17 C 174/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Daduovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 21 937 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 780 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 780 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a částku 4 449 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 449 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení -) částky 5 354 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 590,32 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 718,30 Kč, úrokem 23,72 % ročně z částky 6 999,99 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 999,99 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020 a z částky 219,99 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a -) částky 5 354 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 706,15 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 5 059,61 Kč, úrokem 23,72 % ročně z částky 7 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 000 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020 a z částky 2 551 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 55,45 Kč k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, Ph.D. do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 26. 5. 2021 domáhala po žalované zaplacení celkové částky 21 937 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, uzavřel se žalovanou dne 7. 1. 2016 smlouvu o půjčce číslo jejíž nedílnou součástí byly rovněž Smluvní podmínky. Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřil úvěruschopnost žalované na základě informací požadovaných a získaných od žalované, které byly zaznamenány v zákaznické kartě a ověřeny doklady uvedenými v části„ dokumenty k ověření“. Na základě smlouvy o půjčce poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované v hotovosti částku ve výši 7 000 Kč, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit s kapitalizovaným úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 980 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 800 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala splácet v 58 týdenních splátkách po 213 Kč. Žalovaná nesplácela řádně a včas. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. Žalovaná od uzavření smlouvy o zápůjčce do dne postoupení pohledávky na žalobkyni uhradila celkem částku 220 Kč. Žalobkyně požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 6 999,99 Kč, dlužného poplatku ve výši 5 134,01 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 4 178,30 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 590,32 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení. Dále právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, uzavřel se žalovanou dne 25. 10. 2015 smlouvu o půjčce číslo jejíž nedílnou součástí byly rovněž Smluvní podmínky. Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřil úvěruschopnost žalované na základě informací požadovaných a získaných od žalované, které byly zaznamenány v zákaznické kartě a ověřeny doklady uvedenými v části„ dokumenty k ověření“. Na základě smlouvy o půjčce poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované v hotovosti částku ve výši 7 000 Kč, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit s kapitalizovaným úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 980 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 800 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala splácet v 58 týdenních splátkách po 213 Kč. Žalovaná nesplácela řádně a včas. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. Žalovaná od uzavření smlouvy o zápůjčce do dne postoupení pohledávky na žalobkyni uhradila celkem částku 2 551 Kč. Žalobkyně požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 7 000 Kč, dlužného poplatku ve výši 2 803 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 5 059,61 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 706,15 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení. Před podáním žaloby vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavila. Žalobkyně svou neúčast u jednání řádně a včas omluvila prostřednictvím svého zástupce.

