17 C 185/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Daduovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 13 950 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 950 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 466,43 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 7 313,67 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úrokem 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, Ph.D. do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 26. 5. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 13 950 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, uzavřel se žalovanou dne 12. 10. 2015 smlouvu o půjčce číslo jejíž nedílnou součástí byly rovněž Smluvní podmínky. Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřil úvěruschopnost žalované na základě informací požadovaných a získaných od žalované, které byly zaznamenány v zákaznické kartě a ověřeny doklady uvedenými v části„ dokumenty k ověření“. Na základě smlouvy o půjčce poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované v hotovosti zápůjčku ve výši 10 000 Kč, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit s kapitalizovaným úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala splácet v 58 týdenních splátkách po 300 Kč. Žalovaná nesplácela řádně a včas. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. Žalovaná od uzavření smlouvy o půjčce do dne postoupení pohledávky na žalobkyni uhradila celkem částku 3 450 Kč. Žalobkyně požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, dlužného poplatku ve výši 3 950 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 7 313,67 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 466,43 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení. Před podáním žaloby vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavila. Žalobkyně svou neúčast u jednání řádně a včas omluvila prostřednictvím svého zástupce.

3. Soud provedl předložené listinné důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: -) z výpisů z obchodního rejstříku, bylo zjištěno, že žalobkyně je akciovou společností s datem vzniku a zápisu 16. 5. 2005; -) ze smlouvy o půjčce ze dne 12. 10. 2015 bylo zjištěno, že žalované byla v hotovosti poskytnuta částka 10 000 Kč, kterou se zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 7 400 Kč v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, a že úroková sazba byla sjednána ve výši 23,72 %; -) z karty zákazníka ze dne 12. 10. 2015 bylo zjištěno, že žalovaná v kartě uvedla číslo svého občanského průkazu, adresu trvalého pobytu, že nemá žádné půjčky a že bydlí v nájmu. Dále uvedla, že pobírá invalidní důchod ve výši 7 500 Kč měsíčně, státní podporu ve výši 6 996 Kč měsíčně a přídavek 500 Kč měsíčně, a že výdaje žalované činí celkem 9 700 Kč, z toho 4 500 Kč za nájem, 5 000 Kč za domácnost a 200 Kč za výdaje na telefon. Údaje byly podle karty ověřeny občanským průkazem žalované, výpisy z účtu, výměrem státní podpory a nájemní smlouvou. ulice zástupce žalobkyně v kartě zaškrtl rovněž schválení výsledku tzv. skóringu; -) ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, včetně seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že žalovaná pohledávka přešla na žalobkyni; -) z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 a podacího lístku bylo zjištěno, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky dopisem zaslaným dne 7. 1. 2020 a byla vyzvána k úhradě dlužné částky do 10 dnů ode dne obdržení dopisu; -) z předžalobní upomínky ze dne 3. 9. 2020, a podacího lístku, bylo zjištěno, že žalované byla před podáním žaloby zaslána dne 4. 9. 2020 upomínka k úhradě dlužné částky; -) z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění.

4. Z uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, uzavřel se žalovanou dne 12. 10. 2015 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalované poskytl v hotovosti v den podpisu smlouvy částku 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zápůjčku splácet v pravidelných týdenních splátkách spolu se sjednanými poplatky a úrokem. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce žalovaná vyplnila tzv. kartu zákazníka, ve které uvedla své osobní údaje, adresu trvalého pobytu, a dále, že je v invalidním důchodu a jaké má měsíční příjmy a výdaje. Údaje byly podle karty zákazníka ověřeny občanským průkazem žalované, výpisy z účtu, výměrem státní podpory a nájemní smlouvou. ulice zástupce žalobkyně v kartě zákazníka rovněž zaškrtl schválení výsledku tzv. skóringu. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 uzavřené mezi právnická osoba, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, což bylo žalované oznámeno dopisem zaslaným dne 7. 1. 2020. Zástupce žalobkyně zaslal žalované před podáním žaloby výzvu k úhradě dlužné částky.

5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

7. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

8. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

10. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná.

11. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou smlouvu o zápůjčce. Jelikož žalovaná při uzavírání smluv o zápůjčce vystupovala jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 9 zákona č. 145/2010 Sb. měl právní předchůdce žalobkyně jako věřitel (zápůjčitel) povinnost před uzavřením smlouvy o zápůjčce řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele (výpůjčitele), tj. její schopnost zápůjčku splácet. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy podle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na webová adresa). Soud měl v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně řádně prověřil úvěruschopnost žalované před uzavřením smluv o zápůjčce. Žalobkyně soudu v řízení předložila tzv. kartu zákazníka, ve které byly uvedeny údaje o majetkových a osobních poměrech žalované. Přestože podle aktuální judikatury Nejvyššího soudu je takové prohlášení dlužníka nedostačující pro řádné posouzení úvěruschopnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka), žalobkyně soudu dále tvrdila s odkazem na předložené karty zákazníka, že údaje uvedené žalovanou byly ověřeny potřebnými doklady (nájemní smlouvou, výměrem státní podpory, výpisy z účtu). Rovněž žalobkyně tvrdila, že údaje žalované byly odeslány do obchodního informačního systému právního předchůdce žalobkyně, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. S ohledem na výše uvedená tvrzení žalobkyně, která žalovaná nijak nerozporovala, a provedené důkazy, soud uzavřel, že úvěruschopnost žalované byla právním předchůdcem žalobkyně posouzena řádně v souladu s § 9 zákona č. 145/2010 Sb.

12. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) ze zápůjčky, měla žalobkyně jako věřitel podle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o zápůjčce, že na základě této smlouvy byly dlužníku poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluhy řádně neplnil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalované jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, a dále komentář příjmení, J., příjmení, L., příjmení, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, str. 569). Žalobkyně svou povinnost v řízení splnila, neboť tvrdila a prokázala, že její právní předchůdce se žalovanou uzavřel smlouvu o zápůjčce a že žalované poskytl částku 10 000 Kč. V řízení bylo dále na žalované, aby soudu tvrdila a prokázala, že žalobkyni na dluh uhradila více, než tvrdila žalobkyně, případně že dluh vůči žalobkyni zanikl jinak než splněním, nebo že dluh žalované nevznikl vůbec. Žalovaná však tuto svou povinnost v řízení nesplnila, neboť byla po celou dobu řízení zcela pasivní. Soud proto uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 13 950 Kč představující dlužnou jistinu zápůjčky a dlužné poplatky, spolu s příslušenstvím, které zahrnuje kapitalizovaný smluvní úrok, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení a dále smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 7. 12. 2019 do zaplacení. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako obecná třídenní.

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 2 252 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná, a proto jí přísluší náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, dále pak odměna za zastoupení advokátem v celkové výši 900 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění) po 300 Kč podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), režijní paušál za 3 úkony právní služby ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč) podle § 14b odst. 5 a. t., a nakonec 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 252 Kč obec plnění pak bylo stanoveno k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř., lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako obecná třídenní. Za úkon – podání ze dne 28. 9. 2021 žalobkyni náhrada přiznána nebyla z důvodu, že uvedeným podáním žalobkyně pouze k výzvě soudu doplnila skutková tvrzení ohledně splnění povinnosti řádného prověření úvěruschopnosti žalované, jež absentovala v podané žalobě a byla nezbytná pro rozhodnutí projednávané věci. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.