17 C 214/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Daduovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 336 075,19 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 329 170,82 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 313 411 Kč od 17. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 6 904,37 Kč se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 49 966,60 Kč k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 26. 10. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 336 075,19 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že uzavřela dne 4. 7. 2016 se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo jejíž nedílnou součástí byl Sazebník, a na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 468 571 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 9 018 Kč. Žalovaný rovněž přistoupil k rámcové smlouvě o skupinovém pojištění pro případ ztráty schopnosti splácet úvěr, včetně všeobecných pojistných podmínek a zavázal se hradit měsíční pojistné ve výši 6,99 % měsíční splátky úvěru. Žalovaný poskytnutý úvěr splácel částečně, jednotlivé splátky byly započteny na splatný dluh v pořadí nejprve na smluvní pokutu, náhradu nákladů při prodlení, platby pojistného, poplatky, úroky z prodlení, běžný úrok, náhradu nákladů při předčasném splacení a jistinu. Žalobkyně splnila svůj závazek ze smlouvy a poskytla žalovanému dne 5. 7. 2016 převodem na jeho účet sjednaný úvěr. Žalovaný svůj závazek nesplnil, když nehradil splátky úvěru řádně a včas. Vzhledem k opakovanému prodlení žalovaného žalobkyně dopisem ze dne 4. 5. 2020, odeslaným dne 5. 5. 2020, odstoupila od smlouvy s účinností od 16. 5. 2020. Celkový dluh žalovaného ve výši 336 075,19 Kč sestává z dlužné jistiny ve výši 313 411 Kč, dlužných splátek pojistného ve výši 2 945 Kč, dlužných běžných úroků ke dni odstoupení ve výši 17 119,19 Kč, dlužných nákladů v případě ukončení smlouvy věřitelem ve výši 1 500 Kč a dlužných nákladů za upomínky ve výši 1 100 Kč. Žalobkyně požaduje také úhradu zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 17. 5. 2020 do zaplacení. Účelně vynaložené náklady související s prodlením spotřebitele ve výši 1 500 Kč zahrnují částku 300 Kč za 1. písemnou upomínku, 500 Kč za 2. písemnou upomínku a 1 000 Kč za ukončení smlouvy o úvěru věřitelem.

2. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, vyslovil svou místní nepříslušnost a postoupil věc Okresnímu soudu v Olomouci jako soudu místně příslušnému.

3. K výzvě soudu žalobkyně doplnila svou žalobu podáním ze dne 29. 11. 2021 a uvedla, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 428 571 Kč, z toho část byla poskytnuta jako úvěr účelový na úhradu stávajících dluhů a část jako úvěr neúčelový. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 90 měsíčních splátkách po 8 429 Kč, úroková sazba činila 14,9 % ročně. Dále se žalovaný zavázal hradit měsíčně pojistné ve výši 589 Kč. Žalovaný uhradil celkem 374 038 Kč, z toho 24 149 Kč bylo započteno na úhradu pojistného, 190 429 Kč na úhradu sjednaného úroku, 155 160 Kč na jistinu, 400 Kč na úhradu smluvní pokuty a 3 900 Kč na úhradu nákladů za upomínky. Náhradu účelně vynaložených nákladů za upomínky ze dne 28. 1. 2020 a 26. 2. 2020 a úhradu smluvní pokuty žalobkyně požadovala v souladu s čl. 6 Všeobecných obchodních podmínek a Sazebníkem. K řádnému posouzení úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že vycházela z informací získaných od žalovaného, které ověřila předloženým výpisem z účtu, telefonicky a z vlastního statistického modelu. Dále provedla lustraci žalovaného v příjmení, příjmení, Insolvenčním rejstříku a CRIF.

4. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání řádně a včas omluvila prostřednictvím svého zástupce.

