17 C 203/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Valentovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 16 800 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 400 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky 7 400 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 471,80 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 520,10 Kč, úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020 a z částky 600 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 294 Kč k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, Ph.D., do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 2. 12. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 800 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, uzavřel se žalovaným dne 18. 9. 2015 smlouvu o půjčce číslo jejíž nedílnou součástí byly rovněž Smluvní podmínky. Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřil úvěruschopnost žalovaného na základě informací požadovaných a získaných od žalovaného, které byly zaznamenány v zákaznické kartě a ověřeny doklady uvedenými v části„ dokumenty k ověření“. Na základě smlouvy o zápůjčce poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému v hotovosti částku 10 000 Kč, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit s poplatkem ve výši 7 400 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, odměny za administrativní činnost a odměny za hotovostní inkaso splátek. Celkovou částku se žalovaný zavázal splácet v 58 týdenních splátkách po 300 Kč. Žalovaný nesplácel řádně a včas. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. Žalovaný od uzavření smlouvy o zápůjčce do dne postoupení pohledávky na žalobkyni uhradil celkem částku 600 Kč. Žalobkyně požadovala úhradu dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, dlužného poplatku ve výši 6 800 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 7 471,80 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 520,10 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení. Před podáním žaloby vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky.

2. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 25. 5. 2022, č. j. 60 C 4075/2020-32, právní moc dne 13. 7. 2022, vyslovil svou místní nepříslušnost a postoupil věc Okresnímu soudu v Olomouci jako soudu místně příslušnému.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání řádně a včas omluvila prostřednictvím svého zástupce.

4. Soud provedl předložené listinné důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: -) ze smlouvy o půjčce ze dne 18. 9. 2015 a smluvních podmínek, bylo zjištěno, že žalovanému byla v hotovosti poskytnuta částka 10 000 Kč, kterou se zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 7 400 Kč v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, a že úroková sazba byla sjednána ve výši 23,72 %; -) z karty zákazníka ze dne 18. 9. 2015 bylo zjištěno, že žalovaný v kartě uvedl číslo svého občanského průkazu, adresu trvalého pobytu, že bydlel v nájmu, že neměl v té době jiné půjčky/úvěry, a že měl 4 nezaopatřené děti. Dále uvedl údaje o svém zaměstnavateli právnická osoba, že jeho čistý příjem ze zaměstnání činil 15 200 Kč a že výdaje činily celkem 10 950 Kč, z toho 3 250 Kč za nájem, 7 500 Kč za domácnost a 200 Kč za telefon. Údaje byly podle karty ověřeny pracovní smlouvou, výplatními páskami, nájemní smlouvou a občanským průkazem žalovaného; -) z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaný uhradil k datu postoupení pohledávky celkem 600 Kč; -) ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, včetně seznamu postoupených pohledávek, bylo zjištěno, že žalovaná pohledávka přešla na žalobkyni; -) z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 a podacího lístku bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni dopisem zaslaným dne 7. 1. 2020 a byl vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů ode dne obdržení dopisu; -) z předžalobní upomínky ze dne 7. 5. 2020, a podacího lístku, bylo zjištěno, že žalovanému byla před podáním žaloby zaslána upomínka k úhradě dlužné částky; -) z kopie rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, soud neučinil žádná relevantní zjištění.

5. Z uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, uzavřel se žalovaným dne 18. 9. 2015 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalovanému poskytl v hotovosti v den podpisu smlouvy částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku splácet v pravidelných týdenních splátkách spolu se sjednaným poplatkem. Zápůjční úroková sazba byla stanovena ve výši 23,72 % ročně. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce žalovaný vyplnil tzv. kartu zákazníka, ve které uvedl své osobní údaje, adresu trvalého pobytu, údaje o zaměstnavateli a své měsíční příjmy a výdaje. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 uzavřené mezi právnická osoba, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, což bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným dne 7. 1. 2020. Zástupce žalobkyně zaslal žalovanému před podáním žaloby výzvu k úhradě dlužné částky.

