17 C 53/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Daduovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 27 718 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 718 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 19 998,71 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 14 655,07 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 954,89 Kč, úroku ve výši 23,66 % ročně z částky 19 998,71 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 19 998,71 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 838 Kč k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, Ph.D. do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 2. 12. 2020 domáhala po žalované zaplacení celkové částky 27 718 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, uzavřel se žalovanou dne 1. 12. 2015 smlouvu o půjčce číslo jejíž nedílnou součástí byly rovněž Smluvní podmínky. Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřil úvěruschopnost žalované na základě informací požadovaných a získaných od žalované, které byly zaznamenány v zákaznické kartě a ověřeny doklady uvedenými v části„ dokumenty k ověření“. Na základě smlouvy o půjčce poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované v hotovosti zápůjčku ve výši 10 000 Kč, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit s poplatkem ve výši 7 400 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, odměny za administrativní činnost a odměny za hotovostní inkaso splátek. Celkovou částku se žalovaná zavázala splácet v 58 týdenních splátkách po 305 Kč. Žalovaná nesplácela řádně a včas, poslední splátku uhradila dne 22. 3. 2016. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. Žalovaná od uzavření smlouvy o zápůjčce do dne postoupení pohledávky na žalobkyni uhradila celkem částku 3 155 Kč. Žalobkyně požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, dlužného poplatku a pojistného ve výši 4 535 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 6 966,56 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 354,63 Kč, úroku ve výši 23,66 % ročně z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení. Dále právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou dne 13. 8. 2015 smlouvu o půjčce číslo. Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřil úvěruschopnost žalované na základě informací požadovaných a získaných od žalované, které byly zaznamenány v zákaznické kartě a ověřeny doklady uvedenými v části„ dokumenty k ověření“. Na základě smlouvy o půjčce poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované v hotovosti zápůjčku ve výši 13 000 Kč, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit s poplatkem ve výši 9 620 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, odměny za administrativní činnost a odměny za hotovostní inkaso splátek. Celkovou částku se žalovaná zavázala splácet v 58 týdenních splátkách po 396 Kč. Žalovaná nesplácela řádně a včas, poslední splátku uhradila dne 22. 3. 2016. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. Žalovaná od uzavření smlouvy o zápůjčce do dne postoupení pohledávky na žalobkyni uhradila celkem částku 9 785 Kč. Žalobkyně požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 9 998,71 Kč, dlužného poplatku a pojistného ve výši 3 184,29 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 7 688,51 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 600,26 Kč, úroku ve výši 23,66 % ročně z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení. Před podáním žaloby vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky.

2. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, právní moc dne 26. 1. 2022, vyslovil svou místní nepříslušnost a postoupil věc Okresnímu soudu v Olomouci jako soudu místně příslušnému.

3. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila při nařízeném jednání pouze tak, že nesouhlasí s žalovanou částkou. Žádné rozhodné skutečnosti nicméně netvrdila, ani soudu neoznačila žádné důkazy.

