17 C 159/2026

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Simonou Kremzerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného A, narozený Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A o 23 313,30 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 23 313,30 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 017 Kč od 18. 7. 2025 do 1. 10. 2025 ve výši 479,56 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 18 517 Kč od 2. 10. 2024 do zaplacení, úrok ve výši 73,98 % ročně z částky 14 792,38 Kč od 18. 7. 2025 do 10. 8. 2025 ve výši 698,88 Kč, úrok ve výši 12 % ročně z částky 14 792,38 Kč od 11. 8. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 18. 7. 2025 dosáhne částky 75 283,20 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 5. 5. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 23 313,30 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 20. 12. 2022 úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit ve 48 měsíčních splátkách po 1 490 Kč spolu se sjednaným úrokem ve výši nominální úrokové sazby 73,98 % ročně, splatných vždy k 12. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem leden 2023. Součástí splátek byla i sjednaná úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 183 Kč měsíčně. Účastníci si ve smlouvě dále sjednali, že žalovaný zaplatí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyně uplatňuje smluvní pokutu u splátek č. hodnota a 30, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, tj. v celkové výši 998 Kč. V důsledku prodlení žalovaného dále žalobkyni vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 1 200 Kč. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud se žalovaný dostane do prodlení s úhradou jakékoli splátky o délce 65 dnů, dojde bez dalšího k zesplatnění celé zbývající dlužné částky. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas. K datu 16. 7. 2025 tak došlo k zesplatnění celého úvěru, kdy se dle ujednání smlouvy stala splatnou celá dosud nezaplacená jistina a k ní přirostlé dosud nezaplacené úroky, které se ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny v celkové výši 17 453,69 Kč. Do dne zesplatnění žalovaný uhradil žalobkyni 41 720 Kč. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí jistinu v den následující po zesplatnění (v tomto případě ode dne 18. 7. 2025), vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně žalobou uplatňuje smluvní pokutu ve výši 4 796,30 Kč za dobu od 18. 7. 2025 do vyhotovení této žaloby dne 4. 5. 2026. Žalobkyně se dále domáhá žalobou zaplacení úroku ve výši 73,98 % p. a. z částky 14 792,38 Kč od 18. 7. 2025 do 10. 8. 2025 ve výši 698,88 Kč, úrok ve výši 12 % p. a. z částky 14 792,38 Kč od 11. 8. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 18. 7 .2025 dosáhne částky 75 283,20 Kč. Po zesplatnění celého úvěru bylo žalobkyni uhrazeno žalovaným 1 500 Kč dne 1. 10. 2025 Na zaslanou předžalobní výzvu k plnění žalovaný nereagoval.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval, k jednání nařízenému na den 17. 6. 2026 se bez omluvy nedostavil.

