17 C 34/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Daduovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 14 056,25 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 500,17 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 24 % ročně z částky 13 500,17 Kč od 26. 6. 2016 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 556,08 Kč se smluvním úrokem ve výši 29 % ročně z částky 556,08 Kč od 20. 12. 2015 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 12 062,48 Kč k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 2. 3. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 056,25 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, žalovanou pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]) a žalobkyní. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným smlouvu o bankovních produktech a službách, jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky, Produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru a Základní produktové podmínky běžného účtu a platebního styku. Právní předchůdce žalobkyně se zavázal zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet specifikovaný v Dispozicích ke smlouvě a žalovaný se zavázal dodržovat podmínky sjednané v Dispozicích a platit poplatky podle Sazebníku. Právní předchůdce žalobkyně rovněž poskytl žalovanému kontokorentní úvěr Flexikredit, kterým mu umožnil přečerpat na běžném účtu prostředky až do výše povoleného úvěrového limitu. Žalovaný se zavázal dodržet měsíční kreditní příjem a nepřekročit povolený limit. Žalovaný své povinnosti nesplnil a právní předchůdce žalobkyně tak dne 28. 1. 2014 převedl aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu na nově zřízený úvěrový účet a informoval žalovaného o podmínkách splácení úvěru. Žalovaný ani poté neplnil své povinnosti a právní předchůdce žalobkyně tak prohlásil úvěr ke dni 29. 4. 2014 za splatný. Rovněž právní předchůdce žalobkyně zrušil běžný účet žalovaného, čímž se stala částka nepovoleného přečerpání splatnou a byla úročena sazbou 29 % p.a. podle Úrokového lístku. Žalobkyně požaduje úhradu dluhu na jistině splatného Flexikreditu ve výši 13 500,17 Kč se smluvním úrokem ve výši 24 % p.a. z dlužné jistiny a dlužné částky z nepovoleného přečerpání běžného účtu ve výši 556,08 Kč se smluvním úrokem 29 % p.a. Žalovaný neuhradil ničeho ani k výzvě žalobkyně před podáním žaloby.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil při nařízeném jednání dne 3. 8. 2021 tak, že se jedná o velmi starý závazek a zda by nebylo z tohoto důvodu možné žalovanou pohledávku již neplatit. Žalovaný soudu navrhl žalobu v celém rozsahu zamítnout.

3. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud žalobu v celém rozsahu zamítl a rozhodl, že žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Své rozhodnutí soud odůvodnil zejména tím, že shledal důvodnou námitku promlčení vznesenou žalovaným při jednání.

4. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek okresního soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostatečně specifikovala požadovaný nárok ve výši 556,08 Kč, a proto je třeba ji v souladu s § 43 o. s. ř. vyzvat k opravě žaloby. Dále odvolací soud okresnímu soudu vytknul, že se řádně nevypořádal s námitkou promlčení vznesenou žalovaným s ohledem na to, že žalovaný sám uvedl, že bylo vůči němu vedeno insolvenční řízení.

5. K výzvě soudu žalobkyně poté odstranila vady žaloby a doplnila, že požadovaný debetní zůstatek 556,08 Kč je tvořen vymezenými účtovanými poplatky podle Sazebníku účinného od 1. 4. 2014, úroky z nepovoleného debetu podle Úrokového lístku [číslo] sankcemi (za zaslané upomínky) podle Sazebníku účinného od 31. 12. 2013.