4. Soud provedl předložené listinné důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: -) ze smlouvy o půjčce ze dne 13. 8. 2015 a smluvních podmínek, bylo zjištěno, že žalované byla v hotovosti poskytnuta částka 13 000 Kč, kterou se zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 9 968 Kč v 58 týdenních splátkách po 396 Kč, a že úroková sazba byla sjednána ve výši 23,66 %; -) z karty zákazníka ze dne 13. 8. 2015 bylo zjištěno, že žalovaná v kartě uvedla číslo svého občanského průkazu, adresu trvalého pobytu, že bydlela v nájmu a měla aktivní půjčku u příjmení jméno. Dále uvedla, že byla na mateřské dovolené, že její čistý příjem činil 7 300 Kč a přídavky činily 2 200 Kč, a že výdaje žalované činily 7 000 Kč na domácnost a 200 Kč za telefon. Žalovaná uvedla, že nemá další půjčky, není proti ní vedena exekuce a nechystá se do insolvence. Údaje byly podle karty ověřeny občanským průkazem, výpisem z účtu, SIPO a výměrem státní podpory; -) ze smlouvy o půjčce ze dne 1. 12. 2015 a smluvních podmínek, bylo zjištěno, že žalované byla v hotovosti poskytnuta částka 10 000 Kč, kterou se zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 7 690 Kč v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, a že úroková sazba byla sjednána ve výši 23,66 %; -) z karty zákazníka ze dne 1. 12. 2015 bylo zjištěno, že žalovaná v kartě uvedla číslo svého občanského průkazu, adresu trvalého pobytu, že bydlela v nájmu, měla 4 nezaopatřené děti a měla aktivní půjčku u příjmení jméno. Dále uvedla, že byla na mateřské dovolené, že její čistý příjem činil 7 300 Kč, přídavky činily 2 200 Kč a další příjmy domácnosti činily 19 020 Kč, a že měsíční výdaje žalované činily 7 000 Kč + 5 000 Kč na nájem, 12 000 Kč na domácnost, 1 800 Kč na splátky půjček a 300 Kč za telefon. Žalovaná uvedla, že nemá další půjčky, není proti ní vedena exekuce a nechystá se do insolvence. Údaje byly podle karty ověřeny občanským průkazem, výpisem z účtu, nájemní smlouvou, výpisem z účtu manžela a výměrem státní podpory; -) z uznání dluhu ze dne 23. 3. 2017 bylo zjištěno, že žalovaná ke dni 16. 3. 2017 uznala dluh ve výši 27 718 Kč vůči společnosti právnická osoba, který vznikl ze smluv o půjčce číslo číslo. Současně žalovaná uznala nárok věřitele na zákonné úroky z prodlení z dlužných částek od prvního dne prodlení až do zaplacení dluhu; -) z přehledu splátek bylo zjištěno, že žalovaná uhradila ke dni postoupení pohledávky na žalobkyni celkem částku 12 940 Kč, poslední splátku učinila 13. 10. 2015; -) ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, včetně seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že žalovaná pohledávka přešla na žalobkyni; -) z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 a podacího lístku bylo zjištěno, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky dopisem zaslaným dne 7. 1. 2020 a byla vyzvána k úhradě dlužné částky do 10 dnů ode dne obdržení dopisu; -) z předžalobní upomínky ze dne 7. 5. 2020, a podacího lístku, bylo zjištěno, že žalované byla před podáním žaloby zaslána upomínka k úhradě dlužné částky; -) z kopie rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, soud neučinil žádná relevantní zjištění.

5. Z uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, uzavřel se žalovanou dne 13. 8. 2015 a dne 1. 12. 2015 smlouvy o zápůjčce, na jejichž základě žalované poskytl v hotovosti v den podpisu jednotlivých smluv částky 13 000 Kč a 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zápůjčky splácet v pravidelných 58 týdenních splátkách spolu se sjednanými poplatky. Zápůjční úroková sazba byla stanovena ve výši 23,66 % ročně u obou smluv. Před uzavřením smluv o zápůjčce žalovaná vyplnila tzv. karty zákazníka, ve kterých uvedla své osobní údaje, adresu trvalého pobytu, druh bydlení, a že je na mateřské dovolené. Dále uvedla své měsíční příjmy a výdaje, a že proti ní není vedena exekuce, nemá žádné další půjčky a nechystá se jít do insolvence. Žalovaná dne 23. 3. 2017 písemně uznala svůj dluh ze smluv o zápůjčce vůči právnímu předchůdci žalobkyně co do výše 27 718 Kč včetně nároku na zákonný úrok z prodlení z dlužné částky. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 uzavřené mezi právnická osoba, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, což bylo žalované oznámeno dopisem zaslaným dne 7. 1. 2020, v němž byla žalované současně vyzvána k úhradě dluhu do 10 dnů ode dne doručení dopisu. Zástupce žalobkyně zaslal žalované před podáním žaloby výzvu k úhradě dlužné částky.

6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Podle § 2053 občanského zákoníku, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

8. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

9. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

10. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k tomuto právnímu závěru:

15. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou dvě smlouvy o zápůjčce. Jelikož žalovaná při uzavírání smluv o zápůjčce vystupovala jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedené smluvní vztahy aplikovat ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 9 zákona č. 145/2010 Sb. měl právní předchůdce žalobkyně jako věřitel (zápůjčitel) povinnost před uzavřením smlouvy o zápůjčce řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele (výpůjčitele), tj. její schopnost zápůjčku splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Žalobkyně v řízení soudu neprokázala, že její právní předchůdce řádným (výše uvedeným) způsobem prověřoval schopnost žalované splácet poskytnuté zápůjčky, neboť soudu předložila pouze tzv. karty zákazníka obsahující údaje o osobních poměrech žalované a jejích tvrzených příjmech a výdajích. Podle výše citovaných judikatorních závěrů však není takový postup pro splnění povinnosti stanovené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb. dostačující. Žalobkyně zejména neprokázala, že by její právní předchůdce řádně prověřoval výdaje žalované, přestože i z karty zákazníka vyplývá, že žalovaná splácela v době zavření smluv i jiné půjčky (úvěry). Rovněž mezi kartou zákazníka ze dne 13. 8. 2015 a ze dne 1. 12. 2015 byly zjevné rozpory, když například v kartě zákazníka ze dne 1. 12. 2015 žalovaná uvedla, že má čtyři nezaopatřené děti, a v kartě zákazníka ze dne 13. 8. 2015 neuvedla žádné děti. Rovněž v kartě ze dne 13. 8. 2015 uvedla, že má aktivní půjčku u příjmení jméno, nicméně tento výdaj již nebyl zahrnut do přehledu měsíčních výdajů žalované. Právní předchůdce žalobkyně měl dále provést lustraci žalované ve veřejně dostupných databázích, např. v insolvenčním rejstříku, Centrální evidenci exekucí, NRKI, BRKI, příjmení. V řízení však nebylo prokázáno, že by tak právní předchůdce žalobkyně učinil. Nakonec žalobkyně soudu ani nepředložila listiny (doklady), jimiž byly ověřeny údaje uvedené žalovanou v kartách zákazníka, ačkoli je na ně odkazováno. Jelikož se žalobkyně nedostavila k jednání nařízenému na den 31. 3. 2022, zbavila se tím možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., tedy aby doplnila potřebná tvrzení a označila potřebné důkazy k prokázání řádného prověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smluv o zápůjčce.

16. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu neprokázala, že by před uzavřením smluv o zápůjčce její právní předchůdce řádně posoudil úvěruschopnost žalované, tj. schopnost žalované poskytnuté zápůjčky spolu s poplatky žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně zjevně porušil svou povinnost stanovenou v § 9 zákona č. 145/2010 Sb., v důsledku čehož je nutné posoudit smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právnická osoba, a žalovanou jako absolutně neplatné podle § 588 občanského zákoníku.

17. Soud dále vycházel ze zjištěné skutečnosti, že žalovaná dne 23. 3. 2017 písemně uznala svůj dluh vůči právnímu předchůdci žalobkyně co do důvodu (smlouvy o zápůjčce) i výše, a to 27 718 Kč, včetně nároku právního předchůdce žalobkyně na zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od prvního dne prodlení žalované. V souladu s § 2053 občanského zákoníku má tedy soud za to, že dluh žalované v rozsahu uznání a v době uznání trval. Pro důsledky písemného uznání dluhu přitom není relevantní, že žalovaná uznala dluh z absolutně neplatných smluv o zápůjčce. V řízení pak bylo dále na žalované, aby soudu tvrdila a prokázala, že právnímu předchůdci žalobkyně, příp. žalobkyni, dlužnou částku (alespoň částečně) uhradila, nebo že její dluh zanikl jinak než splněním. Žalovaná však ničeho v řízení netvrdila, ani neprokázala. Soud proto s ohledem na výše uvedené uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 27 718 Kč, kterou žalovaná písemně uznala, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši stanovené podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co se týče počátku prodlení žalované, dospěl soud k závěru, že v důsledku absolutní neplatnosti smluv o zápůjčce nebylo možné vycházet ze splatnosti závazků sjednané ve smlouvách. Rovněž nebyla splatnost dluhu stanovena ani v písemném uznání dluhu žalované ze dne 23. 3. 2017. Soud proto dovodil, že splatnost dluhu je třeba stanovit podle výzvy, v níž byla žalovaná prvně prokazatelně vyzvána k úhradě dlužné částky, tedy podle oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2020, resp. podle lhůty k zaplacení stanovené v oznámení o postoupení pohledávky. Oznámení bylo žalované zasláno podle přiloženého podacího lístku dne 7. 1. 2020, ve smyslu § 573 občanského zákoníku se považuje za doručené dnem 10. 1. 2020. Žalovaná měla uhradit dlužnou částku do 10 od doručení, tj. do 20. 1. 2020. Od následujícího dne, tj. 21. 1. 2020, se žalovaná dostala s plněním svého závazku do prodlení.

18. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smluv o zápůjčce žalobkyni nevznikl nárok na úhradu smluvního úroku a zákonného úroku nad rámec jí přiznaného. Nadto uvedené příslušenství nebylo ani předmětem písemného uznání dluhu žalované ze dne 23. 3. 2017. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 2 838 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná (žaloba byla zamítnuta jen co do příslušenství pohledávky), a proto jí přísluší náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 386 Kč, dále pak odměna za zastoupení advokátem v celkové výši 900 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění) po 300 Kč podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), režijní paušál za 3 úkony právní služby ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč) podle § 14b odst. 5 a. t., a nakonec 21% DPH z odměny a paušálu ve výši 252 Kč obec plnění bylo stanoveno k rukám zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř., lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako obecná třídenní. Podmínky k použití § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. byly splněny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu obec, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.