17 C 188/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Daduovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 10 832 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 580 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 580 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 9 252 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 2 307,34 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 6 048,69 Kč, úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 8 649,23 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 649,23 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020 a z částky 7 069,23 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 26. 5. 2021 domáhala po žalované zaplacení celkové částky 10 832 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, uzavřel se žalovanou dne 20. 10. 2015 smlouvu o půjčce číslo jejíž nedílnou součástí byly rovněž Smluvní podmínky. Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřil úvěruschopnost žalované na základě informací požadovaných a získaných od žalované, které byly zaznamenány v zákaznické kartě a ověřeny doklady uvedenými v části„ dokumenty k ověření“. Na základě smlouvy o půjčce poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované v hotovosti částku 15 000 Kč, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala půjčku vrátit s kapitalizovaným úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 365 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 500 Kč. Dále se žalovaná zavázala zaplatit poplatek za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 387 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala splácet ve 43 týdenních splátkách po 564 Kč. Žalovaná nesplácela řádně a včas. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. Žalovaná od uzavření smlouvy o zápůjčce do dne postoupení pohledávky na žalobkyni uhradila celkem částku 13 420 Kč. Žalobkyně požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 8 649,23 Kč, dlužného poplatku ve výši 2 182,77 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 6 048,69 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 307,34 Kč, úroku ve výši 20,98 % ročně z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení. Před podáním žaloby vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavila. Žalobkyně svou neúčast u jednání řádně a včas omluvila prostřednictvím svého zástupce.

3. Soud provedl předložené listinné důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: -) z výpisů z obchodního rejstříku, bylo zjištěno, že žalobkyně je akciovou společností s datem vzniku a zápisu 16. 5. 2005; -) ze smlouvy o půjčce ze dne 20. 10. 2015 a smluvních podmínek, bylo zjištěno, že žalované byla v hotovosti poskytnuta částka 15 000 Kč, kterou se zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 8 865 Kč ve 43 týdenních splátkách po 564 Kč, a že úroková sazba byla sjednána ve výši 20,98 %; -) z karty zákazníka ze dne 20. 10. 2015 bylo zjištěno, že žalovaná v kartě uvedla číslo svého občanského průkazu, adresu trvalého pobytu, a že je spoluvlastníkem bytu. Dále uvedla údaje o svém zaměstnavateli Fakultní nemocnice obec, že její čistý příjem ze zaměstnání činí 15 939 Kč měsíčně, a výdaje žalované činí celkem 7 700 Kč, z toho 2 000 Kč za inkaso, 5 000 Kč za domácnost a 700 Kč za výdaje na telefon. Údaje byly podle karty ověřeny občanským průkazem žalované a pracovní smlouvou. ulice zástupce právního předchůdce žalobkyně v kartě zaškrtl schválení výsledku skóringu žalované; -) ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, včetně seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že žalovaná pohledávka přešla na žalobkyni; -) z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 a podacího lístku bylo zjištěno, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky dopisem zaslaným dne 7. 1. 2020 a byla vyzvána k úhradě dlužné částky do 10 dnů ode dne obdržení dopisu; -) z předžalobní upomínky ze dne 3. 9. 2020, a podacího lístku, bylo zjištěno, že žalované byla před podáním žaloby zaslána upomínka k úhradě dlužné částky; -) z kopie rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, soud neučinil žádná relevantní zjištění.

4. Z uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, uzavřel se žalovanou dne 20. 10. 2015 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalované poskytl v hotovosti v den podpisu smlouvy částku 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala zápůjčku splácet v pravidelných týdenních splátkách spolu se sjednanými poplatky a úrokem. Zápůjční úroková sazba byla stanovena ve výši 20,98 % ročně. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce žalovaná vyplnila tzv. kartu zákazníka, ve které uvedla své osobní údaje, adresu trvalého pobytu, údaje o zaměstnavateli a své měsíční příjmy a výdaje. Údaje uvedené žalovanou byly podle karty ověřeny občanským průkazem žalované a pracovní smlouvou. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 uzavřené mezi právnická osoba, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, což bylo žalované oznámeno dopisem zaslaným dne 7. 1. 2020. Zástupce žalobkyně zaslal žalované před podáním žaloby výzvu k úhradě dlužné částky.

