17 C 266/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Valentovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 43 572,99 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 42 072,99 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 801,67 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 597,81 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 42 072,99 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení, s úrokem 25,08 % ročně z částky 42 079,99 Kč od 19. 9. 2020 do 18. 12. 2020 a s úrokem 8,25 % ročně z částky 42 079,99 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky 1 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 500 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení a s úrokem 16,83 % ročně z částky 42 079,99 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 7 624,30 Kč k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D. do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 23. 8. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 43 572,99 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou byla dne 19. 4. 2006 uzvařena smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěrový rámec ve výši 17 000 Kč a byla jí rovněž poskytnuta kreditní karta GE [anonymizováno]. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v měsíčních minimálních splátkách sestávajících ze sjednané procentuální výše 10 % z částky, která byla vyčerpána v předchozím měsíci. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, a z toho důvodu právní předchůdce žalobkyně dne 18. 9. 2020 ukončil smlouvu a vyzval žalovanou k okamžité úhradě dlužné částky, která činila 48 170,80 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2021, což bylo žalované oznámeno. Žalobkyně požadovala úhradu dlužné jistiny úvěru ve výši 42 072,99 Kč, poplatků ve výši 1 500 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru a zákonných úroků z prodlení ke dni 18. 9. 2020 a dále úroků a zákonných úroků z prodlení od 19. 9. 2020 do zaplacení. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Soud provedl předložené listinné důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: -) ze smlouvy o postoupení pohledávek, včetně příloh a seznamu postoupených pohledávek, bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 16. 11. 2021 mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, a že postupovanou pohledávkou byla i pohledávka za žalovanou; -) z předžalobní výzvy ze dne 14. 4. 2022 a podacího lístku bylo zjištěno, že žalované byla dne 19. 4. 2022 zaslána výzva k úhradě částky 68 175,52 Kč nejpozději do 29. 4. 2022; -) z dopisu ze dne 30. 11. 2021 a podacího lístku bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalované postoupení pohledávky na žalobkyni; -) ze smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty a obchodních podmínek bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena mezi [právnická osoba] [anonymizováno] a žalovanou (pod dřívějším jménem [příjmení]) dne 19. 4. 2006, že si strany smlouvy sjednaly výši úvěrového rámce 17 000 Kč a výše minimální splátky z čerpaných prostředků činila 10 %; -) ze Sazebníku poplatků platného od 3. 11. 2005 bylo zjištěno, že poplatek za přečerpání úvěrového rámce činil 200 Kč; -) z výpisu z OR bylo zjištěno, že žalobkyně je akciovou společností s datem vzniku a zániku ke dni 16. 5. 2005; -) z upomínky ze dne 19. 9. 2020 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovanou o zesplatnění úvěru a vyzval ji k úhradě dluhu do 5. 10. 2020; -) z upomínek ze dne 25. 1. 2016 a 26. 12. 2015 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhů. Odeslání upomínek žalované nebylo zjištěno; -) z platební historie žalované byl zjištěn průběh čerpání a splácení úvěru žalovanou.

4. Na základě výše uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 19. 4. 2006 smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty, na jejímž základě byl žalované schválen úvěrový rámec do výše 17 000 Kč a byla jí poskytnuta kreditní karta. Výše minimální měsíční splátky z čerpaných prostředků činila 10 %. Právní předchůdce žalované ke dni 18. 9. 2020 úvěr zesplatnil a vyzval žalovanou k úhradě celé dlužné částky nejpozději do 5. 10. 2020 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2021 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Před podáním žaloby žalobkyně zaslala žalované výzvu k úhradě dlužné částky.

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

7. Podle § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

8. Podle § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

9. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

11. Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinného ke dni zesplatnění úvěru, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.

12. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2021. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou platnou smlouvu o revolvingovém úvěru. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel podle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluhy řádně neplnil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalované jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 4. 6. 2010, č. j. 75 Co 75/2010-83, a dále komentář [příjmení], J., [příjmení], L., [příjmení], Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, str. 569). Žalobkyně svou povinnost v řízení splnila, neboť tvrdila a prokázala, že její právní předchůdce se žalovanou uzavřel smlouvu o revolvingovém úvěru a že žalované poskytl na jejím základě finanční prostředky. V řízení bylo dále na žalované, aby soudu tvrdila a prokázala, že žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) na dluh uhradila více, než tvrdila žalobkyně, případně že dluh vůči žalobkyni zanikl jinak než splněním, nebo že dluh žalované nevznikl vůbec. Žalovaná však tuto svou povinnost v řízení nesplnila, neboť byla po celou dobu řízení zcela pasivní. Soud proto uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 42 072,99 Kč představující dlužnou jistinu úvěru, spolu s příslušenstvím, které zahrnuje kapitalizovaný smluvní úrok, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení a dále smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 19. 9. 2020 do zaplacení. Výše smluvního úroku byla stanovena rovněž v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako obecná třídenní.

13. Jde-li o požadovanou částku 1 500 Kč představující 2 x poplatky za odeslané upomínky žalované a 1 x poplatek za přečerpání úvěrového rámce, dospěl soud k závěru, že žalobkyni se prvně nepodařilo prokázat, že žalované upomínky, za jejichž odeslání požaduje poplatky, skutečně odeslala, a poté se jí nepodařilo ani prokázat, že žalovaná byla před uzavřením smlouvy seznámena se Sazebníkem poplatků, podle kterého byla povinna uhradit za přečerpání úvěrového rámce poplatek ve výši 300 Kč. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou, včetně příslušenství, zamítl. Rovněž soud zamítl žalobu v části požadovaného smluvního úroku, a to v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., podle nějž u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Žalobkyně požadovala úrok 25,08 % ročně z dlužné jistiny i po uplynutí 90 dnů od počátku prodlení žalované, soud proto smluvní úrok částečně zamítl ve výši přesahující výši zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po dni uplynutí 90 dnů od počátku prodlení žalované.

14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky v celkové výši 43 572,99 Kč (bez příslušenství). Žaloba byla zamítnuta co do částky 1 500 Kč. Úspěch žalobkyně je tak představován částkou 42 072,99 Kč, tj. 96,6 % z předmětu řízení, a úspěch žalované částkou 1 500 Kč, tj. 3,4 % z předmětu řízení. Více procesně úspěšným účastníkem byla žalobkyně, rozdíl úspěchu a neúspěchu v její prospěch činil 93,2 % z předmětu řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 179 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna za 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) po 500 Kč, a za jeden úkon (účast při jednání dne 9. 11. 2022) podle § 7 a. t. po 2 860 Kč, dále paušální náhrada výdajů u 3 úkonů právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 a u 1 úkonu právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 3 a. t a nakonec 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 1 041,60 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobkyně představují částku 8 180,60 Kč, přičemž 93,2 % z této částky činí 7 624,30 Kč. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 7 624,30 Kč v obecné třídenní lhůtě k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř. a § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.). Za úkon podání ze dne 19. 10. 2022 nebyla žalobkyni náhrada přiznána, neboť pouze k výzvě soudu doplňovala svá tvrzení, která byla nezbytná pro rozhodnutí ve věci samé, a která absentovala v podané žalobě.