5. Soud provedl předložené listinné důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: -) ze smlouvy o spotřebitelském úvěru COFIKLASIK s konsolidací číslo ze dne 4. 7. 2016 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi účastníky řízení, že v ní žalovaný uvedl své osobní údaje, adresu, druh bydlení, že byl ženatý a vyživoval dvě děti. Dále uvedl, že byl zaměstnancem a jeho čistý měsíční příjem činil 21 162 Kč. Splátky úvěrů a půjček činily u žalovaného 13 703 Kč měsíčně. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a žalovaný měl podpisem smlouvy o úvěru potvrdit, že se s nimi seznámil. Poskytnutý úvěr byl rozdělen na účelovou část – konsolidaci ve výši 428 571 Kč a neúčelovou část ve výši 40 000 Kč. Strany smlouvy si sjednaly, že žalovaný úvěr splatí v 90 měsíčních splátkách po 8 429 Kč spolu s pojistným ve výši 589 Kč měsíčně. Roční úroková sazba byla stanovena ve výši 14,9 %; -) z všeobecných obchodních podmínek bylo zjištěno, že nebyly žádným způsobem podepsány žalovaným; -) ze Sazebníku pro smlouvy o spotřebitelském úvěru COFIKLASIK s konsolidací bylo zjištěno, že obsahoval výčet poplatků a sankční nároky věřitele při prodlení spotřebitele, a že nebyl podepsán žalovaným; -) ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že totožnost žalovaného byla ověřena občanským a řidičským průkazem, že žalovaný byl lustrován v registru příjmení, příjmení, insolvenčním rejstříku a registru CRIF. Dále, že čistý měsíční příjem žalovaného činil 21 162 Kč, a že údaje byly ověřeny písemným potvrzením o příjmu a výpisem z bankovního účtu; -) z potvrzení o výši příjmu ze dne 23. 5. 2016 bylo zjištěno, že zaměstnavatel právnická osoba potvrdil, že žalovaný byl zaměstnán jako mechanik od 14. 4. 2015 na dobu neurčitou a průměrný čistý měsíční příjem žalovaného činil 21 162 Kč; -) z výpisu z účtu žalovaného za měsíc číslo bylo zjištěno, že počáteční zůstatek činil - 132,42 Kč a konečný zůstatek činil 39 530 Kč; -) z výpisů obratů bylo zjištěno, že žalovaný dne 4. 7. 2016 čerpal postupně částku 468 571 Kč; -) z přehledu splátek žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný uhradil poslední splátku v prosinci 2019 a celkem uhradil na poskytnutý úvěr částku 374 038 Kč. Z celkové uhrazené částky byla započtena částka 155 160 Kč na jistinu, 24 149 Kč na pojistné, 190 429 Kč na smluvní úrok, 400 Kč na penále a 3 900 Kč na náklady spojené s vymáháním. Zbývající dlužní jistina pak činila 313 411 Kč, smluvní úrok 17 119 Kč, pojistné 2 945 Kč a náklady za vymáhání 2 600 Kč; -) z přehledu splátek ze dne 15. 11. 2021 a výpisu výpočtu příslušenství bylo zjištěno, že poslední splátku žalovaný uhradil 11. 12. 2019 ve výši 18 436 Kč, že dlužná jistina úvěru poté činila 313 411 Kč, smluvní úrok 17 119 Kč, pojistné 2 945 Kč a náklady za vymáhání 2 600 Kč; -) z upomínek ze dne 26. 2. 2020, 28. 1. 2020, 27. 11. 2019, 26. 9. 2019, 28. 5. 2019, 26. 2. 2019, 1. 12. 2018 a 6. 12. 2016 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužných splátek úvěru. Odeslání upomínek nebylo zjištěno; -) z dopisů ze dne 4. 5. 2020 a 3. 8. 2020, včetně podacích archů, bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému odstoupení od smlouvy číslo vyzvala jej k úhradě částky 336 075,19 Kč. Dopisy byly žalovanému odeslány dne 6. 5. 2020 a 5. 8. 2020.

6. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 4. 7. 2016 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši 468 571 Kč, z toho ve výši 428 571 Kč jako účelový, ke konsolidaci, a ve výši 40 000 Kč jako neúčelový. Ve smlouvě o úvěru bylo odkázáno na Všeobecné obchodní podmínky, které tvořily nedílnou součást smlouvy, a žalovaný měl podpisem smlouvy stvrdit, že se s nimi seznámil. Všeobecné obchodní a Sazebník nebyly žalovaným podepsány. Strany smlouvy si sjednaly, že žalovaný úvěr splatí v 90 měsíčních splátkách po 8 429 Kč spolu s pojistným ve výši 589 Kč měsíčně. Roční úroková sazba byla stanovena ve výši 14,9 %. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného na základě údajů od žalovaného, které byly ověřeny potvrzením o příjmu a výpisem z účtu žalovaného, a dále provedla lustraci žalované v registru příjmení, příjmení, insolvenčním rejstříku a registru CRIF. Žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 468 571 Kč dne 4. 7. 2016. Na poskytnutý úvěr žalovaný uhradil celkem 374 038 Kč, poslední splátku uhradil dne 11. 12. 2019. Uhrazená částka byla započtena ve výši 155 160 Kč na jistinu úvěru, ve výši 24 149 Kč na pojistné, ve výši 190 429 Kč na smluvní úrok, ve výši 400 Kč na penále a ve výši 3 900 Kč na náklady spojené s vymáháním. Zbývající dlužní jistina pak činila 313 411 Kč, smluvní úrok 17 119 Kč, pojistné 2 945 Kč a náklady za vymáhání 2 600 Kč. Dopisy ze dne 4. 5. 2020 a 3. 8. 2020 žalobkyně žalovanému oznámila odstoupení od smlouvy o úvěru a vyzvala jej k okamžité úhradě částky 336 075,19 Kč.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

9. Podle § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

10. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného ke dni uzavření smlouvy o úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

11. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

12. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná částečně.