5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

7. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

8. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

12. Podle § 2 991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2 993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

15. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou smlouvu o zápůjčce. Jelikož žalovaná při uzavírání smlouvy o zápůjčce vystupovala jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 9 zákona č. 145/2010 Sb. měl právní předchůdce žalobkyně jako věřitel (zápůjčitel) povinnost před uzavřením smlouvy o zápůjčce řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele (výpůjčitele), tj. její schopnost zápůjčku splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Žalobkyně v řízení soudu neprokázala, že její právní předchůdce řádným (výše uvedeným) způsobem prověřoval schopnost žalované splácet poskytnutou zápůjčku, neboť soudu předložila pouze tzv. kartu zákazníka obsahující údaje o osobních poměrech žalované a jejích tvrzených příjmech a výdajích. Podle výše citovaných judikatorních závěrů však není takový postup pro splnění povinnosti stanovené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb. dostačující. Žalobkyně zejména neprokázala, že by její právní předchůdce řádně prověřoval výdaje žalované. Z karty zákazníka vyplývá, že údaje uvedené žalovanou byly ověřeny pouze pracovní smlouvou žalované a občanským průkazem. Nebylo však zjištěno, že by právní předchůdce žalobkyně jakýmkoli způsobem prověřil výdaje žalované na domácnost, bydlení a jiné (např. výpisy z účtu žalované, SIPO). Soud tedy dospěl k závěru, že údaje uvedené v kartě zákazníka nebyly řádně ověřeny. Nakonec žalobkyně soudu nepředložila žádné listiny (doklady), jimiž byly ověřeny údaje uvedené žalovanou v kartě zákazníka, ačkoli je na ně odkazováno.

16. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu netvrdila a ani neprokázala, že by před uzavřením smlouvy o zápůjčce její právní předchůdce řádně posoudil úvěruschopnost žalované, tj. schopnost žalované poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně zjevně porušil svou povinnost stanovenou v § 9 zákona č. 145/2010 Sb., v důsledku čehož je nutné posoudit smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi právnická osoba, a žalovanou jako absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku.

17. Plnění poskytnuté žalované je pak třeba vypořádat z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v hotovosti částku 15 000 Kč na základě neplatné smlouvy, tedy plnil bez právního důvodu. Smluvní strana neplatné smlouvy přitom může žádat jen toho, oč plnění jí poskytnuté převyšuje objem majetkových hodnot, jež sama přijala, protože poskytnutí protiplnění obohaceným nezakládá vzájemnou restituční povinnost ochuzeného, nýbrž snižuje rozsah prospěchu obohaceného. V řízení bylo zjištěno, že žalovaná uhradila žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) celkem částku 13 420 Kč. Žalobkyně tak má nárok na uhrazení poskytnuté částky snížené o prokázané platby žalované (15 000 Kč – 13 420 Kč = 1 580 Kč), a to spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši stanovené podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k zaplacení stanovené v oznámení o postoupení pohledávky, ve kterém žalobkyně žalovanou prvně prokazatelně vyzvala k vrácení dlužné částky, do zaplacení. Oznámení bylo žalované zasláno podle přiloženého podacího lístku dne 7. 1. 2020, ve smyslu § 573 občanského zákoníku se považuje za doručené 10. 1. 2020. Žalovaná měla uhradit dlužnou částku do 10 od doručení, tj. do 20. 1. 2020.

18. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce však žalobkyni nevznikl nárok na úhradu dlužných poplatků a požadovaného příslušenství nad rámec přiznaného zákonného úroku. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítnul.

19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když více procesně úspěšným účastníkem byla v řízení žalovaná (žalobkyně požadovala úhradu celkové částky 10 832 Kč bez příslušenství, přičemž jí byla přiznána pouze částka celkem 1 580 Kč a žaloba byla zamítnuta v částce celkem 9 252 Kč). Jelikož žalované, která by tak měla právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši, žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádnému z účastníků řízení se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu obec, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.