17 C 19/2025
č. j. 17 C 19/2025-26
V PLATNOSTIOkresní soud v Olomouci rozhodl o osvojení zletilého, které je obdobou osvojení nezletilého, na základě návrhu osvojitelů. Soud se opřel o § 847 písm. c) občanského zákoníku, podle něhož lze zletilého osvojit, je-li pečoval o něj jako o vlastního již v době nezletilosti. Bylo prokázáno, že mezi osvojitelé a osvojence existuje dlouhodobý vztah podobný rodičovskému, včetně výchovy jako vlastního dítěte a přijetí do rodiny. Soud dospěl k závěru, že osvojení je v zájmu osvojence a nevylučuje žádné zákonné předpisy. Náhrada nákladů řízení byla odmítnuta pro nepřítomnost důvodů podle § 23 zákona o zvláštních řízeních soudních.
Plný text
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Valentovou ve věci osvojitele: Jméno osvojitele, narozený Datum narození osvojitele bytem Adresa osvojitele osvojitelky: Jméno osvojitelky, narozená Datum narození osvojitelky bytem Adresa osvojitelky osvojence: Jméno osvojence, narozený Datum narození osvojence bytem Adresa osvojence o osvojení zletilého
I. Jméno osvojence, narozený rodné přijmení Datum narození osvojence, syn otce jméno FO, narozeného dne datum, zemřelého dne datum, a matky jméno FO, rozené rodné přijmení, narozené rodné přijmení datum, se stává právní mocí tohoto rozsudku osvojencem osvojitelů tituly před jménem jméno FO, narozeného dne Datum narození osvojitele, a Jméno osvojitelky, rozené rodné přijmení, narozené rodné přijmení Datum narození osvojitelky, s tím, že se jedná o osvojení zletilého, které je obdobou osvojení nezletilého.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem doručeným Okresnímu soudu v Olomouci dne datum se osvojitelé domáhali osvojení zletilého Jméno osvojence, narozeného Datum narození osvojence, že osvojence přijali do pěstounské péče v lednu 2003, o rok později získal jejich příjmení a až do jeho zletilosti byli osvojitelé jeho poručníky. Po celou dobu jej vychovávali společně s dětmi osvojitelů, kteří jej vnímali jako svého sourozence, a doposud s nimi žije ve společné domácnosti. Osvojenec i jeho nevlastní sourozenci souhlasili s osvojením a osvojitelé chtěli, aby měl právně stejné postavení jako ostatní jejich děti.
2. Osvojenec se k návrhu osvojitelů výslovně připojil s tím, že souhlasil i s formou osvojení.
3. Z lustrace v Centrální evidenci obyvatel bylo zjištěno, že Jméno osvojence, narozený Datum narození osvojence, je synem matky jméno FO Anonymizováno, narozené datum, a otce jméno FO, narozeného datum a zemřelého datum. Matka osvojence je omezená ve svéprávnosti.
4. Z výslechu osvojitele bylo zjištěno, že osvojence mají s osvojitelkou v péči od ledna 2003 a pečovali od té doby o něj jako o vlastní dítě. Osvojitelé měli před přijetím osvojence do péče již dvě vlastní děti a po jeho přijetí další dvě vlastní děti. Osvojenec se přirozeně začlenil do rodiny a všichni rodinní příslušníci ho vnímají jako součást rodiny a syna osvojitelů. Osvojenec rodinu osvojitelů vnímá jako vlastní rodinu. Osvojitelé byli pouze zhruba před 10 lety v jednorázovém kontaktu s biologickou babičkou osvojence. Osvojenec byl v kontaktu pouze se svou nevlastní sestrou, se kterou má společnou matku, prostřednictvím sociálních sítí.
5. Z výslechu osvojitelky bylo zjištěno, že se všemi tvrzeními, které uvedl osvojitel, souhlasí.
6. Soud z důvodu úmrtí otce osvojence a omezení ve svéprávnosti matky osvojence upustil od jejich výslechu.
7. Podle § 794 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), osvojením se rozumí přijetí cizí osoby za vlastní.
8. Podle § 795 o. z. předpokladem osvojení je takový vztah mezi osvojitelem a osvojencem, jaký je mezi rodičem a dítětem, nebo že tu jsou alespoň základy takového vztahu. Osvojení nezletilého musí být v souladu s jeho zájmy.
9. Podle § 796 odst. 2 o. z. o osvojení zletilého rozhodne soud na návrh osoby, která chce zletilého osvojit, k němuž se připojil zletilý, který má být osvojen.
10. Podle § 846 o. z. zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy.
11. Podle § 847 písm. c) o. z. zletilého lze osvojit, jestliže osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti.
12. Podle § 448 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), účastníkem řízení o osvojení zletilého je osvojenec, jeho dítě a ten, kdo má v úmyslu osvojence osvojit (osvojitel).
13. Podle § 450 z. ř. s. soud v řízení vyslechne rodiče osvojence, jde-li o osvojení zletilého, které je obdobou osvojení nezletilého, dítě osvojence, umožňuje-li mu jeho rozumová a volní vyspělost vyjádřit svůj názor ve věci osvojení, a manžela osvojence.
14. Podle § 451 z. ř. s. ve věci samé rozhoduje soud rozsudkem.
15. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že byly v projednávané věci splněny všechny zákonné podmínky pro vyslovení osvojení zletilého dítěte, které je obdobou osvojení nezletilého podle ustanovení § 847 odst. 1 písm. c) a d) o. z. V první řadě bylo prokázáno, že osvojitel a osvojitelka pečují o osvojence jako o vlastního od jeho cca 1,5 roku, tj. již od doby jeho nezletilosti. Dále bylo prokázáno, že mezi osvojiteli a osvojencem je citový vztah jako je mezi rodiči a synem, a to i v době zletilosti osvojence. V řízení nebylo zjištěno, že by v životě osvojence hráli jeho biologičtí rodiče nějakou roli, když kontakt proběhl pouze jednorázový, a to navíc mezi osvojiteli a babičkou osvojence před zhruba 10 lety. Otec osvojence již zemřel a matka je omezená ve svéprávnosti. Sám osvojenec byl pouze v písemném kontaktu s nevlastní sestrou. Osvojitelé jsou zletilými a svéprávnými osobami a soud má za to, že zaručují způsobem svého života a jejich dosavadní vzornou péčí o osvojence, že pro něj jsou dobrými rodiči, přičemž nebyly zjištěny žádné jiné okolnosti, které by osvojení vylučovaly. Věkový rozdíl je mezi osvojiteli a osvojencem přiměřený. Soud proto návrhu vyhověl a rozhodl o osvojení osvojence osvojiteli, s tím, že se jedná o osvojení zletilého, které je obdobou osvojení nezletilého, když má zato, že tímto bude právně stvrzen již dlouhodobě existující faktický stav.
16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 23 věty první z. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud současně neshledal důvody svědčící pro přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků podle § 23 věty druhé z. ř. s. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Právo podat odvolání nepřísluší těm, kteří se tohoto svého práva výslovně vzdali.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.