17 C 158/2024

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Anonymizováno Anonymizováno ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o 33 351,45 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 000 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky 12 351,45 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 868,14 Kč od 31. 7. 2023 do zaplacení a s úrokem 29,49 % ročně z částky 21 000 Kč od 21. 7. 2023 do zaplacení.

III. Žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 25. 6. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 33 351,45 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdce, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , uzavřel dne 12. 4. 2023 se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalovanému téhož dne úvěr ve výši 21 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit ve 48 měsíčních splátkách po 1 372 Kč spolu se sjednaným úrokem. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany právního předchůdce žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a dalších zdrojů. Žalovaný nehradil splátky úvěru řádně a včas a na základě čl. 6 části B smlouvy mu vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, s níž byl v prodlení déle než 30 dnů, a to až do případného zesplatnění úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v prodlení déle než 65 dnů, právní předchůdce úvěr zesplatnil. V souladu se smlouvou o úvěru se stala splatnou dosud nezaplacená jistina a k ní přirostlé dosud nezaplacené úroky, které se ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny úvěru ve výši 24 868,14 Kč. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí jistinu v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Pohledávka za žalovaným z uvedené smlouvy byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023, s účinností od 28. 3. 2024. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 24 868,14 Kč, smluvní pokuty ve výši 8 483,31 Kč, která byla vyčíslena ke dni 16. 5. 2024 jako součet neuhrazené smluvní pokuty do zesplatnění a smluvní pokuty po zesplatnění ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny od 21. 7. 2023), úroku ve výši 29,49 % ročně z dlužné nové jistiny od 21. 7. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z dlužné nové jistiny od 21. 7. 2023 do zaplacení.

2. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání pouze na základě listinných důkazů předložených účastníky řízení, když tito s takovýmto postupem souhlasili, resp. v soudem poskytnuté lhůtě nevyjádřili svůj nesouhlas.

3. Jelikož se v projednávané věci jedná o tzv. bagatelní žalobu, a tudíž proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.

4. Soud z provedených listinných důkazů učinil ve věci následující skutková zjištění:- z předžalobní výzvy a z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že žalovaný byl dopisem ze dne 28. 5. 2024 vyzván žalobkyní k úhradě částky 41 875,43 Kč, a to 12. 6. 2024.- z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 21 000 Kč dne 12. 4. 2023;- z hodnocení klienta bylo zjištěno, že ke dni 12. 4. 2023 měl žalovaný měsíční příjem 23 338 Kč ze zaměstnání, jeho měsíční výdaje činily celkem 8 775 Kč, z toho 3 915 Kč za bydlení a 4 860 Kč jako životní minimum. Volné zdroje byly vyčísleny částkou 13 563 Kč. Dále žalovaný uvedl, že byl zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . na dobu neurčitou od 10. 10. 2021, byl svobodný a bydlel v pronájmu;- z návrhu na uzavření smlouvy / smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 12. 4. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 21 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkovou částku 65 856 Kč ve 48 měsíčních splátkách ve výši 1 372 Kč, kdy ve splátkách je zahrnuta i splátka úroku a úhrada pojištění, bylo-li sjednáno. Zápůjční úroková sazba činila 73,95 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V čl. 2 úvěrové smlouvy bylo sjednáno, že úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, a že úrok běží i po zesplatnění úvěru. Žalobkyně se v úvěrové smlouvě zavázala, že bude na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální výši 79 027,20 Kč. V čl. 6 úvěrové smlouvy byly sjednány důsledky vyplývající z prodlení žalovaného. Podle odst. 6. 1. jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení, max. 2 999 Kč za rok. Podle odst. 6. 3. jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, ke dni zesplatnění se celá dosud neuhrazená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění k jistině stávají součástí nové jistiny. Novou jistinu je žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Podle odst. 6. 5. smlouvy jestliže žalovaný nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Smlouva o úvěru byla podepsána žalovaným prostřednictvím jedinečného kódu;- z oznámení ze dne 20. 7. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému, že vzhledem k jeho prodlení se splácením splátek došlo tímto dnem k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru a vyzval ho k úhradě dlužné částky v celkové výši 26 266 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 21 000 Kč, z úroku ve výši 3 868,14 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 998 Kč a z nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč;- z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 4. 2024 a podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ve výši 38 033,80 Kč a vyzvala jej k úhradě dlužné částky do 10 dnů ode dne obdržení dopisu;- ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že mezi nimi byla i pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ;- z potvrzení o provedení transakcí bylo zjištěno, že , právnická osoba, . zaslala na účet č. , č. účtu, dne 12. 12. 2022 částku 21 948 Kč, dne 12. 1. 2023 částku 25 773 Kč, dne 14. 2. 2023 částku 27 232 Kč, dne 14. 3. 2023 částku 17 159 Kč;- z výpisu záznamů registru SOLUS ze dne 8. 4. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný neměl v tomto registru žádný záznam.