6. Soud učinil v řízení z předložených listinných důkazů následující skutková zjištění: -) ze smlouvy o bankovních produktech a službách, včetně Formuláře pro standardní informace o úvěru, produktových podmínek a všeobecných obchodních podmínek, bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne 3. 7. 2012, že součást smlouvy tvoří Dispozice obsahující sjednané konkrétní parametry jednotlivých produktů a služeb, a že se právní předchůdce žalobkyně zavázal vést žalovanému běžné účty a přijímat na ně vklady a platby a uskutečňovat z nich výplaty a platby; -) z žádosti žalovaného o povolení debetního zůstatku Flexikredit ze dne 11. 4. 2013 bylo zjištěno, že žalovaný zažádal o povolený limit ve výši 10 000 Kč a uvedl v žádosti své osobní údaje, včetně údajů o jeho majetkové situaci; -) z čestného prohlášení žalovaného ze dne 11. 4. 2013 bylo zjištěno, že žalovaný prohlásil, že na jeho běžný účet č. [bankovní účet] byla za poslední čtyři měsíce zasílána mzda od Mgr. [jméno] [příjmení] podle uvedené tabulky, tj. za měsíc [číslo] mzda ve výši 9 355 Kč, za měsíc [číslo] mzda ve výši 9 535 Kč, za měsíc [číslo] mzda ve výši 9 192 Kč a za měsíc [číslo] mzda ve výši 9 206 Kč; -) z Dispozic ze dne 12. 4. 2013, 30. 9. 2013, 11. 4. 2013 a 3. 7. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný si sjednal s právním předchůdcem žalobkyně tzv. Flexikredit k běžnému účtu, s výší povoleného limitu 10 000 Kč, ode dne 12. 4. 2013; -) z úrokového lístku [číslo] pro Flexikredit bylo zjištěno, že úroková sazba za splatný Flexikredit byla stanovena ve výši 24 % ročně a smluvní úrok z nepovoleného debetního zůstatku byl stanoven ve výši 29 % ročně; -) ze Sazebníku poplatků platného od 31. 12. 2013 bylo zjištěno, že poplatek za zaslání každé upomínky činil 600 Kč; -) z výpisů z běžného účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný měl ke dni 11. 12. 2015 dluh vůči právnímu předchůdci žalobkyně ve výši 13 500,17 Kč a to po splatnosti, a že dne 15. 12. 2015 byl žalovanému zrušen běžný účet, přičemž konečný zůstatek na účtu činil - 556,08 Kč; -) z platební historie žalovaného u smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný čerpal dne 27. 1. 2014 úvěr ve výši 13 500,17 Kč a že žalovaný uhradil dne 14. 12. 2015 splátku ve výši celkem 5 346,07 Kč; -) z dopisu ze dne 6. 1. 2014, bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně vypověděl smlouvu o poskytnutí Flexikreditu a žalovaný byl vyzván k úhradě debetního zůstatku; -) z dopisu ze dne 28. 1. 2014 bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno, že mu bylo zrušeno poskytování Flexikreditu a dluh ve výši 13 500,17 Kč byl z běžného účtu žalovaného převeden na nově otevřený úvěrový účet, a že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky formou splátek s první splátkou splatnou dne 27. 2. 2014; -) z dopisu ze dne 29. 4. 2014 a podacího archu bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno zesplatnění úvěru ve výši 13 500,17 Kč ke dni 29. 4. 2014 a že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů; -) ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 1. 2015, včetně příloh, oznámení o postoupení a podacího archu bylo zjištěno, že žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným dne 6. 1. 2015; -) z výzvy ze dne 14. 1. 2016 a podacího archu bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě závazku ze smlouvy o vedení běžného účtu a úvěru Flexikredit; -) ze Sazebníku poplatků platného od 1. 4. 2014 bylo zjištěno, že poplatek za přehled o použití karty prostřednictvím bankomatu činil 10 Kč; -) z výpisů z běžného účtu za období od 23. 8. 2012 do 15. 12. 2015 bylo zjištěno, že dne 27. 1. 2014 došlo k otevření úvěrového účtu a převodu částky 13 500,17 Kč na tento účet, že dne 11. 3. 2014, 1. 4. 2014, 3. 4. 2014 a 8. 5. 2014 byla žalovanému účtován z jeho účtu poplatek (sankce na smlouvě) vždy ve výši 600 Kč, že dne 22. 2. 2014 byl žalovanému účtován z jeho účtu poplatek za dotaz na zůstatek mimo GEMB ve výši 10 Kč, a že dne 28. 2. 2014, 31. 3. 2014, 30. 4. 2014, 31. 5. 2014, 30. 6. 2014, 31. 7. 2014 a 29. 8. 2014 byl žalovanému účtován úrok z nepovoleného debetu. Ke dni 15. 12. 2015 činil konečný zůstatek na běžném účtu – 556,08 Kč; -) z upomínek ze dne 8. 5. 2014, 2. 4. 2014 a 11. 3. 2014 bylo zjištěno, že jejich obsahem byla výzva k úhradě dlužných částek, ale nebylo zjištěno, že byly žalovanému odeslány.

7. Z úřední činnosti soudu bylo zjištěno, že dne 26. 1. 2016 bylo vůči žalovanému zahájeno insolvenční řízení, a to na návrh žalovaného. Usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci ze dne 1. 3. 2016, č. j. [insolvenční spisová značka], byl zjištěn úpadek žalovaného a bylo povoleno oddlužení. Žalobkyně přihlásila do insolvenčního řízení svou pohledávku za žalovaným, která je předmětem tohoto řízení, přihláškou ze dne 15. 3. 2016. Podle zprávy o oddlužení za období od [číslo] do [číslo] byla přihlášená pohledávka žalobkyně uspokojena v nulové výši. Usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci ze dne 29. 1. 2021, č. j. [insolvenční spisová značka], bylo schválené oddlužení zrušeno a insolvenční řízení zastaveno.