15. Žalobkyně v řízení prokázala uzavření platné smlouvy o spotřebitelském úvěru se žalovaným, na jejímž základě poskytla žalovanému dne 4. 7. 2016 úvěr v celkové výši 468 571 Kč. Jelikož žalovaný při uzavírání smlouvy o úvěru vystupoval jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 9 zákona č. 145/2010 Sb. měla žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smlouvy o úvěru řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, tj. jeho schopnost úvěr splácet. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy podle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na webová adresa). Soud měl v řízení za prokázané, že žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalobkyně soudu v řízení předložila zejména zprávu o posouzení úvěruschopnosti, ze které je zjevné, že byly posuzovány majetkové poměry žalovaného, že žalobkyně osobu žalovaného lustrovala v příslušných veřejných rejstřících a ověřovala údaje sdělené žalovaným výpisem z účtu a potvrzením o příjmu ze zaměstnání. S ohledem na výše uvedená tvrzení žalobkyně, která žalovaný nijak nerozporoval, a předložené důkazy, soud uzavřel, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena řádně v souladu s § 9 zákona č. 145/2010 Sb.

16. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel podle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně neplnil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejich základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, a dále komentář příjmení, J., příjmení, L., příjmení, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, str. 569). Žalobkyně svou povinnost v řízení splnila, neboť tvrdila a prokázala, že se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru a že žalovanému poskytla celkem částku 468 571 Kč. V řízení bylo dále na žalovaném, aby soudu tvrdil a prokázal, že žalobkyni na dluh uhradil více, než tvrdila žalobkyně, případně že dluh vůči žalobkyni zanikl jinak než splněním, nebo že dluh žalované nevznikl vůbec. Žalovaný však tuto svou povinnost v řízení nesplnil, neboť byl po celou dobu řízení zcela pasivní. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 329 170,82 Kč představující zbývající dlužnou jistinu úvěru (viz ještě bod 17. odůvodnění rozsudku), zbývající dlužné pojistné a zbývající dlužný smluvní úrok po započtení všech plateb žalovaného. Z důvodu prodlení žalovaného s plněním svého závazku přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné jistiny úvěru od 17. 5. 2020, jak žalobkyně požadovala v žalobě, do zaplacení. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako obecná třídenní.

17. Dále soud žalobu zamítl co do zaplacení částky 6 904,37 Kč sestávající z požadovaných dlužných nákladů v případě ukončení smlouvy věřitelem a dlužných nákladů za upomínky. Žalobkyně v řízení požadovala uvedené náklady v souladu s čl. 6 Všeobecných obchodních podmínek a Sazebníkem. Žalobkyně v řízení nicméně neprokázala, že žalovaný byl před podpisem smlouvy o úvěru s Všeobecnými obchodními podmínkami či Sazebníkem seznámen. Podle ustálené judikatury (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11) přitom platí, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (sankce) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Všeobecné obchodní podmínky ani Sazebník, které žalobkyně soudu předložila, však nebyly žádným způsobem žalovaným podepsány a pouhý„ odkaz“ na Všeobecné obchodní podmínky ve smlouvě o úvěru dostatečně neprokazuje, že žalovaný byl s uvedenými listinami seznámen. Nadto žalobkyně soudu nepředložila žádný důkaz ohledně odeslání účtovaných upomínek. Jelikož žalobkyně v řízení neunesla břemeno důkazní ohledně seznámení žalovaného s Všeobecnými obchodními podmínkami a Sazebníkem, tedy s výší případných nákladů za vymáhání, a současně se nedostavila k nařízenému jednání dne 11. 1. 2022 a nemohla být tudíž soudem poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř., soud žalobu zamítl v části o zaplacení výše uvedených nákladů. Soud poté částku ve výši 4 300 Kč uhrazenou žalovaným, která byla žalobkyní započtena na dlužné (neoprávněné) náklady za vymáhání, započetl na dlužnou jistinu úvěru, čímž byla její požadovaná výše ponížena.

18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky v celkové výši 336 075,19 Kč (bez příslušenství). Žaloba byla zamítnuta co do částky 6 904,37 Kč. Úspěch žalobkyně je tak představován částkou 329 170,82 Kč, tj. 97,95 % z předmětu řízení, a úspěch žalovaného částkou 6 904,37 Kč, tj. 2,05 % z předmětu řízení. Více procesně úspěšným účastníkem byla žalobkyně, rozdíl úspěchu a neúspěchu v její prospěch činil 95,9 % z předmětu řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 15 948 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 7, § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 336 075,19 Kč sestávající z částky 9 660 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 a. t a 21 % DPH z odměny a náhrady ve výši 6 274,80 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobkyně představují částku 52 102,80 Kč, přičemž 95,9 % z této částky činí 49 966,60 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení celkovou částku 49 966,60 Kč v obecné třídenní lhůtě k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř. a § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu obec, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.