5. Soud na základě uvedených skutkových zjištění učinil následující závěr o skutkovém stavu:Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 12. 4. 2023 smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 21 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkovou částku 65 856 Kč ve 48 měsíčních splátkách ve výši 1 372 Kč, kdy ve splátkách byla zahrnuta i splátka úroku. Sjednaná zápůjční úroková sazba činila 73,95 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V čl. 2 úvěrové smlouvy si účastníci sjednali, že úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, a že úrok běží i po zesplatnění úvěru. Právní předchůdce žalobkyně se v úvěrové smlouvě zavázal, že bude na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální výši 79 027,20 Kč. Podle čl. 6. 1 smlouvy jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení, max. 2 999 Kč za rok. Podle odst. 6. 3. jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, ke dni zesplatnění se celá dosud neuhrazená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění k jistině stávají součástí nové jistiny. Novou jistinu je žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Podle odst. 6. 5. smlouvy jestliže žalovaný nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Právní předchůdce žalobkyně prověřil schopnost žalovaného splácet úvěr na základě porovnání jejích příjmů a výdajů, ověřených výpisem plateb (úhrad) na účet žalovaného z účtu jeho zaměstnavatele za 4 měsíce před uzavřením smlouvy, a dále lustrací v systému SOLUS s výsledkem – žádný záznam. Žalovaný čerpal úvěr ve výši 21 000 Kč dne 12. 4. 2023. Dopisem ze dne 20. 7. 2023 oznámil právní předchůdce žalobkyně žalovanému okamžité zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru a vyzval jej k úhradě dlužné částky v celkové výši 26 266 Kč. Dopisem ze dne 16. 4. 2024 žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ve výši 38 033,80 Kč na žalobkyni a vyzvala jej k úhradě dlužné částky do 10 dnů ode dne obdržení dopisu. Žalovaný byl žalobkyní před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 28. 5. 2024.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

8. Podle § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

9. Podle § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Soud posoudil shora zjištěný skutkový stav v souladu s výše uvedenými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

16. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru postoupena. Dále se však žalobkyni v řízení nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy její právní předchůdce provedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Podle ustálené judikatury věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, ). V posuzované věci právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě údajů od žalovaného, uvedených v listině označené jako „hodnocení klienta“, které žalobkyně ověřila výpisy z účtu, kterými bylo prokázáno, že žalovanému měsíčně přicházela mzda od zaměstnavatele, a dále lustrací žalovaného v registru SOLUS. Soud s přihlédnutím k výše zmíněné judikatuře dospěl k závěru, že prověření úvěruschopnosti žalovaného nebylo provedeno řádně a s odbornou péčí. Zejména právní předchůdce žalobkyně řádně neověřil výdaje žalovaného. Z předložených důkazů bylo pouze zjištěno, že výdaje žalovaného, který bydlel v pronájmu, činily 8 775 Kč, přičemž v částce 3 915 Kč se jednalo o výdaje na bydlení. Žalobkyní nicméně již nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by tyto údaje uvedené žalovaným byly jakýmkoliv způsobem ověřeny. Právní předchůdce žalobkyně si mohl (a měl) ověřit výdaje žalovaného, např. výpisy z účtu žalovaného. V řízení bylo nicméně prokázáno pouze to, že byly ověřeny příjmy žalovaného ze zaměstnání. Jelikož právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru nedostál své povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je nutné posoudit smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným jako absolutně neplatnou podle § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku.

17. V souladu s § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, sníženou o případné platby žalovaného, a to v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 zákona č. 257/2016 Sb. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

18. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný na úvěr něčeho uhradil. Zbývající dlužná jistina tak činí 21 000 Kč. V řízení dále nebylo ani zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době, v níž je žalovaný povinen jistinu úvěru vrátit (tj. době splatnosti), určil ji soud. Žalovaný byl během celého řízení zcela pasivní, ničeho netvrdil ani soudu k věci neoznačil žádné důkazy. Vzhledem k tomu, že soud tak nebyl schopen zjistit (platební) možnosti žalovaného, určil lhůtu pro vrácení zbývající dlužné jistiny úvěru ve výši 21 000 Kč žalobkyni jako obecnou lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

19. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úhradu smluvního úroku, nákladů vynaložených v souvislosti s prodlením žalované ani smluvních pokut. Rovněž žalobkyni nebyl přiznán nárok na úhradu požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena až uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku a žalovaný proto není s úhradou zbývající dlužné jistiny úvěru (prozatím) v prodlení. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když více procesně úspěšným účastníkem byl v řízení žalovaný. Úspěch ve věci byl přitom poměřován i s ohledem na požadované příslušenství, které bylo ke dni vyhlášení tohoto rozhodnutí vyčísleno částkou 11 107,39 Kč, z toho 4 111,62 Kč zákonný úrok z prodlení a 6 995,77 Kč smluvní úrok. Celkový úspěch žalobkyně je tedy představován částkou 21 000 Kč a celkový úspěch žalovaného částkou 23 458,84 Kč. Jelikož žalovaný, která by tak měl právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši, žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádnému z účastníků řízení se náhrada nákladů řízení nepřiznává.