8. Z uvedených skutkových zjištění učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 3. 7. 2012 smlouvu o bankovních produktech a službách, jejíž součást tvořily Dispozice, v nichž si smluvní strany sjednaly konkrétní produkty a služby. Žalovaný zažádal dne 11. 4. 2013 o službu Flexikredit. V rámci Dispozice pak byly sjednány podmínky Flexikreditu, kterým bylo žalovanému umožněno přečerpat prostředky na svém běžném účtu zřízeném právním předchůdcem žalobkyně. Žalovaný se zavázal dodržovat stanovený měsíční kreditní příjem a nepřekročit povolený limit. Žalovaný své povinnosti neplnil, právní předchůdce žalobkyně proto převedl ke dni 27. 1. 2014 aktuální výši nepovoleného přečerpání, tj. částku 13 500,17 Kč, na nově zřízený úvěrový účet. Žalovaný ani poté své závazky neplnil a úvěr byl ke dni 29. 4. 2014 zesplatněn. Na běžném účtu žalovaného poté byly nadále strhávány poplatky, a to za upomínky ve výši 4 x 600 Kč a za dotaz na zůstatek ve výši 10 Kč a dále úrok z nepovoleného debetu. Ke dni 15. 12. 2015 činil konečný zůstatek na běžném účtu – 556,08 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 1. 2015, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky dne 14. 1. 2016.

9. Podle § 708 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, účinného ke dni uzavření smlouvy o bankovních produktech a službách (dále jen„ obchodní zákoník“), se smlouvou o běžném účtu zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet peněžní prostředky, vyplácet z něj peněžní prostředky nebo z něj či na něj provádět jiné platební transakce.

10. Podle § 497 obchodního zákoníku se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 502 odst. 1 obchodního zákoníku od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné.

12. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného ke dni prodlení žalovaného s úhradou svého závazku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je v převážné části důvodná.

14. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 1. 2015. K námitce promlčení, vznesené žalovaným při prvním jednání ve věci dne 3. 8. 2021, soud uvádí, že nebyla vznesena důvodně. Soud poté, co mu byla věc vrácena odvolacím soudem, z úřední činnosti prověřoval průběh insolvenčního řízení vedeného vůči žalovanému a zjistil, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 26. 1. 2016 na návrh žalovaného. Usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci ze dne 1. 3. 2016, č. j. [insolvenční spisová značka], byl zjištěn úpadek žalovaného a bylo povoleno oddlužení. Žalobkyně přihlásila do insolvenčního řízení svou pohledávku za žalovaným, která je předmětem tohoto řízení, přihláškou ze dne 15. 3. 2016. Usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci ze dne 29. 1. 2021, č. j. [insolvenční spisová značka], bylo schválené oddlužení zrušeno a insolvenční řízení zastaveno. Podle § 109 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), lhůty k uplatnění práv, která lze podle odstavce 1 uplatnit pouze přihláškou, po zahájení insolvenčního řízení nezačínají nebo dále neběží. Podle § 173 odst. 4 insolvenčního zákona pak přihláška pohledávky má pro běh lhůty k promlčení nebo pro zánik práva stejné účinky jako žaloba nebo jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu. Přihlášku pohledávky, která je podána u jiného než insolvenčního soudu, postoupí tento soud neprodleně soudu insolvenčnímu, aniž o tom vydává rozhodnutí; účinky spojené s podáním takové přihlášky nastávají dnem, kdy přihláška dojde insolvenčnímu soudu. S ohledem na citovaná ustanovení je tedy zjevné, že k promlčení pohledávky žalobkyně dojít nemohlo, neboť ode dne zahájení insolvenčního řízení vůči žalovanému (26. 1. 2016) promlčecí lhůta neběžela až do pravomocného skončení (zastavení) insolvenčního řízení, neboť žalobkyně řádně a včas přihlásila svou pohledávku do insolvenčního řízení a nastaly tak účinky podle § 173 odst. 4 insolvenčního zákona. Promlčecí lhůta tedy poté začala běžet až od 30. 1. 2021, a žaloba byla podána dne 2. 3. 2021. Námitka promlčení vznesená žalovaným tedy nebyla důvodná a nebylo k ní proto soudem přihlíženo.

