17 C 239/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Daduovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 27 836,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 836,70 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 531,02 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 775,03 Kč, úrokem 20,6 % ročně z částky 27 836,70 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 27 836,70 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč, vždy ke každému 28. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 566 Kč k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 5. 5. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 27 836,70 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovaným dne 31. 8. 2015 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] jíž se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v měsíčních splátkách v minimální výši 600 Kč, počínaje 16. 9. 2015, přičemž anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků. Strany smlouvy se dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 20,6 % ročně. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr dne 31. 8. 2015. Žalovaný porušil závazek hradit úvěr řádně a včas, a proto došlo k zesplatnění dluhu dopisem ze dne 21. 11. 2018 Ani poté žalovaný úvěr neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020. Žalovaný žalobkyni dluží na jistině úvěru částku 27 836,70 Kč. Žalobkyně dále požaduje i smluvní úrok z dlužné jistiny od 31. 8. 2015 do 21. 11. 2018 a dále od 26. 2. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 25. 2. 2020 (v petitu zjevně chybně uvedeno od 31. 8. 2015 do 21. 11. 2018) a dále od 26. 2. 2020 do zaplacení. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu.

2. Obvodní soud pro Prahu 1 vydal ve věci dne [datum rozhodnutí] elektronický platební rozkaz [číslo jednací], proti kterému žalovaný podal včasný odpor. Žalovaný uvedl, že uznává svůj dluh vůči společnosti [právnická osoba], se kterou se dohodl na splátkovém kalendáři a uhradil jí celkem 4 x 1 200 Kč.

3. Žalobkyně se k odporu žalovaného vyjádřila tak, že na pohledávku nebylo ničeho uhrazeno a že sám žalovaný uvedl, že hradí pohledávku vůči jiné společnosti, [právnická osoba] Dále žalobkyně soudu sdělila, že souhlasí, aby žalovaný plnil ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

4. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], právní moc ke dni 3. 8. 2021, vyslovil svou místní nepříslušnost a postoupil věc Okresnímu soudu v Olomouci jako soudu místně příslušnému.

5. Žalovaný se k nařízenému jednání bez řádné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila prostřednictvím svého zástupce.

6. Soud provedl předložené listinné důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: -) ze Sazebníku poplatků byla zjištěna výše jednotlivých poplatků související s poskytováním úvěrů / půjček; -) ze Základních produktových podmínek bylo zjištěno, že jejich obsahem byly podmínky ohledně čerpání úvěru, splácení úvěru, úroků, následků prodlení klienta, celkových nákladů úvěru a zániku závazku o úvěru; -) z Všeobecných produktových podmínek bylo zjištěno, že obsahovaly obecná smluvní ujednání mezi právním předchůdcem žalobkyně a jeho klienty; -) z vysvětlení některých pojmů bylo zjištěno, že obsahovalo standardní informace o spotřebitelském úvěru a vysvětlení pojmů s tím spojených; -) z žádosti o úvěr ze dne 31. 8. 2015 bylo zjištěno, že žalovaný v ní uvedl své osobní údaje, druh bydlení – družstevní byt, dosažené vzdělání – základní, že byl ženatý, měl pracovní poměr na dobu neurčitou a jeho průměrný čistý měsíční příjem činil 22 000 Kč. Dále uvedl, že celkový měsíční příjem domácnosti činil 32 000 Kč a že vyživuje dvě děti. Žalovaný požádal o výši úvěrového rámce 30 000 Kč a zvolil si pojištění schopnosti splácet – soubor pojištění typu A; -) ze smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres plus ze dne 31. 8. 2015 a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovaným, že výše úvěrového rámce byla dohodnuta na částku 30 000 Kč, s tím, že první den čerpání byl stanoven na 31. 8. 2015. Žalovaný se zavázal úvěr splácet formou pravidelných měsíčních splátek po 600 Kč spolu se splátkou pojistného 51 Kč. Poplatek za poskytnutí úvěru činil 1 298 Kč. Roční úroková sazba byla stanovena jako pevná ve výši 20,6 % ročně. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal uhradit, činila 68 605,16 Kč. Dále si strany smlouvy sjednaly povinnost žalovaného hradit ve smlouvě určené poplatky; -) z platební historie žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 30 000 Kč dne 31. 8. 2015, poslední řádnou splátku uhradil dne 17. 8. 2018; -) z výpisů z úvěrového účtu žalovaného bylo zjištěno, že ke dni 20. 2. 2020 činila výše jistiny úvěru po splatnosti 27 836,70 Kč a splatné úroky z jistiny činily 531,02 Kč; -) z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 22. 11. 2018 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému, že úvěr ve výši 30 000 Kč prohlašuje ke dni 21. 11. 2018 za splatný a vyzvala jej k úhradě dluhu do 6. 12. 2018; -) ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020, včetně seznamu postoupených pohledávek, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni; -) z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 2. 2020 a podacího archu bylo zjištěno, že žalovanému bylo zasláno dne 2. 3. 2020 oznámení postoupení pohledávky na žalobkyni; -) z výzvy k úhradě ze dne 31. 3. 2020 a podacího archu bylo zjištěno, že žalovanému byla zástupcem žalobkyně zaslána dne 6. 4. 2020 výzva k úhradě dluhu s upozorněním na uplatnění nároku u soudu, nebude-li dluh uhrazen; -) z vyjádření právního předchůdce žalobkyně k procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo zjištěno, že úvěruschopnost byla posuzována individuálně v souladu s platnými schvalovacími strategiemi společnosti, že právní předchůdce žalobkyně vycházel z údajů uvedených v žádosti o Expres Plus, kontroloval dostupné informace v interních a externích databázích a při výpočtu disponibilní částky přihlížel k částce životního minima.

