17 C 185/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl soudkyní Mgr. Martinou Valentovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 17 405,81 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 12 548 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 548 Kč od 30. 3. 2022 do 21. 4. 2022 ve výši 111,64 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14 548 Kč od 22. 4. 2022 do 24. 5. 2022 ve výši 156,69 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 548 Kč od 25. 5. 2022 do 20. 6. 2022 ve výši 119,39 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 548 Kč od 21. 6. 2022 do zaplacení, částky 4 857,81 Kč a úroku 59,88 % ročně z částky 11 408,56 Kč od 30. 3. 2022 do 23. 5. 2022 ve výši 1 005,40 Kč, úroku 11,75 % ročně z částky 11 408,56 Kč od 24. 5. 2022 do 24. 5. 2022 ve výši 3,47 Kč, úroku 11,75 % ročně z částky 11 103,47 Kč od 25. 5. 2022 do 20. 6. 2022 ve výši 91,26 Kč a úroku 11,75 % ročně z částky 10 103,47 Kč od 21. 6. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 30. 3. 2022 dosáhne částky 36 504 Kč, se zamítá.

II. Žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 10. 7. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení 17 405,81 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že dne 26. 11. 2020 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 14 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit úrok za poskytnutý úvěr ve výši nominální úrokové sazby 59,88 % p. a. ve 36 měsíčních splátkách ve výši 874 Kč splatných vždy k 22. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem prosinec 2020. Součástí splátky byla vždy i platba pojistného ve výši 29 Kč ze sjednaného pojištění schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a dalších zdrojů. Žalovaný úvěr žalobkyni nesplácel řádně a včas, do data zesplatnění úvěru uhradil žalobkyni pouze částku 11 362 Kč. Účastníci si ve smlouvě sjednali, že žalovaný zaplatí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 249 Kč za každou splátku, u které se ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyně uplatnila smluvní pokutu ze splátky [číslo] v celkové výši 1 245 Kč. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou citovaných splátek dále vzniklo žalobkyni právo na úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 1 200 Kč. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud se žalovaný dostane do prodlení s úhradou jakékoli splátky o délce 65 dnů, dojde bez dalšího k zesplatnění celé zbývající dlužné částky. K datu 28. 3. 2022 došlo k zesplatnění celého úvěru, přičemž se v souladu se smlouvou o úvěru stala splatnou dosud nezaplacená jistina a k ní přirostlé dosud nezaplacené úroky, které se ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny úvěru ve výši 13 074,47 Kč. Po datu zesplatnění uhradil žalovaný žalobkyni postupně ve 3 splátkách ještě celkem 3 000 Kč. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí jistinu v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni vyjma úroků z prodlení v zákonné výši z celé nové jistiny, rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně uplatnila žalobou smluvní pokutu ode dne 30. 3. 2022 do data sepsání žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 4 857,81 Kč. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 10 103,47 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 245 Kč, nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 1 200 Kč, smluvní pokuty v celkové výši 4 857,81 Kč. Dále žalobkyně požadovala úrok ve výši 59,88 % ročně ze zbývající dlužné jistiny ve výši 11 408,56 Kč od 30. 3. 2022 do 24. 5. 2022, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 11 103,47 Kč od 25. 5. 2022 do 20. 6. 2022, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 10 103,47 od 21. 6. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, než celkový tento úrok za dobu od 30. 3. 2022 dosáhne částky 36 504 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavil.