3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:  z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru /smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 20. 12. 2022, že žalovaný podepsal prostřednictvím elektronických prostředků návrh na uzavření smlouvy dne 20. 12. 2022, na základě kterého se žalobkyně (po jeho akceptaci dne 21. 12. 2022) zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkovou částku 62 736 Kč ve 48 měsíčních splátkách ve výši 1 490 Kč, přičemž ve splátkách je zahrnuta i platba za pojištění a splátka úroku, kdy sjednaná zápůjční úroková sazba činí 73,98 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V čl. 6 úvěrové smlouvy si účastníci dohodli důsledky vyplývající z prodlení žalovaného. Dle odst. 6. 1. jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení, max. 2 999 Kč za rok. Dle odst. 6. 2. smlouvy má žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, kdy výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Právo na zaplacení této částky vzniká u každé jednotlivé splátky 15. dnem trvání prodlení s její úhradou. Dle odst. 6. 3. a 6. 4, jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, ke dni zesplatnění se celá dosud neuhrazená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění k jistině stávají součástí nové jistiny. Novou jistinu je žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dle odst. 6. 5. smlouvy, jestliže žalovaný nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou;  z oznámení o schválení úvěru, že žalobkyně přípisem ze dne 21. 12. 2022 oznámila žalovanému, že akceptovala jeho návrh na uzavření smlouvy o úvěru č. hodnota a došlo tak k jejímu uzavření za předjednaných podmínek; dle splátkového kalendáře, že žalovanému bylo v souvislosti se smlouvou o úvěru č. hodnota předepsáno 48 měsíčních splátek po 1 490 Kč;  z dodatku č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 20. 12. 2022 a přílohy č. 1 návrhu smlouvy o úvěru č. hodnota – Pojištění schopnosti splácet úvěr, včetně přihlášky do pojištění a pojistných podmínek, že žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru distančním způsobem a přistoupil ke skupinovému pojištění, měl sjednáno pojištění schopnosti splácet úvěr;  z předžalobní výzvy a z poštovního podacího archu, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván přípisem ze dne 13. 4. 2026 k úhradě dlužné částky 18 517 Kč s příslušenstvím, a to 15 dnů od data odeslání této výzvy, která byla odeslána dne 13. 4. 2026;  z předsmluvního formuláře, že žalovanému byly ze strany žalobkyně poskytnuty dne 20. 12. 2022 standardní informace o spotřebitelském úvěru;  z výzvy k zaplacení ze dne 12. 6. 2025, 14. 7. 2025, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužných splátek č. 29, 30, 31 s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru;  z oznámení o zesplatnění dluhu ze dne 16. 7. 2025, že žalobkyně v důsledku prodlení s úhradou splátky úvěru o délce 65 dní zesplatnila všechny závazky vyplývající ze smlouvy č. hodnota a požaduje na základě tohoto oznámení úhradu částky ve výši 20 017 Kč, a to do 10-ti dnů od data odeslání tohoto oznámení;  z karty klienta, že rekapituluje obsah závazku ze smlouvy č. hodnota a že žalovaný nehradil splátky úvěru řádně ani včas, celkem splatil žalobkyni 43 220 Kč a zbývá doplatit celkem 29 956,41 Kč;  z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, že žalobkyně získala dne 11. 5. 2018 oprávnění k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru;  z dokladu o vyplacení úvěru, že žalovaný úvěr čerpal ve výši 20 000 Kč dne 20. 12. 2022 pod VS var. symbol na bankovní účet č. účtu;  z prohlášení klienta, že dne 20. 12. 2022 žalovaný mimo jiné stvrdil svým podpisem, že se seznámil se všemi informacemi podle ust. § 92 zákona o spotřebitelském úvěru; že si je vědom, jaká je výše sjednaných úroků z úvěru a souhlasí s ní; že nemá žádné splatné dluhy; že se nenachází v úpadku;  ze základní informace o klientovi, důkazu o odeslání 1 Kč, zaslané SMS (informace o vyplacení), důkazů o přijaté sms, dokumentu s názvem podpis na dálku, že smlouva byla uzavřena distančním způsobem, prostřednictvím jedinečného kódu, který byl žalovanému za tímto účelem ze strany žalobkyně předem poskytnut;  z listin předložených žalobkyní k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a to: - z výpisu záznamu z registru SOLUS pro osobu žalovaného k datu 19. 12. 2022, že u žalovaného není evidována žádná dlužná splátka. - z výpisu z NRKI pro osobu žalovaného k datu 19. 12. 2022, že CBS skóre činilo 332, obecně tedy žalovaný spadal do segmentu klientů, kde bylo menší riziko, že klient nebude splácet úvěr, - z detailů transakcí z účtu žalovaného č. č. účtu a potvrzení zaměstnavatele žalovaného ze dne 19.12.2022, že žalovanému byla na jeho účet vyplácen příjem ze zaměstnání od tituly před jménem jméno FO, a to 10/2022 ve výši 23 623 Kč a 9/2022 ve výši 29 076 Kč, - z výpisu z účtu žalovaného č. č. účtu za období 1. 1. 2021 až 31. 1. 2021, že počáteční zůstatek účtu žalovaného činil 28 053,12 Kč, příjmy v měsíci činily 27 663 Kč a výdaje částku 20 449,93 Kč, - z kopie OP žalovaného, že žalovaný poskytl žalobkyni k ověření své totožnosti občanský průkaz č. hodnota,  z hodnocení klienta, že ke dni 20. 12. 2022 měl žalovaný příjem 25 000 Kč ze zaměstnání, jeho výdaje činily celkem 8 420 Kč měsíčně, což zahrnuje životní minimum 4 620 Kč a za bydlení 3 600 Kč, byl zaměstnán v hlavním pracovním poměru u společnosti právnická osoba a byl svobodný a jako formu bydlení uvedl družstevní; 4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 20. 12. 2022 smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit ve 48 měsíčních splátkách po 1 490 Kč spolu se sjednaným úrokem ve výši nominální úrokové sazby 73,98 % ročně. Účastníci si ve smlouvě dále sjednali, že žalovaný zaplatí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne v prodlení o délce 30 dnů a dále, že žalobkyně má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, kdy výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud se žalovaný dostane do prodlení s úhradou jakékoli splátky o délce 65 dnů, dojde bez dalšího k zesplatnění celé zbývající dlužné částky. K datu 16. 07. 2025 tak došlo k zesplatnění celého úvěru, kdy se dle ujednání smlouvy stala splatnou celá dosud nezaplacená jistina a k ní přirostlé dosud nezaplacené úroky, které se ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny v celkové výši 17 453,69 Kč. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí jistinu v den následující po zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Na zaslanou předžalobní výzvu k plnění žalovaný nereagoval. Žalovaný zaplatil žalobkyni celkem částku 43 220 Kč. Za účelem prověření úvěruschopnosti žalovaného si žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru obstarala potvrzení o přijetí mzdy na účet žalovaného, výpis z účtu žalovaného za období ledna 2021, občanský průkaz žalovaného, výpis z registru SOLUS a NRKI.