6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

8. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

9. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

13. Podle § 2 991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2 993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

16. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce. Jelikož žalovaný při uzavírání smlouvy o zápůjčce vystupoval jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 9 zákona č. 145/2010 Sb. měl právní předchůdce žalobkyně jako věřitel (zápůjčitel) povinnost před uzavřením smlouvy o zápůjčce řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele (výpůjčitele), tj. jeho schopnost zápůjčku splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně v řízení soudu neprokázala, že její právní předchůdce řádným (výše uvedeným) způsobem prověřoval schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku, neboť soudu předložila pouze tzv. kartu zákazníka obsahující údaje o osobních poměrech žalovaného a jeho tvrzených příjmech a výdajích. Podle výše citovaných judikatorních závěrů však není takový postup pro splnění povinnosti stanovené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb. dostačující. Nadto žalobkyně soudu nepředložila žádné listiny (doklady), jimiž byly ověřeny údaje uvedené žalovanou v kartě zákazníka, ačkoli je na ně odkazováno. Rovněž žalobkyně v řízení soudu netvrdila ani neprokázala, že by za účelem ověření bonity žalovaného provedl např. lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databázích (Centrální evidence exekucí, NRKI, BRKI, příjmení, ins. rejstřík), nebo si od žalovaného vyžádal výpis z jeho bankovního účtu za (alespoň 3) předcházející měsíce. Prověření výdajů žalovaného tak nelze posoudit jako dostatečné.

17. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu neprokázala, že by před uzavřením smlouvy o zápůjčce její právní předchůdce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, tj. schopnost žalovaného poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně zjevně porušil svou povinnost stanovenou v § 9 zákona č. 145/2010 Sb., v důsledku čehož je nutné posoudit smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi právnická osoba, a žalovaným jako absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku.

18. Plnění poskytnuté žalovanému je pak třeba vypořádat z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti částku 10 000 Kč na základě neplatné smlouvy, tedy plnil bez právního důvodu. Smluvní strana neplatné smlouvy přitom může žádat jen toho, oč plnění jí poskytnuté převyšuje objem majetkových hodnot, jež sama přijala, protože poskytnutí protiplnění obohaceným nezakládá vzájemnou restituční povinnost ochuzeného, nýbrž snižuje rozsah prospěchu obohaceného. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný uhradil žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) celkem částku 600 Kč. Žalobkyně tak má nárok na uhrazení poskytnuté částky snížené o prokázané platby žalovaného (10 000 Kč – 600 Kč = 9 400 Kč), a to spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši stanovené podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k zaplacení stanovené v oznámení o postoupení pohledávky, ve kterém žalobkyně žalovaného prvně prokazatelně vyzvala k vrácení dlužné částky, do zaplacení. Oznámení bylo žalovanému zasláno podle přiloženého podacího lístku dne 7. 1. 2020, ve smyslu § 573 občanského zákoníku se považuje za doručené 10. 1. 2020. Žalovaný pak měl uhradit dlužnou částku do 10 od doručení, tj. do 20. 1. 2020.

19. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce žalobkyni nevznikl nárok na úhradu dlužných poplatků a požadovaného příslušenství nad rámec přiznaného zákonného úroku. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky v celkové výši 16 800 Kč (bez příslušenství). Žaloba byla zamítnuta co do částky 7 400 Kč. Úspěch žalobkyně je tak představován částkou 9 400 Kč, tj. 56 % z předmětu řízení, a úspěch žalovaného částkou 7 400 Kč, tj. 44 % z předmětu řízení. Více procesně úspěšným účastníkem byla žalobkyně, rozdíl úspěchu a neúspěchu v její prospěch činil 12 % z předmětu řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 800 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 1 a 5 a. t a 21 % DPH ve výši 252 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobkyně představují částku 2 452 Kč, přičemž 12 % z této částky činí 294 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení celkovou částku 294 Kč v obecné třídenní lhůtě k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř. a § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.