3. Soud z provedených listinných důkazů učinil ve věci následující skutková zjištění: - z informací a dodatku [číslo] ze dne 27. 11. 2020 bylo zjištěno, že se žalobkyně a žalovaný dohodli na uzavření smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku; - z přílohy [číslo] ke smlouvě o úvěru a informačního dokumentu bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovaným bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet úvěr, a že žalovaný se zavázal hradit měsíční úhradu za pojištění ve výši 29 Kč, s tím, že tato úhrada byla součástí splátky úvěru; - z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu bylo zjištěno, že žalobkyně získala dne 11. 5. 2018 oprávnění k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru; -z přihlášky do pojištění ze dne 26. 11. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný zažádal o sjednání pojištění, Balíčku C. [ulice] úhrada pojistného činila 29 Kč; - z výpisu záznamů registru [příjmení] ze dne 26. 11. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný neměl v tomto registru žádný záznam; -z výpisu z nebankovního registru klientských informací ze dne 26. 11. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný měl skóre 520, což představuje kategorii III (nízké riziko); - z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 14 000 Kč dne 27. 11. 2020; - z prohlášení klienta bylo zjištěno, že dne 26. 11. 2020 žalovaný mimo jiné stvrdil svým podpisem, že se seznámil se všemi informacemi podle § 92 zákona o spotřebitelském úvěru; že si je vědom, jaká je výše sjednaných úroků z úvěru a souhlasí s ní; že nemá žádné splatné dluhy; že se nenachází v úpadku; - z kopie OP žalovaného bylo zjištěno, že byla ověřována jeho totožnost; - z výpisu z běžného účtu banky [právnická osoba], byly zjištěny stavy účtu žalovaného v období od 1. 4. 2020 do 30. 4. 2020. Na počátku období činil stav účtu – 4 979,11 Kč a na konci období - 4 987,59 Kč. -z potvrzení o příchozí úhradě bylo zjištěno, že na účet žalovaného byla z účtu č. [bankovní účet] patřícího [jméno] [příjmení], zaměstnavateli žalovaného, zaslána dne 19. 11. 2020 částky ve výši 14 514 Kč. - z hodnocení klienta bylo zjištěno, že ke dni 26. 11. 2020 měl žalovaný příjem 14 626 Kč ze zaměstnání, jeho měsíční výdaje činily celkem 6 860 Kč z toho 3 860 Kč jako životní minimum a 3 000 Kč jako náklady na bydlení. [příjmení] zdroje byly vyčísleny částkou 6 766 Kč. Dále žalovaný uvedl, že je zaměstnán u [jméno] [příjmení], [IČO] od 1. 5. 2018 na dobu neurčitou, má výuční list a bydlí u rodičů. - z předsmluvního formuláře bylo zjištěno, že žalovanému byly ze strany žalobkyně poskytnuty dne 26. 11. 2020 standardní informace o spotřebitelském úvěru; - z návrhu na uzavření smlouvy / smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 26. 11. 2020 smlouvu [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 14 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalované celkovou částku 30 420 Kč ve 36 měsíčních splátkách po 874 Kč, v nichž byla zahrnuta i splátka úroku a úhrada pojištění. Sjednaná zápůjční úroková sazba činila 59,88 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V čl. 2 úvěrové smlouvy si účastníci sjednali, že úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, a že úrok běží i po zesplatnění úvěru. Žalobkyně se v úvěrové smlouvě zavázala, že bude na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální výši 36 504 Kč. V čl. 6 úvěrové smlouvy si účastníci dohodli důsledky vyplývající z prodlení žalovaného. Podle odst. 6. 1. jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 249 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení, max. 2 999 Kč za rok. Podle odst. 6. 2. smlouvy má žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, kdy výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Právo na zaplacení této částky vzniká u každé jednotlivé splátky 15. dnem trvání prodlení s její úhradou. Podle odst. 6. 3. jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, ke dni zesplatnění se celá dosud neuhrazená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění k jistině stávají součástí nové jistiny. Novou jistinu je žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Podle odst. 6. 5. smlouvy jestliže žalovaný nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Smlouva o úvěru byla podepsána žalovaným prostřednictvím jedinečného kódu; - z oznámení o schválení úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně dne 30. 11. 2020 oznámila žalovanému, že akceptovala jeho návrh na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] došlo tak k jejímu uzavření; - ze splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalovanému bylo v souvislosti se smlouvou o úvěru [číslo] předepsáno 36 měsíčních splátek po 874 Kč; - z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný uhradil žalobkyni celkem 14 362 Kč, přičemž poprvé se dostal do prodlení delšího 30 dnů u splátky [číslo] splatné ke dni 22. 6. 2021, dále pak u splátek [číslo]. U splátky [číslo] splatné ke dni 22. 1. 2022, pak již došlo k prodlení s její úhradou delšímu 65 dní; - z výzev k zaplacení ze dne 23. 7. 2021 (dlužné splátky [číslo]), ze dne 25. 10. 2021 (dlužné splátky [číslo]), ze dne 23. 12. [číslo] (dlužné splátky [číslo]), ze dne 22. 2 2022 (dlužné splátky [číslo]) a ze dne 25. 3. 2022 (dlužné splátky [číslo]) bylo zjištěno, že žalovaný byl opakovaně vyzván k zaplacení dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru; - z oznámení ze dne 28. 3. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že vzhledem k jeho prodlení se splácením splátek došlo tímto dnem k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru a vyzvala ho k úhradě dlužné částky v celkové výši 15 548 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 11 405,56 Kč, z úroku ve výši 1 665,91 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 1 245 Kč, z nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 1 200 Kč a z úhrady za pojištění ve výši 29 Kč; - z předžalobní výzvy a z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 7. 9. 2022, a to 15 dnů od data odeslání této výzvy.

