17 C 167/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Daduovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 17 368 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni -) částku 14 760 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 676,63 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 7 933,02 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a -) částku 2 608 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 642,58 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 683,19 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 082,35 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem 20,98 % ročně z částky 2 082,35 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, Ph.D., a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 26. 5. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 17 368 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, uzavřel se žalovaným dne 10. 7. 2015 smlouvu o půjčce číslo jejíž nedílnou součástí byly rovněž Smluvní podmínky. Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřil úvěruschopnost žalovaného na základě informací požadovaných a získaných od žalovaného, které byly zaznamenány v zákaznické kartě a ověřeny doklady uvedenými v části„ dokumenty k ověření“. Na základě smlouvy o zápůjčce poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému v hotovosti zápůjčku ve výši 10 000 Kč, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit s kapitalizovaným úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Dále si strany smlouvy sjednaly doplňkovou službu životního pojištění, za niž se žalovaný zavázal uhradit poplatek 290 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal splácet v 58 týdenních splátkách po 305 Kč. Žalovaný nesplácel řádně a včas. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. Žalovaný od uzavření smlouvy o půjčce do dne postoupení pohledávky na žalobkyni uhradil celkem částku 2 930 Kč. Žalobkyně požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, dlužného poplatku ve výši 4 760 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 7 933,02 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 676,63 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení. Dále právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne 23. 4. 2015 smlouvu o půjčce číslo jejíž nedílnou součástí byly rovněž Smluvní podmínky. Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřil úvěruschopnost žalovaného na základě informací požadovaných a získaných od žalovaného, které byly zaznamenány v zákaznické kartě a ověřeny doklady uvedenými v části„ dokumenty k ověření“. Na základě smlouvy o zápůjčce poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému v hotovosti zápůjčku ve výši 5 000 Kč, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit s kapitalizovaným úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 455 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 1 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 500 Kč. Dále si strany smlouvy sjednaly doplňkovou službu životního pojištění, za niž se žalovaný zavázal uhradit poplatek 129 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal splácet ve 43 týdenních splátkách po 188 Kč. Žalovaný nesplácel řádně a včas. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. Žalovaný od uzavření smlouvy o půjčce do dne postoupení pohledávky na žalobkyni uhradil celkem částku 5 476 Kč. Žalobkyně požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 2 082,35 Kč, dlužného poplatku ve výši 525,65 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 683,19 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 642,58 Kč, úroku ve výši 20,98 % ročně z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení. Před podáním žaloby vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání řádně a včas omluvila prostřednictvím svého zástupce.

3. Soud provedl předložené listinné důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: -) z výpisů z obchodního rejstříku, bylo zjištěno, že žalobkyně je akciovou společností s datem vzniku a zápisu 16. 5. 2005; -) ze smlouvy o půjčce ze dne 22. 4. 2015 bylo zjištěno, že žalovanému byla v hotovosti poskytnuta částka 5 000 Kč, kterou se zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 2 955 Kč a poplatkem za zařazení do pojišťovacího programu ve výši 129 Kč, a to ve 43 týdenních splátkách po 188 Kč, a že úroková sazba byla sjednána ve výši 20,98 %; -) z karty zákazníka ze dne 22. 4. 2015 bylo zjištěno, že žalovaný v kartě uvedl číslo svého občanského průkazu, adresu trvalého pobytu a že bydlí v nájmu. Dále uvedl, že nemá aktivní půjčku u příjmení jméno, ani jinde, a není majitelem vozu. Uvedl údaje o svém zaměstnavateli jméno příjmení - taxikář, že jeho čistý příjem ze zaměstnání činí 11 000 Kč, a že dalším příjmem je renta od Ministerstva vnitra ve výši 8 103 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného činily podle karty celkem 13 700 Kč měsíčně, z toho 5 500 Kč za nájem, 8 000 Kč za domácnost a 200 Kč za výdaje na telefon. Údaje byly podle karty ověřeny občanským průkazem žalovaného, pracovní smlouvou, nájemní smlouvou a výměrem státní podpory. ulice zástupce žalobkyně v kartě zaškrtl rovněž schválení výsledku tzv. skóringu; -) ze smlouvy o půjčce ze dne 10. 7. 2015 bylo zjištěno, že žalovanému byla v hotovosti poskytnuta částka 10 000 Kč, kterou se zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 7 400 Kč a poplatkem za zařazení do pojišťovacího programu ve výši 290 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, a že úroková sazba byla sjednána ve výši 23,72 %; -) z karty zákazníka ze dne 10. 7. 2015 bylo zjištěno, že žalovaný v kartě uvedl číslo svého občanského průkazu, adresu trvalého pobytu a že bydlí v nájmu. Dále uvedl, že má aktivní půjčku pouze u příjmení jméno, a že není majitelem vozu. Uvedl údaje o svém zaměstnavateli jméno příjmení - taxikář, že jeho čistý příjem ze zaměstnání činí 12 000 Kč, a že dalším příjmem je renta od Ministerstva vnitra ve výši 6 888 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného činily podle karty celkem 16 500 Kč měsíčně, z toho 5 500 Kč za nájem, 10 000 Kč za domácnost, 800 Kč na splátky půjček a 200 Kč za výdaje na telefon. Údaje byly podle karty ověřeny občanským průkazem žalovaného, dohodou, nájemní smlouvou a SIPO; -) ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, včetně seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že žalovaná pohledávka přešla na žalobkyni; -) z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 a podacího lístku bylo zjištěno, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky dopisem zaslaným dne 7. 1. 2020 a byla vyzvána k úhradě dlužné částky do 10 dnů ode dne obdržení dopisu; -) z předžalobní upomínky ze dne 22. 2. 2021, a podacího lístku, bylo zjištěno, že žalované byla před podáním žaloby zaslána dne 23. 2. 2021 upomínka k úhradě dlužné částky.