7. Na základě uvedených skutkových zjištění soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 31. 8. 2015 smlouvu o revolvingovém úvěru, v níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr se stanovenou výši úvěrového rámce 30 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 600 Kč spolu se splátkou pojistného ve výši 51 Kč. Roční úroková sazba byla ve smlouvě o úvěru stanovena jako pevná ve výši 20,6 % ročně. Smlouva o úvěru byla uzavřena na základě žádosti žalovaného, ve které uvedl své osobní údaje, druh bydlení, dosažené vzdělání, že byl ženatý, měl pracovní poměr na dobu neurčitou a jeho průměrný čistý měsíční příjem činil 22 000 Kč. Dále uvedl, že celkový měsíční příjem domácnosti činil 32 000 Kč a že vyživoval dvě děti. Žalovaný úvěr ve výši 30 000 Kč čerpal dne 31. 8. 2015, sjednané splátky však nehradil řádně a včas. Poslední řádnou splátku uhradil dne 17. 8. 2018. Právní předchůdce žalobkyně závazek žalovaného ze smlouvy o úvěru zesplatnil ke dni 21. 11. 2018. Pohledávka za žalovaným byla poté postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020 na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni 20. 2. 2020 činila výše jistiny úvěru po splatnosti 27 836,70 Kč a splatné úroky z jistiny činily 531,02 Kč. Před podáním žaloby zástupce žalobkyně žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2396 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které jí byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

10. Podle § 2397 občanského zákoníku úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

11. Podle § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

16. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná.

17. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným platnou smlouvu o revolvingovém úvěru. Jelikož žalovaný při uzavírání smlouvy o úvěru vystupoval jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měl právní předchůdce žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smlouvy o úvěru řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, tj. jeho schopnost úvěr splácet. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy podle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Po posouzení skutkových zjištění v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a výše uvedenou judikaturou dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného, a to ověřením jeho příjmů a výdajů, a současně lustrací ve veřejných i neveřejných databázích.

18. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) ze smlouvy o úvěru, měla žalobkyně jako věřitel podle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně neplnil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a dále komentář [příjmení], J., [příjmení], L., [příjmení], Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, str. 569). Žalobkyně svou povinnost v řízení splnila, neboť tvrdila a prokázala, že právní předchůdce žalobkyně se žalovaným uzavřel smlouvu o revolvingovém úvěru a že žalovanému poskytl částku 30 000 Kč. V řízení bylo dále na žalovaném, aby soudu tvrdil a prokázal, že žalobkyni na dluh uhradil více, než tvrdila žalobkyně, případně že dluh vůči žalobkyni zanikl jinak než splněním, nebo že dluh žalované nevznikl vůbec. Žalovaný však tuto svou povinnost v řízení nesplnil, neboť byl po celou dobu řízení zcela pasivní. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 27 836,70 Kč představující dlužnou jistinu úvěru spolu a dále nezaplacený smluvní úrok ve výši 531,02 Kč a smluvní úrok z dlužné jistiny od 26. 2. 2020 do zaplacení. Z důvodu prodlení žalovaného s úhradou dluhu dále soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné jistiny úvěru, kapitalizovaného ke dni 25. 2. 2020, a dále od 26. 2. 2020 do zaplacení. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. ve splátkách, neboť sama žalobkyně s plněním žalovaného ve splátkách ve výši 2 000 Kč měsíčně souhlasila ve svém podání ze dne 21. 9. 2020.

19. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni, která byla v řízení plně procesně úspěšná, a proto jí přísluší náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení, částku 2 566 Kč Náklady řízení zahrnují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 114 Kč, odměnu za zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby (převzetí věci a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby) po 300 Kč, tj. celkem 900 Kč, podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), režijní paušál za 3 úkony právní služby po 100 Kč, tj. celkem 300 Kč, podle § 14b odst. 5 a. t., a 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 252 Kč. Předpoklady pro uplatnění § 14b a. t. byly splněny, neboť se jedná o řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech (srov. například [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]) a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako obecná třídenní, místo plnění pak v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně.