17 C 56/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Valentovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 71.051,63 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky částka s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, kapitalizovaným úrokem ve výši částka, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a úrokem 30 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO IČO (dále jen „právnická osoba“), uzavřel se žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále jen „smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly rovněž Osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně uvedla, že právnická osoba před uzavřením smlouvy prověřil úvěruschopnost žalovaného tak, že vzal v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů a informace získané z výpisu z bankovního účtu nebo náhledem do bankovního účtu žalovaného. Na základě smlouvy poskytl právnická osoba žalovanému možnost čerpat bezúčelový úvěr až do výše částka a žalovaný na základě smlouvy úvěr čerpal. Žalovaný se zavázal platit minimální měsíční platby až do doby úhrady celkové dlužné částky a zavázal se za poskytnutý úvěr hradit sjednaný smluvní úrok a také ujednané poplatky a náklady. Žalovaný neplnil smluvní podmínky řádně a včas a dostal se do prodlení s úhradou dlužné částky. právnická osoba zaslal žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky po splatnosti. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil a úvěr byl v souladu se smlouvou zesplatněn ke dni datum. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalovaný od uzavření smlouvy do dne postoupení pohledávky na žalobkyni uhradil celkem částku částka, poté již neuhradil ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši částka, dlužného poplatku ve výši částka, dlužného úroku z jistiny do zesplatnění datum ve výši částka, kapitalizovaných úroků od datum do datum ve výši částka, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení od datum do datum ve výši částka, dále žalobkyně požaduje zaplacení úroků ve výši 30,00% p.a. z dlužné jistiny ve výši částka od datum do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 15,00% p.a. z částky ve výši částka, sestávající se z dlužné jistiny ve výši částka a dlužného poplatku ve výši částka, od datum do zaplacení. Před podáním žaloby vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavil.

3. Soud provedl předložené listinné důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění: - ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a z přílohy č. hodnota smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni; - z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a z podacího lístku ze dne datum bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni; - z osobních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum, číslo smlouvy Anonymizováno bylo zjištěno, že úvěrová smlouva byla uzavřena mezi právnická osoba a žalovaným, že výše úvěru činila částka, zápůjční úroková sazba byla stanovena ve výši 54 % ročně a RPSN byla uvedena ve výši 70,81 % ročně. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou a žalovaný se zavázal zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách celkovou částku ve výši částka; - ze standardních informací o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že v případě úvěru ve výši částka zaplatí zájemce o úvěr celkovou částku částka, náklady úvěru jsou roční úroková sazba 54 % ročně a RPSN ve výši 70,81 % ročně a zájemce bude úvěr hradit formou minimálních měsíčních splátek zohledňujících výši čerpaného úvěru a přirostlý úrok; - z kopie občanského průkazu číslo hodnota bylo zjištěno, že tento patří žalovanému; - z výzvy k úhradě dluhu ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu s upozorněním na zesplatnění dluhu; - z historie úvěru ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný uhradil splátky v celkové výši částka; - z výzvy ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván žalobkyní k úhradě částky částka do datum; - z dopisu ze dne datum, včetně podacího lístku, bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni; - z potvrzení o provedených transakcích z účtu právnická osoba na účet žalovaného bylo zjištěno, že žalovanému bylo zasláno celkem částka.

4. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru a na jejímž základě žalovanému poskytl možnost čerpání úvěru až do výše částka. Žalovaný se v uvedené smlouvě zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu se sjednaným úrokem a poplatky. Na účet žalovaného bylo právním předchůdcem žalobkyně zasláno celkem částka. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku částka. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, uzavřené mezi právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum. Zástupce žalobkyně zaslal žalovanému před podáním žaloby výzvu k úhradě dlužné částky.

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

10. Podle § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Podle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

12. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k tomuto právnímu závěru:

15. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalovaný při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru vystupoval jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měl právní předchůdce žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, tj. jeho schopnost úvěr splácet. Podle ustálené judikatury věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Žalobkyně v řízení soudu neprokázala, že její právní předchůdce řádným (výše uvedeným) způsobem prověřoval schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, neboť soudu kromě občanského průkazu žalovaného a smluvních dokumentů nepředložila žádné listiny, z nichž by bylo zjevné, že splnila svoji zákonnou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného.

16. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu neprokázala, že by před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru její právní předchůdce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, tj. schopnost žalovaného poskytnutý úvěr spolu s poplatky žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně zjevně porušil svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., v důsledku čehož je nutné posoudit smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právnická osoba a žalovaným jako absolutně neplatnou.

17. V souladu s § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, je § 87 zákona č. 257/2016 Sb. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

18. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku částka. Zbývající dlužná jistina tak činí částka (částka – částka). V řízení však nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době, v níž je žalovaný povinen jistinu úvěru vrátit (tj. na době splatnosti), určil ji proto soud. Žalovaný byl během celého řízení zcela pasivní, ničeho netvrdil ani soudu k věci neoznačil žádné důkazy. Vzhledem k tomu, že soud tak nebyl schopen zjistit (platební) možnosti žalovaného, určil lhůtu pro vrácení zbývající dlužné jistiny úvěru žalobkyni jako obecnou lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

19. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úhradu poplatků a smluvního úroku. Rovněž žalobkyni nebyl přiznán nárok na úhradu požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena až uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku a žalovaný proto není s úhradou jistiny úvěru (prozatím) v prodlení. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když více procesně úspěšným účastníkem byl v řízení žalovaný. Jelikož žalovanému, který by tak měl právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši, žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádnému z účastníků řízení se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.