17 C 284/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Valentovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 6 171,47 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 171,47 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 000 Kč od 11. 12. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D. do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 29. 7. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení 6 171,47 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě registrace žalovaného na internetových stránkách žalobkyně [webová adresa] byla dne 12. 11. 2021 mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného výpisem z účtu, příp. výplatními lístky a výpisem z databáze [anonymizováno] nebo [anonymizováno]. Žalobkyně poskytla žalovanému dne 12. 11. 2021 úvěr ve výši 4 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit nejpozději do 10. 12. 2021 spolu s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru v celkové výši 1 247,47 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně dále požadovala v souladu s čl. 4 [číslo] smlouvy o úvěru úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 4 000 Kč od 11. 12. 2021 do 29. 7. 2022 ve výši 924 Kč. Nakonec žalobkyně požadovala i úhradu zákonného úroku z prodlení. Před podáním žaloby žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání řádně a včas omluvila.

3. Jelikož se v projednávané věci jedná o tzv. bagatelní žalobu, a tudíž proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.

4. Soud učinil na základě provedených důkazů následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 21. 11. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 4 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s úroky ve výši 110,47 Kč a poplatkem ve výši 1 137 Kč, a to nejpozději do 28 dnů ode dne poskytnutí úvěru. V čl. 4 [číslo] smlouvy o úvěru si strany smlouvy ujednaly povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je v prodlení, a to do zaplacení. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně ověřovala bonitu žalovaného na základě předložených výplatních listin žalovaného za období [číslo] a výpisu z účtu žalovaného za období [číslo], a dále na základě lustrace žalovaného v databázi [anonymizováno] a registru platebních informací. Žalobkyně úvěr žalovanému poskytla dne 12. 11. 2021. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 24. 6. 2022.

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

7. Podle § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

8. Podle § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

9. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

11. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná.

12. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel podle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouvy o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluhy řádně neplnil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 4. 6. 2010, č. j. 75 Co 75/2010-83, a dále komentář Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, str. 569). Žalobkyně svou povinnost v řízení splnila, neboť tvrdila a prokázala, že se žalovaným uzavřela platnou smlouvu o úvěru a že žalovanému poskytla částku 4 000 Kč. V řízení bylo dále na žalovaném, aby soudu tvrdil a prokázal, že žalobkyni na dluh uhradil více, než tvrdila žalobkyně, případně že dluh vůči žalobkyni zanikl jinak než splněním, nebo že dluh žalované nevznikl vůbec. Žalovaný však tuto svou povinnost v řízení nesplnil, neboť byl po celou dobu řízení zcela pasivní. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 6 171,47 Kč představující dlužnou jistinu úvěru, dlužný úrok a poplatek za poskytnutí úvěru a dlužnou smluvní pokutu, na níž žalobkyni vznikl nárok v souladu s čl. 4 .4.3 smlouvy o úvěru, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z dlužné jistiny úvěru ve výši stanovené podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po dni splatnosti stanoveného ve smlouvě, tj. od 11. 12. 2021, do zaplacení. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako obecná třídenní.

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 489 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná, a proto jí přísluší náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále pak odměna za zastoupení advokátem v celkové výši 600 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění) po 200 Kč podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), režijní paušál za 3 úkony právní služby v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 a. t., a nakonec 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 189 Kč Místo plnění pak bylo stanoveno k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř., lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako obecná třídenní.