5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

7. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

8. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

9. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

10. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

12. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Po provedeném dokazování dospěl soud v rámci právního hodnocení k závěru, že žaloba žalobkyně není důvodná.

17. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný z www.nalus.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tak vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Navíc k závěru, že vnitrostátní soud je zásadně povinen zkoumat z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice o spotřebitelském úvěru“), když článek 8 ve spojení s článkem 23 směrnice o spotřebitelském úvěru brání vnitrostátní právní úpravě sankce za porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, která požaduje, aby se spotřebitel aktivně dovolával příslušného porušení povinnosti (spotřebitel je povinen neplatnost úvěrové smlouvy namítnout, a to ve tříleté promlčecí době), dospěl i Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (rozsudek dostupný na www.curia.europa.eu). Pokud pak jde o samotné posouzení úvěruschopnosti, tak jak uzavřel Nejvyšší soud, věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (zde je sice míněn zákon č. 145/2010 Sb., tyto závěry však jsou aplikovatelné i na zákon č. 257/2016 Sb.), tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný z www.nsoud.cz). Ke stejným závěrům pak dospěl i soudní dvůr 5 75 Co 202/2021 Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (rozhodnutí dostupné z www.curia.europa.eu), který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. S ohledem na výše uvedené závěry judikatury tedy je pro řádné prověření úvěruschopnosti nezbytné, aby prohlášení dlužníka bylo podepřeno i doklady, není však nezbytné kompletní podložení jednotlivých položek.

18. V daném řízení žalobkyně tvrdila, že řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to mimo jiné rešeršemi v příslušných databázích a registrech dlužníků, a to s negativním výsledkem. Dále žalovaný před uzavřením smlouvy o úvěru sdělil zdroj svých příjmů, včetně jejich výše. K těmto tvrzením pak žalobkyně předložila přehled konkrétních příjmů ze zaměstnání za dva měsíce před uzavřením úvěrové smlouvy na bankovním účtu žalovaného, nikoliv však kompletní výpisy z účtu za uvedená období, pouze jeden kompletní výpis z bankovního účtu žalovaného avšak za období ledna 2011 tj. téměř rok před podáním žádosti o úvěr. Žalobkyně současně v rámci hodnocení klienta uvedla, že výdaje žalovaného činily celkem 8 420 Kč měsíčně, což zahrnuje životní minimum 4 620 Kč a za bydlení 3 600 Kč. Přestože žalovaný uvedl, že bydlí ve družstevním bydlení, toto není podloženo žádnou nájemní smlouvou, či alespoň čestným prohlášením. Žalovaný také neuvedl žádné další výdaje nad rámec shora uvedených, přestože zcela jistě vynakládá prostředky také za dopravu do zaměstnání, mobilní telefon a disponuje také e-mailovou adresou, tedy lze předpokládat i náklady na internetové připojení či data v mobilu. Žalobkyně se v rámci hodnocení klienta zabývala pouze příjmem žalovaného ze zaměstnání, aniž by si nechala předložit výpisy z účtu žalovaného, ze kterých by byla zřejmá bilance tohoto účtu, tedy, zda tzv. není žalovaný v mínusu, jakož i pohyby na jeho účtu /skutečné příjmy a výdaje/. Nechala si pouze předložit kompletní výpis z účtu žalovaného pouze za jediný měsíc 2021, a to navíc za období téměř rok předcházející době poskytnutí úvěru, tedy dle soudu neaktuální k dokladování příjmové a výdajové situace žalovaného v době, kdy žádal u žalobkyně o úvěr. Za této situace tedy dospěl podepsaný soud k závěru, že v daném případě žalobkyně neprokázala, že by řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy o úvěru, neboť netvrdila, ani neprokázala, že by měla dostatečné informace o pravidelných měsíčních výdajích žalovaného na bydlení, dopravu, příp. jiných pravidelných výdajích, a tyto věrohodným způsobem i ověřila (předložení dokladů o výdajích žalovaného žalobkyně ani netvrdila). Smlouva o úvěru je tedy v návaznosti na ust. § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru) dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatná, a to pro rozpor se zákonem, a tento rozpor je tak zjevný, že k této neplatnosti je soud dle ustanovení § 588 o. z. povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

19. Nároky z neplatné smlouvy o úvěru je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně by tedy měla nárok na uhrazení zůstatku původní jistiny, nikoliv však dalších nákladů či příslušenství, jak žalobkyně také požaduje, když tento požadavek je s ohledem na výše uvedené nedůvodným.

20. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala žalovanému dne 20. 12. 2022 částku ve výši 20 000 Kč na bankovní účet patřící žalovanému. V řízení bylo žalobkyní tvrzeno a prokázáno, že žalovaný na svůj dluh uhradil částku 43 220 Kč. Žalovaný tedy uhradil více, než byl povinen. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úhradu smluvního úroku a smluvních pokut. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když procesně více úspěšným účastníkem byl žalovaný, avšak dle obsahu spisu tomuto žádné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.