15. Ohledně oprávněnosti nároku žalobkyně na úhradu uplatněné pohledávky bylo dále v řízení prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli platnou smlouvu o bankovních produktech a službách, jejíž součást tvořily dispozice, v nichž si smluvní strany sjednaly konkrétní produkty a služby, tedy službu Flexikredit spočívající v možnosti žalovaného přečerpat prostředky na svém běžném účtu. Jelikož však žalovaný neplnil podmínky služby Flexikredit, byla služba zrušena a nepovolené přečerpání ve výši 13 500,17 Kč na běžném účtu žalovaného bylo převedeno na nově otevřený úvěrový účet. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu tak bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel podle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena výše uvedená smlouva, že na základě této smlouvy byly dlužníku poskytnuty finanční prostředky, a že dlužník dluhy řádně neplnil své závazky. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že byla uzavřena smlouva a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a dále komentář [příjmení], J., [příjmení], L., [příjmení], Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, str. 569). Žalobkyně svou povinnost v řízení splnila, neboť tvrdila a prokázala, že její právní předchůdce se žalovaným uzavřel smlouvu o bankovních produktech a službách a dispozice, jimiž byla zřízena služba Flexikredit, dále že žalovanému umožnila přečerpání finančních prostředků na běžném účtu, že v důsledku neplnění podmínek Flexikreditu bylo nepovolené přečerpání prostředků žalovaným v celkové výši 13 500,17 Kč převedeno na úvěrový účet, a nakonec že v důsledku následného nehrazení úvěru žalovaným, byla úvěr v uvedené výši zesplatněn. V řízení pak bylo dále na žalovaném, aby soudu tvrdil a prokázal, že žalobkyni (nebo jejímu právnímu předchůdci) dluh uhradil, případně že dluh zanikl jinak než splněním, nebo že dluh žalovaného nevznikl vůbec. Žalovaný však tuto svou povinnost v řízení nesplnil a k nařízenému jednání dne 3. 2. 2022 se ani nedostavil. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 13 500,17 Kč představující dlužnou jistinu úvěru spolu se smluvním úrokem ve výši stanovené podle Úrokového lístku, tj. 24 % ročně, od 26. 6. 2016 do zaplacení. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako obecná třídenní.

16. Pokud jde o uplatněný nárok žalobkyně na úhradu částky 556,08 Kč se smluvním úrokem 29 % ročně od 20. 12. 2015 do zaplacení, soud žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyně k výzvě soudu upřesnila, z čeho žalovaná částka 556,08 Kč sestává a uvedla, jaké konkrétní poplatky, úroky a sankce byly žalovanému účtovány (odečítány) z jeho běžného účtu v období po převedení nepovoleného přečerpání na úvěrový účet (konkrétně za období od 22. 2. 2014 do 2. 12. 2014). Ohledně účtovaných sankcí na smlouvě představující poplatky za zaslané upomínky podle Sazebníku poplatků platného od 31. 12. 2013, str. 1, bod. 1 ve výši 4 x 600 Kč, soud vyzval žalobkyni, nechť soudu označí a doloží důkazy k prokázání svého tvrzení, že žalovanému byly účtované upomínky zaslány. Žalobkyně soudu však předložila pouze tři ze čtyř účtovaných upomínek a navíc bez jakéhokoli dokladu o jejich zaslání žalovanému. Jelikož v Sazebníku poplatků platném od 31. 12. 2013, str. 1, bod. 1, bylo výslovně stanoveno, že poplatek 600 Kč je účtován za zaslanou upomínku a žalobkyně v řízení neunesla břemeno důkazní ohledně zaslání (čtyř) účtovaných upomínek, dospěl soud k závěru, že právnímu předchůdci nárok na úhradu poplatků za zaslané upomínky ve výši celkem 2 400 Kč (4 x 600 Kč) nevznikl. V důsledku toho pak na běžném účtu žalovaného vznikl záporný zůstatek neoprávněně, a soud proto žalobkyni nárok na úhradu nepovoleného debetního zůstatku ve výši 556,08 Kč, včetně požadovaného smluvního úroku, nepřiznal. Za situace, kdy by sankce za upomínky nebyly z účtu odečteny, by totiž zůstatek na běžném účtu žalovaného nebyl záporný.

17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky v celkové výši 14 056,25 Kč (bez příslušenství). Žaloba byla zamítnuta co do částky 556,08 Kč. Úspěch žalobkyně je tak představován částkou 13 500,17 Kč, tj. 96,04 % z předmětu řízení, a úspěch žalovaného částkou 556,08 Kč, tj. 3,96 % z předmětu řízení. Více procesně úspěšným účastníkem byla žalobkyně, rozdíl úspěchu a neúspěchu v její prospěch činil 92,08 % z předmětu řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 056,25 Kč sestávající z částky 1 700 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka, odvolání, vyjádření ze dne 16. 12. 2021) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 a. t a 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 2 100 Kč. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně představují částku 13 100 Kč, přičemž 92,08 % z této částky činí 12 062,48 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení celkovou částku 12 062,48 Kč v obecné třídenní lhůtě k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř. a § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.).