3. Soud provedl předložené listinné důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: -) z výpisů z obchodního rejstříku, bylo zjištěno, že žalobkyně je akciovou společností s datem vzniku a zápisu 16. 5. 2005; -) ze smlouvy o půjčce ze dne 23. 10. 2015 a smluvních podmínek, bylo zjištěno, že žalované byla v hotovosti poskytnuta částka 7 000 Kč, kterou se zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 5 180 Kč v 58 týdenních splátkách po 213 Kč, a že úroková sazba byla sjednána ve výši 23,72 %; -) z karty zákazníka ze dne 23. 10. 2015 bylo zjištěno, že žalovaná v kartě uvedla číslo svého občanského průkazu, adresu trvalého pobytu a že bydlí na ubytovně. Dále uvedla, že nemá žádné jiné půjčky, údaje o svém zaměstnavateli právnická osoba, že její čistý příjem ze zaměstnání činí 13 936 Kč měsíčně, a že měsíční výdaje žalované činí celkem 10 840 Kč, z toho 4 300 Kč za nájem, 4 000 Kč za domácnost, 240 Kč za výdaje na telefon a 2 300 Kč jako splátku exekuce. Žalovaná uvedla, že je proti její osobě vedena jedna exekuce. Údaje byly podle karty ověřeny pracovní smlouvou, výplatními páskami a nájemní smlouvou. ulice zástupce v kartě rovněž zaškrtl schválení výsledku skóringu; -) ze smlouvy o půjčce ze dne 7. 1. 2016 a smluvních podmínek, bylo zjištěno, že žalované byla v hotovosti poskytnuta částka 7 000 Kč, kterou se zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 5 180 Kč v 58 týdenních splátkách po 213 Kč, a že úroková sazba byla sjednána ve výši 23,72 %; -) z karty zákazníka ze dne 7. 1. 2016 bylo zjištěno, že žalovaná v kartě uvedla číslo svého občanského průkazu, adresu trvalého pobytu a že bydlí v nájmu. Dále uvedla, že má aktivní půjčku u příjmení jméno, údaje o svém zaměstnavateli právnická osoba, že její čistý příjem ze zaměstnání činí 14 000 Kč měsíčně, a že měsíční výdaje žalované činí celkem 11 000 Kč, z toho 3 900 Kč za nájem, 6 000 Kč za domácnost, 900 Kč za splátky půjček a 200 Kč za výdaje na telefon. Žalovaná uvedla, že je proti její osobě vedena jedna exekuce. Údaje byly podle karty ověřeny pracovní smlouvou, výplatními páskami a nájemní smlouvou. ulice zástupce v kartě rovněž zaškrtl schválení výsledku skóringu; -) ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, včetně seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že žalovaná pohledávka přešla na žalobkyni; -) z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 a podacího lístku bylo zjištěno, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky dopisem zaslaným dne 7. 1. 2020 a byla vyzvána k úhradě dlužné částky do 10 dnů ode dne obdržení dopisu; -) z předžalobní upomínky ze dne 3. 9. 2020, a podacího lístku, bylo zjištěno, že žalované byla před podáním žaloby zaslána upomínka k úhradě dlužné částky; -) z kopie rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, soud neučinil žádná relevantní zjištění.

4. Z uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, uzavřel se žalovanou dne 23. 10. 2015 a 7. 1. 2016 smlouvy o zápůjčce, na jejichž základě žalované poskytl v hotovosti v den podpisu každé ze smluv částku 7 000 Kč. Žalovaná se zavázala zápůjčky splácet v pravidelných týdenních splátkách spolu se sjednaným poplatkem. Zápůjční úroková sazba byla stanovena u obou zápůjček ve výši 23,72 % ročně. Před uzavřením smluv o zápůjčce žalovaná vyplnila tzv. karty zákazníka, ve kterých uvedla své osobní údaje, adresu trvalého pobytu, údaje o zaměstnavateli a své měsíční příjmy a výdaje. Rovněž žalovaná uvedla, že je proti ní vedena jedna exekuce. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 uzavřené mezi právnická osoba, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, což bylo žalované oznámeno dopisem zaslaným dne 7. 1. 2020. Zástupce žalobkyně zaslal žalované před podáním žaloby výzvu k úhradě dlužné částky.

5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

7. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

8. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

12. Podle § 2 991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2 993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

15. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou dvě smlouvy o zápůjčce. Jelikož žalovaná při uzavírání smluv o zápůjčce vystupovala jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedené smluvní vztahy aplikovat ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 9 zákona č. 145/2010 Sb. měl právní předchůdce žalobkyně jako věřitel (zápůjčitel) povinnost před uzavřením smluv o zápůjčce řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele (výpůjčitele), tj. její schopnost zápůjčky splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Žalobkyně v řízení soudu neprokázala, že její právní předchůdce řádným (výše uvedeným) způsobem prověřoval schopnost žalované splácet poskytnuté zápůjčky, neboť soudu předložila pouze tzv. karty zákazníka obsahující údaje o osobních poměrech žalované a jejích tvrzených příjmech a výdajích. Podle výše citovaných judikatorních závěrů však není takový postup pro splnění povinnosti stanovené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb. dostačující. Žalobkyně zejména neprokázala, že by její právní předchůdce řádně prověřoval výdaje žalované, přestože i z karty zákazníka vyplývá, že je proti žalované vedena exekuce. příjmení tvrzení, že právní předchůdce žalobkyně provedl lustraci žalované v insolvenčním rejstříku, však žalobkyně v řízení soudu netvrdila ani neprokázala, že by byla provedena lustrace žalované i v jiných veřejně dostupných databázích (Centrální evidence exekucí, NRKI, BRKI, příjmení), čímž měla být ověřena solventnost žalované s ohledem na proti ní vedenou exekuci. Rovněž nebyly ověřovány ani další výdaje žalované, vyjma nájemného. Nakonec žalobkyně soudu nepředložila žádné listiny (dokumenty), příp. jejich kopie, jimiž byly ověřeny údaje uvedené žalovanou v kartě zákazníka, ačkoli je na ně odkazováno.

16. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu netvrdila a ani neprokázala, že by před uzavřením smluv o zápůjčce její právní předchůdce řádně posoudil úvěruschopnost žalované, tj. schopnost žalované poskytnuté zápůjčky spolu s poplatky žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně zjevně porušil svou povinnost stanovenou v § 9 zákona č. 145/2010 Sb., v důsledku čehož je nutné posoudit obě smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právnická osoba, a žalovanou jako absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku.

17. Plnění poskytnuté žalované je pak třeba vypořádat z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v hotovosti částky 7 000 Kč a 7 000 Kč na základě neplatných smluv, tedy plnil bez právního důvodu. Smluvní strana neplatné smlouvy přitom může žádat jen toho, oč plnění jí poskytnuté převyšuje objem majetkových hodnot, jež sama přijala, protože poskytnutí protiplnění obohaceným nezakládá vzájemnou restituční povinnost ochuzeného, nýbrž snižuje rozsah prospěchu obohaceného. V řízení bylo zjištěno, že žalovaná uhradila žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) na zápůjčku poskytnou dne 23. 10. 2015 částku 2 551 Kč a na zápůjčku poskytnutou dne 7. 1. 2016 částku 220 Kč. Žalobkyně tak má nárok na uhrazení poskytnutých částek snížených o prokázané platby žalované, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši stanovené podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k zaplacení stanovené v oznámení o postoupení pohledávky, ve kterém žalobkyně žalovanou prvně prokazatelně vyzvala k vrácení dlužné částky, do zaplacení. Oznámení bylo žalované zasláno podle přiloženého podacího lístku dne 7. 1. 2020, ve smyslu § 573 občanského zákoníku se považuje za doručené 10. 1. 2020. Žalovaná měla uhradit dlužnou částku do 10 od doručení, tj. do 20. 1. 2020.

18. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smluv o zápůjčce však žalobkyni nevznikl nárok na úhradu dlužných poplatků a požadovaného příslušenství nad rámec přiznaného zákonného úroku. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.

19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky v celkové výši 21 937 Kč (bez příslušenství). Žaloba byla zamítnuta co do částky 10 708 Kč. Úspěch žalobkyně je tak představován částkou 11 229 Kč, tj. 51,19 % z předmětu řízení, a úspěch žalované částkou 10 708 Kč, tj. 48,81 % z předmětu řízení. Více procesně úspěšným účastníkem byla žalobkyně, rozdíl úspěchu a neúspěchu v její prospěch činil 2,38 % z předmětu řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 878 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 937 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 1 a 5 a. t a 21 % DPH ve výši 252 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobkyně představují částku 2 330 Kč, přičemž 2,38 % z této částky činí 55,45 Kč. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení celkovou částku 55,45 Kč v obecné třídenní lhůtě k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř. a § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.). Za úkon – podání ze dne 27. 9. 2021 žalobkyni náhrada přiznána nebyla z důvodu, že uvedeným podáním žalobkyně pouze k výzvě soudu doplnila skutková tvrzení ohledně splnění povinnosti řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného, jež absentovala v podané žalobě a byla nezbytná pro rozhodnutí projednávané věci. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu obec, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.