4. Soud na základě uvedených skutkových zjištění učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovanému byly ze strany žalobkyně poskytnuty dne 26. 11. 2020 standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně prověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet na základě porovnání jeho příjmů a výdajů, ověřených výpisem platby na účet žalovaného z účtu jeho zaměstnavatele za měsíc listopad 2020, běžným výpisem z účtu žalovaného za měsíc duben 2020, a dále lustrací v systému [příjmení] s výsledkem – žádný záznam a dále nahlédnutím do nebankovního registru klientských informací s výsledkem – nízké riziko. Účastníci uzavřeli dne 26. 11. 2020 smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 14 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkovou částku ve výši 30 420 Kč ve 36 měsíčních splátkách po 874 Kč, v nichž byla zahrnuta i splátka úroku a úhrada pojištění schopnosti splácet. Sjednaná zápůjční úroková sazba činila 59,88 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V čl. 2 úvěrové smlouvy si účastníci sjednali, že úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, a že úrok běží i po zesplatnění úvěru. Žalobkyně se v úvěrové smlouvě zavázala, že bude na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální výši 36 504 Kč. Účastníci si ve smlouvě o úvěru sjednali důsledky prodlení žalovaného. Podle čl. 6 1 smlouvy jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 249 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení, max. 2 999 Kč za rok. Podle čl. 6 2. smlouvy má žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, kdy výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Právo na zaplacení této částky vzniká u každé jednotlivé splátky 15. dnem trvání prodlení s její úhradou. Podle odst. 6. 3. jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění se celá dosud neuhrazená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění k jistině stávají součástí nové jistiny. Novou jistinu je žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Podle odst. 6. 5. smlouvy jestliže žalovaný nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalovaný čerpal úvěr ve výši 14 000 Kč dne 27. 11. 2020. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, do dne 13. 1. 2022 uhradil žalobkyni toliko 11 362 Kč. Byl proto žalobkyní vyzván k zaplacení dlužných splátek, a to s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru. Dopisem ze dne 28. 3. 2022 oznámila žalobkyně žalovanému okamžité zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru a vyzvala jej k úhradě dlužné částky v celkové výši 15 548 Kč do 15 dnů ode dne odeslání oznámení. Po tomto oznámení uhradil žalovaný žalobkyni ještě celkem 3 000 Kč. Žalovaný byl před podání žaloby vyzván k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 7. 9. 2022.

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

7. Podle § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

8. Podle § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

9. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon [číslo] Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Soud posoudil shora zjištěný skutkový stav v souladu s výše uvedenými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

12. Žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na [webová adresa]). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Podle ustálené judikatury věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) .V posuzovaném případě žalobkyně posoudila úvěruschopnosti žalovaného na základě údajů poskytnutých ze strany žalovaného v listině označené jako„ hodnocení klienta“, které ověřila potvrzením o platbě zaměstnavatele na účet žalovaného ze dne 19. 11. 2020 a výpisem z běžného účtu žalovaného za období 1. 4. 2020 – 30. 4. 2020 a dále lustrací žalovaného v NRKI a registru [příjmení]. Soud s přihlédnutím k výše zmíněné judikatuře dospěl k závěru, že prověření úvěruschopnosti žalovaného nebylo provedeno žalobkyní řádně a s odbornou péčí. Předně je třeba říci, že žalobkyně neověřila řádným způsobem tvrzené výdaje žalovaného. Z předložených důkazů bylo pouze zjištěno, že tyto měly činit 6 860 Kč z toho 3 860 Kč jako životní minimum a 3 000 Kč jako náklady na bydlení. V řízení přitom nebylo nijak tvrzeno ani prokázáno, jak tyto výdaje žalobkyně ověřila. V tomto směru žalobkyně předložila toliko výpis z běžného účtu žalovaného za období od 1. 4. 2020 do 30. 4. 2020. Nelze ponechat bez povšimnutí, že výpis z účtu žalovaného předchází žádosti o úvěr více než o půl roku. Nadto z něj zcela zjevně vyplývá, že počáteční i konečná bilance na bankovním účtu žalovaného byla negativní. Na počátku měsíce činil zůstatek - 4 979,71 Kč a na konci měsíce pak - 4 987,59 Kč. Na základě tohoto zjištění měla žalobkyně přinejmenším postupovat se zvýšenou opatrností a poskytnuté údaje ještě dále ověřit, např. aktuálními výpisy z bankovního účtu žalovaného umožňujícími posoudit jeho aktuální finanční situaci a k poskytnutí úvěru přistoupit teprve za situace, že by na jejich podkladě bylo možné dospět k závěru, že žalovaný bude poskytnutý úvěr schopen splácet. Proti závěru o tom, že žalobkyně postupovala řádně a s odbornou péčí, svědčí i to, že se spokojila s doložením vyplacení příjmu na účet žalovaného za jediný měsíc a nevyžádala si ani potvrzení rodičů žalovaného, zda tento opravdu bydlí v jejich domácnosti a jakou částkou případně měsíčně přispívá na výdaje domácnosti. Jelikož žalobkyně nedostála své povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je nutné posoudit smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako absolutně neplatnou podle § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku.

13. V souladu s § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, sníženou o prokázané platby žalovaného, a to v době přiměřené jeho možnostem.

14. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný žalobkyni uhradil celkem 14 362 Kč, tedy částku převyšující jistinu úvěru poskytnutou žalovanému ze strany žalobkyně. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úhradu smluvního úroku, nákladů vynaložených v souvislosti s prodlením žalované, úroku z prodlení ani smluvních pokut. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když plně procesně úspěšným účastníkem byl v řízení žalovaný. Jelikož žalovanému, který by tak měl právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádnému z účastníků řízení se náhrada nákladů řízení nepřiznává.