dne postoupení pohledávky na žalobkyni uhradila celkem částku 430 Kč. Žalobkyně požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 6 765,80 Kč, dlužného poplatku ve výši 5 656,20 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 855,46 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 745,85 Kč, úroku ve výši 19,98 % ročně z dlužné jistiny od 23. 9. 2016 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 23. 9. 2016 do zaplacení. Dále [anonymizována dvě slova] uzavřel se žalovanou dne 20. 1. 2013 smlouvu o půjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí byly rovněž Smluvní podmínky. [anonymizována dvě slova] před uzavřením smlouvy prověřil úvěruschopnost žalované na základě informací požadovaných a získaných od žalovaného, které byly zaznamenány v zákaznické kartě a ověřeny doklady uvedenými v části„ ověřené dokumenty“. Na základě smlouvy o půjčce poskytl [anonymizována dvě slova] žalované v hotovosti půjčku ve výši 10 000 Kč, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala půjčku vrátit s poplatkem ve výši 8 361 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, odměny za administrativní činnost a nákladů za hotovostní inkaso splátek. Celkovou částku se žalovaná zavázala splácet v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 307 Kč. Žalovaná nesplácela řádně a včas, poslední splátku uhradila dne 25. 6. 2013. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 9. 2016. Žalovaná od uzavření smlouvy o půjčce do dne postoupení pohledávky na žalobkyni uhradila celkem částku 7 103 Kč. Žalobkyně požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 6 131,47 Kč, dlužného poplatku ve výši 5 126,53 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3 091,20 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 591,64 Kč, úroku ve výši 19,98 % ročně z dlužné jistiny od 23. 9. 2016 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 23. 9. 2016 do zaplacení. Před podáním žaloby vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužných částek.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavila. Žalobkyně svou neúčast u jednání řádně a včas omluvila prostřednictvím svého zástupce.

3. Soud provedl předložené listinné důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: -) z výpisu z obchodního rejstříku, bylo zjištěno, že žalobkyně je akciovou společností s datem vzniku a zápisu 16. 5. 2005; -) ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 19. 6. 2013, bylo zjištěno, že žalované byla v hotovosti poskytnuta částka 7 000 Kč, kterou se zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 5 852 Kč v 60 týdenních splátkách po 215 Kč, a že výše úrokové sazby byla sjednána 19,98 %; -) ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 9. 2016, včetně seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že žalované pohledávky přešly na žalobkyni; -) z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 22. 9. 2016 bylo zjištěno, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávek, nebylo však zjištěno odeslání tohoto oznámení; -) z předžalobní upomínky ze dne 16. 2. 2018, a podacího lístku, že žalované byla před podáním žaloby zaslána upomínka k úhradě dlužné částky nejpozději do 23. 2. 2018.

4. Z uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně, [anonymizována dvě slova], uzavřel se žalovanou dne 20. 1. 2013 a 19. 6. 2013 smlouvy o půjčkách, na jejichž základě žalované poskytl v hotovosti, vždy v den podpisu konkrétní smlouvy o půjčce, částky 10 000 Kč a 7 000 Kč. Žalovaná se v uvedených smlouvách zavázala půjčky splácet v pravidelných týdenních splátkách spolu se sjednaným poplatkem. Zápůjční úroková sazba byla v každé ze smluv o půjčce stanovena ve výši 19,98 % ročně. Žalované pohledávky byly postoupeny na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 9. 2016 uzavřené mezi [anonymizována dvě slova] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Zástupce žalobkyně zaslal žalované před podáním žaloby výzvu k úhradě dlužných částky nejpozději do 23. 2. 2018.

5. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), účinného v době uzavření smluv o půjčce, přenechává smlouvou o půjčce věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

6. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při půjčce peněžité dohodnout úroky.

7. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

8. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

9. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

10. Podle § 451 obč. zák., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. (odst. 1) Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. (odst. 2)

11. Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

12. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného ke dni, kdy se žalovaná dostala do prodlení, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

15. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 9. 2016. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou dvě smlouvy o půjčce. Jelikož žalovaná při uzavírání jednotlivých smluv o půjčce vystupovala jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedené smluvní vztahy aplikovat ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného ke dni uzavření smluv o půjčce. V souladu s § 9 zákona č. 145/2010 Sb. měl [anonymizována dvě slova] jako věřitel povinnost před uzavřením smluv o půjčce řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalované jako dlužníka - spotřebitele, tj. její schopnost půjčky splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně v řízení soudu neprokázala, že její právní předchůdce řádným (výše uvedeným) způsobem prověřoval schopnost žalované splácet poskytnuté půjčky, neboť soudu pouze tvrdila, že její právní předchůdce vycházel z údajů sdělených žalovanou v tzv. Zákaznické kartě. Podle citovaných judikatorních závěrů je však takový postup pro splnění povinnosti stanovené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb. nedostačující. Současně žalobkyně soudu ani Zákaznické karty nedoložila. Rovněž žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdce jakýmkoli způsobem prověřoval výdaje žalované, tj. zda nesplácí jiné zápůjčky, úvěry apod. Jelikož se žalobkyně neúčastnila nařízeného jednání, nemohla být soudem ani poučena podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní ohledně řádného prověření úvěruschopnosti žalované právním předchůdcem žalobkyně.

16. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu neprokázala, že by před uzavřením smluv o půjčce její právní předchůdce řádně posoudil úvěruschopnost žalované, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně zjevně porušil svou povinnost stanovenou v § 9 zákona č. 145/2010 Sb., v důsledku čehož je nutné posoudit všechny smlouvy o půjčce uzavřené mezi [anonymizována dvě slova] a žalovanou jako absolutně neplatné podle § 39 obč. zák.

17. Plnění poskytnutá žalované je pak třeba vypořádat z titulu bezdůvodného obohacení. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v hotovosti částky 10 000 Kč a 7 000Kč na základě neplatných smluv, tedy plnil bez právního důvodu. Smluvní strana neplatné smlouvy přitom může žádat jen toho, oč plnění jí poskytnuté převyšuje objem majetkových hodnot, jež sama přijala, protože poskytnutí protiplnění obohaceným nezakládá vzájemnou restituční povinnost ochuzeného, nýbrž snižuje rozsah prospěchu obohaceného. V řízení bylo zjištěno, že žalovaná uhradila žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) na půjčku 7 000 Kč poskytnutou dne 19. 6. 2013 částku 430 Kč a na půjčku 10 000 Kč poskytnutou dne 20. 1. 2013 částku 7 103 Kč. Žalobkyně tak má nárok na uhrazení poskytnutých jistin půjček snížených o prokázané platby žalované, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši stanovené podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k zaplacení stanovené v předžalobní výzvě, ve které žalobkyně žalovanou prvně prokazatelně vyzvala k vrácení dlužných částek, tj. ode dne 24. 2. 2018, do zaplacení.

18. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smluv o půjčce však žalobkyni nevznikl nárok na úhradu dlužných poplatků a požadovaného příslušenství nad rámec přiznaného zákonného úroku. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítnul.

19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když více procesně úspěšným účastníkem byla v řízení žalovaná (žalobkyně požadovala úhradu celkové částky 23 680 Kč bez příslušenství, přičemž jí byla přiznána pouze částka celkem 9 467 Kč a žaloba byla zamítnuta v částce celkem 14 213 Kč). Jelikož žalované, která by tak měla právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši, žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádnému z účastníků řízení se náhrada nákladů řízení nepřiznává.