4. Z uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, uzavřel se žalovaným dne 22. 4. 2015 a dne 10. 7. 2015 smlouvy o zápůjčce, na jejichž základě žalovanému poskytl v hotovosti v den podpisu každé ze smluv částky 5 000 Kč a 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčky splácet v pravidelných týdenních splátkách spolu se sjednanými poplatky a úrokem. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce žalovaný vyplnil tzv. kartu zákazníka, ve které uvedl své osobní údaje, adresu trvalého pobytu, údaje o zaměstnavateli a své měsíční příjmy a výdaje. Údaje byly podle karty zákazníka ověřeny občanským průkazem žalovaného, pracovní smlouvou, nájemní smlouvou, SIPO a výměrem státní podpory. ulice zástupce žalobkyně v kartě zákazníka rovněž zaškrtl schválení výsledku tzv. skóringu. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 uzavřené mezi právnická osoba, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, což bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným dne 7. 1. 2020. Zástupce žalobkyně zaslal žalovanému před podáním žaloby výzvu k úhradě dlužné částky.

5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

7. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

8. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

10. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná.

11. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dvě smlouvy o zápůjčce. Jelikož žalovaný při uzavírání smluv o zápůjčce vystupoval jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 9 zákona č. 145/2010 Sb. měl právní předchůdce žalobkyně jako věřitel (zápůjčitel) povinnost před uzavřením smlouvy o zápůjčce řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele (výpůjčitele), tj. jeho schopnost zápůjčku splácet. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy podle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na webová adresa). Soud měl v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smluv o zápůjčce. Žalobkyně soudu v řízení předložila tzv. karty zákazníka, ve kterých byly uvedeny údaje o majetkových a osobních poměrech žalovaného. Přestože podle aktuální judikatury Nejvyššího soudu je takové prohlášení dlužníka nedostačující pro řádné posouzení úvěruschopnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka), žalobkyně soudu dále tvrdila s odkazem na předložené karty zákazníka, že údaje uvedené žalovaným byly ověřeny potřebnými doklady (nájemní smlouvou, pracovní smlouvou, výměrem státní podpory, SIPO). Rovněž žalobkyně tvrdila, že údaje žalovaného byly odeslány do obchodního informačního systému právního předchůdce žalobkyně, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadované částky vyhodnotil. S ohledem na výše uvedená tvrzení žalobkyně, která žalovaný v řízení nijak nerozporoval, a předložené důkazy, soud uzavřel, že úvěruschopnost žalovaného byla právním předchůdcem žalobkyně posouzena řádně v souladu s § 9 zákona č. 145/2010 Sb.

12. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) ze zápůjčky, měla žalobkyně jako věřitel podle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovaným jako dlužníkem byly uzavřeny smlouvy o zápůjčce, že na základě těchto smluv byly dlužníku poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluhy řádně neplnil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouvy byly uzavřeny a že na jejich základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, a dále komentář příjmení, J., příjmení, L., příjmení, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, str. 569). Žalobkyně svou povinnost v řízení splnila, neboť tvrdila a prokázala, že se žalovaným uzavřela smlouvy o zápůjčce a že žalovanému poskytla částky 5 000 Kč a 10 000 Kč. V řízení bylo dále na žalovaném, aby soudu tvrdil a prokázal, že žalobkyni na dluh uhradil více, než tvrdila žalobkyně, případně že dluh vůči žalobkyni zanikl jinak než splněním, nebo že dluh žalované nevznikl vůbec. Žalovaný však tuto svou povinnost v řízení nesplnil, neboť byl po celou dobu řízení zcela pasivní. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částky 14 760 Kč a 2 608 Kč představující dlužné jistiny zápůjček a dlužné poplatky, spolu s příslušenstvím, které zahrnuje kapitalizovaný smluvní úrok, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení a dále smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 7. 12. 2019 do zaplacení. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako obecná třídenní.

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 2 252 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná, a proto jí přísluší náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, dále pak odměna za zastoupení advokátem v celkové výši 900 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění) po 300 Kč podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), režijní paušál za 3 úkony právní služby ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč) podle § 14b odst. 5 a. t., a nakonec 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 252 Kč obec plnění pak bylo stanoveno k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř., lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako obecná třídenní. Za úkon – podání ze dne 20. 9. 2021 žalobkyni náhrada přiznána nebyla z důvodu, že uvedeným podáním žalobkyně pouze k výzvě soudu doplnila skutková tvrzení ohledně splnění povinnosti řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného, jež absentovala v podané žalobě a byla nezbytná pro rozhodnutí projednávané věci. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.